česky  english  polski 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Výstava o českém a polském roce 1968

Na porubském Gymnáziu Olgy Havlové se dne 22. listopadu 2011 konala slavnostní vernisáž a první veřejná prezentace putovní výstavy o dramatických událostech roku 1968 v Československu a Polsku „Sami – proti sobě?“. Akce proběhla za účasti zátupců obce, ČŠIv a Archivu města Ostravy. Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů Česko-polského fóra. V následujících měsících bude instalována v dalších školách v regionu a v česko-polském příhraničí.

Výstavu vytvořilo Občanské sdružení PANT ve spolupráci s varšavským Instytutem Pamięci Narodowej jako součást projektu „Z periferie impéria do svobodné Evropy aneb proměny českých a polských vztahů k Rusku v novodobých dějinách“. Je určena žákům a studentům českých základních i středních škol a obsahuje deset panelů k událostem dramatického roku 1968 v ČSSR a PLR. K výstavě jsou pro žáky a studenty připraveny pracovní listy s otázkami a úkoly k textům, fotografiím, anekdotám a dalším pramenům, které jsou na jednotlivých panelech publikovány. Její tvůrci Petr Šimíček a Jiří Sovadina jako jeden z momentů společného historického „prolnutí v čase a prostoru“ zvolili československé a polské události roku 1968. Oba dva komunistické režimy se tehdy ocitly na jedné z dějinných křižovatek. Reformní proces v ČSSR vedl k nečekaným a dříve nemyslitelným změnám v samotné straně, k postupné liberalizaci, živené nadějemi a očekáváním většiny obyvatel, až k fatálnímu dni vojenské intervence vojsk Varšavské smlouvy, celospolečenskému krutému procitnutí a nástupu normalizace. Představitelé polského komunistického režimu byli ve stejném roce také konfrontováni s liberálními požadavky studentů a intelektuálů, mnohdy inspirovanými československými událostmi. Na rozdíl od svých českých soudruhů však udrželi události v Polsku „pod kontrolou“, zasáhli tvrdě proti názorové opozici doma v Polsku, podporovali výrazně vojenský zásah proti „kontrarevoluci“ v ČSSR a nakonec se na této ostudné akci sami vojensky podíleli. Byla to rána pro všechny svobodomyslné občany obou států, jejichž režimy zůstaly totalitní. Protestní sebeupálení Ryszarda Siwce v Polsku, Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka v Československu byla tragickým epilogem, protestem proti nekompromisnímu násilí, pokusem probudit lidi z všudypřítomné beznaděje. To vše se autoři rozhodli v kostce sdělit studentům na obou stranách hranice právě ve formě putovní výstavy.