Obchodní summit EU-ASEAN měl charakter vrcholové akce a byl otevřen indonéským prezidentem Susilo Bambang Yodhoyono. S dalšími projevy vystoupili komisař de Gucht, generální sekretář ASEAN Surin Pitsuwan, koordinační ministr pro ekonomiku Hatta Radjasa a ministryně obchodu Mari Pangestu. Vyvrcholením summitu bylo setkání účastníků s ministry obchodu ČS ASEAN. Přítomných bylo 9 ministrů, nebo náměstků ministrů obchodu ze všech ČS, kromě Myanmaru. Celkově se summitu zúčastnilo cca 500 účastníků, z nichž cca 300 představovali zástupci EU.

Summit byl rozdělen na dvě tématické části. Dopolední část se věnovala příležitostem a překážkám pro obchod a investice mezi EU a ASEAN. Odpolední část představovalo pět paralelních workshopů v následujících sektorech:

·        potraviny a zemědělské produkty

·        služby

·        automobilový průmysl

·        zdravotnictví

·        infrastruktura

Shrnutí části příležitosti a překážky pro obchod a investice mezi EU a ASEAN: 

Příležitosti

Dopady asijské ekonomické krize z let 1995-96 byly na ČS ASEAN velice tvrdé a s následky se země potýkaly ještě počátkem nového tisíciletí. K úplnému překonání těchto následků pomohla až celosvětová konjunktura v letech 2002-07. Ale právě díky poučení se z dopadů předchozí krize byly ČS ASEAN velice dobře připraveny na nedávný globální ekonomický pokles, během kterého naopak dosahují nejlepších ekonomických ukazatelů v celosvětovém měřítku.

Dle současných předpokladů budou ekonomiky ČS ASEAN v letech 2011-15 růst o více než 5 % ročně. V kontextu skutečnosti, že tyto ekonomiky jsou a budou primárně taženy spotřebitelskou poptávkou, bude, spíše než export, stimulujícím faktorem pro příliv zahraničních investic vidina místních nenasycených trhů s potenciálem přesahujícím 300 mil. obyvatel, jejichž životní úroveň se zvyšuje každým rokem. Zatímco v současnosti žije ve společenství cca 30 mil. obyvatel střední vrstvy, tento počet se do r. 2015 zdvojnásobí na 60 mil.

Pro další vývoj regionu bude životně důležitý rozvoj sektoru služeb a hlavně export služeb, který je kromě Singapuru, a částečně Malajsie a Thajska, v dalších zemích v současnosti v podstatě zanedbatelný. Z jednotlivých sektorů ekonomiky mají největší růstový potenciál obory telekomunikací, automobilového průmyslu a energetiky.

V dalších letech bude ve prospěch ASEAN pozitivně pracovat i demografický faktor, když se v posledních letech zastavila populační exploze, a tak zatímco přírůstek obyvatelstva bude klesat, paralelně poroste pracovní síla s tím, jak bude dospívat a zapojovat se do pracovního procesu současná mládež.

Integrační aktivity uvnitř uskupení ASEAN budou mít pozitivní vliv jak na další ekonomický rozvoj ČS, tak i na zapojení zemí do mezinárodní dělby práce v rámci uskupení.

Jihovýchodní Asie bude v období let 2011-15 jedním z nejrychleji se rozvíjejících světových regionů. Motorem ekonomického růstu bude nenasycenost vnitřních trhů, rostoucí životní úroveň obyvatelstva a rozvíjející se outsourcing vyspělých zemí, které začnou v tomto regionu čím dál více nakupovat nejenom levné zboží, ale i služby.

Překážky

EU pro ASEAN dnes představuje 2. nejdůležitějšího obchodního partnera (po Číně), s objemem vzájemné obchodní výměny v r. 2010 ve výši 184,4 mld. USD  a 1. nejdůležitějšího zahraničního investora s objemem FDI ve výši 34,6 mld. USD, což představuje 21 % z celkového objemu FDI v zemích ASEAN. Co dle názoru a zkušeností podnikatelů na obou stranách nejvíce brání dalšímu rozvoji vzájemných obchodně-ekonomických vztahů? (Pozn.: Uvedené překážky se nevztahují na Singapur a v určité míře ani na Malajsii a Thajsko.)

Nedostatečná infrastruktura. Obrovské rozdíly v úrovni infrastruktury a nedostatečná infrastruktura v oblastech energetiky, telekomunikací a dopravy do značné míry komplikují ekonomický rozvoj ČS ASEAN a snižují jejích atraktivitu pro zahraniční investory. Na denním pořádku jsou výpadky v dodávkách elektrické energie, rozšíření osobních počítačů a internetu je nadále minimální, většina pozemní infrastruktury je v katastrofálním stavu, síť silnic a mostů mimo hlavní města téměř neexistuje.

Nedostatečná podpora obchodu, špatně fungující celní administrativa, komplikovanost celních tarifů. Nezbytné je reformovat celní správy v jednotlivých ČS ASEAN, zredukovat celní byrokracii, zkrátit délku celního odbavení, začít efektivně bojovat s korupcí celních orgánů a s pašeráctvím. Značná komplikovanost a určitá nelogičnost uplatňovaných tarifů jsou zdrojem nejistoty a zmatků ze strany zahraničních exportérů vyvážejících zboží do ASEAN.

Vládní procurement. Státní zakázky se v ČS ASEAN vyznačují značnou netransparentností. Korupční aféry, vzájemné obviňování a napadání v masmédiích, jsou na denním pořádku. Podle Světové banky zhruba polovina obchodních “transakcí“ probíhá v důsledku korupce neoficiálně.

Nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví. I když ČS ASEAN v této oblasti zaznamenaly značný pokrok, ochrana duševního vlastnictví je i nadále nedostatečná. Nejproblematičtějšími oblastmi jsou ochrana patentových práv, exkluzivita dat a registrace obchodních známek u farmaceutických výrobků. V uvedených oblastech většina ČS ASEAN zatím vůbec nesplňuje standardy WTO. Podle posledního seznamu USTR (Úřadu obchodního představitele USA) Watch List jsou dvě ČS ASEAN (Indonésie a Thajsko), zařazeny mezi 12 prioritních zemí s absolutně nedostatečnou ochranou IPR.

Shrnutí paralelních workshopů:

Potraviny a zemědělské produkty 

Hlavním tématem, které se prolínalo celým jednáním workshopu, byla otázka potravinové bezpečnosti (food security). Pro obyvatelstvo ČS ASEAN jsou ceny rýže a dalších zemědělských komodit v podstatě otázkou bytí a nebytí. Je potřeba zamezit spekulacím s cenami zemědělských produktů na komoditních burzách. Na mnoha spekulacích se podílejí i evropské investiční firmy se sídlem v Singapuru. Je životním zájmem ČS ASEAN najít účinný kontrolní mechanismus, jak těmto spekulacím zabránit.

Velkým problémem, se kterým se potýkají asijské firmy při vývozu potravin a zemědělských produktů do EU, je komplikovaná a pro asijské vývozce mnohdy nejasná legislativa. Je potřeba věnovat mnohem více prostoru a prostředků na capacity building v této oblasti. 

Služby

V sektoru služeb je trvalý zájem o příliv evropských investic. Hlavními prioritami jsou turistika, námořní doprava, rozvoj aerolinek a internacionalizace bankovních služeb.

Problémovým tématem je nejasná a nedostatečná liberalizace v sektoru služeb v rámci ASEAN, tzv. AFAS – ASEAN Framework Agreement on Services. Liberalizace služeb ve většině sektorů zatím ani nezačala, přitom od r. 2015 by měla začít fungovat 51 % liberalizace u veškerých služeb.

Podobně nejasný je i status „open sky“, jednotného vzdušného prostoru ASEAN (od r. 2015).

Automobilový průmysl 

V automobilovém průmyslu je výrobní hub Thajsko. Je potřeba začít budovat produkční základny i jinde. V tomto ohledu je zatím nejdále Indonésie (2. největší automobilový výrobce v regionu, ale se značným odstupem za Thajskem).

Dále je v ASEAN potřeba zpopularizovat a finančně začít podporovat (daně, legislativa) moderní technologie, jako jsou diesel a CGI (compressed gas injection). V těchto technologiích mají výraznou konkurenční výhodu evropští výrobci. Absolutní většina automobilového parku v ASEAN používá značně zastaralé technologie z období před normou EURO 2 (2000). 

Zdravotnictví

Rozdíly v úrovni péče v rámci společenství jsou propastné. Chudé země nezbytně potřebují rozvojovou pomoc, technickou asistenci, výměnné pobyty studentů a vědců, výměnu expertíz a znalostí.

Z pohledu EU je v sektoru zdravotnictví zdaleka největším problémem propastný rozdíl mezi jednotlivými ČS ASEAN v úrovni dodržování IPR (ochrana patentových práv, exkluzivita dat a registrace obchodních známek) u farmaceutických výrobků. 

Infrastruktura

Podobně jako tomu je ve zdravotnictví, trvalému a udržitelnému rozvoji brání propastné rozdíly mezi jednotlivými ČS ASEAN v úrovni infrastruktury.

EU dosti negativně vnímá zájem ČS ASEAN (kromě Singapuru) nakoupit všechny technologie a zařízení co nejlevněji, tj. z Číny. Firmy z EU by velmi ocenily nastavení takových pravidel vládního procurementu, aby kritériem výběru nebyla pouze cena, ale účinnost, trvanlivost, provozní a servisní náklady.