english  türkçe  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Turecká republika – vodohospodářský sektor a příležitosti pro české subjekty

(Archivní článek, platnost skončena 09.04.2014.)

Základní sektorová studie vodohospodářství Turecké republiky zahrnuje informace o systému řízení, vypisování příslušných státních zakázek, struktuře sektoru a velmi hrubou analýzu příležitostí, výzev a úskalí s tímto sektorem spojenými. Současně v přílohách přinášíme informace o hlavních hráčích na trhu v uvedeném segmentu

Základní sektorová studie vodohospodářství Turecké republiky zahrnuje informace o systému řízení, vypisování příslušných státních zakázek, struktuře sektoru a velmi hrubou analýzu příležitostí, výzev a úskalí s tímto sektorem spojenými. Současně v přílohách přinášíme informace o hlavních hráčích na trhu v uvedeném segmentu.

A.   Systém řízení/decizní sféra

Vodohospodářský sektor je v Turecké republice značně fragmentovaný, přičemž na základě příslušného kompetenčního zákona a poslední restrukturalizace v r. 2011 a následné transformace kompetencí příslušných ministerstev, tento sektor spadá primárně do gesce dvou ministerstev:

·       Ministerstvo životního prostředí a urbanizace(www.csb.gov.tr) zodpovědné za ochranu, plánování a rozvoj nástrojů směřujících k ochraně životního prostředí včetně sektoru čistění odpadních vod, úpravy pitné vody a likvidace pevných odpadů. Příslušné ministerstvo je rovněž zodpovědné za naplňování Národního akčního klimatického plánu na roky 2011 až 2023, jehož cílem v oblasti odpadového hospodářství, sanace odpadů a čistíren odpadních vod (ČOV) je snížení objemu biodegradabilního odpadu do r. 2015 o 75% oproti hodnotě r. 2005. Výkonnou a implementační složkou v oblasti naplňování evropské legislativy v oblasti úpravy pitné vody, likvidace pevných odpadů a ČOV je pak Odbor EU investic administrující tzv. Fondy předvstupní pomoci EU „IPA“ (www.ipa.gov.tr).

·       Ministerstvo lesnictví a vodních děl(www.ormansu.gov.tr), zodpovědné za účelné a hospodárné využívání stávajících vodních děl a plánování a výstavbu nových vodních děl. V jeho rámci funguje Generální ředitelství státních vodních děl (Devlet Su İşleri - DSI- www.dsi.gov.tr), jež je státní agenturou založenou v roce 1953 mající v gesci výstavbu, provoz, plánování a management vodních zdrojů a infrastruktury v Turecké republice. Dalším podřízeným orgínem příslušného Ministerstva je pak Turecký vodohospodářský institut (SUEN – www. suen.gov.tr) přímo zodpovědný za R&Dv oblasti vodohospodářství.

·       V jednotlivých oblastech a regionech pak působí vodárenské společnosti, které jsou stále ovládané municipalitami, z nichž nejvýznamnější, i co do rozsahu a počtu aktivních a plánovaných projektů, jsou Istanbulské vodovody a kanalizace (Istanbul Su ve Kanalizasyon İdaresi  - www.iski.gov.tr), Ankarské vodovody a kanalizace (Ankara Su ve Kanalizasyon İdaresi -www.aski.gov.tr), Mersinské vodovody a kanalizace (Ankara Su ve Kanalizasyon İdaresi –www.meski.gov.tr), Izmirské vodovody a kanalizace (Izmir Su ve Kanalizasyon İdaresi –www.izsu.gov.tr) a Adanské vodovody a kanalizace (Adana Su ve Kanalizasyon İdaresi –www.adana-aski.gov.tr). Tyto velké municipální společnosti vypisují velké množství projektů ve v oblasti odpadového hospodářství, sanace odpadů a čistíren odpadních vod (ČOV).

·       Dalším hráčem činným ve vodohospodářském sektoru je ILBank (www. ilbank.gov.tr), která kofinancuje projekty výše uvedených municipalit i obecně dalších municipalit.

Nutno dodat, že výše uvedené internetové stránky tureckých státních institucí jsou až na výjimky (www.ipa.gov.tr) publikovány pouze v tureckém jazyce, tudíž asistence ZÚ je pro české exportní subjekty téměř nevyhnutelná.  

B.   Tendry

Relevantní informace o probíhajících i plánovaných („forecast“) tendrech je možno vyhledat, v závislosti na vypisovateli/donorovi či kofinancujícímu subjektu, na stránkách:

·       Ministerstva životního prostředí a urbanizace, Odboru EU fondů v sekci „Tender Search“: http://ipa.gov.tr/TENDER_SEARCH/TenderSearch.aspx

·       Generálního ředitelství státních vodních děl (Devlet Su İşleri - DSI - www.dsi.gov.tr

·       Municipálních společnostech v jejichž gesci jsou vodovody a kanalizace (viz výše odkazy na web stránky v bodě A odst. 3.)

·       Evropské banky pro obnovu a rozvoj EBRD, v sekci projekty Turecko: http://www.ebrd.com/saf/search.html;jsessionid=5654BCA1D67AE478E6C605648A3924E0?type=procurement_notice&country=Turkey

·       Čtrnáctideník TEBA (www.tebahaber.com.tr) mapující zakázky a tendry nejen z oblasti vodohospodářství. Redaktoři tohoto periodika pravidelně vytěžují top management státních institucí činných ve vodohospodářském sektoru. Jedná se však o placenou databázi.

C.   Přehled/problémy/rizika

 

·       Přehled:

V Turecku je celkem 25 povodí, 120 jezer, několik desítek řek a celkem 5 oddělených úmoří. Jedná se o úmoří Perského zálivu, do nějž se vlévají řeky Eufrat a Tigris, dále povodí řeky Aras na východě Turecka s úmořím Kaspického moře. Černomořské úmoří pokrývá většinu severního Turecka s nejdelší tureckou řekou Kizilirmak. Turecko patří mezi země s podprůměrným potencionálem využitelné vody - počítáno na obyvatele na rok  - ve výši cca 1300 m3, přičemž „bohaté“ země dosahují hodnoty 8 až tis. m3 na obyvatele a rok. Vzhledem k enormně rychlému demografickému vývoji (je odhadováno, že v r. 2023 populace země bude činit hodnoty 100 mil. obyvatel) se tento ukazatel bude prudce snižovat a otázka efektivního managementu vodního hospodářství nabude na významu.

Vodohospodářská mapa Turecké republiky:

graf

Zdroj: DSI

Byť turecká ekonomika dle aktuálních makroekonomických dat zažívá tzv. „soft landing“, nutno dodat „alá turka“, přesto vykazuje za první tři čtvrtletí průměrný růst HDP ve výši 2,6%, přičemž v uplynulém roce se Turecko s raketovým růstem HDP ve výši 8,5% zařadilo na světovou špičku. V sektoru environmentálních projektů jako jsou čističky odpadních vod, úprava pitné vody a zacházení s tuhými odpady seTurecko stává v poslední době jedním z nejperspektivnějších trhů ve smyslu růstu poptávky po sofistikovaných zařízeních, a to se zvláštním zřetelem na zvýšené nároky na ochranu životního prostředí. V roce 2011 tvořil podíl obyvatel napojených na ČOV jen 52% obyvatelstva, přičemž v městských aglomeracích toto procento činilo 63% obyvatelstva.

Je skutečností, že zejména zvýšení kulturní úrovně a kvality života v zaostalých východních provinciích vede státní orgány ke stimulaci většího toku investic do této části Turecka, které jsou z velké části využívány na stavby čistících stanic a úpraven pitné vody. Současně enormní růst obyvatelstva ve velkých městech Turecka nutí místní magistráty k rozšiřování sítě kanalizací, zvyšování kapacit čistících stanic odpadní vody a hledání nových zdrojů pitné vody, kterou je nutno pro větší města přivádět ze stále vzdálenějších míst od městských aglomerací - viz např. projekt přívodu pitné vody pro Ankaru známý pod názvem GEREDE 2. Tyto důvody vedou k situaci, že málokterý sektor místní infrastruktury zažívá tak rapidní růst jako právě úpravny pitné vody, čistění odpadních vod a nakládání s tuhými odpady. Boom v tomto sektoru tureckého hospodářství je také veden přístupovými jednáními TR k EU a možností využívat na tyto projekty instrumenty předvstupní finanční asistence EU („Instruments of Pre-Accession Assistance“).

·       Hrozby/rizika:

1)     turecký vodohospodářský sektor je stále nezralý, fragmentovaný a není liberalizován (je obtížné odhadnout budoucí vývoj a  jeho případnou liberalizaci),

2)     politické riziko a politická nestabilita - útoky PKK na východě Turecka, válečný stav v Sýrii,

3)     zdlouhavé zadávání veřejných zakázek a jejich následné byrokraticky dlouhé a časově náročné vyhodnocení,

4)     dostatečné finanční možnosti na průzkum aktuální situace na trhu, prověření obchodního případu a ověření proveditelnosti konkrétního projektu,

5)     nedostatek zkušeností z mezinárodního působení - většině českých subjektů chybí zkušenosti z mezinárodních projektů, zejm. projektů v rámci IPA fondů,

6)     jazyková bariéra – zadávací dokumentace je k dispozici zpravidla pouze v turečtině a jazyková bariéra tak může být velkým znevýhodněním,

7)     chybějící znalosti turecké legislativy a regulatorních nařízení - české subjekty musí získat solidní znalosti o situaci na trhu, jako jsou například regulatorní nastavení a postupy při zadávání veřejných zakázek,

8)     menší povědomí místních subjektů o progresivních technologiích požívaných v ČOV jako USBF, smaltované nádoby pro sedimentaci apod. S tím souvisí i menší senzitivita a chuť k používání těchto technologií s vyšší přidanou hodnotou,

9)     zásadním však je konsorcionální přístup s místním partnerem – většinou stavební firmou se znalostí výstavby ČOV či infrastrukturálními projekty v oblasti vodohospodářství – zde je problematické najít spolehlivého a zkušeného partnera, bez kterého je účast na státních či municipálních tendrech vyloučena.

D.   Vládní (investiční) programy rozvoje

Rozhodujícím faktorem jsou projekty předvstupní pomoci EU (IPA fondy) kofinancované vládními a municipálními zdroji a projekty financované EBRD (viz bod B) a čistě domácí iniciativou pak je Národní akční klimatický plán na roky 2011 až 2023, jehož cílem v oblasti odpadového hospodářství, sanace odpadů a čistíren odpadních vod (ČOV) je snížení objemu biodegradabilního odpadu do r. 2015 o 75% oproti hodnotě r. 2005.

V poslední dekádě měl největší vliv na využití vodních zdrojů tzv. Jihovýchodní Anatolský Projekt (GAP - Güneydoğu Anadolu Projesi), který výrazně změnil mapu utilizace vodních toků řek Eufrat a Tigrid. Projekt byl založen na velkorysém využití bohatství vodních zdrojů (hlavně řeky Eufratu) pro zavlažování, výrobu energie. Začal v roce 1989 a předpokládá postupnou přeměnu oblasti jihovýchodu Turecka na významný zemědělsko - průmyslový región s orientací na vývoz zemědělské a další produkce ve finální úpravě, se týká 9 administrativních provincií (Adiyaman, Batman, Diyarbakir, Gaziantep, Kilis, Mardin, Siirt, Sanliurfa a Sirnak) v údolích řek Eufrat a Tigris, jakož i v Horní Mesopotámii (Upper Mesopotamia).

Celková hodnota investic do tohoto dlouhodobého a ambiciózního programu všestranného regionálního rozvoje má dosáhnout 32 mld. USD s participací mezinárodních finančních a rozvojových institucí. Termínem dokončení je r. 2017. Doposud byly na projekt vyčerpány prostředky v celkové výši 22 mld. USD. Projekt zahrnuje výstavbu soustavy vodních děl: 22 přehrad, 19 vodních elektráren a vybudování nákladné sítě tunelů a zavodňovacích kanálů rozkládající se na ploše 1,82 mil. ha půdy.  Řízení projektu spadá do gesce úřadu premiéra, ve kterém pracuje speciální útvar Administrace regionálního rozvojového projektu (Southeastern Anatolia Project Regional Development Administration). Vedle ústředního direktorátu v hlavním městě Ankaře funguje v místě rovněž jedno regionální ředitelství.

Mnohem menšími projekty podobného zaměření jsou Východní Anatolský Projekt (DAP) a Nížinný Projekt Konya (KOP).

E.    Místní firmy/konkurence

V současnosti působí na místním trhu ve vodohospodářském sektoru, resp. oblasti ČOV více než 150 místních firem, přičemž nejvýznamnější hráče přinášíme v samostatné příloze s uvedením kontaktních údajů, informacemi o technologii a zaměření projektů, na kterých se firma podílí (viz příloha č. 1). V samostatné příloze rovněž uvádíme firmy působící v oblasti odsolování mořské vody (viz příloha č. 2). Důležitým odkazem na turecké firmy působící v sektoru ČOV je pak webová stránka: http://turkeyconstructionindustry.com/industries/waste-treatment/.

Je možno konstatovat, že místní firmy jsou spíše povahy stavebních a projekčních firem mající zkušenosti s budováním ČOV, nicméně až na výjimky nedisponující vlastní technologií. V této souvislosti je nasnadě konsorcionální přístup, kdy český subjekt je nositelem know-how a progresivních technologií s vysokou přidanou hodnotou a turecký subjekt – zpravidla inženýringové firmy, hlavní místní stavební firmy, které reprezentují zpravidla kontraktory pro vypisované projekty, a to ať´ již státních institucích či municipalit.

Vysoce konkurenční pak pro české subjekty na místním trhu jsou především firmy z SRN, Rakouska, Nizozemí, Belgie a Španělska. V menší míře pak USA a J. Korea.

F.    Výzvy/silné stránky/příležitosti

1)     neustále se zvyšující poptávka po environmentálních technologiích s vysokou přidanou hodnotou, a to díky přibližování se evropské legislativě a zvyšujícím se nárokům na ochranu životního prostředí,

2)      silný demografický vývoj a rostoucí populace,

3)     dynamický ekonomický růst Turecka a bohatnoucí společnost i municipality a stát vypisující tendry v oblasti vodohospodářství,

4)     velikost trhu - počet projektů,

5)     zkušenosti s environmentálními technologiemi ve vodohospodářství - technologickéknow-how a zkušenosti ze všech fází vývoje a výstavby ČOV jsou klíčovým faktorem,

6)     finanční stabilita - většina evropských zemí se stále ještě potýká s nepříznivým dopadem finanční krize. Česká ekonomika byla krizí zasažena jen částečně a čeští provozovatelé budou pravděpodobně v lepší finanční situaci než jejich zahraniční konkurenti. Stabilní a silná finanční pozice českých subjektů, podpořených exportním financováním a pojištěním prostřednictvím ČEB a EGAP, je pro místní trh velice atraktivní.

Z českého pohledu je rozsáhlý, nicméně náročný turecký trh ve vodohospodářském sektoru velmi slibný a současně plně reflektuje teritoriální i sektorové priority ČR a determinuje tak exportní příležitosti pro české subjekty. Zásadní výhodu a tolik potřebnou přidanou hodnotu vůči konkurenci přináší českým exportérům možnost financování a pojištění prostřednictvím ČEB a EGAP. Podmínky, které jsou schopny tyto instituce nabídnout, mohou být pomyslným jazýčkem na vahách, které ovlivňují rozhodnutí investorů/zákazníků.

Turecko je bez pochyby v poslední době jedním z nejperspektivnějších trhů ve smyslu růstu poptávky po sofistikovaných zařízeních s vysokou přidanou hodnotou, zejména pak v oblasti výstavby ČOV. Dynamika v této oblasti je vedena přístupovými jednáními země k EU a možností využívat na tyto projekty instrumenty předvstupní finanční asistence EU (Instruments of Pre-Accession Assistance) a současně enormním růstem populace ve velkých městech, která nutí municipality k rozšiřování sítě kanalizací, zvyšování kapacit čistících stanic odpadní vody a hledání nových zdrojů pitné vody.

 

V této souvislosti ZÚ Ankara plánuje konání prezentace českých společností zaměřenou na čistění odpadních vod, úpravu pitné vody a zacházení s pevnými odpady s cílem představit exportní možnosti českých podniků v uvedeném sektoru. Tento perspektivní trh by tak neměl zůstat stranou českých exportérů v dané oblasti.

 

 

Příloha:                1/ Přehled hlavních hráčů na trhu v oblasti ČOV

                               2/ Hlavní firmy působící v oblasti odsolování mořské vody

přílohy

odsolovani 46 KB DOC (Word dokument) 8.4.2013

firmy ze sektoru čištění vod 63 KB XLS (Excel tabulka) 8.4.2013