Věc:	ZÚ Ankara - Analýza agro-potravinářského sektoru Turecké republiky

S odkazem na Memorandum o spolupráci mezi MZV a MZe stran navýšení českého vývozu zemědělských a potravinářských výrobků do zemí mimo EU níže zasíláme Analýzu                   agro-potravinářského sektoru Turecké republiky se zvláštním zřetelem na identifikace pro-exportních příležitostí českých subjektů v tomto sektoru.

1/ Vývoj agrárního zahraničního obchodu Turecka z pohledu hlavních a netto dovozních položek

Agro-potravinářský sektor patří ke stěžejním odvětvím turecké ekonomiky, míněno z pohledu ekonomického i socioekonomického, zejména z pohledu zaměstnanosti obyvatelstva v předmětném sektoru, která činí přes 25,5% ekonomicky činného obyvatelstva. Ve vztahu k tvorbě HDP v tomto segmentu dochází ke klesající tendenci, nicméně i tak tvoří zemědělství, rybolov a lesnictví 9,2% až 10% HDP. Až 49,7% území Turecké republiky je zemědělsky obděláváno a využíváno pro agrární účely, přičemž podíl v zemích EU-28 tvoří 41%. V případě přistoupení Turecké republiky k EU by země obohatila agrofond EU o 39 mil. ha, což reprezentuje cca 20% zemědělské půdy EU-28.

Z pohledu zahraničního obchodu podíl importu agro-potravinářských položek ve vztahu k celkovému dovozu činil v roce 2013 4,45%, v nominálním vyjádření to bylo 11,2 mld. USD. Ve srovnání s rokem 2012 se meziročně jednalo o 4,3% růst dovozu v tomto segmentu. Vývoz zemědělských a potravinářských položek z Turecké republiky v r. 2013 činil 16,99 mld. USD, což k celkovým exportním výkonům turecké ekonomiky činí 11,2% a pro Turecko znamená kladnou bilanci ve výši 5,8 mld. USD. 

Tato skutečnost věrně dokumentuje, že Turecko je soběstačné v základních zemědělských komoditách (ovoce, zelenina, cukrová řepa, olejniny) a současně je velká část zemědělské produkce exportována. Byť je dlouhodobou tendencí tureckého exportu postupné snižování váhy primárních sektorů (zemědělství a lesnictví, rybářství, ovocnářství) ve prospěch průmyslové produkce s vyšší přidanou hodnotou, stále je Turecko jednička v produkci a exportu zemědělských komodit, resp. ovoce a zeleniny, zejm.: lískových oříšcích, fících, meruňkách a třešních, kde Turecko drží první pozici ve světové produkci a exportu. U melounů, lilku, višní je na pozici druhé, resp. třetí pozici u plodin jako jahody, kaštany, pistácie, vlašské ořechy, čočka, zelené fazole, med a paprika. Celková produkce zeleniny a ovoce Turecké republiky dosahuje 26,8 mil. tun, zhruba 55-60% produkce celé EU-28. V těchto komoditách je Turecko vysoce kompetitivní, zejm. v poměru kvalita/cena, a to díky příznivému klimatu a ceně pracovní síly. Turecko je rovněž jeden z největších producentů a současně exportérů mléka a mléčných výrobků ve svém regionu. Vzhledem ke skutečnosti, že TR firmy (po splnění certifikačních kritérií) jsou od 3.4.2013 oprávněny exportovat mléko a mléčné výrobky do zemí EU, lze predikovat, že exporty těchto položek budou i nadále významně růst. Hlavními exportními trhy jsou: Irák, Velká Británie, SRN, RF, Nizozemí, Itálie a Francie. Celkem na 1 532 agro-potravinářských položek je exportováno do 186 zemí světa.

Mezi hlavní importní položky do Turecké republiky v potravinářsko-agrárním sektoru patří oleje pro průmyslové užití (dovoz z Ukrajiny, RF, Argentiny), palmový olej pro průmyslové použití (z Malajsie a Indonésie), osivo sóji a sójové pokrutiny (z USA, Brazílie a Paraguay), osivo slunečnice (z EU zemí, Ukrajiny a Moldávie), pšenice (z RF, Kazachstánu a USA), rýže (z USA, RF), hrách (Kanada, Kyrgystán a Čína), kakaové boby (Ghana, Pobřeží slonoviny a Kamerun), bílkovinné potravinové přípravky, zejm. škrob a škrobová moučka vč. návazných produktů (EU, USA a Thajsko), tabák a tabákové výrobky (z Brazílie, EU a USA), skot (EU, Uruguay a USA) a hovězí maso (čerstvé, chlazené i mražené z EU), dále pak procesovaná zelenina a ovoce (konzervovaná, mražená), krmivo pro zvířata (EU zejm.), alkoholické nápoje vč. ethyl-alkoholu a fermentovaných produktů. V menší míře jsou to pak exotické plodiny jako tropické ovoce. Zajímavé objemy však vykazují dovozy osiva a semen, a to i zeleniny jako rajčat (z Francie), okurků a nakládaček (USA) a zelí (SRN), přičemž tyto importy jsou způsobeny nízkou a fragmentovanou úrovní technologické vyspělosti domácích producentů. 

Domácí produkce obilovin pokrývá spotřebu z cca 50-60%, v závislosti na sezónních vlivech počasí, tj. v případě sucha (např. v r. 2012) Turecko sáhne k masivnějším importům ze zahraničí. Dále je produkce obilovin silně závislá na zemědělské politice státu, resp. subvencích na nákup pesticidů, paliva, a neposlední řadě i na výkupní (dotované) ceně obilovin. Největší podíl zaujímá pšenice (60%), ječmen (22%) a kukuřice (13%). Vzhledem k fragmentovanému pěstování těchto plodin na malých a nepříliš dobře organizovaných farmách, hektarové výnosy, např. pšenice (2 t/ha) hrubě zaostávají za průměrem EU (5,7 t/ha). 

2/ Projekce vývoje trhu vč. perspektivních dovozních položek z pohledu uplatnění ČR

Dosavadní vývoj vzájemné obchodní výměny mezi ČR a Tureckem v potravinářsko-agrárním sektoru vykazuje rostoucí tendenci. Od r. 2007 vzrostl obrat vzájemného obchodu v tomto segmentu téměř dvojnásobně z hodnoty 1  397 mil. Kč. na hodnotu 2 575 mil. Kč v r. 2012 (Pozn.: k datu zpracování nejsou známy CZ statistiky za celý rok 2013). Exportní výkony českých subjektů přitom zaznamenaly růst z hodnoty 219 mil. Kč. v r. 2007 na 348 mil. Kč. v r. 2012. Saldo potravinářsko-agrárního obchodu je z pohledu ČR výrazně záporné – v r. 2007 ve výši 960 mil. Kč až po více než dvojnásobek v r. 2012 a hodnotu 1 879 mil. Kč.

Z pohledu českých subjektů v potravinářsko-agrárním sektoru skýtají exportní příležitosti následující položky: slunečnicová semena, sezam, lněné a hořčičné semeno, krmiva pro zvířata (kočky a psy) a krmné směsi, škrob a škrobová moučka vč. návazných produktů, káva včetně návazných esencí a výtažků z kávy, tabákové výrobky, potravinová aditiva a přípravky, lepek, pektiny, býčí sperma, hovězí maso (čerstvé, chlazené i mražené) a živý skot. Menší objemy, ale stále příležitosti skýtá export papoušků a andulek, cukrovinky, nealkoholických a alkoholických nápojů vč. piva, procesované zeleniny a ovoce (konzervovaná, mražená).

Rok 2012 vykazoval solidní exportní drive pro české subjekty zabývající se exportem živého skotu. Tito vyvezli do Turecka skot za celkem 132 mil. Kč (z toho 47,4 mil. Kč. tvořil export jalovic), což znamenalo téměř 38% celkového exportního výkonu českých firem v r. 2012. Za období od ledna do listopadu 2013, po restriktivním zásahu Ministerstva zemědělství, potravinářského průmyslu a živočišné výroby TR (viz níže Kapitola 3/), však z jasné exportní jedničky došlo v této položce k propadu českého vývozu na hodnotu pouze 64,7 mil. Kč (z toho 50,3 mil. Kč jalovice).

Další příležitosti, související s exportem živého skotu, skýtá možný průnik na turecký trh prostřednictvím investice do chovu a zpracování skotu. České know-how v oblasti rozšiřování chovu plemenného i jatečného skotu vč. zkušeností v oblasti inseminace a české investiční prostředky mohou generovat, v konsorcionálním přístupu s místními tureckými partnery, i významné příležitosti při vstupu na třetí trhy okolních zemí.

Rovněž potravinářské technologie v oblasti zařízení pro mlékárny, pekárny a jatka, konzervárny, mražené potraviny a „ready-to-eat meals“ představují exportní či investiční příležitosti. I když chování tureckého spotřebitele vykazuje znaky tradicionalismu, tj. množství typicky vařených tureckých pokrmů přetrvává v jídelníčku současných konzumentů, přeci jen s migrací z venkovských oblastí, vyšší zaměstnaností žen na plný pracovní úvazek, a lepšícím se socio-ekonomickým statutem typického spotřebitele, postupně spotřebitelské chování inklinuje k potravinám mraženým, polotovarům a hotovým jídlům.

Mimo standardní a již prověřené české vývozní komodity z ČR do Turecka (viz výše) lze spatřovat v agro-potravinářském obchodě a návazných sektorech, v gesci MZe ČR i následující oblasti:

• účast českých producentů vakcín hospodářských zvířat na vypisovaných státních tendrech,
• budoucí projekt značení hospodářských zvířat elektronickými ušními visačkami,

o   možnosti vzájemné výměny informací v oblasti ekologického zemědělství a organické produkce, oblast genetických zdrojů, expertní spolupráce výzkumných institucí.

3/ Podmínky uplatnění na trhu (restrikce, dovozní překážky z pohledu ČR)

Předmětem stálých změn a nepříjemných překvapení jsou celní sazby na agro-potravinářské produkty, typická je tato situace zejm. u masa. Dovozy jsou prozatím prakticky realizovány pouze u tzv. červeného masa, dále se jedná rovněž o kozy a ovce, jejichž import je obvykle připuštěn především kolem náboženského svátku obětování (tradiční rodinná porážka zvířat, tzv. Kurban Bayram). U hovězího masa se jedná o čerstvé, chlazené, případně mražené maso. Importní kvóty schvaluje Rada ministrů, vlastní organizaci dovozů realizuje podřízená organizace Ministerstva zemědělství, potravinářského průmyslu a živočišné výroby TR s názvem ESK („Et ve Sut Kurumu“ - Turkish Meat and Milk Board), a to na základě veřejných tendrů. Tendry jsou publikovány na internetových stránkách ESK (www.esk.gov.tr), většinou pouze v turečtině. Toto se týká i tendrové dokumentace. Množstevní kvóty jsou uveřejňovány v oficiálním věstníku. ESK dále prodává jak zvířata, tak maso, privátním subjektům.

Situaci silně komplikuje rovněž otázka dodatečných veterinárních certifikátů a požadavek Turecka provádět vlastní testování na BSE. Z ochranářských důvodů Turecko praktikuje částečný zákaz dovozu živého skotu ze zemí EU, a to s odůvodněním zavlečení nákazy bovinní spongiloformní encefalopatie (BSE). Jedná se o zástupný argument, neodpovídající klasifikaci mezinárodní veterinární organizace OIE. Zejména situace platná od pol. r. 2013, kdy turecká strana zavedla tzv. „Dodatečné prohlášení“ k veterinárnímu osvědčení pro vývoz skotu (návaznost na Smallenberg virus), limituje české exportní subjekty. Byť byl tento případ řešen od srpna 2013, ZÚ Ankara a SVS ČR obdržela odpověď od Ministerstva zemědělství, potravinářského průmyslu a živočišné výroby TR až v lednu 2014, a to zamítavou. Dodatečná prohlášení jsou tudíž v platnosti a CZ subjekty musí být jejich držiteli.

Mezi obchodní překážky ve vztahu k Turecku je nutné zařadit i nedostatečnou ochranu obchodních značek týkající se též potravinářského sektoru - problém ochrany duševního vlastnictví (IPR) a nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů. Bezcelní kvóty na zpracované zemědělské výrobky s EU původem (zboží kapitol 17, 18, 19, 21) jsou spravovány systémem „first come – first served“, což generuje nestandardní podmínky TR orgánů pro přidělení.

4/ Aktualizace projektů na podporu odvětví zemědělství a potravinářství

V platnosti pro r. 2014 je ještě stále „Strategický plán na roky 2010 až 2014“, obsahující 6 strategických pilířů: „Zemědělská produkce a soběstačnost“, „Bezpečnost potravin“, „Nezávadnost rostlinné a živočišné produkce“, „Rozvoj venkova“, „Rozvoj institucí“, jež determinují 38 strategických cílů směřujících k plné potravinové soběstačnosti, záruce zdravé produkce, zachování bezpečnosti potravin, rozvoje zemědělské infrastruktury, rozvoje poddimenzovaných a zaostalých zemědělských (venkovských) regionů.

Mezi dlouhodobé cíle, které chtějí vládní entity dosáhnout v oblasti zemědělské a potravinářské politiky do r. 2023 (100. výročí založení novodobé Turecké republiky), patří:

o   dosažení hodnoty 150 mld. USD zemědělské produkce ročně,

o   dosažení hodnoty 40 mld. USD exportu v rámci potravinářsko-agrárního sektoru,

o   stát se 5 zemí světa z pohledu zemědělské produkce,

o   zvýšit rozlohu zavlažované půdy na 8,5 mil ha (ze současných cca 5,4 ha),

o   stát se jedničkou v rybolovu v intencích zemí EU,

o   dosažení hranice 2,5 mld. USD exportu organických produktů a celkového podílu 4,2% organické produkce z celkového objemu agro-potravinářské produkce.

Vládní programy na podporu zemědělství a potravinářského průmyslu spočívají v systému subvencí, podpory na nákup paliv, osiva, státní ingerence v oblasti výkupních cen zemědělských plodin. Jsou směřovány na domácí subjekty, a to zejména v značně zdecimovaných sektorech agro-potravinářského segmentu, jako jsou osiva a semena, organická produkce a živočišná výroba.

Zajímavou oblastí uplatnění pro české podnikatelské subjekty stran projektů multilaterální rozvojové pomoci EU Turecku budou tendrová řízení v rámci projektů předvstupní pomoci, tj. programů IPA II (Instrument for Pre-Accession Assistance) na programovací období 2014 – 2020, zahrnující i oblast zemědělství a rozvoj venkova. Informace o nových výběrových řízeních budou zveřejňovány na internetových stránkách k tomu zřízené státní turecké implementační agentury „Central Finance and Contracts Unit“ (www.cfcu.gov.tr). Její stránky obsahují i podrobný návod a podmínky pro přihlašování do výběrových řízení a vzory potřebných dokumentů. Zvláštní pozornost je třeba klást na vyhledávání v položce „Forecast“, která indikuje v několikaměsíční lhůtě dopředu, že bude vypsán tendr. Výběrová řízení probíhají s ohledem na majoritní prostředky EU dle regulí EU. Další informace k této problematice jsou zveřejněny na internetových stránkách Delegace EU (DEU) v Turecku (www.avrupa.info.tr) v oddíle „EU Funding in Turkey“.