Velvyslanectví České republiky v Pekingu

česky  english  中文 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Úvodní slovo - výstava děl Yin Dingcai (embassyart艺馆)

Yin Dingcai obhlíží svět s pochopením, s respektem k jeho zákonitostem i zvláštnostem. Jeho umělecký výraz zasluhuje pozornost, dominuje mu čistota a snaha o hloubku, stejně jako životu malíře, životu umělce.

Yin Dingcai

V Pekingu včera napadl první sníh letošní zimy. Poprášil zahrady, ozdobil cesty a vpil se do záhonů. Ochladil tváře, zahřál duše a zmizel. Na okamžik zklidnil tempo města. Nechal ho vydechnout, zastavit se, zapomenout…“Každý park má svou vlastní zimu“, říká v jednom ze svých veršů básník Bei Dao. A raduje se z ní, chtělo by se mi dodat, stejně jako lidé z proměnlivých obrazů zimy. Je tu však možná ještě něco navíc než pouhý estetický zážitek. Mrazivá svěžest, původní čistota, nekoázalost a zjevná pomíjivost činí z této chvíle malou slavnost. Setkání s prvním sněhem má své kouzlo a má i svůj význam. Vrací nás do prostoru nadějí. Když jsem poprvé viděl obrazy Yin Dingcaie, měl jsem pocit, jakoby je mráz přes noc vymaloval na okno. Měl jsem pocit, že musím zadržet dech, aby je horký závan vzduchu, postupně nerozmazával, neroztavil na srážející se rosu na chladném skle. Zdály se mi křehké, přirozené, v doteku s fantazií vesmíru. Přišly, aby potěšily. Přišly, aby odešly. Stejně jako první sníh.

Yin Dingcai je nejenom pozorným svědkem proměny, je současně jejím aktivním účastníkem. Sleduje a zachycuje, jak se mění svět lidí v čase. Nechává s laskavou nostalgií mizet symboly nového ve vzdýmajících se vlnách včerejšího. Bez ambicí dojít k překvapivým zjištěním zkoumá interakci lidí a zvířat. Do obrazů a plastik však vtěluje také svůj měnící se pocit. Yin Dingcai se nespokojuje s konstatováním, chce vstoupit do děje, zapojit se, být součástí procesu. Jako kouzelník čas i Yin Dingcai chce měnit substanci, dávat věcem nový tvar, nový smysl. V jeho skromném ateliéru se tak kilogramy starých použitých novin proměňují v jedinečný, historií nasátý, přetavený papír, připravený přijimat nové informace v podobě obrazů o současném světě. Ze stovek starých vyřazených gumových rukavic a silikonové směsi se pak rodí průzrační lvi, tradiční znaky důstojnosti, síly a moci. Jde o proces stejně originální jako přirozený.

Vše, co kolem Yin Dingcaie vzniká, vzniká v jakési zvláštní tichosti. Jeho díla nechtějí nic a nikoho přehlušovat. Skrývají v sobě pokoru a jemnost autora. Neburcují, neprovokují, stejně tak lze těžko říci, že jen pasivně přihlížejí. Jejich výpověď je něžná, je ryzí. Jejich poselství na diváka neútočí, nenutí ho zaujímat jednoznačné pozice. Odraží v jakési objektivní nejistotě složitost našeho údělu, složitost lidské duše. Yin Dingcai obhlíží svět s pochopením, s respektem k jeho zákonitostem i zvláštnostem. Jeho umělecký výraz zasluhuje pozornost, dominuje mu čistota a snaha o hloubku, stejně jako životu malíře, životu umělce.

Libor Sečka

V Pekingu 4. prosince 2011