česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Historie obchodních styků Československa s Rhodesií a Zimbabwe

O hospodářských a obchodních vztazích Československa (České republiky) se Zimbabwe, respektive Jižní Rhodesií, lze přirozeně hovořit až po vzniku československého státu v roce 1918. Před první světovou válkou bylo zboží některých podniků, (jako např. plzeňské fy Škoda), transportováno z Čech a

O hospodářských a obchodních vztazích Československa (České republiky) se Zimbabwe, respektive Jižní Rhodesií, lze přirozeně hovořit až po vzniku československého státu v roce 1918.

Před první světovou válkou bylo zboží některých podniků, (jako např. plzeňské fy Škoda), transportováno z Čech a Moravy i na území, resp. do kolonií, subsaharské Afriky, včetně oblastí jižní Afriky. A není vyloučeno, že některé výrobky se dostaly na přelomu 19. a 20. století i na území dnešní Zimbabwe.

Hlavní kontakty Československa (ČSR) se země subsaharské Afriky v meziválečném období probíhaly především v oblasti obchodní. Obchod však byl zpravidla veden přes metropole a zboží se dostávalo do afrických subsaharských zemí především prostřednictvím dalších evropských firem. Pouze některé kontakty se zeměmi jako Jihoafrická unie (JAU) a některé okolní země (Severní a Jižní Rhodesie a Jihozápadní Afrika) se sjednávaly přímo mezi československými a tamními firmami, jako byly Škodovy závody v Plzni, Vítkovické železárny (tehdejší Vítkovické horní a hutní těžařstvo) a později fa Baťa ve - Zlíně a Omnipol, který si založil pobočku v Johannesburgu v roce 1937. V roce 1926 byl v Kapském Městě zřízen čs. konzulát na ochranu hospodářských a právních zájmů ČSR.

Teritoriální okruh jeho zájmů zahrnoval nejen Jihoafrickou unii, ale také Jižní a Severní Rhodesi a Jihozápadní Afriku. Honorární konzulové žili zpravidla dlouhodobě v dané zemi a velmi dobře znali a pozorně sledovali její hospodářskou a politickou situaci. Sehrávali významnou úlohu v průzkumu a hodnocení trhů, a tím i vývozních a dovozních možností v obchodu s danými zeměmi.

Obchodní styky s Jižní Rhodesií (nyní Zimbabwe) a Severní Rhodesií (nyní Zambie) se řídily dohodami mezi Československem a Velkou Británií. Zatímco na severorhodéském trhu se v období mezi oběma světovými válkami objevovala především čs. speciální ocel, lokomotivy, soustruhy, vrtačky, obkládačky, chmel, slad, bavlněné tištěné tkaniny a jablonecká bižuterie do Jižní Rhodesie se vyváželo především čs. spotřební zboží, jako bavlněné kusové zboží, bavlněné přikrývky a houně, dále skleněné a jablonecké zboží, kyanid sodný (potřebný pro těžbu zlata), jakož i zemědělské nářadí - pluhy brány, kultivátory ap.

O jaké objemy asi šlo, ukazují údaje o vývozu ČSR do zemí jižní Afriky v letech 1926 a 1927. Vzhledem k tomu, že klauzule o původu zboží z ČSR do JAV, resp. zemí Jižní Afriky nebyla nezbytně požadována, a ne všechno zboží dovážené z ČSR neslo známku výrobní země Made in Czechoslovakia, nastával určitý ne soulad mezi statistikami vývozní a dovozní země. Z toho důvodu čs. strana upozorňovala, že vzájemný obchod je vyrovnanější než uváděli partnerské země jižní Afriky. Nicméně čs. vývozy do těchto zemí převyšovaly čs. dovozy ze zemí této části Afriky.

Po skončení druhé světové války v roce 1945 obnovovalo a rozvíjelo Československo hospodářské styky vůči Africe ještě jako s koloniemi a závislými zeměmi, neboť jejich čas získání nezávislosti nastal u většiny z nich až na přelomu 50. a 60. let. Nezávislost Zimbabwe byla v důsledku předcházejícího složitého a obtížného vývoje vyhlášena teprve o dvacet let později -18.4.1980. Ustavení nového státu zkomplikovalo jednostranné vyhlášení nezávislosti v roce 1965 Ianem Smithem. Organizace spojených národů však nový rasistický stát neokolonialistického charakteru neuznala a vyhlásila proti němu hospodářské sankce. Tehdejší československá vláda tyto sankce, vyhlášené OSN, respektovala a obchodní spolupráce se začala rozvíjet až po vyhlášení nezávislosti Zimbabwe v roce 1980.

První obchodně-politická jednání byla vedena v červnu 1981 mezi československou delegací tehdejšího Federálního ministerstva zahraničního obchodu a zimbabwskými představiteli ministerstva zahraničních věcí, obchodu, obchodních a průmyslových komor a dalších institucí. V roce 1982 probíhala jednání mezi československou vládní delegací, vedenou tehdejším ministrem zahraničního obchodu, jež vyústila v podepsání obchodní dohody a ustavení smíšené komise. Významným impulsem pro další rozvoj vzájemných vztahů byla návštěva předsedy vlády a předsedy Afrického národního svazu Zimbabawe R. Mugabeho v Praze v květnu 1983. V průběhu této návštěvy byla podepsána dohoda o vědeckotechnické spolupráci.

V letech 1980-85 obchod Československa, (resp. tehdejší Československé socialistické republiky - ČSSR) se Zimbabwe značně kolísal s obratem mezi 18,4 a téměř 112,7 mil. Kčs a stejně tak poměr mezi vývozem a dovozem. Čs. dovozy převyšovaly čs. vývozy do této země v letech 1982 -1984. V druhé polovině 80. let vzájemný obchod (přepočtený na Českou republiku, tj. bez Slovenska pro období 1986- 1992) prudce rostl a obrat v roce 1989 dosáhl téměř 312 mil. Kčs s výraznou aktivní bilancí v tomto i následujícím roce. Zatímco v roce 1980 podíl čs. vývozu do Zimbabwe na celkovém vývozu Československa do zemí Subsaharské Afriky činil pouze 0,2 %, v roce 1985 to již bylo 5,5 % a v roce 1989 kolem 50 procent. Podíly čs. dovozu ze Zimbabwe na celkovém čs. vývozu ze zemí Subsaharské Afriky vzrostly z 2,1 % v roce 1980 na 11,2 % v roce 1985 a zhruba na 58 % v roce 1989.

V československém vývozu do Zimbabwe v období 1980-1992 dominovaly "stroje a přepravní zařízení" (SITC 7), které činily kolem 2/3 celkového čs. vývozu do této země a v roce 1989 dokonce 73 procent. Ve zbožové skupině stroje a přepravní zařízení však výrazně převažovaly "ostatní neelektrické stroje a náhradní části k nim", jež tvořily cca 57 % z celkového čs. vývozu do Zimbabwe v roce 1989). Nezanedbatelnou položkou byl zimbabwský dovoz zbraní, který však v té době nebyl v čs. obchodních statistikách zachycován.

Ve struktuře čs. dovozu ze Zimbabwe 80. let byly výrazným způsobem zastoupeny dvě zbožové skupiny, a sice SITC 1- nápoje a tabák a SITC 2 -surové materiály, nepoživatelné, s výjimkou paliv. Fakticky šlo především o dovoz tabáku s podílem na celkovém dovozu mezi 55 až 100 procenty, který byl doplňován dovozem nerostných surovin, resp. azbestu.

Po roce 1993, kdy rozpadem Československa vzniká samostatná Česká republika, nastává přes značné výkyvy rychlý nárůst obchodní výměny, zvláště na straně čs. dovozu. Zimbabwe patří ze zemí Subsaharské Afriky k předním partnerům České republiky a v období 1993-2001 se stále udržuje mezi deseti největšími obchodními partnery tohoto subkontinentu. V roce 1997 obsadila v důsledku více než dvojnásobného dovozu ze Zimbabwe dokonce druhé místo za Jihoafrickou republikou (viz tab. v příloze). V uvedeném období převažovaly vývozy nad dovozy. což znamenalo pro Českou republiku zápornou obchodní bilanci se schodkem kolísajícím od 0,5 mil. USD v roce 1993 až téměř k 30 mil. USD v roce 1997.

Ve struktuře českého vývozu dominují průmyslové výrobky, stroje a přepravní zařízení, jakož i zařízení pro určitá odvětví průmyslu a průmyslové spotřební zboží. Podíl souhrnného vývozu ve zbožových skupinách SITC 6+7+8 v letech 1993-2001 se v pěti letech rovnal celkovému vývozu CR do Zimbabwe nebo se velmi přibližoval 100 % s výjimkou roku 1999, kdy vývoz anorganických chemikálií snížil celkový podíl průmyslového zboží na 62,5 procent. V podrobnější klasifikaci struktury českého vývozu vystupují ve zbožové skupině "tržní výrobky podle druhu materiálu" (SITC 6) položky jako papír, tkaniny a textilní vlákna, skleněné zboží, železné a ocelové polotovary a kovové výrobky. Ve skupině "stroje a přepravní zařízení (SITC 7) převažuje vývoz traktorů a zemědělských strojů, dále strojů textilních, kožedělných a kovozpracujících, čerpadel a telekomunikačních zařízení a motocyklů. Ve zbožové skupině SITC 8 -různé průmyslové výrobky- jde téměř výlučně o vývoz civilních zbraní (rok 2000), zahrnující podle Statistiky zahraničního obchodu zbraně pružinové, vzduchové, plynové a pod.

Ve struktuře českého dovozu ze Zimbabwe převládá závislost na jedné položce, kterou je dovoz nezpracovaného tabáku. Jeho podíl na celkovém dovozu České republiky se v letech 1993-2001 pohyboval od 72,6 % v roce 2000 do 99,8 % v roce 1994. Mezi podstatně menší dovozní položky patří surové materiály, jako je bavlna, surová hnojiva a suroviny nerostného původu. Z tržních výrobků tříděných podle druhu materiálu se dovážel především nikl, dýhy, překližky a pod. Ze skupiny různých průmyslových výrobků lze uvést především dovoz oděvních výrobků.

Vzhledem k trvale záporné bilanci zahraničního obchodu České republiky se Zimbabwe je třeba zkoumat možnosti jak zvýšit vývozy některých skupin výrobků. Jde např. o zařízení pro zimbabwský důlní průmysl, který hraje důležitou úlohu ve vývozu našeho partnera a má značný růstový potenciál v oblasti těžby platiny a uvažovaném využití rozsáhlých nalezišť uhlí s doprovodným výskytem plynu (metanu). Zemědělský sektor Zimbabwe, zajištující zhruba další 2/5 exportu země poskytuje možnosti pro dovoz zemědělských strojů a jejich náhradních dílů. Rovněž obnova a modernizace dopravních prostředků, vytváří pro Českou republiku určité exportní možnosti, zvláště pak nákladních automobilů. Před zimbabwskou ekonomikou vystupuje naléhavý úkol modernizace energetické sítě a vytváření nových výrobních kapacit elektrické energie, a to jak rozšířením stávající elektrárny na pevná paliva v Hwange, tak uvažovaný společný projekt se sousední Zambií na výstavbu velké vodní elektrárny na Zambezi v Batoka Gorge. Textilní průmysl zaměstnává nejvíce pracovních sil země a výhledově se považuje za hlavní exportní odvětví. Zaostalá a nedostatečně konkurenceschopná výrobní základna textilního průmyslu vyžadující obnovu strojového parku přádelen a tkalcoven, je další oblastí pro zvýšení našich vývozů.

Ekonomika Zimbabwe čelí v poslední době některým problémům vyžadující určitá opatření, jež se nepochybně dotknou i obchodní výměny jak této země, tak jejích obchodních partnerů. Jde o připravovanou více než 50 % devalvace zimbabwského dolaru, vážný nedostatek zahraničních deviz, který není s to snížit ani vysoké příjmy z vývozu tabáku, ovlivňované však problematickými vztahy k bílým farmářům, kteří jsou jeho hlavními pěstiteli, uvalení sankcí se strany některých západních států, pozastavení rozvojové pomoci a splácení zahraničních dluhů a další. Věříme, že po jejich překonání budou vytvořeny příznivější podmínky pro další rozvoj obchodně-hospodářských vztahů, na nichž má Česká republika trvalý zájem.

© Jan Vraný, 2001