Generální konzulát České republiky v New Yorku

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Jak je to s českým občanstvím?

(Archivní článek, platnost skončena 10.10.2013 / 21:45.)

- více informací o nároku na obč. ČR - o tom, kdo na něj má narok, kdo ne, a jak jej může nabýt i ten, kdo na něj nemá nárok

Možnosti dvojího občanství v dnešní době

Veškeré možnosti získání dvojího občanství po rozpadu Československa jsou popsány v článku dvojí občanství

Možnost získání dvojího občanství ještě za trvání Československa, tedy před 1. lednem 1993, byla mnohem větší. Ten, kdo emigroval z Československa po 2. světové válce a získal cizí občanství si v mnoha případech až dosud zachoval občanství dvojí. Pouze s některými zeměmi existovaly smlouvy, které dvojímu občanství zamezovaly. K nejznámějším patří úmluva mezi Československem a USA o naturalizaci vyhlášená zákonem č. 60/1930 Sb., dále to byly smlouvy s východním Německem, Polskem, Maďarskem, Bulharskem, Sovětským svazem a Mongolskem. Často také docházelo k propuštění ze státního svazku (zrušeno od 1. ledna 1999), resp. k odnětí občanství (zrušeno 30. března 1990). Do padesátých let 20. století byla ale situace týkající se občanství velmi komplikovaná.

Pozbytí občanství naturalizací v USA v minulosti

Československý občan, který odešel do USA, se stal státním příslušníkem USA dnem, kdy získal občanství USA naturalizací (dokladem o tom je naturalizační listina "Certificate of Naturalization"). Ve většině případů nabytím amerického občanství ztratil své dosavadní československé občanství. Ve kterých případech k pozbytí československého občanství došlo?

K pozbytí československého, resp. českého občanství došlo v případě, že v době nabytí amerického občanství, bylo splněno těchto 5 podmínek:

1) k nabytí občanství USA došlo naturalizací (dokladem o tom je naturalizační listina "Certificate of Naturalization"), a ne jinak (např. narozením),

2) k nabytí občanství USA došlo v době od 21. května 1930 do 17. září 1938 včetně, nebo v době od 7. května 1957 do 20. srpna 1997 (v mezidobí bylo Československo ve válečném stavu s Japonskem a české úřady se na rozdíl od slovenských úřadů domnívají, že v té době neplatil článek 1 česko-americké úmluvy o naturalizaci, a tudíž se československé občanství v té době naturalizací v USA nepozbývalo),

3) občanovi bylo v době nabytí občanství USA více jak 21 let,

4) občan byl do doby nabytí občanství USA státním příslušníkem Československa, resp. České republiky,

5) občan měl v době nabytí občanství USA trvalý pobyt v USA.

K pozbytí československého občanství došlo dále u dětí mladších 21 let, pokud byly splněny tyto podmínky:

a) dítě nabylo občanství USA naturalizací jednoho z rodičů (tj. jméno dítěte je uvedeno v naturalizační listině rodiče),

b) k nabytí občanství USA dítěte došlo v době od 21. května 1930 do 17. září 1938 včetně, nebo v době od 7. května 1957 do 20. srpna 1997,

c) dítěti v době nabytí občanství USA ještě nebylo 21 let,

d) dítě bylo do doby nabytí občanství USA státním příslušníkem Československa, resp. České republiky,

e) dítě mělo v době nabytí občanství USA trvalé bydliště v USA (zde je mírný rozdíl v porovnání s dospělými - viz výše bod 5).

K podmínce a) je třeba podotknout, že české úřady většinou považují za to, že dítě nabylo občanství USA naturalizací jednoho z rodičů, i situace, kdy sice dítě není uvedeno v naturalizační listině rodiče, ale byla vydána samostatná naturalizační listina na jméno dítěte za podmínky, že datum nabytí občanství USA uvedené v naturalizační listině dítěte se na den shoduje s datem nabytí občanství USA uvedené v naturalizační listině jednoho rodiče nebo obou rodičů. Tyto případy ale nemusí být úplně jednoznačné a není vyloučeno, že by některý úřad anebo soud rozhodl, že v tomto případě se nejedná o případ, kdy dítě nabylo občanství USA naturalizací jednoho z rodičů, jinými slovy dítě by v tom případě ani po nabytí amerického občanství československé občanství neztratilo.

Pro úplnost uvádíme, že sporná může být i prakticky výjimečná situace, kdy k naturalizaci občana došlo přesně v den jeho 21. narozenin, neboť bilaterální úmluva o naturalizaci mezi Československem a USA č. 169/1929 Sb., tuto situaci neřeší. Vzhledem k výše uvedenému by mohl příslušný úřad dojít k názoru, že ani v tomto případě by občan nabytím amerického občanství své dosavadní československé občanství nepozbyl, neboť není ani osobou starší 21 let ani osobou mladší 21 let.

Ne příliš častá je i situace, kdy se bývalý československý občan, který získal občanství USA naturalizací, vrátil do Československa, resp. po 31.12.2003 do České republiky, bez úmyslu vrátit se do USA. Takový úmysl se předpokládá v případě, že od návratu občana naturalizovaného v USA do Československa uplynuly více jak 2 roky a podle výše uvedené úmluvy, která byla účinná v době od 21. května 1930 do 20. srpna 1997, se má za to, že občanství USA tak opět ztratil. I tyto případy bývají pro úřady sporné v tomto případě se lze domnívat, že občan své československé občanství

Ve všech ostatních případech se československé nebo české občanství nabytím občanství USA neztrácelo.

Jak lze zjistit české občanství

Žádost o zjištění českého občanství lze podat buď mimo území České republiky na každém českém velvyslanectví a generálním konzulátě, anebo přímo na příslušném úřadě v České republice podle místa posledního trvalého pobytu občana na území České republiky. V Praze jsou to úřady městských částí (tedý bývalé obvodní úřady), ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst, v ostatních místech příslušný krajský úřad. Pokud osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, provádí zjišťování občanství Úřad městské části Praha 1. Pokud je zjištěno, že osoba je občanem České republiky, vydá příslušný úřad OSVĚDČENÍ O STÁTNÍM OBČANSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY, v opačném případě vydá rozhodnutí, ve kterém buď žádost přeruší a vyzve žadatele k doplnění žádosti, anebo žádost rozhodne tak, že osoba není občanem České republiky.

Komu lze udělit české občanství

Pokud někdo není občanem České republiky, pak je podle platných českých zákonů, cizincem. Získání českého občanství je v takovém případě možné prakticky jen udělením. Udělit české občanství lze (= není na něj nárok) pouze žadateli (nebo nezletilému dítěti, jehož je žadatel zákonným zástupcem), který

I. má na území České republiky ke dni podání žádosti o udělení českého občanství povolen trvalý pobyt již po dobu alespoň 5 let a po tuto dobu se zde převážně zdržuje,

II předloží doklad, kterým prokáže, že nabytím českého občanství pozbyde své dosavadní občanství, anebo že dosavadní občanství již pozbyl, to se netýká cizince s právem azylu v České republice, anebo osoby bez státního občanství,

III. v případě, že je mu více jak 15 let, předloží výpis z rejstříku trestů vydaný před méně jak 6 měsíci, ze kterého je zřejmé, že nebyl v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin,

IV. prokáže znalost českého jazyka (při pohovoru, který nemá přesáhnout 30 minut, musí být schopen plynně a jazykově správně reagovat na otázky vztahující se k běžným situacím denního života a ústně sdělit obsah textu z denního tisku), pokud není nebo v minulosti nebyl občanem Slovenské republiky,

V. plní povinnosti stanovené právními předpisy upravující vstup a pobyt cizinců na území České republiky, veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, důchodové pojištění, daně, odvody a poplatky,

VI. předloží rodný list, a pokud uzavřel manželství, i oddací list, popř. doklad o rozvodu manželství nebo úmrtní list zemřelého manžela,

VII. předloží svůj životopis.

Rodič může do žádosti o udělení občanství zahrnout i své nezletilé dítě, pokud připojí jeho rodný list, doklad pro dítě podle bodu II. a souhlas druhého rodiče. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, žije-li mimo území České republiky a jeho pobyt není znám (pak je třeba nahradit souhlas čestným prohlášením rodiče o těchto skutečnostech), a dále v případě, že došlo ke zbavení jeho rodičovské zodpovědnosti nebo způsobilosti k právním úkonům.

Státní občanství České republiky uděluje Ministerstvo vnitra. To může některé podmínky prominout.

Podmínku v bodě I. může Ministerstvo vnitra České republiky prominout v případě, že se žadatel narodil na území České republiky, nebo žije na území České republiky nepřetržitě alespoň 10 let, nebo měl v minulosti české nebo československé občanství, nebo pokud jeho manžel nebo otec nebo matka má české občanství, nebo pokud má právo azylu na území České republiky, nebo pokud nemá občanství žádné jiné země,

Podmínku v bodě II. může Ministerstvo vnitra České republiky prominout v případě, že žadatel má k České republice skutečný vztah, bydlí v ní minimálně 20 let a z toho nejméně posledních pět let má v České republice trvalý pobyt. Podmínku v bodě II. může Ministerstvo vnitra prominout také v případě, že žadatel má k České republice skutečný vztah, legálně se zdržuje na území České republiky nejméně 5 let a má tam povolen trvalý pobyt, pokud je splněna alespoň jedna z dalších podmínek:

a) stát, jehož je občanem, odmítá vydat doklad o jeho propuštění ze státního svazku, nebo nemá předpisy, které by umožnily jeho propuštění ze státního svazku,

b) jeho propuštění ze státního svazku by bylo spojeno s takovými podmínkami, které jsou v demokratickém státě nepřijatelné, anebo s nepřiměřenými správními poplatky,

c) podáním žádosti o propuštění ze státního svazku by žadatel mohl vystavit sebe nebo jemu blízké osoby pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení,

d) udělení českého občanství by bylo pro Českou republiku významným přínosem zejména z hlediska vědeckého, společenského, kulturního či sportovního,

e) nemá slovenské občanství, ale pozbyl v minulosti československé nebo české občanství.

V případech hodných zvláštního zřetele může ministerstvo vnitra prominout i podmínky v bodech IV. a V.

Komu lze navrátit české občanství

Do 2. září 2004 běžela pětiletá lhůta, během které mohli uplatnit nárok na navrácení občanství všichni bývalí českoslovenští občané, kteří nemají slovenské občanství, a kteří v době od 25. února 1948 do 28. března 1990 pozbyli československé, resp. české občanství propuštěním ze státního svazku nebo v souvislosti s naturalizací v USA nebo udělením občanství v jiném státě, s nímž měla nebo má Česká republika uzavřenu smlouvu o zamezení vzniku dvojího státního občanství. Tito občané mohli tento nárok uplatnit i vůči svým nezletilým dětem. V současné době navracení občanství již není možné.

Jak je to s občanstvím po předcích

Měla by platit zásada, že dítě získá narozením automaticky občanství svých rodičů. To znamená, že pokud je alespoň jeden z rodičů v den narození dítěte občanem České republiky, tak také dítě se automaticky stává českým občanem. V minulosti ale existovalo několik výjimek z tohoto pravidla. Například, pokud se dítě narodilo v době od 1. ledna 1954 do 8. května 1969 ve smíšeném manželství (tj. jeden z rodičů byl československým nebo českým občanem, ale druhý z rodičů nikoli) a k narození došlo mimo území České republiky, musel ten z rodičů, který byl československým občanem, nejpozději do jednoho roku dítěte požádat příslušný okresní národní výbor podle místa posledního trvalého pobytu na území dnešní České republiky o souhlas s československým občanstvím pro dítě. Pokud tehdy rodič o takový souhlas nepožádal, anebo pokud jej neobdržel, nemá dnes toto dítě, i když je už dospělé, na české občanství nárok. Pokud se ale dítě narodilo v cizině před rokem 1954 anebo po 8. květnu 1969 československému občanovi, jehož poslední trvalý pobyt (před odchodem z Československa) byl na území České republiky, pak toto dítě, i když jeho narození nikdy nebylo v České republice zaznamenáno, získalo pravděpodobně československé, resp. české občanství narozením, a pokud jej během života nepozbylo (například naturalizací v USA), budou mít české občanství také jeho děti.

Další možnosti nabytí českého občanství