Velvyslanectví České republiky v Pekingu

česky  english  中文 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Úvodní slovo - výstava obrazů Tomáše Císařovského (embassyart艺馆)

Mám-li zmínit jednu hlavní charakteristickou linku jeho života a práce, pak bych bez váhání nabídl Tomášovo upnutí se k pravdě. K pravdě jako cestě, kterou nekompromisně sleduje, kterou nenapravuje, neopravuje, ale reflektuje. K pravdě, kterou zachycuje v celé její šíři, její kráse i surovosti.

 

Tomáš Císařovský a jeho svět

Sněžka měří jen 1602 m a je nejvyšší horou České republiky. Něžný kopec ve srovnání s čínskými nebe řezajícími velikány. Tak na tuto horu jsme jednou s Tomášem a našimi rodinami vystoupali. Dnes, s odstupem času, v tom vidím daleko více symbolismu než kdykoli před tím. Zdá se mi nyní ještě více zřejmé, proč Tomáš stoupá do kopců a pohlíží, někdy přes šedá prostěradla mlhy, dolů. Proč potřebuje vidět věci shůry, cítit proudění svěžího vzduchu, tušit pod sebou prameny řek a být součástí tohoto prostoru. Energií získanou na těchto eskapádách plní Tomáš své obrazy. Je v nich mnoho z průzračnosti ranní horské rosy, pichlavé ostrosti zmateně kroužících větrů, vytrvalosti paprsků slunce těžce se prodírajících ztěžklými peřinami mraků. Je v nich radost ze stoupání vzhůru stejně jako děs nekontrolovaných pádů. Hovořit o Tomášově tvorbě pro mě znamená především hovořit o něm samém.

Mám-li zmínit jednu hlavní charakteristickou linku jeho života a práce, pak bych bez váhání nabídl Tomášovo upnutí se k pravdě. K pravdě jako cestě, kterou nekompromisně sleduje, kterou nenapravuje, neopravuje, ale reflektuje. K pravdě, kterou zachycuje v celé její šíři, její kráse i surovosti. Jeho malba je prodchnuta laskavostí, pochopením, souzněním. Zároveň však v ní velmi silně vibrují agresivní tóny současného neklidného světa. Tomáš se nebojí pojmenovat zlo zlem, natočit zrcadlo čelem k malosti, vysmát se marnému pachtění se za úspěchem pro úspěch. Nemoralizuje, nekárá, odkazuje k pravdě a přitom se usmívá. Od doby příjezdu do Pekingu zdobí moji kancelář jedna jeho grafika. Jejím motivem je muž, který došel světla poznání. Nevydržel, zřítil se. Gravitace pravdy je silná.

Do Číny přichází Tomáš poprvé, přichází se svými akvarely. Kritik umění Karel Srp v jedné z esejí věnovaných malíři říká: „V akvarelech, jež jsou především obrazem“ dnešního člověka, se Císařovský vyhýbal kritice spotřební společnosti. Pohyboval se za rovinou dočasného a proměnlivého, dějinného a společenského. Spíše sledoval vlastní údiv člověka nad tím, co se s ním stalo, kam dospěl svým rozhodnutím, či nad tím, co se mu nečekaně přihodilo, když tělo přestal ovládat vůlí. Úvahy o pomíjivosti a vratkosti se během let přesouvaly dovnitř těla, nad nímž přestala mít zobrazovaná postava moc: na konci životní pouti pozoruje vlastní rozpad.“ Akvarelové figury doplňují krajiny a snové výjevy rozevlátých chobotnic a medúz v proplétání s lidmi, jako něco, co se jich zmocňuje snad ani ne proti jejich vůli. Svět Tomáše Císařovského je barevný, plný symbolů, plný emocí. Vstoupit do něj znamená prožívat vzrušení z objevování.

 

V Pekingu 10.října 2011, v den, kdy se narodila Johanka Grollová

Libor Sečka