V dílech umělce českého původu Petra Řehoře tepe politické jádro

Sovětská vojska okupovala Prahu, když předtím socialistické země východního bloku uzavřely Varšavskou smlouvu v roce 1955. Petr Řehoř studoval v 70. letech na Akademii výtvarných umění v Praze a situace v zemi ho začala doopravdy tížit. Umělec se seznámil ve své vlasti s finskou architektkou, s níž přijel do Oulu v roce 1974.
„Žil jsem ve Finsku nejdříve jako uprchlík, bez znalosti jazyka, kultury nebo lidí. Začal jsem život úplně od nuly", vzpomíná výtvarník. Knihy, které mu matka posílala, se staly zdrojem Řehořovy inspirace. „Jazyk a písmena byly záchranným kruhem, když jsem byl bez kořenů".

Po sametové revoluci a pádu komunistického režimu v roce 1989 se pofinštěný umělec vrátil na tři roky do své vlasti. Tehdy vznikla myšlenka potřeby české a finské kulturní výměny. A Řehoř přešel od záměru k činům.
„Výstava Františka Kupky v uměleckém muzeu v Pori v roce 2001 byla z výměnných výstav, které jsem organizoval, asi nejvýznamnější."
Zpočátku o původu českého umělce vypovídal jeho styl a používání barev připomínající středoevropskou uměleckou tradicí. Řehoře charakterizovaného jako umělce pojmů zajímá zejména to, jak písmena, text a obraz do sebe zapadají a jak se text vyjímá jako vizuální celek. Nejdůležitější jsou však významy obsažené v písmenech a obsahová dimenze děl.
„Můj otec byl umělecký malíř, který ovládal kreslení písmen a psaní textů štětcem a jinými prostředky. Měl velkou knihovnu a ta mě inspirovala k malování obrázků na obaly mých oblíbených knížek."
Vztah mladého umělce k písmenům se prohloubil na uměleckoprůmyslové střední škole, kde studoval jako hlavní předmět grafický design. „Navrhoval jsem ve škole kromě obalů knížek mimo jiné filmové plakáty. Při konstruování písmen je důležité vnímat rozměry a mít pevnou ruku při tažení čáry. To nevyhovovalo všem, ale já jsem to dělal rád."
V době hospodářské krize počátkem 90. let byly odstraňovány světelné reklamy na bankovních budovách v ulicích Helsinek v důsledku bankovní krize. „Uvažoval jsem, jak je možné, že loga dříve tak mocných bank se mohou v okamžiku změnit v hromadu šrotu."
Řehoř dostal povolení využít reklamních nápisů ve své umělecké práci pod příslibem, že je nepoužije proti bankám. Z písmen sestavoval nová slova a významy. „Z písmen se staly symboly moci, která se může v okamžiku ztratit."
Reklamní písmena tehdejších bank SYP a KOP jsou ve světle momentální hospodářské situace v Evropě zase aktuální. Nyní se dostala v nové podobě na právě zahájenou Řehořovu výstavu Tělo písmen.
„Začal jsem zpracovávat uschovaná písmena jako objekty malování. Vytvářel jsem z nich zátiší a texty. Dělal jsem z nich také portréty tím, že jsem písmena zobrazoval přímo zpředu, ze strany a zezadu. Mým cílem bylo odhalit něco z bytostí písmen, nalézt jejich osobnost", říká umělec.

Řehořovi dělá starost to, v jaké míře reklamy ovládají současný obraz města. „Ony útočí a přetvářejí naší zkušenost." Umělec se zájmem o filozofii oceňuje myšlenky Hannah Arendtové, žákyně a milenky Martina Heideggera. Arendtová se zabývá ve své knize Vita activa vydané v 60. letech tím, jak práce ztratila svůj význam v posilování identity člověka. Lidé pracují a konečný výsledek je pro ně neviditelný, protože se účastní jen části procesu.
V praxi vyrábějí na běžícím páse spotřební zboží, které je už ve fázi výroby odsouzeno k odvozu na skládku. Z práce tím nezískávají jiné uspokojení než plat, čímž se hodnota peněz zvýrazňuje.
„Peníze ovládají v současné době vše. Staly se obsahem lidského života a činnosti. Tohoto východiska bychom se měli zbavit, protože peníze jsou jen prostředkem výměny", říká Řehoř.
Podle něho globální kapitalismus se žene do slepé uličky. Lidstvo žije v krizi, z níž se bez velkých změn nedostane. „Lidé by se měli zapojit, nenechat se vést."
Současnému politickému poli umělec nedůvěřuje. „I levice navrhuje jen drobné nápravy, skutečné odpovědi se nenajdou ani u nich. Věřím, že žijeme na přelomu. Nakonec si lidé musí uvědomit, že odpovědi nejsou ve věcech ani v penězích."