Velvyslanectví České republiky v Pekingu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Úvodní slovo - výstava obrazů Zeng Pu (embassyart艺馆)

Zeng Pu mluví o životě, o svém životě současném a životě svých vrstevníků. Mluví o něm pravdivě, bez patosu, bez ostychu. Zobrazuje touhy mladých lidí ve všech jejich odstínech. Mluví o něčem, co důvěrně zná a mluví o tom velmi srozumitelnou řečí.

Zeng Pu a jeho terasa

Na terase ateliéru Zeng Pu na jižním okraji Chengdu najdete spoustu věcí. O zeď se tu opírá staré zaprášené kolo, v rozpraskané hlíně otlučeného květináče leží dvě šedé zeschlé rostliny. Prostor u stěny je zavalen rozpadlou pyramidou různě velkých, spíše však menších, rámů. Líně se tu povalují, naslouchají zvukům z domu i ze dvora, nikam nespěchají jisti si svou budoucností. Najdete tu také několik odložených obrázků. Nejsou o moc vyšší než  plechovka  od coca-coly a stejnou mají i šířku. Některé malíř nedokončil, jiné z nějakého důvodu,  a možná dočasně, vyřadil. At´už je to jak je to, dávají tušit něco z autorova světa. Vybral jsem si motiv polibku, zasadil dvojici do nejbližšího rámu a dlouze se na něj díval. Stmývalo se. Miniaturní obrázek se v moři rámů tak trochu ztrácel. Jeho energie však byla patrná.

Je to zvláštní, uvědomil jsem si, moje denně potvrzovaná představa Číny, velké země, plné velkolepých projektů a myšlenek, je najednou v konfrontaci s něčím tak drobným a křehkým, jako je Zeng Puův odložený obrázek jarního polibku. Balkon byl rázem plný poezie okamžiku. A pak jsem znovu pochopil, že nemůže být velkých věcí bez věcí malých. Že Zeng Pu mluví o životě, o svém životě současném a životě svých vrstevníků. Mluví o něm pravdivě, bez patosu, bez ostychu. Zobrazuje touhy mladých lidí ve všech jejich odstínech. Mluví o něčem, co důvěrně zná a mluví o tom velmi srozumitelnou řečí. I proto jsou jeho obrazy svěží, poutavé, provokující. Zeng Pu je teprve na začátku své umělcké dráhy. Cesta, kterou si vybral, budí sympatie a zájem. Možná je to i proto, že ve svém díle otevřeně volá po dialogu, porozumění, sdílení. Možná je to i proto, že nechce být ničím více než součástí svého světa.   

Poté jsme pili čaj a povídali se Zeng Pu a ostatními členy umělecké družiny kolem mistra He Doulinga o malířích – mužích a malířích – ženách  v dnešní Číně, o vlivu španělského moderního umění na čínské, o barvách země v pojetí španělských autorů i o slavném kříži Tapiése. Zdálo se, že nemůže být nic přirozenějšího než naše debata, nic přirozenějšího než strhující atmosféra Zeng Puuovy terasy. 

Libor Sečka, Manila, 4.dubna 2011