Velvyslanectví České republiky v Káhiře

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ekonomický vývoj Eritreji v roce 2012

(Archivní článek, platnost skončena 25.02.2014.)

Následující text popisuje hospodářský vývoj Eritreje v roce 2012

Od získání nezávislosti na Etiopii v roce 1993 čelí Eritrea řadě ekonomických problémů, které jsou způsobeny i direktivním řízením země. Vláda striktně kontroluje ekonomiku, zejména užívání cizích měn a přístup k ním, což podvazuje ekonomický růst a investování. Přestože téměř 80% osob je zaměstnáno v zemědělství, jeho výnos je malý a úroda nestačí k pokrytí potřeb země. Lze očekávat, že těžební průmysl (měď, zlato), významně přispěje k ekonomickému růstu země. Předpokladem ovšem je, že vláda nebude směřovat většinu takto získaných prostředků na armádu, ale na vhodné ekonomické reformy ve směru tržní ekonomiky. Je možné předpokládat, že nedávný pokus o puč však posune prezidenta a vládu k zesílení kontroly a k větším výdajům pro armádu. Dalším předpokladem hospodářského růstu je i řešení sociálních problémů s dopadem na ekonomiku, jako je nevzdělanost obyvatelstva a nezaměstnanost.

Dle odhadů[1] v roce 2012 vzrostlo HDP z 4,103 mld USD v roce 2011 na 4,412 mld USD (v roce 2010 bylo 3,774 mld USD) v přepočtu kupní síly (PPP). Podle oficiálního směnného kursu by hodnota pro rok 2012 činila 3,1 mld USD. Růst HDP v roce 2012 tedy byl 7,5% a byl tak nižší než rok předtím ve výši 8,7%. HDP na hlavu byl na úrovni 800 USD (v přepočtu PPP), čímž se Eritrea řadila v mezinárodním srovnání až na 223. místo; rok předtím to bylo však jen 700 USD. Odhaduje se, že HDP byl tvořen z 11,6% zemědělstvím, z 30,6% průmyslem a služby doplnily 57,8%.

V prognóze IMF z října 2012 je uveden odhad růstu HDP pro příštích pět let ve výši 3,2-3,4% ročně. Obecně se očekává, že tahounem rozvoje by měl být těžební průmysl. Ke kanadským firmám se v průběhu roku 2012 přidaly dvě čínské a jedna súdánská.

Odhad1 deficitu státního rozpočtu dosahuje 11,3% HDP a veřejného zadlužení 118% HDP; zde je nepatrný pokles proti roku 2011, kdy bylo 118,5%. Deficit běžného účtu bilance hrozivě vzrostl ze 128 mil. USD v roce 2011 na 272 mil. USD v roce 2012. Rezervy zahraničních měn a zlata se zvýšily z hodnoty 114,8 mil. USD v roce 2011 na 171,2 mil. USD v roce 2012, ale zároveň se zvýšil zahraniční dluh z 1,013 mld USD na 1,026 mld USD. Oficiální směnný kurs se v posledních pěti letech téměř nezměnil a byl 1 USD = 15,38 ERN.

Za účelem omezit výdaje státní kasy na kriticky potřebné dovozy prezident a vláda v řadě odvětví prakticky rezignují na zajišťování těchto komodit pro běžné obyvatelstvo a zaměřují se z velké části pouze na zásobování armády a státní projektů. Zbývající segmenty jsou pak ponechány v rukách šedého/černého trhu, který je zásobován zejména ze Súdánu. Jedním z dobrých příkladů tohoto přístupu je trh s pohonnými hmotami, jejichž cena dosahuje na černém trhu evropské úrovně (i vyšší) a i přesto je zásobování nedostatečné.

Problémy s cizí měnou dobře demonstruje i srovnání reálného kurzu (černý trh) a oficiálního. Zatímco reálný kurz USD se pohybuje ve výši 50-55 ERN/USD, oficiální je 15,38 ERN/ USD.

Inflace měřená indexem spotřebních cen byla na úrovni 17%, přičemž v roce 2011 byla 20%.

Zahraniční obchod země skončil v roce 2012 velkým deficitem, neboť export je odhadován na 305 mil. USD (významný pokles proti roku 2011 s hodnotou 415 mil. USD) a dovoz byl na úrovni 940 mil. USD, což představovalo zvýšení o cca 40 mil. USD proti roku 2011. V exportu hlavními položkami byly např. hospodářské zvířectvo, textil, čirok a menší výrobky, v dovozu se jednalo o stroje, petrochemické výrobky, potraviny a různé zboží.

Země se nadále potýká se značnými ekonomickými problémy. Za hlavní lze označit kritický nedostatek zahraniční měny, který dále podvazuje investiční možnosti země. V situaci, kdy doktrína nezávislosti značně limituje možnosti vnějšího financování průmyslových a těžebních projektů, eritrejská ekonomika jen s velkými obtížemi generuje kapitál, který by bylo možno investovat do dalšího rozvoje důlní a těžební činnosti nebo energetiky.

Je velice pravděpodobné, že období dynamického růstu pro Eritreu skončilo, neboť velké mezery v produktivitě práce agrárního sektoru již byly využity a každý další posun si bude žádat značné investice do moderních technologií a pro ty se v zemi budou jen těžko hledat investoři (kvůli značně limitovanému vstupu cizího kapitálu lze těžko počítat se zahraničními zdroji). Vláda nemá, jak je substituovat, aniž by se zásadně odklonila od politiky soběstačnosti.

Lze očekávat, že nedojde-li k zásadní změně ekonomické politiky země (kterou nelze prozatím předpokládat, neboť dosud slaví relativní úspěchy a pomáhá upevňovat pozici prezidenta), Eritrea v nejbližším období zaznamená jen menší růst. Pravděpodobné je zpomalení dynamiky růstu, neboť velké rezervy v produktivitě práce v zemědělství se již podařilo vyčerpat a ostatní segmenty budou trpět již zmíněnou absencí/nedostatkem domácího disponibilního kapitálu.

 

Doplňující poznámka: rozvojové projekty financované z prostředků EU byly v roce 2012 zaměřeny zejména na hospodaření s vodou. Konkrétně se jednalo o zdroj vody a vodovodní řad města Tessaney, mikro-přehradu Begu v regionu Anseba za účelem zabezpečení rovnoměrného rozložení dostupnosti vody v průběhu celého roku, a projekt farmy s kapénkovou závlahou v Alebu v oblasti Gash Barka.



[1] V textu jsou užívány odhady CIA