česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Josef Maršíček: „Pražačky“ v Baku

(Archivní článek, platnost skončena 24.09.2014 / 12:17.)

Rád bych se s vámi podělil o příběh několika svérázných ázerbájdžánských obchodnic, které na našem zastupitelském úřadě nazýváme (bez jakéhokoli pejorativního nádechu) Pražačky. Tyto šarmantní dámy středního věku se po rozpadu Sovětského svazu ocitly v těžké ekonomické a sociální situaci.

A tak se rozhodly dělat to, co měli jejich předci v genetické výbavě po staletí. Být prostředníkem mezi Evropou a Asií, nakupovat žádané zboží v Evropě a prodávat je dále na Východ a naopak. Navíc mnohé z těchto žen v určitých letech navštívily bývalé Československo, kde obdivovaly nádherný český křišťál, porcelán a bižuterii.

Jakmile tedy bylo soukromé podnikání počátkem devadesátých let minulého století v Ázerbájdžánu opět legální, rozjely se do Československa, a později do České republiky, znovu. Tentokrát už ne jako turistky, ale jako obchodnice s jasným a praktickým záměrem.

baku

Od té doby se už skoro dvacet let několikrát ročně vydávají do Česka, navštěvují sklárny, včetně nejmenších manufaktur v pohraničí, osobně vyberou zboží a objednají další, dohlédnou na jeho zabalení a naložení do kontejneru a pak spolu s manželi či syny provázejí turecký kamion, který veze drahocenný a křehký náklad tisíce kilometrů přes deset zemí do Ázerbájdžánu.

Cena takového kontejneru často přesahuje čtyřicet tisíc dolarů. I když je pojištěn, přece jen je lépe mít majetek pod dohledem, protože – jak ony říkají – šejtán (čert) nikdy nespí. V Baku je pak zboží vyloženo a většinou putuje do drahých obchodů s křišťálem a bižuterií na hlavní třídě. Část pokračuje přes Kaspické moře do Turkmenistánu a dalších středoasijských republik.

Možná i díky těmto ženám některé naše malé sklárny nezanikly a mají stále práci. Mnohé z těchto dam přitom našly v Česku druhý domov, pořídily si nemovitosti a poslaly děti do českých škol, protože dobře vědí, že jen vzdělání je na Východě zárukou lepšího života.

Tím by tento příběh mohl skončit. Ale nekončí, rodí se a obnovuje každým dnem. Tito houževnatí a pracovití lidé totiž vytvářejí ojedinělé a pevné předivo obchodních a mezilidských vztahů mezi Čechy a Ázerbájdžánci, na kterém je možné stavět ještě lepší vztahy mezi našimi zeměmi.

Autor je ekonomickým radou českého velvyslanectví v Baku