Velvyslanectví České republiky v Dublinu

česky  english 

rozšířené vyhledávání

Dublin

Dublin (irsky Baile Átha Cliath, čti balákljech, anglicky Dublin, čti dablin)Hlavní město Irské republiky a stejnojmenného hrabství Dublin leží v nížinaté oblasti na východním pobřeží Irska, při ústí řeky Liffey do Irského moře.Průměrná denní teplota vzduchu se v Dublinu pohybuje kolem 8 °C v lednu

Dublin (irsky Baile Átha Cliath, čti balákljech, anglicky Dublin, čti dablin)
Hlavní město Irské republiky a stejnojmenného hrabství Dublin leží v nížinaté oblasti na východním pobřeží Irska, při ústí řeky Liffey do Irského moře.
Průměrná denní teplota vzduchu se v Dublinu pohybuje kolem 8 °C v lednu a 19 °C v červenci. Průměrná nadmořská výška města dosahuje pouhých 20 m, nejnižším bodem města je hladina Dublinské zátoky (0 m n. m.) a nejvyšší leží 60 m nad mořskou hladinou.

Historická část města zaujímá rozlohu 5 km2, samotné město 115,6 km2 a celá konurbace (hrabství Dublin) dokonce 925 km2. V roce 1600 žilo v Dublinu 8000 osob. V dalších letech počet obyvatel prudce rostl: 60 000 (1700), 175 000 (1810), 376 000 (1901), 522 000 (1950) a dosáhl vrcholu v roce 1979 celkovým počtem 544 000 osob. Postupným stěhováním do satelitních měst se počet obyvatel mírně snižuje: 523 000 (1981), 503 000 (1991), přičemž v aglomeraci tehdy žilo 916 000 osob, což představovalo 26 % obyvatel země.

Anglické jméno města se odvozuje ze staroirského dubh-linn ve významu černá, tmavá tůň, což byl buď původní název dolního toku řeky Liffey, nebo označení barvy jejích vod. Tento název byl přenesen na město již v polovině 9. století. Irské jméno Baile Átha Cliath v překladu znamená město u vrbového brodu.
Ve znaku Dublinu jsou tři městské brány, z nichž každá má tři věže se šlehajícími plameny. To symbolizuje historickou obranu města pomocí ohně. Latinská devíza Obedientia civium urbis felicitas znamená Poslušnost občanů je štěstím města.

Historický vývoj města
Již ve starověku připomíná město pod jménem Eblana řecký zeměpisec Ptolemaios. Nejstarší zprávy o Dublinu zachycují vítězství jeho obyvatel nad dobyvateli ze sousedního Leinsteru (291). V 5. století zde sv. Patrik šířil křesťanství. V té době již Keltové, kteří sem přišli v průběhu 4. století z evropského kontinentu, začali splývat s původními iberskými kmeny. V 9. století přicházejí do Irska dánští a norští Vikingové a podařilo se jim Dublin dobýt (832).
Původní keltská osada se vyvinula v opevněný přístav, který se stal důležitým obchodním a administrativním střediskem tzv. normanského království dublinského. V 11. století bojovali o město Irové a několikrát se ho zmocnili, Vikingy se však podařilo definitivně vytlačit až po roce 1170. Od té doby zde vládli angličtí králové, kteří z Dublinu vytvořili středisko provincie. Byly vymezeny přesné hranice města, byla postavena katedrála sv. Patrika a hrad, město získalo různá práva. Dublin byl však stále hlavním městem pouze pro úzký pás země na východní straně ostrova (The Pale).

Ve 14. století město prožívá nejdříve období stavební aktivity a rozšiřuje se i za hradbami. Většina předměstí však byla zničena požáry. Jednou občané zapálili město sami, aby zastrašili útočící nepřátele (tuto událost připomínají plameny v městském znaku). Závěr století je poznamenán válkami Irů s Angličany a město upadá.

I v 16. a 17. století se Irové bouřili proti anglické nadvládě. Všechna povstání však byla poražena. Zvlášť krvavě si zde počínala anglická vojska vedená Oliverem Cromwellem (1649). Během tří let se jim podařilo zvítězit a konfiskovat veškerý majetek katolíků. Zásluhou krále Jakuba II. zasedá v Dublinu od roku 1689 pravidelný irský parlament.

V 18. století Dublin prosperuje. Projevuje se to stavbou nových budov, např. parlamentu, královské nemocnice, radnice a knihovny, je renovován hrad, ulice jsou rozšířeny, vydlážděny a osvětleny, je budována kanalizace. Dublin získal v tomto století dominantní postavení na ostrově a procházela jím většina zahraničního obchodu ostrova.

Když došlo k unii Irska s Velkou Británií (1801), irský parlament se sídlem v Dublinu byl zrušen. Naproti tomu náboženská tolerance, smíření s katolíky (1829), vedla k postavení mnoha katolických kostelů ve městě. Po vybudování železnice vzrostl hospodářský význam Dublinu. Přesto staré měšťanské domy chátraly, mnohé byly pronajaty a odhaduje se, že na počátku 20. století třetina obyvatel města žila v podmínkách odpovídajících brlohům.

V roce 1916 došlo k dalšímu povstání proti Angličanům. V jeho čele stál James Connolly. Povstalci vyhlásili Irskou republiku, byli však vojensky poraženi. Když se pak Angličané pokusili likvidovat nově vzniklé irské orgány, začala v Irsku partyzánská válka. Pod tlakem národně osvobozeneckého hnutí přiznala britská vláda jižnímu katolickému Irsku statut dominia (1921) a rok nato se vytvořil Svobodný irský stát. Dublin se stal jeho hlavním městem. Ústava z roku 1937 pak zrušila všechny politické svazky s Británií.

Během 2. světové války bylo Irsko neutrální, ale přesto byl Dublin bombardován německým letectvem (1941). V roce 1949 byl Svobodný irský stát přejmenován na Irskou republiku. Dublin je jejím hlavním městem, sídlem prezidenta, parlamentu a vlády.

Dnešní vzhled města
Řeka Liffey rozděluje Dublin na dvě téměř stejně velké části, severní a jižní. Jsou spojeny devíti silničními a dvěma železničními mosty. Severní část je rovinatá, jižní mírně pahorkovitá. Proto také byla ve středověku využita pro výstavbu opevněného města.

Dublinský hrad, postavený na výšině, tvoří historický střed města. Současné podoby nabyl stavebními úpravami v 18. století. Dnes slouží jako justiční palác. Od hradu vede Dame Street k budově Bank of Ireland, užívané dříve pro parlament.
Západně od hradu se tyčí katedrála Christ Church (1190), jižně od ní stojí katedrála sv. Patrika, přestavěná po požáru ve 14. století. Je tu hrobka a pomník Jonathana Swifta (1667-1745), děkana katedrály, který se proslavil jako novinář a spisovatel, autor známých Gulliverových cest. Ke katedrále je připojena Marshova knihovna (1707).

Od katedrály se město rozrůstalo několika směry. Vznikaly široké ulice, velká náměstí (nejslavnější z nich je Merrion) a parky. Na jihozápadě je to park sv. Štěpána, na západě Phoenix Park (750 ha), založený již v roce 1662. Nejrušnějšími obchodními ulicemi jsou Grafton Street, Dawson Street a Kildare Street s parlamentem.

Na severním břehu řeky Liffey leží čtvrti vzniklé převážně v 18. a 19. století. Dnes zde tvoří hlavní tepnu O'Connellova ulice, která byla svědkem pouličních nepokojů během tzv. velikonočního povstání (1916). V této části města je mnoho soch a také výrazný Nelsonův sloup.

Východně od O'Connellova mostu se koncentruje průmysl a dělnické čtvrtě s hustou zástavbou. Nejvýznamnějšími průmyslovými závody jsou loděnice, kde se námořní lodě nejen staví, ale také opravují. Dále je tu rozvinutý průmysl textilní a potravinářský.

Přestože původní keltská irština je dnes mateřským jazykem už jen malé části Irů, jsou v Dublinu dvojjazyčné irsko-anglické nápisy. Vláda se totiž snaží (vyučováním irštiny ve školách apod.) o znovurozšíření starého národního jazyka.

Text: Evžen Škňouřil