Velvyslanectví České republiky v Pekingu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Zhuo Fan přestupuje prahy

Už jednou jsem psal o Zhuo Fanovi. Psal jsem o tom, že jsme spolu hledali definici pravdy, její vymezení, její naplnění. Šlo o pojetí pravdy ve střetávání a prolínání kultur. Neshodli jsme se, přiblížili jsme se, rozuměli jsme jeden druhému. Náš dialog pokračuje. V srpnu tohoto roku jsem se zúčastnil otevření Zhuo Fanovi solo expozice v Guangzhou. Akademické sympozium tam posuzovalo Zhuo Fanův přínos současnému čínskému umění. Kritici umění a profesoři vedeni snahou umělce podpořit a ještě více motivovat hledali i ty nejmenší koncepční a technické chyby v jeho tvorbě. Řekl jsem, že mám Zhuo Fana rád, protože naplňuje mé chlapecké touhy. Svým pojetím umění mě vrací do dětství. Dává mi svobodu zkoumat, měřit se s realitou ohraničenou fyzikálními zákony, neživé naplňovat charakteristikami živého.

Kdo z nás by v dětství nechtěl, aby mohl alespoň na chvíli létat ? Kdo z nás by v dětství nechtěl, aby k němu promlouvaly věci, které ho obklopují ? Kdo z nás by by v dětství nechtěl vstoupit do pohádkového světa, kde naše pravidla platí jenom z části ? Zhuo Fan to umí. V tomto smyslu je pro mě tak trochu umělcem - kouzelníkem, umělcem – experimentátorem, neúnavně zkoušejícím, kam až může. Neznám všechny jeho učitele, ale přes propast několika staletí cítím intuitivně jeho spojení s Leonardem da Vincim, konstruktérem všemožných strojů a zařízení a architektem. Zhuo Fan si při všech svých uměleckých ambicích také hraje. Svět jeho fantazie se zdá být neohraničitelný.  

Zhuo Fan vyvrací věci z kořenů, staví je na hlavu, vdechne jim život a pak je předvádí užaslému publiku. Narušuje stereotypy, vysmívá se malosti a  přízemní jistotě. Vše činí neokázale, téměř samozřejmě, jakoby nebylo přirozenější věci, že bagr nehloubí zem, nebourá budovy, ale píše ! Z destrukce do konstrukce. Zhuo Fan, a buďme na tomto místě spravedliví a dodejme se svým bratrem, naučil bagr psát čínskou kaligrafii ! Linkou v pozadí je dokonalost lidské mechanické funkčnosti přenesená do strojů a poté v nové překvapivé podobě vrácena zpět do světa lidí. Zrcadlo nabídne obraz, kde z reality nezůstává nic než hlavní obrysy. Výsledek je strhující. Prahy možného jsou posunuty. Dynamika jeho invence žene Zhuo Fana stále kupředu. Vkrádá se vzrušivá otázka : jaký další vrchol bude pokořen, jaká další dnešní logická představa bude zpochybněna, jaké další drama konfrontace reality s fantazií s Zhuo Fanem zažijeme a kolik krásných nových pocitů z tohoto imaginárního souboje vznikne. Mým neskromným přáním je, abych jich bylo co nejvíce.

V Pekingu 13.listopadu 2011                                                                     

Libor Sečka