Velvyslanectví České republiky v Bernu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Zamezení dvojího zdanění

Základním problémem v oblasti daní je určení daňové příslušnosti (daňové rezidence) a určení rozsahu zdanění v daném státě.

Pokud dojde k situaci, že si dva státy dělají nárok na zdanění jednoho příjmu (např. na základě bydliště v jednom státu a pracovního výkonu v druhém státu), použije se v tomto případě bilaterální smlouva o zamezení dvojího zdanění, která je mezi těmito státy uzavřena.

Český daňový rezident, tj. poplatník s neomezenou daňovou povinností, je ten, který má na území ČR „bydliště“ nebo se zde „obvykle zdržuje“ (alespoň 183 dnů v příslušném roce). Daňová povinnost se vztahuje nejen na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, ale i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.

Mezi Českou republikou a Švýcarskem platí od 23. 10. 1996 (281/1996 Sb.) bilaterální dohoda o zamezení dvojího zdanění.
Pro vyloučení dvojího zdanění u závislé činnosti se použije metoda zápočtu.

Upozorňujeme na to, že aktuální stav se odvíjí zejména od průběžného vstupu v platnost zákonodárství EU, ke kterému se postupně přibližuje i Švýcarsko. Pro nejaktuálnější informace se proto vždy obracejte na Ministerstvo financí České republiky, popřípadě na pro Vás příslušný daňový úřad v CH/ČR.

 

SMLOUVA

mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění

v oboru daní z příjmu a z majetku

 

Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada,

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,

dohodly takto:

Čl.1

Osoby, na které se Smlouva vztahuje

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou

smluvních státech (rezidenti).

Čl.2

Daně, na které se Smlouva vztahuje

1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané jménem každého

ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob

vybírání jakýkoliv.

2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového

příjmu, z veškerého majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisku ze zcizení

movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených

podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.

3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:

a) v České republice:

(i) daň z příjmů fyzických osob;

(ii) daň z příjmů právnických osob;

(iii) daň z nemovitostí;

(dále nazývané "česká daň");

b) ve Švýcarsku: spolkové, kantonální a obecní daně

(i) z příjmu (celkového příjmu, příjmu z výdělku, příjmu z kapitálu, průmyslových

a obchodních zisků, kapitálových zisků a ostatních částí příjmu);

(ii) z majetku (celkového majetku, movitého a nemovitého majetku, obchodních aktiv,

vyplaceného majetku a rezerv a ostatních částí majetku);

(dále nazývané "švýcarská daň").

4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv stejné nebo v zásadě podobné

daně, které budou ukládány po dni podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní.

Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny

v jejich příslušných daňových zákonech.

5. Tato smlouva se nebude vztahovat na daně vybírané srážkou u zdroje z výher

v loterii.

Čl.3

Všeobecné definice

1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle souvislosti Českou

republiku nebo Švýcarsko;

b) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;

c) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv,

považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;

d) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují

podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem

druhého smluvního státu;

e) výraz "státní příslušník" označuje:

(i) každou fyzickou osobu, která má státní občanství některého smluvního státu;

(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení zřízené podle práva platného

v některém smluvním státě;

f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoliv dopravu lodí, člunem nebo letadlem,

která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom

smluvním státě, vyjma případů, kdy doprava lodí, člunem nebo letadlem je uskutečňována jen

mezi místy v druhém smluvním státě;

g) výraz "příslušný úřad" označuje:

(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;

(ii) v případě Švýcarska ředitele Spolkového daňového úřadu nebo jeho zmocněného

zástupce.

2. Pro aplikaci této smlouvy smluvním státem bude mít každý výraz, který v ní není

definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně,

na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

Čl.4

Rezident

1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje každou

osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého

bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného kritéria podobného druhu.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních

státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:

a) bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt

v obou státech, bude považována za rezidenta v tom státě, ke kterému má užší osobní

a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů,

nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, bude považována za rezidenta v tom státě,

ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, bude považována

za rezidenta v tom státě, jehož je státním příslušníkem;

d) jestliže je státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady

smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem

v obou smluvních státech, bude považována za rezidenta v tom státě, v němž se nachází místo

jejího skutečného vedení.

Čl.5

Stálá provozovna

1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro

podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu; a

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Staveniště, stavba nebo montážní projekt tvoří stálou provozovnu, pouze trvá-li déle

než dvanáct měsíců.

4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz

"stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího

podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení

nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným

podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo

shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za účelem reklamy,

poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik

přípravný nebo pomocný charakter;

f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností

uvedených pod písmeny a) až e), pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající

z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.

5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než nezávislý

zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má

k dispozici a obvykle používá plnou moc k uzavírání smluv jménem podniku, má se za to,

že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato

osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené

v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení pro

podnikání, by neučinily z tohoto trvalého zařízení pro podnikání stálou provozovnu podle

ustanovení tohoto odstavce.

6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto,

že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře

nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá

společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo

která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo

jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

Čl.6

Příjmy z nemovitého majetku

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku

(včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být

zdaněny v tomto druhém státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního

státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství

nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která

platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého

majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení

nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují

za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo

každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku

a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

Čl.7

Zisky podniků

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud

podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,

která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být

zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze

přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním

státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou

ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla

mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti

za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož

je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku,

vynaložené pro účely této stálé provozovny včetně výloh vedení a všeobecných správních

výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna,

či jinde.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny

stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic

v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny tímto

obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl

v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky z důvodu, že pouze nakupovala zboží pro

podnik.

6. Pro účely předchozích odstavců budou zisky, které se mají přičíst stálé provozovně,

stanoveny každý rok stejným způsobem, pokud neexistuje pádný a dostatečný důvod pro jiný

postup.

7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích

této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

Čl.8

Lodní a letecká doprava

1. Zisky z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají

zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi nebo

člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav

této lodi nebo člunu, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je

provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.

3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu

nebo mezinárodní provozní organizaci.

Čl.9

Sdružené podniky

1. Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo

jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho

smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v těchto případech jsou mezi těmito dvěma podniky dohodnuty nebo uloženy

takové podmínky v jejich obchodních nebo finančních vztazích, které se liší od podmínek,

které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které, nebýt těchto

podmínek, by byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny

nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

2. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn v tomto státě,

jsou také zahrnuty do zisků podniků druhého smluvního státu a následně zdaněny a zisky

takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny tímto podnikem druhého státu, kdyby

podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými

podniky, mohou se příslušné úřady smluvních států vzájemně poradit za účelem dosažení

dohody o upravení částky daně uložené ze zisků v obou smluvních státech.

3. Smluvní stát neupraví zisky podniku za okolností uvedených v odstavci 1

po uplynutí lhůty stanovené jeho vnitrostátními právními předpisy a v žádném případě po

uplynutí pěti let od konce roku, v němž dosáhl podnik tohoto státu zisků, které by byly

předmětem takovéto úpravy. Tento odstavec se neuplatní v případě podvodu nebo vědomého

zanedbání.

Čl.10

Dividendy

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu,

rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je

společnost, která dividendy vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu,

avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto

stanovená nepřesáhne:

a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost (jiná než

osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25 procent majetku společnosti vyplácející

dividendy;

b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech. Tento odstavec se nedotkne

zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.

3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv

s podílem na zisku, s výjimkou pohledávek, jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou

podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle právních předpisů toho státu, v němž je

společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je

rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je

rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost

prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém

státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro

kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé

základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho,

o jaký případ jde.

5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky

nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát uvalit žádnou daň na

dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto

druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé

provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit

nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo

nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto

druhém státě.

Čl.11

Úroky

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého

smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě, pokud je tento rezident

skutečným vlastníkem úroků.

2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv

druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti

na zisku dlužníka, a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo

dluhopisů, včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo

dluhopisy.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je

rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky

zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam

umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé

základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže

k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku

7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje

v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo

mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným

vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto

posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna

podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této

smlouvy.

Čl.12

Licenční poplatky

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené rezidentu

druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto licenční poplatky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém

je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, ale jestliže skutečný vlastník

licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne

10 procent hrubé částky licenčních poplatků.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv

druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva

k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů,

jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo

výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo

vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti

průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních

poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě,

ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím

stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání prostřednictvím

stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním

poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se

použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže

plátcem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu.

Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem ve smluvním státě, má ve

smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost

platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá

se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna

nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci,

za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem

a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl

smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení

tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude

v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím

k ostatním ustanovením této smlouvy.

Čl.13

Zisky ze zcizení majetku

1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého

majetku uvedeného v článku 6 a umístěného v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny

v tomto druhém státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé

provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo

movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má

v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených

ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé

základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě

nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí, člunů nebo letadel, podléhají

zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2

a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.

Čl.14

Nezávislá povolání

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo

jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud nemá

pravidelně k dispozici stálou základnu v druhém smluvním státě za účelem provozování

svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny ve druhém

státě, avšak pouze v takovém rozsahu, který lze přičíst této stálé základně.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární,

umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků,

inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

Čl.15

Zaměstnání

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá

z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto

státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání

vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání

vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1

zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:

a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu

183 dny v příslušném kalendářním roce, a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem

v druhém státě, a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel

v druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané

z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu nebo letadla provozovaného

v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného

vedení podniku.

Čl.16

Tantiémy

Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen

správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém

smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Čl.17

Umělci a sportovci

1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec,

jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec

z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez

ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem

neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez

ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo

sportovec vykonává svoji činnost.

3. Odstavce 1 a 2 se neuplatní na příjmy z činností vykonávaných umělci nebo

sportovci, jestliže takovéto příjmy plynou přímo či nepřímo z podstatné části z veřejných

fondů.

Čl.18

Penze

Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu

jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze

v tomto státě.

Čl.19

Veřejné funkce

1. a) Platy, mzdy a ostatní podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním

smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem fyzické osobě za

služby prokazované tomuto státu, správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze

v tomto státě.

b) Tyto platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění pouze v druhém

smluvním státě, jestliže jsou služby prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je

rezidentem tohoto státu:

(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo

(ii) se nestala rezidentem tohoto státu pouze za účelem poskytování služeb.

2. a) Jakékoliv penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý smluvní

stát, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad, fyzické osobě za služby prokazované tomuto

státu, jeho nižšímu správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

b) Tyto penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba

je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny

a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou

jedním ze smluvních států, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem.

Čl.20

Studenti

1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem

do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně

zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy,

studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy plynou

ze zdrojů mimo tento stát.

2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, na které se

nevztahuje odstavec 1, bude mít student nebo učeň uvedený v odstavci 1 v průběhu studia

nebo výcviku právo na stejné vynětí, úlevy nebo snížení daní, jaké náleží rezidentům státu,

ve kterém se zdržuje.

Čl.21

Jiné příjmy

1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se

nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého

majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je

rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost

v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v

tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo

majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo

stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle

toho, o jaký případ jde.

Čl.22

Majetek

1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní

rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být

zdaněn v tomto druhém státě.

2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé

provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo

movitým majetkem, který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního

státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto

druhém státě.

3. Majetek představovaný loďmi, čluny a letadly, které jsou provozovány

v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování takovýchto lodí, člunů

a letadel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení

podniku.

4. Všechny ostatní části majetku rezidenta jednoho smluvního státu podléhají zdanění

pouze v tomto státě.

Čl.23

Vyloučení dvojího zdanění

1. V případě České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:

Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového

základu, ze kterého jsou tyto daně ukládány, části příjmu nebo majetku, které v souladu

s ustanoveními této smlouvy mohou být zdaněny také ve Švýcarsku, avšak povolí snížit

částku daně vypočtené z tohoto základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Švýcarsku.

Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím

snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být v souladu

s ustanoveními této smlouvy zdaněny ve Švýcarsku.

Jestliže jsou v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy příjmy, které pobírá,

nebo majetek, který vlastní rezident České republiky, vyjmuty ze zdanění, může Česká

republika při výpočtu částky daně z ostatních příjmů nebo z majetku takového rezidenta

zohlednit vyňaté příjmy nebo majetek.

2. V případě Švýcarska bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:

a) Jestliže rezident Švýcarska pobírá příjmy nebo vlastní majetek, který v souladu

s ustanoveními této smlouvy může být zdaněn v České republice, Švýcarsko vyjme

s výhradou ustanovení písmene b) takové příjmy nebo majetek ze zdanění, může však při

výpočtu částky daně z ostatních příjmů nebo z majetku takového rezidenta použít sazbu daně,

která by byla použita, kdyby vyjmuté příjmy nebo majetek nebyly takto vyjmuty. Avšak za

předpokladu, že se vynětí použije na penze, které jsou uvedeny v článku 19, pouze pokud je

zdanění těchto penzí Českou republikou prokázáno.

b) Jestliže rezident Švýcarska pobírá dividendy nebo licenční poplatky, které v souladu

s ustanoveními článku 10 nebo 12 mohou být zdaněny v České republice, povolí Švýcarsko

na základě žádosti úlevu tomuto rezidentu. Úleva může sestávat z:

(i) odpočtu z daně z příjmu tohoto rezidenta v částce rovnající se dani ukládané v České

republice v souladu s ustanoveními článku 10 nebo 12; takový odpočet však nepřesáhne tu

část švýcarské daně vypočtené před tímto odpočtem, která je přiměřená příjmům, jež mohou

být zdaněny v České republice; nebo

(ii) paušálního snížení švýcarské daně určené standardními formuláři, které se vztahují

k obecným principům o úlevách, o kterých pojednává bod (i); nebo

(iii) částečného vynětí těchto dividend nebo licenčních poplatků ze švýcarské daně, v každém

případě sestávajícího alespoň z odpočtu daně ukládané v České republice z hrubé částky

dividend nebo licenčních poplatků.

Švýcarsko určí použitelnou úlevu a upraví postup v souladu se švýcarskými

ustanoveními, která se vztahují k provádění mezinárodních dohod Švýcarské konfederace

o zamezení dvojího zdanění.

Čl.24

Zákaz diskriminace

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním

státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než

zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci

tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení

článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém

smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto

druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako

závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní

úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává

svým vlastním rezidentům.

3. Pokud se nebudou uplatňovat ustanovení článku 9, článku 11 odst. 4 nebo článku 12

odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního

státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků

tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného

státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého

smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku

odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného

státu.

4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo

nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu,

nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem

s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým

jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.

5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně

jakéhokoliv druhu a pojmenování.

Čl.25

Řešení případů dohodou

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou

nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může

nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit

svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže jeho případ

spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu toho smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.

Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež

není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Příslušný úřad se bude snažit, jestliže bude považovat námitku za oprávněnou

a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, aby případ rozhodl vzájemnou dohodou

s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není

ve shodě s touto smlouvou.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou obtíže

nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou

rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených

ve Smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení

dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení

dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené

ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Čl.26

Výměna informací

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace (pokud mají tyto

informace k dispozici na základě svých daňových zákonů v normálním správním řízení), které

jsou nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy, které se vztahují na daně, jež jsou

předmětem této smlouvy. Veškeré takto sdělené informace budou udržovány v tajnosti

a nebudou sděleny žádným jiným osobám než těm, které se zabývají vyměřováním a

vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva. Nebude sdělena žádná informace, která by

odhalila jakékoliv obchodní, podnikové, bankovní, průmyslové nebo profesní tajemství nebo

obchodní postup.

2. Ustanovení tohoto článku nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají

některému smluvnímu státu povinnost provést správní opatření, která by byla v rozporu

s předpisy a praxí některého smluvního státu nebo která by byla v rozporu s jeho

svrchovaností, bezpečností nebo veřejným pořádkem (ordre public) nebo by poskytovala

podrobné popisy, které nejsou dosažitelné v souladu s jeho vlastními zákony nebo zákony

toho státu, který podává žádost.

Čl.27

Diplomaté a konzulární úředníci

1. Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo

konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení

zvláštních dohod.

2. Bez ohledu na ustanovení článku 4 bude fyzická osoba, která je členem

diplomatické mise nebo konzulárního úřadu jednoho smluvního státu umístěného v druhém

smluvním státě nebo v třetím státě, považována pro účely této smlouvy za rezidenta

vysílajícího státu, jestliže:

a) nepodléhá, v souladu s mezinárodním právem, v přijímacím státě zdanění z příjmů ze

zdrojů mimo tento stát nebo z majetku umístěného mimo tento stát a

b) podléhá ve vysílajícím státě stejné daňové povinnosti ze svých celkových příjmů nebo

z majetku, jakou mají rezidenti tohoto státu.

3. Smlouva se nevztahuje na mezinárodní organizace, jejich orgány nebo úředníky ani

na osoby, které jsou členy diplomatické mise nebo konzulárního úřadu třetího státu přítomné

v jednom smluvním státě a ne-jsou posuzovány v jednom nebo v druhém smluvním státě jako

rezidenti, pokud jde o daně z příjmu nebo z majetku.

Čl.28

Vstup v platnost

1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Bernu

co nejdříve.

2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její ustanovení budou

prováděna,

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované

k prvnímu dni nebo později druhého měsíce následujícího po dni, v němž Smlouva vstoupí

v platnost;

b) pokud jde o ostatní daně, pro daňová období počínající prvním dnem nebo po prvním dni

ledna roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.

3. Ustanovení diplomatických nót vyměněných 26. dubna 1960 mezi

Československem a Švýcarskou konfederací o zamezení dvojího zdanění podniků

provozujících leteckou dopravu se ve vztahu mezi Českou republikou a Švýcarskem

přestanou uplatňovat ode dne, kterým se začnou uplatňovat ustanovení této smlouvy.

Čl.29

Výpověď

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním

státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou nejméně

šest měsíců před koncem každého kalendářního roku. V takovém případě se Smlouva přestane

uplatňovat:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo připisované

k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;

b) pokud jde o ostatní daně, pro daňová období počínající 1. ledna nebo později

v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.

Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení dne 4. prosince 1995 v českém, německém

a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakýchkoliv rozdílností

výkladu mezi českým a německým textem bude rozhodující anglický text.

Za vládu České republiky: Za Švýcarskou spolkovou radu:

Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r. Sylvia Pauli v. r.

místopředseda vlády a ministr financí velvyslankyně

Protokol

Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada se dohodly v Praze dne 4. prosince

1995 při podepsání smlouvy mezi těmito dvěma vládami o zamezení dvojího zdanění v oboru

daní z příjmu a z majetku na následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást uvedené

smlouvy.

1. K článku 7

Pokud jde o článek 7 odst. 1 a 2, jestliže podnik jednoho smluvního státu prodává

zboží nebo vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost ve druhém státě prostřednictvím

stálé provozovny, která je tam umístěna, budou zisky této stálé provozovny stanoveny pouze

na základě té části celkových příjmů, kterou lze přičíst vlastní činnosti stálé provozovny za

takový prodej nebo průmyslovou či obchodní činnost.

V případě kontraktů na dozor, zásobování, instalaci nebo stavbu průmyslového,

obchodního nebo vědeckého zařízení nebo provozovny nebo na veřejné práce, kdy podnik má

stálou provozovnu, nebudou zisky takové stálé provozovny stanoveny na základě celkového

množství kontraktů, avšak budou stanoveny pouze na základě té části kontraktu, která je

skutečně vykonávána stálou provozovnou ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

Zisky vztahující se k té části kontraktu, která je vykonávána vedením podniku,

podléhají zdanění pouze ve státě, ve kterém je tento podnik rezidentem.

2. K článku 12

Pokud jde o odstavec 2, rozumí se, že pokud Švýcarsko nevybírá podle svých

vnitrostátních právních předpisů daň u zdroje z licenčních poplatků vyplácených

nerezidentům, ustanovení odstavce 2 se nepoužijí a daň stanovená ve smluvním státě, ve

kterém mají licenční poplatky zdroj, nepřesáhne 5 procent hrubé částky licenčních poplatků.

Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení dne 4. prosince 1995 v českém, německém

a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakýchkoliv rozdílností

výkladu mezi německým a českým textem bude rozhodující anglický text.

Za vládu České republiky: Za Švýcarskou spolkovou radu:

Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r. Sylvia Pauli v. r.

místopředseda vlády a ministr financí velvyslankyně