Velvyslanectví České republiky v Káhiře

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Ekonomický vývoj Súdánu v roce 2012

(Archivní článek, platnost skončena 25.02.2014.)

Následující text popisuje hospodářský vývoj Súdánu v roce 2012

Súdánská republika je extrémně chudá země, která se jen těžko ekonomicky vypořádává s oddělením Jižního Súdánu v červenci 2011, v němž se uskutečňovaly tři čtvrtiny produkce ropy předchozí jednotné země. Těžba ropy přitom byla hlavním faktorem růstu HDP. Súdán se nyní snaží nahradit zmenšený příjem z ropného sektoru např. těžbou zlata, ale též přísnou restriktivní politikou výdajů. Je velmi závislý na zahraniční pomoci, avšak obtížně ji získává vzhledem k nejasné politické situaci a válečným konfliktům s Jižním Súdánem.

Hlavní ekonomický ukazatel HDP dle odhadů[1] vykázal v přepočtu kupní síly (PPP) v roce 2012 pokles na 80,43 mld USD z hodnoty 90,61 mld USD a v roce 2011 (a z 94,87 mld USD v roce 2010). Podle oficiálního směnného kursu by byl ve výši 51,6 mld USD. Reálný pokles HDP je tedy -11,2% v roce 2012, což ukazuje na zhoršující se situaci, protože v roce 2011 bylo snížení -4,5%, přičemž v předchozích letech HDP byl v kladných číslech. Odhad HDP na hlavu (PPP) je ve výši 2400 USD, což řadí Súdán na 182. místo ve světovém srovnání.  Situace byla tedy v roce 2012 horší než rok předtím, pro který je odhad ve výši 2800 USD na hlavu.

Také další hlavní ekonomické indikátory vykazují nepříznivé hodnoty. Nezaměstnanost je odhadována na 20% a inflace měřená indexem spotřebitelských cen byla v roce 2012 ve výši 31,5%, přičemž o rok dříve bylo „jen“ 18%.

Na tvorbě HDP se podílí zemědělství z 32%, průmysl z 25% a zbytek tvoří služby. Z hlediska zaměstnanosti je nejdůležitější zemědělství, které vstřebává 80% pracovních sil.  

Zahraniční obchod skončil v roce 2012 deficitem odhadovaným na 2,1 mld USD. Export byl ve výši 4,5 mld USD (v roce 2011 byl dokonce 9,7 mld USD), přičemž hlavní položky tvořily: zlato, ropa a ropné produkty, bavlna, sezam, hospodářská zvířata, podzemnice olejná, arabská guma a cukr. Dovoz byl v roce 2012 ve výši 6,6 mld USD a figurovaly v něm zejména tyto komodity: potraviny, zařízení pro rafinérie a dopravu, zdravotní prostředky, chemikálie, pšenice, textil a další zboží.

Deficit zahraničního obchodu měl i dopad na běžný účet bilance, u něhož je pro rok 2012 odhadován deficit ve výši -3,6 mld USD (rok předtím byl přitom v kladných číslech +208 mil. USD). Státní rozpočet s příjmy cca 4,5 mld USD vykázal výdaje dokonce ve výši 10 mld USD a dluh veřejných financí stoupl na 89,3% HDP. Koncem roku 2012 byly rezervy zahraničních měn a zlata ve výši cca 298 mil. USD.

Průmyslový sektor Súdánu trpí chronickými problémy, především nedostatkem kvalifikované pracovní síly, surovin a deviz na nákup investic. Zmíněné nedostatky se nejvíce projevují v textilním a potravinářském průmyslu a v cukrovarnictví. Přitom řadu potravin, které Súdán dováží, by mohl sám produkovat.  Pro súdánské hospodářství má velký význam modernizace stávajících průmyslových závodů (cukrovary, mlýny na obilí, textilní továrny), problémem však zůstává financování. Prostředky získané exportem na krytí potřeb národního hospodářství zdaleka nestačí a ani soukromý sektor není dostatečně silný, aby byl schopen opatřit finanční zdroje na modernizaci průmyslu.

Súdán disponuje velkými zdroji nerostného bohatství, jsou zde ložiska mědi, zlata, chrómu, železné rudy, olova, wolframu, zinku, uranu, diamantů, mramoru, mastku
a sádry. Je největším producentem přírodní suroviny „arabská guma“ (kryje 80 % světové poptávky), získávané jako pryskyřice ze stromů zvaných „senegalská akácie“. Její použití je především v potravinářském, chemickém, kosmetickém a farmaceutickém průmyslu a v litografii.  Země však zatím nevyužívá dostatečně toto bohatství.

Po vyhlášení nezávislé Jihosúdánské republiky dne 9.7. 2011 došlo ke ztrátě finančních zdrojů z těžby ropy a tím se Súdán ocitl na pokraji ekonomického bankrotu. Súdánská národní banka má nedostatek devizových rezerv, zemi tíží zadluženost a jednání o snížení dluhové zátěže s věřiteli jsou neúspěšná. Chartúm ručí za súdánské dluhy v celé jejich výši a bude tomu tak i nadále, nedokáže-li se s vládou v Jubě dohodnout na rozdělení dluhové zátěže. Analytici súdánské vládě vyčítají, že nevyužila ropného boomu k restrukturalizaci ekonomiky a promrhala je v nesčetných nákladných ozbrojených konfliktech.

Dle odhadů k začátku roku 2012 měla země prokázanou zásobu 5 mld barelů surové ropy, což by ji řadilo na 25. místo ve světě. Produkce v roce 2012 byla přitom odhadována na 120 tisíc barelů denně (47. pozice ve světě). Pokud jde o prokázané zásoby zemního plynu, byly k počátku roku 2012 odhadovány na 85 mld m3 (59. místo ve světě), ale nejsou zatím významněji využívány.

Se zhoršující se ekonomickou situací v zemi se propadla i súdánská libra o cca polovinu své nominální hodnoty. Oficiální kurs v roce 2012 byl 4,4 SDG za 1 USD, přičemž v roce 2011 bylo jen 2,68 SDG za 1 USD.

Obyvatelstvu postiženému trvající občanskou válkou je poskytována značná mezinárodní pomoc formou dodávek potravin. Většinou jsou dodávány pod záštitou OSN, prostřednictvím k tomu účelu speciálně vytvořené instituce Operation Lifeline Sudan, která je organizátorem a distributorem.

Vláda prezidenta Bašíra překypuje aktivitou k získání finančních prostředků například navýšením těžby a vývozu zlata, nelze ale čekat, že tyto kroky přinesou rychlý zvrat a  zlepšení. Bude záležet na postoji zahraničních vlád, zejména Číny a států GCC, zda budou ochotny nabídnout súdánskému režimu pomocnou ruku. Čínská vláda by se tak snažila uchránit svoje investice, které již do země vložila, a obdobně i vlády GCC by mohly mít zájem o zachování relativního klidu v oblasti, kde mají vlády tohoto seskupení zemí zájem zabezpečit výrobu potravin v rámci koncepce „food safety programme“. Svou umírněnou podporu zejména cestou investic a rozvoje obchodu také nepřímo vyjádřily i další země.

O zaostalosti Súdánu vypovídá i počet počítačů pevně spojených s internetem (internet hosts). V roce 2012 jich bylo pouze 99, což řadilo zemi až na 211 místo ve světě (v ČR jich bylo více jak 4 miliony).



[1] V textu jsou užívány odhady CIA