Velvyslanectví České republiky v Pekingu

česky  english  中文 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Číňané už nechtějí hospodářský růst za každou cenu

Hospodářské noviny | 4.9.2012 | Rubrika: HN byznys | Strana: 14 | Autor: Marek Hudema | Téma: MZV

V Číně skončila doba, kdy se bezhlavě stavěly silnice a mosty a zahraniční podnikatelé tam hledali levnou pracovní sílu, řík český velvyslanec v Pekingu Libor Sečka. Podle něj chtějí dnes Číňané například podpořit domácí spotřebu, a to znamená nejen vyšší mzdy, ale také větší kupní sílu, a tedy i nové šance pro zahraniční firmy včetně těch českých.

* HN: Svět se nyní obává zpomalení čínské ekonomiky. Proč k tomuto zpomalení dochází?

Čína je zemí plnou rozporů. Je to druhá nejsilnější ekonomika na světě, ale podle hrubého domácího produktu na hlavu je ve statistikách OSN na zhruba stodvacátém místě. V Číně žije sto dvacet milionů lidí s příjmem nižším než dva dolary na den. Za třicet let, co tam probíhá otevření ekonomiky světu, udělala čínská společnost pokrok v řadě oblastí. Je to třeba nyní kosmická velmoc. Jen za první pololetí udělali Číňané deset startů do vesmíru, Rusové devět a Amerika osm. Na druhou stranu je v tomto růstu zakódována řada problémů, které nejsou vidět. Sami Číňané říkají, že je to květina vypěstovaná trochu uměle a její kořeny nejsou úplně pevné. A teď je jejich úkolem tento růst stabilizovat. Legitimita síly, která řídí společnost, je dána ekonomickým úspěchem. Většina lidí nemá proč protestovat, protože se rok od roku zlepšuje ekonomická situace a všichni to cítí. V Číně nejde o ideologii, ta není tolik vnímána. Nyní se ale zdá, že moment ekonomického úspěchu se vyčerpal a bude třeba lidem nabídnout něco jiného – kvalitu života. Čínská vláda si je vědoma toho, že už nelze pokračovat v extenzivním růstu. Skončila doba, kdy se bezhlavě stavěly dálnice a mosty.

* HN: Můžete zmíněné problémy trochu konkretizovat?

Jde o sociální problémy, ale i problémy regionální, ekologické či bezpečnostní. Také je tu slabá domácí poptávka. V Číně je například obrovský rozdíl mezi životní úrovní ve městech a na venkově. Venkované by chtěli do měst, ale není to možné, protože existuje systém pobytových povolení. Neexistuje svobodné stěhování. Jsou tu velké rozdíly mezi regiony – bohatou částí Číny na pobřeží a chudšími oblastmi středu a západu. Další problémy vznikly z překotného ekonomického rozvoje. Loni se například srazily dva vlaky u Wen-čou, protože blesk vyřadil signalizační soustavu. Bylo sedmdesát mrtvých. Letos byla v Pekingu silná přívalová bouřka a kvůli nedostatečné kanalizaci se utopily desítky lidí. Lidé říkají: Proč musíme růst dvouciferným tempem, ale srážejí se nám vlaky a topí se lidé?

* HN: Jak se vláda snaží zmírnit hospodářský růst a vyřešit tyto problémy?

Snižují se investice do infrastruktury, což byl donedávna hnací motor hospodářského růstu. Číňané říkají, že dochází k vypouštění nemovitostní bubliny. Mají pocit, že se vyfukuje. Ztěžují se podmínky pro získání hypotéky, některá města třeba zakazují lidem nákup druhého bytu. Prioritou vlády je podpora chudších regionů. Není možné mluvit o obecném modelu, protože každý region to má jinak. Například v západní provincii Sin-ťiang, jedné z největších a nejchudších, otevřel továrnu Volkswagen, protože získal investiční pobídky a garance od centrální vlády. Vláda se snaží také povzbudit domácí spotřebu. Může jít o snižování daní nebo třeba o zhodnocování místní měny, které už probíhá. Rostou mzdy. V Číně vzniká jakési nové odborářské hnutí, které nechávají úřady působit hlavně v továrnách zahraničních společností – tchajwanských, korejských a dalších. Ale pak se to přenáší i do čínských továren. Dochází ke zvyšování platů. Doba, kdy firmy chodily do Číny kvůli levné pracovní síle, pomalu končí.

* HN: Proč tedy dnes zahraniční podnikatelé přicházejí do Číny?

Kvůli tamnímu trhu. Ve firmě Škoda Electric, která bude dodávat motory do metra v sedmimilionovém čínském městě Su-čou, mi říkali několik důvodů, proč být v Číně: Jsme firma evropského rozměru, český trh je pro nás příliš malý a evropský trh příliš zahuštěný. Úspěch v Číně pro nás znamená referenci do světa. Být viděn v Číně znamená být viděn ve světě. Číňané mají navíc nároky na nejvyšší technologie, takže to nutí firmy k inovaci. Technologie, kterou tam firma doveze, zůstane v zemi buď legálně, nebo ji Číňané zkopírují jinak, takže firmy musí vyvíjet stále něco nového. A podle mého je tu ještě jedna věc. Udělat byznys trvá v Číně půl roku, což je na rozvíjející se zemi rychlé. V Indii jsou to dva roky a delší dobu to trvá i třeba v Indonésii nebo v Malajsii.

* HN: doporučil byste českým firmám podnikání například v provincii Sinťiang, kde mají významnější zahraniční podnikatelé větší výhody než na pobřeží?

Sin-ťiang je zvláštní oblast a musí tam jít silná firma, která je schopná nést určitá rizika, například etnických nepokojů. Za výhody se platí určitými riziky. O podnikaní českých firem bych napřed musel jednat s tamní regionální vládou. Ale hned vedle je provincie Gansu, kde je stejná podpora pro podnikatele a není tam tak velké etnické napětí. Firma Stavus Příbram tam chce dělat motory do traktorů. Nadějí místní vlády je, že by se z těch motorů do traktorů postupně vyráběly motory do vrtulníků. Zní to nadneseně, ale taková je Čína. Pokud Stavus Příbram uspěje, získá tam spoustu výhod, které by na pobřeží neměl.

* HN: Co je největším problémem při podnikání v Číně?

Kulturní odlišnosti. Když jde člověk do Číny, musí vědět, že je to jiné prostředí. Když to zjednoduším, my máme sluneční kalendář, oni měsíční, my píšeme písmeny, oni obrázky. Pokud by chtěl být podnikatel důsledný a vědět, jak fungují modely chování a přemýšlení v Číně, ať si nejprve přečte čínský román z osmnáctého století Sen v červeném domě. Vše je tam dobře popsáno. Obchod se tam dá udělat jen s obrovskou trpělivostí. Musíte rozumět svým partnerům. Například si myslíte, že jste se na něčem dohodli, ale když se změní okolnosti a dohodu nejde uskutečnit, Číňan vám to neřekne přímo. Nechce vás ranit. Už vyslovit nepříjemnou věc je pro ně těžké a nechtějí ztratit tvář.

* HN: Co další problémy, na které upozorňuje česká ambasáda, jako jsou špatná ochrana autorských práv, krádeže internetových domén, falešné objednávky zboží?

Největší problém je jít tam s naivní představou, že jde o nějaký trh, kde se dá uplatnit něco, co v Evropě neuplatním. Pokud tam lidé jdou s něčím takovým, může to špatně dopadnout. Největší riziko je nepřipravenost. Čína není něco, co nás zachrání, kam se dá jít, když neuspějeme třeba v Německu. Konkrétní rizika, o kterých jste hovořil, tu jsou, ale dají se řešit, pokud k tomu podnikatel nepřistupuje lehkovážně. Informace jsou třeba na webových stránkách velvyslanectví.

* HN: Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák nedávno řekl, že by čeští politici neměli oficiálně přijímat dalajlamu, protože to poškozuje Českou republiku. Poškozuje to ekonomickyČesko?

Nechci vést polemiku s panem Hanákem, ale pokud skutečně řekl, že vyzývá politiky, aby neměli s dalajlamou oficiální kontakty, dobývá se do otevřených dveří. Za funkčního období této vlády se nikdo s dalajlamou oficiálně nesešel. A když se podíváte na český export do Číny, loni vzrostl o 33 procent a letos to zřejmě bude podobné. Ale samozřejmě víme, nakolik je toto téma citlivé pro čínskou vládu. Uznáváme integritu Číny a je to i politika celé Evropské unie. Problém je, že v Číně se dívají na dalajlamu jako na představitele určitých politických tendencí, i když už není členem exilové vlády. Pro západní politiky, pro Západ obecně, je ale dalajlama symbolem duchovních hodnot a etických principů. Není vnímán jako politik. Jsou to prostě rozdílné pohledy. Proto ty čínské reakce.

***

Libor Sečka (51) Rodák ze Znojma, absolvent Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů. Od začátku 90. let byl postupně zástupcem velvyslance ve Španělsku, velvyslancem v Mexiku, přiEvropské unii, v Itálii a na Maltě. V současnosti je českým velvyslancem v Číně. V minulosti působil také na ministerstvu zahraničních věcí jako ředitel odboru politických vztahů s EU a vrchní ředitel sekce Evropské unie. Hovoří plynně anglicky, francouzsky, španělsky, italsky a rusky. Je ženatý, má tři děti. Čína není země, která nás zachrání, kde se dá uplatnit něco, co neuplatním v Evropě. Pokud tam podnikatelé jdou s něčím takovým, může to špatně dopadnout. Největší riziko je nepřipravenost.

Obchod se dá v Číně udělat jen s obrovskou trpělivostí. Například si myslíte, že jste se na něčem dohodli, ale když se změní okolnosti a dohodu nejde uskutečnit, Číňan vám to neřekne přímo. Nechce vás ranit. Už vyslovit nepříjemnou věc je pro ně těžké a nechtějí ztratit tvář.

Libor Sečka, český velvyslanec v Číně