Velvyslanectví České republiky v Bělehradě

srpski  česky 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Bezpečnostní orientace Srbska

V pátek 27. května v organizaci fondu TransConflict Serbia, proběhl Kulatý stůl u příležitosti publikování Sbírky textů pod názvem „Nové Srbsko, nové NATO – vize budoucnosti pro 21. století“.

Bezpečnostní orientace Srbska

V pátek 27. května v organizaci fondu TransConflict Serbia, proběhl Kulatý stůl u příležitosti publikování Sbírky textů pod názvem „Nové Srbsko, nové NATO – vize budoucnosti pro 21. století“. Při této příležitosti se sešel velký počet významných hostů, představitelů akademické obce, nevládního sektoru a výzkumných institucí.

Pokud si chcete stáhnout Sbírku „Nové Srbsko, nové NATO – Vize budoucnosti pro 21. století“ v elektronické formě, klikněte zde.

Slečna Mirjana Kosić, výkonná ředitelka fondu TransConflict Serbia, pozdravila všechny účastníky Kulatého stolu a zdůraznila, že Sbírka vznikla jako výsledek stejnojmenné konference organizované začátkem prosince roku 2010.

„Šest měsíců po konferenci se na světové scéně událo mnoho, což určitým způsobem vyzkoušelo některá ustanovení Konceptu, ale zároveň i připravenost Aliance odpovědět na nové krize a zdroje bezpečnostních hrozeb. Zatímco je libyjská krize v této chvíli velkým testem pro jednotnost Aliance, zvlášť když jde o její budoucí účely a roli v globální bezpečnostní aréně, ale i její politické účelnosti a moci, doufáme, že tato sbírka textů svým čtenářům umožní nahlédnutí do zvláštnosti současné bezpečnostní architektury.“

Kulatý stůl otevřeli autoři textů nacházejících se ve Sbírce - p. Milan Karagaća, p. Mihajlo Basara, pí. Jasminka Simić a p. Predrag Simić, kteří se ve svých výkladech odvolali na témata a obsah svých textů, přitom se dotkli otázek jako např. potřeba definování nejefektivnějšího a nejudržitelnějšího bezpečnostního konceptu Srbska a opětovné probírání principu neutrality, ale také se zabývali tématy Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU a vytváření bezpečnostní společnosti na Balkáně.

Milan Karagaća, člen Fóra pro mezinárodní vztahy evropského hnutí v Srbsku ukázal na potřebu změnit samotný způsob, kterým se o NATO mluví v Srbsku a je stále a priori buď pozitivní nebo negativní. P. Karagaća zdůraznil, že „jeho postoj není pozitivní v tom slova smyslu, že bezvýhradně máme vstoupit do NATO“, ale že bychom měli kriticky analyzovat všechny aspekty a zaujmout pragmatický postoj v pohledu definování národní bezpečnostní strategie. P. Karagaća připomněl, že jsou „mezinárodní vztahy v současné době mnohem dynamičtější než dřív a že ani NATO dnes není to, co bylo dříve.“ V tom kontextu je nezbytné definovat státní zájmy a strategické priority a „stát se částí systému kolektivní bezpečnosti bez ohledu na to, o který systém jde“.

konfer1

Mihajlo Basara, plukovník v záloze, se zabýval vztahem Srbska a NATO a domnívá se, že se má vzít v úvahu negativní evoluce vztahu Srbska a NATO a tento průběh obrátit. „Negativní evoluce existuje také na straně našich sousedů, protože stále vstupujeme do určitého druhu konfliktu, protože si naši analytici nevšímají negativních signálů, které přicházejí ze Sarajeva, Záhřebu nebo Lublaně, ale jen těch z Bělehradu“, uvádí p. Basara. Proto je nezbytné abychom se „se připojili k pozitivním stranám multikulturalismu a globalizace. Východ z této situace je ne abychom referendem zrušili neutralitu, ale abychom se přiblížili k cestě jedinečné bezpečnosti; ale tak jak jsou v této chvíli věci postavené, bude to těžké.“

Jasminka Simić, redaktorka-novinářka v RTS, se zabývala rozměry Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, ale také komplementárním vztahem mezi NATO a EU, který stanoví smlouva z roku 2002. „To byla rozhodující chvíle, která na mezinárodní scénu vynesla EU jako další vojensko-bezpečnostní sílu, která teď udržuje 14 mezinárodních mírových operací.“ Když jde o postavení Srbska v bezpečnostně-politické konstelaci, „s ohledem na sukcesivní střídání misí NATO a EU, je těžko mluvit jen o účasti Srbska v misích EU, aby přitom nedošlo k provazování s misemi NATO“. Právě proto je nezbytné rozsáhlejší poskytování informací a edukace obyvatel a části politické elity, aby byl viděn euroatlantický proces ze všech aspektů a byl nalezen směr, kterým by se Srbsko mohlo vydat. Pí. Simić zdůraznila, že by „Srbsko mělo mít širší euroatlantický pohled a zúčastňovat se všech důležitých euroatlantických projektů.“

konfer2

Predrag Simić, profesor na Fakultě politických věd, považuje, že se jako důsledek občanské války v bývalé Jugoslávii značně změnila architektura Balkánu od období po První světové válce, když na Balkánu bylo 6 států. V důsledku takzvaného procesu „balkanizace“ dnes téměř není možné říct, kolik států se na Balkáně přesně nachází – 10, 11, 12, nebo víc? S cílem zastavit tento proces byla, po summitu o rozšíření v Záhřebu v roce 2000, tj. summitu v Soluni v roce 2003, schválená politika regionálního přístupu EU. P. Simić jako významnou v tomto kontextu podtrhl teorii bezpečnostních spolků Karla Deutscha, na základě které se „skupiny zemí shromažďují do bezpečnostních spolků, za účelem vyloučení použití síly ve vzájemných vztazích“. P. Simić učinil závěr, že je otázkou kolik by konfliktů bylo mezi Řeckem a Tureckem, kdyby oba státy od roku 1952 nebyly členy NATO. Přitom zdůraznil, že „politika podmiňování a systém regionálních organizací představuje způsob vstupu do EU a NATO, kvůli velkému počtu malých států zatížených nenávistí a nedůvěrou.“ P. Simić na rétorickou otázku o existenci alternativ odpověděl, že „existuje skutečnost, které si včas nevšimli ani v EU ani v NATO, že euroatlantická orientace balkánských států představuje také způsob ochrany před sousedy.“

Marko Savković, spolupracovník - výzkumník v Bělehradském centru pro bezpečnostní politiku, se ve svém výkladu soustředil na Společnou bezpečnostní a obrannou politiku EU jako na nevyužitý nástroj zahraniční politiky Srbska a přitom zdůraznil, že se „v posledních několika letech toho změnilo velice málo v naši politice a opravdu hodně ve světové politice.“ Snažil se vysvětlit stávající situaci, když se jedná o účasti srbských sil v mezinárodních operacích, p. Savković přitom zdůraznil, že nový zákon, který byl schválen koncem roku 2009 poskytuje rámec pro takovou účast, ale „účast je jak finančně tak i početně velmi skromná. Počet vyslaných vojáků nikdy nepřesahuje 10 lidí v jedné operaci, proto není správné tvrzení, že účast v mezinárodních operacích je našim trumfem v zahraniční politice.“ Ačkoli existuje vůle, aby se angažování zvýšilo, především v misích OSN a méně v misích EU, p. Savković se domnívá, že je „problém v tom, že neexistuje systematické hodnocení lidí, účast v misích nezaručí posun v kariérním žebříčku, ale je zajímavá z hlediska finančního.“

V diskusi pokračovala Jelena Petrović, doktorandka na King’s College, Londýn, konstatováním, že ve veřejném diskurzu v Srbsku neexistuje dostatek informací o tom, co NATO opravdu je a co jako organizace nabízí, ale právě naopak, diskurz se omezuje na geostrategické a vojenské pozorování. Slečna Petrović zvláště zdůraznila civilní element ve fungování NATO, zvlášť v krizovém řízení a vysvětlila, že koncept krizového řízení byl zavedený v devadesátých letech jako nástroj pro prevenci prostřednictvím politického tlaku. „Novinka v novém strategickém konceptu NATO je, že krizové řízení nabylo na významu a vyrovnalo se s obrannou funkcí a kolektivní bezpečností.“ Koncept krize se rozšířil a zahrnuje také krize, které vyplývají z nevojenských a sociálně-ekonomických hrozeb, což znamená, že potřeba formování civilních kapacit pro reakci na takovou krizi je ještě větší. Slečna Petrović uzavřela, že je to zajímavé pořadí, protože „NATO dosud nemělo úspěch ve střetu a detekci krize, např. cyberkrize v Estonsku, ale také ani současné krize na Blízkém východě… Proto se klade otázka jestli NATO považuje, že může v této roli být úspěšnější než OSN a EU? Jestli chce být zprostředkovatelem nebo prostě jde o pád důležitosti funkce obrany a způsobu zajištění existence?“ Právě naopak, „NATO si nebyla vědomá vlastních chyb a špatných zkušeností“, takže nový Strategický koncept teď obsahuje 2 mechanismy – první je všestranný přístup koordinací státních institucí v reakci na složité situace (Summit v Rize, 2006), a druhý mechanismus je globální spojitost, která předpokládá výstup z rámce spolupráce obvyklé pro politiku Svazu, kde se poprvé uvádí civilní element, spolupráce s NGO a koordinace přístupu v řešení krize. Jeden z nástrojů je civil emergency planning (CEP), který dnes slouží pro koordinaci a zabezpečení včasného použití civilních zdrojů. To by mohlo mít velký význam pro Srbsko v případě krize, kde by NATO mohlo poskytnout pomoc, ale ještě větší potenciál pro spolupráci je výměna zkušeností, která by byla vzájemně prospěšná. Srbsko by se mohlo učit z dobrých i špatných zkušeností NATO, zatímco by zároveň mohlo přenést vlastní zkušenosti o konfrontaci s NATO, atd. Slečna Petrović se domnívá, že by to „také posílilo nezávislost Srbska v souvislosti s dalšími aktéry, protože by zlepšením vlastních kapacit Srbsko zmenšilo závislost na jiných zemích, o čemž se ve veřejnosti dost nemluví“.

Jelena Milić, výkonná ředitelka Centra pro euroatlantické studium (CEAS) nejdřív označila podpis bezpečnostní dohody s EU za jednu z nejlepších zpráv v poslední době, včetně odhodlání vlády vydat obžalovaného generála Ratka Mladiće. Když se poohlédla na výklad svých předchůdců, všimla si, že „trend zdůraznění spolupráce v oblasti bezpečnosti s EU není alternativou pro NATO, což bylo určeno politikou, když jde o Kosovo, ale také manipulací veřejným míněním. Mise EU nejsou jen mírové mise, málo se ví o instituční spolupráci mezi EU a NATO, zatímco politika ve vztahu ke Kosovu znamená, že Srbsko některé strategické dokumenty nebere vážně.“ J. Milić připomněla, že jen jeden měsíc před Lisabonskou smlouvou byla schválena strategie o národní bezpečnosti, ve které není ani slovo o neutralitě; hierarchie bezpečnostních hrozeb je velmi divně postavená a za hlavní hrozbu se považuje odtržení Kosova. Na druhé straně, velvyslanec Ruské federace, Konuzin, uvedl, že by se srbští činitelé měli vyjádřit o návrhu Medveděva o nové bezpečnostní architektuře, protože Rusko z vlastních důvodů ztěžuje přibližování Srbska k NATO a tím vydírá Srbsko. J. Milić skončila svoji řeč otázkou jestli je neutralita opravdu proveditelná alternativa?

konfer4

Aleksandar Mitić, Ředitel centra pro strategické alternativy, pokračoval v diskusi konstatováním, že jsou „otázky EU, NATO a Kosova spojené“ a že jde o zájem velkých sil. „EU chce dát Balkán pod svůj ekonomický, USA pod vojenský a Rusko pod nebeský deštník“. Rusko hraje na kartu posílení Srbska a srbského národního korpusu, zatímco EU a USA jednají právě naopak. P. Mitić zdůraznil tři paralelní procesy v tom smyslu. „První je ten, že je pro konečné vítězství NATO potřeba, aby Srbsko vstoupilo do EU prostřednicvím politiky podmiňování. Druhým procesem je plíživé uznání nezávislosti Kosova a třetím je legitimizace bombardování přístupem k NATO“. P. Mitić konstatoval, že je „zahraniční politika Srbska, která se zakládá na 4 pilířích neudržitelná, pokud se Srbsko nestane členským státem EU a jako kouřová clona se používá otázka rozdělení Kosova. Zároveň vláda v předvolebním roce nechce otevřeně říct, že usiluje o členství v NATO, ale to samé splní jen na základě vlastního rozhodnutí, bez konsultace se skupštinou a občany.“ Proto je třeba podporovat neutralitu, organizovat referendum a umožnit status pozorovatele v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

Predrag Nikolić, Předseda Centra pro strategickou spolupráci, projevil nespokojenost kvůli bezpečnostní dohodě s EU, která není alternativou pro NATO, ale jen cestou, která by Srbsko přivedla do NATO. Když mluvil o strategickém konceptu NATO  řekl, že se „nový strategický dokument Aliance skládá z hezkých slov, zatímco zároveň skrývá podstatnou prázdnotu a neexistování jakéhokoli konceptu.“ Také ocenil, že je nový evropský systém protiraketové obrany pouze imaginace, protože se Evropa opírá o americkou taktickou protiraketovou obranu. Perzonál NATO se redukoval z 13.000 na 9.000, zatímco NATO politicky už prohrál války v Afghánistánu a Iráku, čímž „měkká moc“ USA byla narušená. Zároveň, Rusko oznámilo postavení protiraketové obrany v Kaliningradu, která by měla být zaměřená k Evropě. „Evropa je tedy nehájený světadíl“ a musí najít nový bezpečnostní rámec. Nikolić konstatoval, že „bez Ruska v Evropě neexistuje systém bezpečnosti a jen systém, kterému patří také Rusko může uspokojit Evropu. Pokud Rusko vstoupí do NATO, Srbsko to také má udělat; zatím to ale není možné.“

Na samém konci, slečna Petrović zdůraznila, že je dnešní debata dobrý příklad vášně a jednostrannosti, ve kterém se NATO považuje buď za zločince nebo za dobrodince. To co se především má udělat je provést analýzu zainteresovaných subjektů, která by také sloužila pro informování občanů o daných výsledcích, po kterých může následovat referendum – a nikoli teď když jsou stále přítomné různé mýty, ze kterých je jeden údajný konflikt mezi NATO a Ruskem.

Pokud si chcete stáhnout Sbírku „Nové Srbsko, nové NATO – Vize budoucnosti pro 21. století“ v elektronické formě, klikněte zde.

Related posts:

  1. New Serbia, new NATO
  2. Nova Srbija, novi NATO – vizija budućnosti za 21. vek
  3. Demografske promene u svetlu budućeg razvoja Srbije
  4. Serbia in the light of present and future security challenges

Article Tags:

collective securityNATOPfPSerbia