Velvyslanectví České republiky v Berlíně

deutsch  česky 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

"Pátrání po originálu Mnichovské dohody"

Novinový článek shrnující průběh a výsledky pátrání po originálu Mnichovské dohody, na kterém se podílelo rovněž velvyslanectví ČR v Německu. Článek byl uveřejněn v Lidových novinách v příloze Orientace/Studovna dne 23.9.2006

Krátce po poledni 29. září 1938 se sešli německý kancléř Adolf Hitler, italský vůdce Benito Mussolini, francouzský premiér Édouard Daladier a britský ministerský předseda Neville Chamberlain k jednání o vyřešení "československé krize". Okolo jedné hodiny po půlnoci 30. září podepsali dokument, který vstoupil do historie jako mnichovská dohoda. Na jejím základě bylo Československo přinuceno odstoupit Německu rozsáhlá území, na kterých žila německá menšina. Obdobným způsobem byl vyřešen také problém polské a maďarské menšiny.

Mnichovská dohoda se stala dokumentem, který měl dalekosáhlé důsledky pro další osud Československa a střední Evropy a který dodnes vzbuzuje zájem nejen odborníků, ale i široké laické veřejnosti. Většina čtenářů tohoto článku jistě text dohody důvěrně zná, snad každý se s ním již při nějaké příležitosti setkal. Dokument byl mnohokrát publikován, rozebrán, komentován a citován. Díky internetu není v dnešní době problém jej v krátké době mít k dispozici. Text dohody obsahuje i nejnovější edice Dokumenty československé zahraniční politiky, věnující se roku 1938.

Podepsání dohody účastníky mnichovské schůzky zachytili fotografové i objektivy kamer a tento záznam hojně využívala nacistická propaganda. Ostatně již v noci na 30. září text dohody vydal Deutsches Nachtrichtenbüro a poté ji obsáhle komentoval nejen německý, ale i celý světový tisk. Pro nešťastné Československo trpce zněla slova, že dohoda nebyla příliš velkou cenou za evropský mír (New York Times), či o zachránění míru ve cti (Le Soir) apod. Podpis dohody dokonce doprovázelo i vydání zvláštního pamětního aršíku známek s portréty čtyř signatářů u Verlag C. Sturk.

Svědectví účastníků
O průběhu jednání v Mnichově existuje několik záznamů přímých účastníků. Oficiální německý záznam byl publikován v Akten zur deutschen auswärtigen Politik II (ADAP). Zápis významného člena britské delegace a Chamberlainova poradce Horace Wilsona vyšel v Documents on British Foreign Policy (DBFP). Okolnosti uzavření dohody popisují ve svých memoárech také němečtí diplomaté Ernst von Weizsäcker, Erich Kordt či Paul Schmidt. S výjimkou hlavních aktérů - Hitlera, Mussoliniho, Chamberlaina a Daladiera - většina členů delegací, které se jednání zúčastnily, nějakým způsobem - v memoárech či formou pamětních zápisů - vzpomínku na Mnichov zachytila.

Existuje i záznam a paměti jednoho z členů československé delegace, Huberta Masaříka, který ovšem musel sedět jen v předpokoji a spolu s československým vyslancem v Německu Vojtěchem Mastným vyčkávat výsledků jednání "o nás bez nás". Nejvíce detailů o průběhu přípravy dokumentu získával Masařík od Britů, především od člena předchozí Runcimanovy mise Franka T. A. Ashtona-Gwatkina. Z českých historiků asi nejpodrobněji zachytil průběh jednání Bořivoj Čelovský, jehož kniha Das Münchener Abkommen 1938 vyšla již v roce 1958 (český překlad byl vydán až v roce 1999). Existuje nepřeberná řada dalších domácích i zahraničních titulů, které se věnují této klíčové události českých, respektive československých dějin 20. století. Do nedávné doby však existovala jedna důležitá otázka, na kterou historici neznali odpověď: Co se stalo s originálem popřípadě s originály mnichovské dohody?

Dokument obsahující text mnichovské dohody v německém jazyce byl objeven na počátku 90. let ve Státním ústředním (dnes strana originálního dokumentu s textem dohody, který se zachoval v archivu německého ministerstva zahraničních věcí. Repro archiv autorů Národním) archivu v Praze. Dostal se sem ze zrušeného Ústavu marxismu-leninismu, který jej získal - ještě jako Ústav dějin KSČ - pravděpodobně v roce 1953 z ústředního výboru komunistické strany. Za jakých okolností k tomu došlo a kde se dokument vzal, zatím není zcela jasné. Hypoteticky můžeme předpokládat, že byl předán československým komunistům jejich sovětskými soudruhy jako "odměna" za "neochvějnou podporu" politiky Kremlu v německé otázce.

Použitý typ psacího stroje a podpisy všech čtyř signatářů na dokumentu vedly k domněnce, že by mohlo jít o originál smlouvy. V roce 2002 byl proto dokument odborně zkoumán Kriminalistickým ústavem Policie České republiky. Ten v květnu 2002 došel k závěru, že nejde o původní dokument, ale o velice kvalitní faksimile. Podpisy na dokumentu nejsou totiž originální, ale byly na něj vytištěny. Stejnou technikou byly vyhotoveny i strojopisné texty. Na základě této skutečnosti se nabízejí dvě otázky. Kde se nachází originál mnichovské dohody? A jak vznikl dokument, který se nachází v Národním archivu v Praze?

Odpověď na první otázku se zdála být jednoduchá. Dohoda měla čtyři signatáře, a dalo se tedy předpokládat, že dokument byl vyhotoven ve čtyřech exemplářích a každý ze zúčastněných si jeden odvezl domů. Pátrání jsme započali v The National Archives v Kew u Londýna, který je znám svou velmi dobrou přístupností pro badatele a elektronickým zpracováním archivních fondů. Zde na nás však čekalo velké překvapení. Na základě dokumentů britského ministerstva zahraničních věcí (Foreign Office) jsme zjistili, že Britové originál mnichovské dohody nemají. Britská strana měla k dispozici jen fotokopii německé verze originálu. V archivu se též nachází parafovaný anglický překlad německého originálu, který poté vyšel v jazykově poněkud upravené verzi v příslušné Treaty Series His Majesty's Stationary Office a také v Documents on British Foreign Policy, III series, volume 2.

Britská strana získala pouze originál textu britsko-německého prohlášení z 30. září 1938, kterým Chamberlain radostně mával při výstupu z letadla v anglickém Hestonu a který považoval za základ " míru pro celou naši dobu".

Pátrali již Britové

The National Archives v Kew však obsahoval i další překvapení. Podle záznamu Central Departmentu Foreign Office z 25. února 1939 se britská strana začala po originálu dokumentu nebo alespoň po ověřených kopiích shánět, neboť chtěla mít o mnichovské dohodě " pokud možno kompletní dokumentaci". Zajímala se též o to, zda byly ve skutečnosti vyhotoveny i francouzské a italské verze. Výsledek? Podle vedoucího Central Departmentu Franka Robertse byla příprava mnichovské dohody "velmi nestandardní, co se týče technické otázky jejího sjednání jako mezinárodní smlouvy". Problematiku na místě zjišťovala i britská ambasáda v Německu. Vše nasvědčuje tomu, že vzhledem k nedostatku času (dobové záznamy hovoří o až chaotickém průběhu mnichovských jednání) během samotné konference byl vyhotoven jen jediný německý originál včetně dodatku a dodatkového prohlášení, podepsaný všemi čtyřmi politiky, a ten byl v souladu s pravidly mezinárodního práva uložen na německém ministerstvu zahraničních věcí - Auswärtiges Amtu. Britové, Francouzi a Italové si odvezli pouze fotokopie originálu. Z originálu byly (či lépe řečeno měly být) poté vyhotoveny jazykové mutace, i když známý je, jak již bylo řečeno výše, jen autentický překlad anglický. Stejně tak získala britská strana od německého ministerstva zahraničních věcí jen fotostaticky zhotovené kopie dokumentů o činnosti mezinárodního výboru pro stanovení konečných československých hranic v Berlíně, jenž měl vytýčit tzv. páté pásmo československého území, které mělo být odstoupeno Německu.

Další zajímavost ve vztahu k mnichovské dohodě skrývá archiv map The National Archives. Ve zvláštní místnosti s odborným dohledem jsou k dispozici mapy, které se zakreslením situace národnostních menšin v Československu předal v průběhu mnichovské konference Hitler Chamberlainovi. Mapa připojená k mnichovské dohodě byla k finální podobě dovedena britskou delegací na mnichovské schůzce a československé straně ji 30. září předalo britské vyslanectví v Praze. Mapa byla poté v roce 1939 publikována i v tzv. Bílé knize německého ministerstva zahraničních věcí Verhandlungen zur Lösung der sudetendeutschen Frage, v Documents on British Foreign Policy a také u nás v knize Vladimíra Procházky Česko-slovenská krize a Evropa 1938.

Text mnichovské dohody předal v den podpisu ministru zahraničních věcí ČSR Kamilu Kroftovi německý chargé d'affaires v Československu Andor Hencke. V tomto případě se však určitě nejednalo o originál dohody, nýbrž o její opis. Pokud podrobně zkoumáme vyjádření československých zástupců v Berlíně Mastného a Masaříka - i oni obdrželi krátce po podpisu v noci z 29. na 30. září text dohody: "Po přečtení celé dohody prohlásil jsem, že předložím ji v Praze ministru zahraničních věcí a prezidentu republiky k rozhodnutí, načež poznamenal Chamberlain: There is no reply expected (Odpověď se neočekává)," napsal vyslanec Mastný ve své zprávě o průběhu mnichovských jednání. Také v tomto případě jistě nešlo o originál dohody.

Dohoda v Německu nezůstala

Zdálo by se tedy, že osud skutečného originálu mnichovské dohody je rozřešen. Ani s ním to ovšem nebylo v historii tak jednoduché. Byl totiž po skončení druhé světové války odvezen americkými jednotkami spolu s dalšími materiály německého ministerstva zahraničních věcí do Spojených států (kde jsou kopie těchto materiálů součástí tzv. Alexandrijského archivu, jenž je na mikrofilmech uložen v National Archives and Record Administration ve Washingtonu ve fondu Record Group 242 - National Archives Collection of Foreign Records Seized). Teprve poté, co byly německé diplomatické dokumenty podrobně prozkoumány a ofotografovány, byl navrácen zpět do Spolkové republiky Německo a uložen v archivu ministerstva zahraničních věcí.

Prostřednictvím velvyslanectví České republiky v Německu jsme tedy mohli požádat o zhotovení fotokopie originálu (i když vlastně nevíme, zda byl podroben podobnému zkoumání jako dokument z českého Národního archivu, a zda se tedy skutečně jedná o originál) a porovnat ji s dokumentem, který je uložen v Národním archivu v Praze. Výsledek je skutečně zajímavý: jedná se skutečně o dva téměř totožné dokumenty, napsané stejným typem psacího stroje a se stejnou grafickou úpravou. Podpisy vypadají na první pohled identicky. Jedinou výjimkou je červené razítko na prvním listu berlínského dokumentu Geheime Reichsache a také prezentační razítko německého archivu, z něh;ož vyplývá, že dokument byl do archivu předán 20. června 1942. Nesporně zajímavá je poznámka "2 Exemplare" , z níž by se dalo vyvozovat, že dohoda zůstala v Berlíně ve dvou vyhotoveních.

Můžeme-li tedy věřit českým kriminalistickým expertům, jedná se v případě českého dokumentu na svou dobu skutečně o velmi kvalitní faksimile. Kdo a proč jej však zhotovil a jak se skutečně dostalo do československých rukou, však prozatím zůstává zahaleno tajemstvím.


Autoři:
Alexandra Blodigová (*1952) je odbornou archivářkou Národního archivu v Praze.

Jan Kuklík (*1967) je profesorem právních dějin na Právnické fakultě UK, zabývá se moderními českými a československými právními dějinami a dějinami diplomacie.

Jan Němeček (*1963) je vedoucí vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR zabývá se československými dějinami a dějinami diplomacie v první polovině 20. století.

O mnichovské dohodě, okolnostech jejího uzavření i důsledcích pro Evropu byly již popsány stohy papíru. Doposud se však nikdo nezabýval otázkou, kde vlastně je její originál.Podle záznamu Central Departmentu Foreign Office z 25. února 1939 se britská strana začala po originálu dokumentu nebo alespoň po ověřených kopiích shánět, neboť chtěla mít o mnichovské dohodě "pokud možno kompletní

(eds.) ALEXANDRA BLODIGOVÁ, JAN KUKLÍK, JAN NĚMEČEK


Prameny:
Československá zahraniční politika v roce 1938, I. a II
Jindřich Dejmek a kol.
V kolekci Dokumenty československé zahraniční politiky vydalo nakladatelství Karolinum a Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2000, 2001.

Mnichovská dohoda - cesta k destrukci demokracie v Evropě
Jan Němeček Vydalo nakladatelství Karolinum, Praha 2004, 387 stran

Mnichovská dohoda 1938
Bořivoj Čelovský Vydalo nakladatelství Tilia, Šenov 1999, 470 stran