Velvyslanectví České republiky v Bukurešti

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Zemřel Václav Havel

Velvyslanectví České republiky v Bukurešti s hlubokým zármutkem oznamuje, že spisovatel a dramatik Václav Havel, poslední prezident Československa a první prezident České republiky, zemřel v neděli 18. prosince ve věku 75 let.

Kondolenční knihy budou vystaveny v prostorách Velvyslanectví České republiky, Strada Ion Ghica 11, Sector 3, Bukurešť v pondělí 19. prosince 2011 od 13h do 17h a v úterý 20. prosince od 9h do 17h.

Jedno z posledních osobních poselství, které Václav Havel napsal, bylo určeno účastníkům série akcí, které v Bukurešti na oslavu jeho 75. narozenin dne 5. října 2011 připravilo Velvyslanectví České republiky, společnost Societas Romano-Bohemica a České centrum:

 Milí přátelé,

mé zdraví mi nedovoluje cestovat, dovolte mi proto, abych vás alespoň na dálku pozdravil a poděkoval za to, že si připomínáte mé 75. narozeniny. Nebývá to obvyklé a jsem tím potěšen a dojat.

            Chovám živou vzpomínku na návštěvu Bukurešti v roce 1994 a na převzetí čestného doktorátu univerzity z rukou tehdejšího rektora Emila Constantinesca, který byl zanedlouho zvolen prezidentem. Je-li dnes mezi vámi přítomen, obzvlášť srdečně jej zdravím. Ve své tehdejší řeči jsem se s odstupem pěti let zamýšlel nad osudem jednoho revolučního hesla a nad rozdílem mezi ideálem a iluzí. S ideálem jsme svrhli totalitní komunistický režim a pomohli návratu svobodných poměrů do naší země. Brzy jej však nahradila iluze cynického kalkulu, iluze okamžitých zisků, iluze, že vše kromě růstu materiálního růstu je iluze. Naproti tomu ideály, vycházející z tvořivého ducha a kritické myšlení, se staly přítěží a jako takové i předmětem posměchu. Mám dojem, že právě to bychom měli mít na paměti, až se opět budou o naše hlasy ucházet rozmanitá politická uskupení. Nejen naše země, ale celá Evropa je dnes náchylnější podlehnout iluzi rychlých technokratických řešení. Krize bankovní či dluhová však nejsou patrně ničím jiným, než krizí člověka, který opustil ideál a podlehl iluzi, že vše může mít bez oběti a hned.

Milí přátelé, ve dvacátém století byly kontakty našich zemí bohaté. Rumunsko hrálo důležitou roli v meziválečné Malé dohodě, při osvobozování Československa od nacismu a nezapomínáme ani na solidaritu vyjadřovanou rumunskými občany československé opozici. I to bylo nadřazením ideálu nad iluzi, že nám všem bude nejlépe, postaráme-li se především každý sám o sebe. Dodnes máme v živé paměti i rozhodné odmítnutí ostudné invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Připomínám si však i veliké osobnosti rumunské kultury, které mne - a nejen mne - ovlivnily, a které obohatily světovou kulturu: Tzara, Ionesco, Brancusi, Eliade, po němž je dokonce v mém domovském Divadle Na zábradlí pojmenována knihovna. Dovolte mi proto, abych na závěr poděkoval všem těm, kteří stále udržují či pomáhají udržovat těsné styky obou našich národů. A osobně nadto děkuji i svým rumunským překladatelům, nakladatelům, čtenářům i divákům.

Dovolte mi, rozloučit se dnes stejně jako před patnácti lety: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!

Váš

VH

 

Václav Havel

Zdroj: foto - Tomki Němec