Velvyslanectví České republiky v Brasília

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

"1. máj", článek velvyslance Havlíka pro deník Folha S. Paulo

U příležitosti 10. výročí vstupu České republiky do Evropské unie napsal velvyslanec Jiří Havlík svůj komentář k tomuto výročí. Článek byl otištěn v nejčtenějším brazilském deníku Folha de S. Paulo dne 2. května 2014.

1. máj 2014

První máj je jedinečný svátek. V mnoha zemích světa je oslavován jako svátek práce. Taktéž v Českých zemích kdysi slavily tisíce lidí tento svátek zcela spontánně a musely se opravdu tvrdě bít za svá lidská a občanská práva. Já spíše žel pamatuji méně vzdálené doby, kdy ulicemi měst pochodovaly v onen den masy lidí předstírajících povinné nadšení, nesoucích vzletná a často lživá hesla a mávajících prapory, to vše na příkaz placených ideologů v jejich podnicích a řízených z centra vlády jedné strany, „na věčné časy“. Ti lidé pochodovali z obav, že neúčast na manifestaci by znamenala následně potíže v práci i v životě rodiny.

Úplně jiná, krásná vzpomínka se mi ale vybavuje na studenty, ba i mnohé starší ročníky, kteří se v Praze v den 1. máje šli líbat v rozkvetlém sadu Petřína k soše Karla Hynka Máchy, největšího českého romantického básníka, na oslavu probouzejícího se jara a vzpomínku na jeho nádhernou báseň „Máj“.

Dnes na 1. máje pochodují ulicemi českých měst spíše skromné hloučky lidí. Ale kdo tam jde, činí tak ze své vůle a přesvědčení. Zato lidí vyznávajících si lásku na Petříně neubývá. Přesto nabyl 1. máj v České republice zcela nového významu. Stalo se tak přesně před 10 lety, kdy naše země vstoupila do Evropské unie. 1. května 2004 přijala EU, bezesporu nejúspěšnější a nejhlubší integrace zemí ve světě, za své nové členy hned 10 zemí současně. V historii vývoje EU se tak uskutečnilo její největší rozšíření a poprvé se do evropské integrace zapojilo několik zemí Střední a Východní Evropy, které se v polovině minulého století staly državou sovětského bloku. Pro Českou republiku a další země tak 1. květnem 2004 teprve definitivně zanikly mezinárodněpolitické důsledky 2. světové války.

Změnila se za oněch uplynulých deset let Česká republika? Velice. Přesněji řečeno, změna již začala dávno předtím, když se Česká republika zbavila diktatury a když musela následně projít zásadní proměnou společnosti a ekonomiky, aby se do evropské integrace kvalifikovala. Nebylo to vůbec snadné a dodnes tyto proměny ne všichni občané pochopili a plně akceptovali. Historie nesčetněkrát ukázala, že lidská společnost, národ a jeho myšlení, podstata každého jedince a vnímání reality každým z nás se vyvíjí mnohem pomaleji než věci kolem nás, ve světě moderní vědy a špičkových technologií. I proto si členství v Evropské unii získalo své příznivce i odpůrce.

Vždy jsem patřil k té první z obou skupin. Ostatně již dávno kdosi moudrý u nás řekl: Kdyby nebylo pohlcení Československa do sovětského bloku, se svou demokratickou tradicí, hospodářskou a kulturní vyspělostí a životní úrovní by se bylo stalo  jedním ze zakládajících členů evropské integrace. Vstupem do EU jsme se tedy jen zařadili tam, kam v evopském civilizačním a historickém kontextu patříme. Budu zde proto zcela osobní, hovořit jen sám za sebe a nebudu pokrytecky hledat argumenty i pro podporu té části mých českých spoluobčanů, kterým naše sounáležitost s EU vadí.

Česká republika musela ještě před svým vstupem znovu vybudovat systém demokratického vládnutí a vtělit do všech oblastí správy země a do života všech občanů principy vlády práva a ochrany občanských a lidských práv. Zdá se možná to samozřejmé, leč nebylo tomu tak. Uvědomme si, že to vše museli učinit titíž lidé, jejichž dvě celé generace prošly 50 lety diktatur a většina z nich se demokracii nikdy za svého dosavadního života nemohla naučit.

Nejlépe je na tom generace dnešních mladých lidí. Ve školách se již nemuseli od nejmenšího věku učit lhát. Mohou získávat jakékoli informace o životě i světě kolem nás, mohou volně cestovat a studovat, kde chtějí, poznávat jiné kultury, názory, svět. Zní to třeba jako klišé, ale právě od mladé generace bych si sliboval, že naše členství v Evropské Unii nejlépe vstřebají a pochopí a naopak budou hledat cesty, jak je nejefektivněji ve prospěch své země využijí.

Neboť mnohé úžasné změny v České republice již proběhly a stále nové obzory se otevírají. Příkladem může být skvělá přeshraniční spolupráce mezi prakticky všemi příhraničními regiony s našimi sousedy: německými státy Bavorskem a Saskem, Polskem, Slovenskem, státy Rakouska. Či rozvoj přímých vědeckých vztahů a studentské výměny mezi universitami všude po zemích EU. Příkladů pozitivního rozvoje v našem integrování do EU by byly stovky a seznam dále narůstá. Na druhé straně, možná nejméně jsme se zatím naučili identifikovat, co jsou skutečně naše specifické bytostné zájmy, které musíme hájit, a kde naopak je v zájmu všech, abychom byli připraveni na potřebné kompromisy a ústupky, ve prospěch fungování celé evropské integrace, jejího vnitřního vývoje i vztahů s dalšími zeměmi světa.

Leč naše členství v EU změnilo nejen naši zemi a další země, které před deseti lety či v dalších letech do EU přistoupily. Rozšíření EU na východ od Německa a Rakouska nesmírně proměnilo samotnou Evropskou unii, včetně jejích nejstarších členů. A nejde zdaleka jen o ekonomický přínos pro všechny, jakkoli byl značný a nesmírně důležitý. Ale změnilo se myšlení západoevropských zemí, změnila se jejich zahraniční politika. Změnilo se jejich vnímání a přístup k celému obrovskému prostoru Střední a Východní Evropy, což bylo před pár lety téměř nepředstavitelné. Skvělou ukázkou toho je pozitivní vliv EU na postupnou stabilizaci historicky složitých vztahů zemí na Balkáně, či v současnosti jednota EU při krizi na Krymu a Ukrajině, která sice nemá kapacitu problém 1000 km od svých hranic vyřešit, leč svou aktivitou a politickou silou výrazně přispěla k tlumení možných dalších, ještě závažnějších scénářů vývoje krize podněcované Ruskem.

Možná nebyl 1. máj 2004 dnem znvousjednocení Evropy, jak jej někteří možná až příliš nadneseně hodnotili. Ale byl rozhodně dnem, kdy se definitivně zbořila umělá bariéra vedoucí prostředkem Evropy od Baltu až k Jaderskému moři. Bariéra, která sice již 15 let předtím nebyla z ostnatých drátů, ale o to hlouběji zůstávala zakořeněna v mnoha myslích řadových občanů Evropy. Jsem přesvědčen, že Evropská unie má před sebou perspektivu dalšího vývoje, ku prospěchu všech svých občanů, ale také pro stabilizaci a rozvoj vztahů se všemi demokratickými zeměmi všech kontinentů.

(překlad článku byl otištěn v deníku Folha de S. Paulo dne 2. května 2014)

 

Jiří Havlík, velvyslanec

 

Originál článku v portugalštině - Artigo "Maio de 2014" do Embaixador Jiri Havlik no site do Folha de S. Paulo.

Originální verze pro tisk - pdf (120 KB)

 

 

přílohy

Jiri_Havlik__Maio_de_2014___02_05_2014___Opini_o___Folha... 120 KB PDF (Acrobat dokument) 4.5.2014