Velvyslanectví České republiky v Ankaře

english  türkçe  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Nový velký hráč na energetické mapě Turecka - hrozba či naopak příležitost pro české EPC kontraktory?

(Archivní článek, platnost skončena 15.02.2014.)

Signifikantní zápis do energetické mapy Turecka učinila prostřednictvím druhého největšího kontraktu v historii novodobé Turecké republiky ve výši 12 mld. USD společnost TAQA („Abu Dhabi National Company PJSC“), jejíž majoritní balík akcií (72,5%) je v rukou vlády Spojených arabských emirátů. Tento polostátní moloch tak má v rámci podepsané mezivládní dohody skvělou výchozí pozici k rehabilitaci a dostavbě zdrojů elektrické energie a souvisejících lignitových dolů v největší turecké lignitové pánvi „Afşin-Elbistan“. Pánev obsahuje na 4,9 mld. tun potvrzených zásob této komodity, což tvoří více než 42% celkových tureckých zásob lignitu. Primárním a nikým nezastíraným cílem je nejen snížení vysoké importní závislosti na dovozu primárních energetických komodit a současně intenzivnější využití domácích zdrojů, ale též diverzifikace a přílišná závislost na importu energetických dalších surovin z Ruska a problematického Iránu

Shrnutí: Signifikantní zápis do energetické mapy Turecka učinila prostřednictvím druhého největšího kontraktu v historii novodobé Turecké republiky ve výši 12 mld. USD společnost TAQA („Abu Dhabi National Company PJSC“), jejíž majoritní balík akcií (72,5%) je v rukou vlády Spojených arabských emirátů. Tento polostátní moloch tak má v rámci podepsané mezivládní dohody skvělou výchozí pozici k rehabilitaci a dostavbě zdrojů elektrické energie a souvisejících lignitových dolů v největší turecké lignitové pánvi „Afşin-Elbistan“. Pánev obsahuje na 4,9 mld. tun potvrzených zásob této komodity, což tvoří více než 42% celkových tureckých zásob lignitu. Primárním a nikým nezastíraným cílem je nejen snížení vysoké importní závislosti na dovozu primárních energetických komodit a současně intenzivnější využití domácích zdrojů, ale též diverzifikace a přílišná závislost na importu energetických dalších surovin z Ruska a problematického Iránu.

Ruku v ruce s rostoucí, nicméně energeticky hladovou tureckou ekonomikou, která v r. 2011 dosáhla raketového růstu HDP ve výši 8,5%, resp. 2,6% HDP za první tři čtvrtletí r. 2012, byť v intencích “soft landingu”, roste vytrvale a strmě vzhůru i spotřeba elektrické energie. Turecko se ve světovém měřítku řadí mezi nejrychleji se rozvíjející energetické trhy, přičemž se spotřeba primárních energetických zdrojů v posledních letech mnohonásobně zvýšila a roste v průměru od r. 1990 o 4,6% ročně (EU za stejné období pouze +1,6%), za r. 2012 vzrostla spotřeba energie o 5,8%. Soudobé Turecko je energeticky hladové - v rámci Evropy jde o 6. největší trh s elektrickou energií. Predikce růstu poptávky po elektrické energii v zemi do r. 2023 činní +6,7% ročně (nižší předpoklad), resp. +7,5% ročně (vyšší předpoklad). Odhadovaný nutný objem investic do r. 2023 představuje 100 mld. USD tak, aby možno zdvojnásobit současné instalované kapacity, které nyní činí celkem 56 tis. MW.

Významnějšími domácími energetickými zdroji jsou pouze lignit a voda, méně pak uhlí. Vlastní produkce ropy a zemního plynu je z hlediska spotřeby zanedbatelná. Vedle solárního potenciálu disponuje Turecko navíc značnými, byť doposud méně prakticky využívanými, zdroji obnovitelných energií (biomasa, geotermální energie, vítr, přílivová energie apod.). Vzhledem ke skutečnosti, že tato země na pomezí Evropy a Asie je vysoce závislá na importu primárních zdrojů (92% spotřeby surové ropy je importováno, u plynu je závislost na importu prakticky stoprocentní), turecké entity nepolevují ve svém úsilí nejen o snížení této neblahé a drahé importní závislosti, ale snaží se též o účelnou a ekonomicky vhodnou diverzifikaci energetického mixu se zvláštním zřetelem na využití domácích zdrojů – tj. lignitu.

V těchto intencích byla v první polovině ledna 2013 podepsána mezivládní dohoda mezi Tureckou republikou a Spojenými arabskými emiráty s cílem rozvoje a rehabilitace největší lignitové pánve Afşin-Elbistan na jihovýchodě země. Faktickými signatáři gigantického kontraktu ve výši téměř 12 mld. USD, jsou státem ovládané společnosti obou zemí –společnost EUAŞ („Electric Generation Company“) na turecké straně a polostátní moloch TAQA („Abu Dhabi National Company PJSC“) na straně druhé. Předmětem, mimochodem druhého největšího kontraktu v historii novodobé Turecké republiky (nejnákladnější a prvenství zajímající kontrakt je na vybudování jaderné elektrárny Akkuyu na bázi BOO ve výši 19,6 mld. USD[1]), pak je nejen rehabilitace a rozšíření stávajících zdrojů elektrické energie ze současných nainstalovaných 2 800 MW až na téměř 8 000 MW do roku 2020, ale též extenzivnější využívání lignitu až na hodnotu 85 mil. tun tohoto lokálního „druhořadého“ paliva ročně. Konkrétně je v rámci mezivládní dohody počítáno s rehabilitací a rozšířením tepelné elektrárny Afşin-Elbistan B (4 x 360 MW), tedy elektrárny s českou stopou zbudovanou Škodou Export, a zhotovením dalších tepelných elektráren a asociovaných dolů v rámci fází C, D, E a G v této lignitové pánvi. Již nyní bylo zveřejněno, že přípravné fáze v rámci zdroje B byly zahájeny, stejně tak byly odstartovány práce na studii proveditelnosti stavby plánovaných bloků C s kapacitou 1 440 MW a souvisejícího ložiska lignitu.

S enormní snahou snížit extrémní importní závislost na primárních zdrojích energie (zejm. pak zemním plynu, který se podílí na energetickém mixu země z 48%) lze pozorovat v poslední době výrazné aktivity vládních entit určující energetickou koncepci země, z nichž za zmínku, v souvislosti s předmětnou lignitovou pánví, stojí zejm. snaha o extenzivnější udělování licencí soukromým subjektům k těžbě lignitu než doposud a horečné aktivity institutu MTA (“Mineral Exploration and Research Institution”) zodpovědného za exploraci. Snahy tohoto druhu byly korunovány velmi čerstvým oznámením MTA (z 28.1. t.r.) stran objevení ložiska lignitu v oblasti Konya-Karapinar (v centrální Anatólii) obsahující 1,8 mld. tun lignitu. Ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů TR se již v této souvislosti slyšet nechalo, že hodlá vypsat tendr na zbudování tepelné elektrárny/elektráren o výkonu 2 400 MW a souvisejících dolů, na kterém mají participovat soukromí investoři.

Závěr: Byť je z dosavadních aktivit českých subjektů v tureckém energetickém sektoru patrné, že si na rehabilitaci a dostavbu zejm. elektrárny Afşin-Elbistan B, tj. elektrárny “s českou stopou“, tyto subjekty brousily zuby, předpokládáme, že vzhledem k enormní šíři mezivládní dohody bude značný prostor pro zkušené EPC kontraktory a subkontraktory na české straně i v rámci lignitové pánve Afşin-Elbistan. Právě v současnosti probíhající či v blízkém budoucnosti zahajované projekty výstavby investičních celků v turecké energetice z pera českých EPC kontraktorů mohou být významnou přidanou hodnotou a podstatnou referencí „v reálném čase a na reálném místě – tj. v Turecku“, tolik platné pro rozhodování nejen spol. TAQA, ale též silných a tradičních rodinných holdingů z líhně anatolských tygrů v provincii Gaziantep (typu Naksan Holding, Sanko a další) účastnících se výstavby investičních celků v energetice v pozici investora/zákazníka. Předpokládáme, že únorová oficiální návštěva tureckého premiéra Erdoğan/a a v jeho doprovodu ministra energetiky a přírodních zdrojů Yıldız/e v ČR bude vhodnou platformou k intenzifikaci podpory českých exportérů, investorů a EPC kontraktorů na tureckém energetickém trhu. Současně věříme, že příchod dalšího významného hráče na turecký trh nebude hrozbou, ale naopak další příležitostí, jak úspěšně komercionalizovat dosavadní působení českých subjektů v energetickém sektoru této země.

 

 

Zdroj: Ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů TR, HSP

 

 

Mapa lignitové pánve Afşin-Elbistan:

graf



[1]Budoucí turecký energetický mix zahrnuje rovněž jádro. První JE Akkuyu u Mersinu s plánovaným spuštěním prvního ze čtyř reaktorů (VVER-1200 po 1200 MW) v roce 2020 je budována jako první JE Rosatomu na bázi BOO modelu (konsorcium Rosatom/Atomstrojexport/Inter RAO JES). Ruská strana poskytne stoprocentní krytí nákladů, které jsou ve výši 19,2 mld. USD. Turecká strana se zavázala odkoupit 70% el. energie z prvních dvou bloků, resp. 30% produkce bloku 3 a 4, a to za fixní cenu 12,35 centů (bez DPH) USD/kwh po dobu 15 let. Vlastní stavba  má začít v roce 2015. Turecká vláda plánuje výstavbu dalších dvou JE do r. 2023. První je JE Sinop u Černého moře, která by měla poskytovat výkon 5.600 MW. Turecká vláda jedná s kanadskou Candu, japonskou Toshibou, jihokorejskou Kepco a čínskou vládou. V případě, že JE Sinop bude stavět J. Korea, budou se na projektu jako spoluinvestor podílet Spojené Arabské Emiráty. Lokalita třetí JE o výkonu až 5000 MW nebyla zatím oficiálně oznámena.