Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Gambie nosorožci
Gambie Gambie

Základní informace o teritoriu

1.1. Oficiální název státu

  • Gambijská republika (Republic of The Gambia)

1.2. Rozloha

  • 11 295 km2

1.3. Počet obyvatel, hustota na km², podíl ekonomicky činného obyvatelstva

  • 1,8 mil. (OSN, 2012)

Hustota obyvatel : 1723 obyvatel / km2  (Světová Banka, 2010)

Věková struktura:        

  • 0 -14 let: 39,2 %
  • 15-24 let: 21,1 %
  • 25-54 let: 32,5 %
  • 55-64 let: 4 %
  • nad 65 let: 3,2 %         

Průměrná délka života:

  • muži 53 let
  • ženy 56 let

Podíl ekonomicky činného obyvatelstva: zhruba 400.000 osob (75 % prac. v zemědělství, 18 % v průmyslu, obchodě a službách, 7 % v administrativě). Země trpí značným podílem nezaměstnaných (22 %) i podzaměstnnaých (unemployed/underemployed) a nízkou kvalitou prac. síly (většina pracovníků v mechan. průmyslu a stavebnictví jsou cizinci).

1.4. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva a jeho demografické složení

  • 2,78 %

1.5. Národnostní složení

Hlavní etnické skupiny :

  • Mandinka (42%),
  • Fula/Peul (18%),
  • Wolof (16%),
  • Jola (10%),
  • Serahuli (9%),
  • ost. (4%),
  • Ne-Afričané (1%)

1.6. Náboženské složení

  • muslimové 90 %
  • křesťané 8 %
  • tradiční náboženství 2 %

1.7. Úřední jazyk a ostatní nejčastěji používané jazyky

  • angličtina
  • místní používané jazyky : malinké, wolof, fula, jola, serahuli

1.8. Administrativně správní členění země, hlavní město a další velká města

1.9. Peněžní jednotka a její členění, používání jiných měn

Dalasi (DAL)

  • Dalasi (DAL) = 100 butut
  • 1 USD  = 35 DAL, 1 EUR = 44 DAL

1.10. Státní svátky, obvyklá pracovní a prodejní doba

Fixní

  • 1. leden (Nový rok)
  • 18. únor (Den nezávislosti)
  • 1. květen (Svátek práce)
  • 25. květen (Den Afriky)
  • 22. červenec (Den revoluce)
  • 15. srpen (Nanebevzetí)
  • 25. prosinec (Vánoce)

Pohyblivé

  • Ashura  (Den smutku)
  • Eid ul-Fitr (konec Ramadánu)
  • Mouloud (Prorokovo narození)
  • Zjevení Koránu
  • Eid ul-Adhá/Tabaski (Svátek oběti)

Obvyklá prac. doba: v administrativě: 8.00-15.00 (16.00) h (po-čt) a v 8.00-12.30 (so); v bankách, obchodech a podnicích: 8.30-12.00, 14.30-17.30h (po-čt) a v 8.00-12.00 (so).

Provozní doba v restauracích: oběd 11.00-14.20h, večeře po 18.00h.

Mezinárodní letiště v Banjulu je otevřeno nepřetržitě, hraniční přechody obvykle pouze od 7.00 do 19.00 h.

1.11. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty

www.culture crossing .net

Jednacím jazykem při obchodních jednáních v Gambii je angličtina. Význam známostí a osobních kontaktů je pro uzavírání obchodů zásadní. Při vyřizování obchodních (ale i ostatních) záležitostí na úřadech je třeba počítat s relativně vysokou mírou byrokracie a korupce.

Soc. zvyklosti se v  konzervativní islámské gambijské společnosti řídí obecnými zásadami slušnosti. Důležitou roli hraje kultura pozdravu - většina lidí bude pobouřena, nepozdraví-li příchozí před zahájením konverzace (jakkoli jejím cílem může být pouze stručný dotaz). Slušný pozdrav může být zásadním klíčem k navázání/přerušení relace (na všech úrovních).

V obch. styku je třeba zdravit s využitím profesního či formálního titulu (pane, paní, slečno). Vizitky je třeba předávat výhradně pravou rukou (levou rukou nelze ani zdravit ani platit či jíst).

Mladší osoba zdraví jako první (většinou arabsky Salaamaleikum/mír s Tebou). Starší osoba, v případě, že chce reagovat, na pozdrav odpovídá (většinou rovněž arabsky Maleikumsalaam/a mír i s Tebou, či v místním jazyce, popř. v angličtině), následuje odpověď osoby mladší. Při vstupu do vymezeného prostoru (byt, dům, kancelář, restaurace, obchod, taxi, ad.), kde se nachází skupina osob, či při odpovědích osobě váženější/starší, je třeba využít tradičního, arabského pozdravu. V hl. městě/větších městech (resp. při vstupu do většího supermarketu či v restauracích pro turisty) není třeba zdravit všechny kolemjdoucí, stačí využít anglického Good morning/afternoon/evening, how is the day, work, etc.

Pozdravy mezi muži se provádějí potřesením pravé ruky (stisk trvá často i několik minut, mnohdy je doprovázen i poklepem na rameno či paži). Pozdravy mezi ženami jsou většinou pouze verbální, popř. pootřesením pravou rukou. Pozdravy mezi muži a ženami jsou rovněž většinou pouze verbální (ženy nikdy mužům nepodávají ruku, s výjimkou případů, kdy nejprve muž k pozdravu natáhne svou). V přísně muslimských komunitách je dotek mezi pohlavími naprosto vyloučen. V některých společenstvích žena před mužem před odpovědí dokonce musí pokleknout (a znovu se postavit). Je-li zdravena skupina osob či osoby ve větší vzdálenosti, je obvyklé, že zdravící nad hlavou potřese spojenýma rukama a pokyne skupině jako celku. Teprve potom (dle hierarchie) pozdraví přítomné individuálně. Nejstarší muži jsou zdraveni jako první, pokračuje se kolem dokola místnosti. Děti si nesmějí dovolit oslovit osobu starší (stává se to - jako urážka - cizincům).

Gambijci jsou vyznavači nepřímé komunikace. Před substantivním rozhovorem předchází povinná (zhruba pětiminutová) konverzace o životě, rodině, práci, počasí, atd. (v zásadě obligatorní součást pozdravu). Očekává se, že nebudou sdělovány starosti či nepříjemné události a je velmi neobvyklé, aby se někdo okamžitě na něco ptal (pokud si někdo př. řekne o „dar“ rovnou, jde o žert).

Gambijci jsou většinou příjemní, nekonfrontační lidé (ne nadarmo se Gambii v dávné historii přezdívalo „Smějící se Pobřeží“).. V případě sporů dodnes fungují „mediátoři“, třetí strany.

Gambijská konverzace je obvykle velmi emotivní. Na dobré i špatné zprávy reagují lidé vzrušeně - vzdechy, mimikou, prohlášení často opakují. Obvyklé jsou velmi malé odstupy diskutujících (větší jen mezi osobami opač. pohlaví). Spatřit lze dokonce i páry mužů, vedoucích se - na znak přátelství - za ruku. Naopak manželské páry na veřejnosti vzájemnou náchylnost neprojevují, obvykle dokonce ani nesedávají vedle sebe.

K naprostým spol. tabu patří i vyptávání se na osobní záležitosti a upřené pohledy. Neakceptuje se označení druhé osoby za nezdvořilou (rude) či nečestnou (thief). Nepřijatelné je zvedání prstů na rukou (při autostopu je nezbytné zvedat celou paži). Trestá se fotografování členů ozbr. sil (fotograf riskuje zabavení kamery i fyz. trest).

Ke gambijským specifikům patří i vnímání času. U nikoho se - za žádných okolností - nepředpokládá, že přijde včas („In Shallah Time“…). Spol. podniky začínají téměř výhradně s dvou až čtyřhodinovým zpožděním. Pozdě (až o půl hodiny) chodí i děti do školy, nepravidelně funguje místní doprava, bez časových pravidel pracuje administrativa. Čím vyššího postavení je návštěvník, tím větší zdržení se od něj – automaticky - předpokládá. Na obch. schůzkách v soukromých společnostech je situace o něco lepší nežli ve st. správě, i zde je však nutno počátat se zdržením („jen“ o hodinu či dvě…). Standardní, většinovou omluvou je doprava či počasí (popř. obehraný žert o „GMT“/„Gambia Maybe Time“; či „WATT“/West African International Time“). Zasedání začítá tehdy, až se dostaví všichni účastníci.

Mužské oblečení bývá buď tradiční (kalhoty a delší, splývavý oděv/delší košile z téže látky), či evropské (zj. ve městech, oblek s kravatou). Ženské oblečení je vždy (i mimo města, ve venkovských oblastech) velmi formální - dlouhé sukně (po kotníky) a živůtek (s delším i kratším rukávem) z téže látky, bez hlubšího výstřihu (ve městech popř. i kalhotový kostým s blůzou). Ženské oblečení bývá velmi často barevné, většinou sofistikované - propracované střihy, nákladné látky. Obvyklé je u žen pokrytí hlavy, většinou rovněž z téže látky.

Před (i po) jednání předchází (i následuje) motlitba. Většinou ji vede nejstarší/nejvýznamnější účastník-muž. Někdy je pouze tichá, individuální, někdy hlasitá, kolektivní. Po motlitbě následuje formální vítání účastníků (nejstarším/nejvýznamnějším mužem, vedoucím jednání, počínaje). Zasedání trvají často až 8 h. Diskuse se většinou účastní pouze muži. Vyslovit se ke všem bodům bývá považováno za otázku cti.

Ceny pro cizince jsou systematicky nadsazovány. Na tržištích je třeba počítat se smlouváním (bargaining), ceny v menších kamenných obchůdcích (bitiks) a ceny potravin jsou naopak obvykle fixní. Na trzích (nikoli nepodobným bleším trhů v Evropě, Americe) lze většinou najít vše - od látek po zeleninu, umělecké předměty, boty či šperky.

1.12. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

V Gambii existují 4 vládní spádové nemocnice (Referral Hospitals - Bajul, Bansang, Farafenni, Bwiam) a tzv. Výzkumná zdrav. rada, hrazená býv. kolon. V. Británií (Medical Research Council -  Banjul). Existuje i 8 větších a 16 menších zdravotních středisek (Medical Centres), zhruba 200 mobilních jednotek (Mobile Clinic Unit Teams) a řada menších soukromých klinik (samostatní lékaři s podpůrným personálem či NGOs). V menších obcích (do 400 osob) fungují pouze tzv. zdravotní konzultanti (Village Health Workers, Traditional Midwifes).

Při ošetření v místních zdravotnických zařízeních (které lze doporučit jen v naléhavých případech) je nutné disponovat hotovostí.  Před cestou se doporučuje uzavřít dobré cestovní pojištění, ve vážnějších případech odlet do ČR.

1.13. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria

1.14. Oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince

1.15. Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu (včetně generálních či honorárních konzulátů)

1.16. Kontakty na zastoupení ostatních českých institucí (Česká centra, CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism)

V Gambii nemá zastoupení žádná česká instituce.

1.17. Praktická telefonní čísla v teritoriu (záchranka, dopravní policie, požárníci, infolinky apod.)

www.accessgambia.com/information/important-numbers.html

1.18. Internetové informační zdroje

1.19. Adresy významných institucí

www.gambia.gov.gm

.