Velvyslanectví České republiky v Pekingu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Úvodní slovo - výstava Zhuo Fan (embassyart艺馆)

... nebylo to jednoduché přesvědčit ho o mé pravdě, když on měl tu svoji. Jen se tak usmíval, blaženě, blahosklonně. Debatovali jsme dlouho a vyjasňovali, co je pravda a co není, kde jí můžeme hledat a kde určitě není k nalezení. Nakonec jsme se smířili s tím, že se k ní oba alespoň z nějaké strany blížíme ....

Zhuo Fan

Nebylo to jednoduché přesvědčit ho o mé pravdě, když on měl tu svoji. Jen se tak usmíval, blaženě, blahosklonně. Debatovali jsme dlouho a vyjasňovali, co je pravda a co není, kde jí můžeme hledat a kde určitě není k nalezení. Nakonec jsme se smířili s tím, že se k ní oba alespoň z nějaké strany blížíme. Pro Číňany je obecně pravda to, co je příjemné, co potěší, anebo alespoň nezklame. Jsou pro to zbaveni toho úzkostlivého pocitu všudypřítomného napětí, jaké zažíváme my, lidé vychovaní kulturou Západu, když se snažíme být pravdomluvní. Když se snažíme nepřekročit ani o píď tu pomyslnou hranici pravdy a lži, založenou na racionálním poznání reality. Pravda v takovém pojetí může být krutá, může zraňovat, ale to určitě není čínská pravda. Do té vás vaši čínští přátelé a partneři zabalí, jak do šály z hedvábí, aby vám bylo pohodlně a přes tu šálu, pak vidíte i hedvábný svět kolem vás. To však vůbec neznamená, že by pevně nestáli za svými principy a zásadami. Jenom chtějí být zdvořilí Byla to jedna z mých prvních diskusí s Zhuo Fanem, když jsme se prodírali houštinami našich kulturních rozdílnosti. Nebolelo to, bavili jsme se.

Zhuo Fan sám sebe nazývá experimentálním umělcem. Po pravdě řečeno, až do té chvíle, co jsem se s ním seznámil, jsem neměl tušení, co tento titul může znamenat. Zhuo Fan zkouší, provokuje. Pohrává si s fyzikálními zákony a jde až na samou hranici možného. Vysmívá se stereotypům a boří staleté představy. Vše však činí laskavě, jakoby se souhlasem vyššího řízení přírody. A tak je schopen vymyslet a zkonstruovat auto, které má každé kolo úplně jiné : malé, velké, prostřední a o něco menší. Světe div se ! Takové auto jede, poskakuje zvesela, nadnáší se a padá, ale jede. Jeho umělecký model poté vévodí slavnému Pekingskému autosalonu. Do sbírky zvláštností z Zhuo Fanovy dílny patří také pohyblivé šelmy, tedy jejich hlavy a ocasy, spojené důmyslnou mechanickou kostrou, usazené na stříbrné houpačce. Ruka velikosti člověka s pohyblivým prostředníkem a další roztodivné vynálezy, které vypouštějí páru a vydávají zvuky. Najednou máte pocit, že jste v kouzelníkově domě, kde z neživých věcí se stávají věci živé. 

Ale nejsou to jenom experimenty, pokusy. Je to současně svět nespoutané fantazie, svěží invence, která útočí na vaše smysly. Bez přehánění na všechny, neboť  Zhuo Fan nezapomíná ani na naši chut´a nabízí své „jedlé umění“. Do těsta, do cukru, do čokolády, do sýru vtiskne obraz, formu, podobu věcí a lidí. A dál hledá paradoxy, řeší neřešitelné. Nastavuje křivá zrcadla a pozměňuje pravdy. Partnerem i soupeřem současně je mu i čínský jazyk založený na obrazech. A tak dokáže, že “slovo, které se nemůže sníst“, se s chutí sníst může a slib zůstane zachován, závazek neporušen. Obecenstvo je nadšeno. Kouzelník odchází spokojen. Hledat nové protnutí přítomnosti a iluze.

Libor Sečka, 8.srpna 2010

 

 

katalog