Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Mongolsko panorama
Mongolsko Mongolsko

Základní informace o teritoriu

1.1. Oficiální název státu

Mongolsko, Монгол Улс (Mongol Uls)

1.2. Rozloha

1 564 100 km2

(1259 km ze severu na jih, 2392 km z východu na západ)

Celková délka hranice 8161,8 km, 3485 km s Ruskou federací, 4676,8 km s Čínou

Průměrná nadmořská výška Mongolska je 1 580 m. Nejvyšší bod je „Chuiten Uul“ (4 374 m)

Nejnižší bod je „Chuch nuurin chotgor“ (532 m)

1.3. Počet obyvatel, hustota na km², podíl ekonomicky činného obyvatelstva

2,93 mil. obyvatel (ke konci r. 2013 dle Národního statistického úřadu MNG, týž zdroj odhaduje v r. 2014 překročení hranice 3 mil obyvatel; jiné zdroje se liší - dle CIA Factbook odhad až 3,23 mil. v červenci 2013).

Hustota obyvatelstva: v Ulánbátaru 246,8 os./km2, na venkově kolem 0,9 os./km2

Podíl ekonomicky činného obyvatelstva v produktivním věku 44,5 %

Podíl městského obyvatelstva: 68,5%

 

1.4. Průměrný roční přírůstek obyvatelstva a jeho demografické složení

Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2005 – 1,2 %, 2006 – 1,3 %, 2007 -1,4 %, 2008 – 1,7 % , 2009 – 2 %, 2010 – 1,8 %, 2011 – 1,8 %, 2012 – 2,0 %, 2013 – odhad 1,44 %

 

            Demografické složení obyvatelstva

Rok 2013:

Podle pohlaví

Muži

Ženy

Podle věku

0-14 let

15-64 let

Nad 65 let

100 %

48,6 %

51,4 %

100 %

27,1 %

69,1 %

3,8 %

            

1.5. Národnostní složení

mongolská etnika: 87,7% chalchové (Khalkh - angl. Халх - mong.), 2,7% durvúdové (Durvud – angl. Дөрвөд - mong.), 1,9% bajadi (Bayad - angl. Баяд - mong.), 1,7% burjati (Buryat - angl. Бурят - mong.), dále angl. Dariganga, Darkhad, Khoton, Myangad, Uuld, Torguud, Tsaatan, Uriankhai, Uzemchin, Zakhchin.

nemongolská etnika: Kazaši (Kazakh - angl. Казах - mong.) – 5,9 %

1.6. Náboženské složení

Mongolská společnost je poměrně tolerantní k různým náboženským vyznáním. Ústava z roku 1992 zaručuje svobodu vyznání jako základní lidské a občanské právo.

Zákon z roku 1993 privileguje lamaistický buddhismus, islám a šamanismus, z nichž je dominantní buddhismus (vadžrájána s elementy šamanismu), k němuž se přiklání podle některých zdrojů až 94 % obyvatel), 6 % vyznává islám - především kazašská menšina (velmi umírnění sunnité) na západě země; Podle umírněnějších odhadů se k budhismu kloní jen polovina obyvatelstva, z níž většina jej ani aktivně nepraktikuje,obecně jen sdílí budhistickou filosofii a bez hlubší znalosti zachovává některé budhistické rituály a tradice, 40 % obyvatel se považuje za ateisty či agnostiky.

Od roku 1990 však výrazně vzrostl počet obyvatel, kteří se hlásí ke křesťanství, a to z původních několika desítek až stovek na cca 50 tisíc.

1.7. Úřední jazyk a ostatní nejčastěji používané jazyky

Úřední jazyk: chalch mongolština.

Ze světových jazyků se nejčastěji používá angličtina a ruština, ovšem mnoho lidí umí též čínsky (a korejsky, japonsky či německy).

1.8. Administrativně správní členění země, hlavní město a další velká města

Území Mongolska se administrativně dělí na 21 provincií (ajmaků) a hlavní město Ulánbátar (Ulaanbaatar), v něm žije již téměř polovina obyvatel státu, z toho přes 50 % v jurtových a
přístavbových koloniích v bezprostředním i vzdálenějším okolí města.

Kraje se dělí na okresy (mong. sum, též somon), kterých je 329. Okresy na obce (bag) - 1600, města na městské obvody (dúreg), městské obvody na čtvrtě (choró).

                                  Provincie podle geografického umístění 

Zóna Provincie Název centra provincie
1. Západní 1. Bajan-Ulgii Ulgii
2. Gobi-Altaj Altaj
3. Zavchan Uliastai
4. Uvs Ulángom
5. Chovd Chovd
2. Changaiská 1. Archangai Cecerleg
2. Bajanchongor Bajanchongor
3. Bulgan Bulgan
4. Uvurchangai Arvaicheer
5. Chubsugul Murun
6. Orchon Erdenet
3. Centrální 1. Gobi-Sumber Čoir
2. Dornogobi Sainšand
3. Dundgobi Mandalgobi
4. Umnugobi Dalanzadgad
5. Selenge Suchbátar
6. Tuv Zuunmod
7. Darchan-Uul Darchan
4. Východní 1. Dornod Čoibalsan
2. Suchbátar Baruun-Urt
3. Chentii Undurchán
5. Ulánbátar 1. Ulánbátar Ulánbátar

1.9. Peněžní jednotka a její členění, používání jiných měn

Mongolský „tugrik“ (Tugrug – angl., Төгрөг – mong.) MNT, 1 MNT = 100 mungu. Mungu se vzhledem k nízké hodnotě nepoužívá. Nejčastěji používané cizí měny jsou americký dolar (1 USD = 1840,91 MNT k 1.10.2014)  a euro (1 EUR = 2335,19 MNT k 1.10.2014).

1.10. Státní svátky, obvyklá pracovní a prodejní doba

Oficiální svátky v Mongolsku jsou: 1. leden – Nový rok, 3 dny koncem ledna nebo v únoru – tradiční Nový rok „Cagán sar" (lunární), 8.březen. – MDŽ, 1.červen. – Den dětí, 11.-13. červenec – tradiční svátek Nádam, 14. listopad  - Narozeniny Čingischána /pohyblivý svátek/ (26. listopad – Den republiky), 29. prosinec – Den nezávislosti.

Hlavním tradičním svátkem „Cagán sar" (Bílý měsíc, i když výraz „bílý" býval dříve spojen s letními svátky mléka), mongolský lunární Nový rok. Obvykle se slaví tři dny koncem ledna nebo v únoru, přesné datum každoročně odvisí od lunárního novu (od 17. století dle tibetského kalendáře) a může se mírně lišit od data nového roku v čínském lunárně-solárním kalendáři. Pragmatický základ tohoto svátku měl v pastevecké společnosti, obdobně jako v někdejší české a evropské kultuře, základ v konci zimy, půstu a ponechání dobytka k odpočinku až do příchodu jara (u nás do velikonoc) a nové sezóny mláďat. Podobně, jako u jiných národů Dálného východu, vychází název i doprovodná charakteristika nového roku (ale i každého měsíce či dne) ze zvířecího cyklu tvořeného dvanáctkovými a šedesátkovými podcykly. V předvečer nového roku se každá rodina loučí s odcházejícím rokem (tzv. bitún, tedy „naplňování" – spojené s hostinou plnou masových taštiček buuz, tučným masem a sladkostmi). Setkání s novým rokem neprobíhá o půlnoci ale brzy ráno v první den nového roku. Všichni se oblékají do slavnostních oděvů, navštěvují nejdříve příbuzné (scházejí se obyčejně u nejstaršího člena rodiny), nosí jim drobné dárky (předávané na hedvábném šátku khadag) a přejí štěstí. Pak chodí pozdravit také přátele a sousedy.

Významným svátkem v Mongolsku je tzv. „Nádam" v novodobé historii u příležitosti vítězství národní revoluce 11. července 1921. Oslavy začínají 11. července a trvají tří dny. Program oslav zahrnuje soutěže v tradičních sportovních disciplínách: zápas, střelba z luku, jízda na koni, ale v současnosti se pořádají i „nádamové" turnaje ve volejbalu, basketbalu, lehká atletice, šachu apod.

Novým svátkem je od podzimu 2012 oslava narozenin Čingis Chána. Jedná se o „narozeniny" jen symbolické, neboť přesné datum narození není známo. Dle textu Tajné kroniky Mongolů a dalších vědeckých výpočtů připadá ale narození na první den prvního zimního měsíce v roce – a přesné datum tedy bude v každém kalendářním roce upřesňováno dle kalendáře tradičního.

Pracovní doba v úřadech je obvykle pondělí až pátek od 9 hod. do 18 s hodinovou přestávkou na oběd (13–14); o sobotách, nedělích a svátcích je volno. Prodejní doba je podobná, existují obchody s 24 hodinovou pracovní dobou, mnohé obchody  jsou otevřeny i v sobotu, řada z nich pak i v neděli.

 

 

1.11. Místní zvyklosti důležité pro obchodní kontakty

Mongolsko je tradičně zemí kočovného pastevectví, státní útvary na jeho dnešním území se datují až od zhruba 3. století př. Kr. (říše Hunů), stát Mongolů zde vznikl zhruba v 10. století. Kulturní vlivy vstřebávala stepní civilizace obyčejně se značnou velkorysostí (nebo je nechávala „existovat“, aniž se jimi nechala ovlivnit), v podstatě nejzhoubnějším pro její státní formace bylo čas od času přílišné poddání se čínské kultuře. Ve stepi samotné nalézaly útočiště různé náboženské proudy vyhnané nacionalistickými dynastiemi z Číny nebo přicházející z centrální Asie spolu se zahraničními obchodníky. Již z doby, kdy byli ve stepi dominantní orchonští „Modří“ Turci, tedy od 6. stol., jsou ve zdejší stepi dochovány pozůstatky svědčící o kontaktech s buddhismem, místní kulty (ještě starší než sibiřský šamanismus) zase v mnoha ohledech napovídají o vlivech Zoroastrismu. V 10.- 11. století byla step útočištěm manicheismu i nestoriánů a mnohá mongolská knížata se tehdy nechala pokřtít. V době výbojů nově sjednoceného a přeorganizovaného mongolského státu (pod vedením Temüdžina s titulem Čingischán a následně jeho synů a vnuků) přijali mongolští vládci dobytých území pod vlivem tamní kultury často také islám. V době oslabení státu naopak mongolští vládci podpořili jako svou duchovní instituci tibetskou (tzv. lamaistickou) buddhistickou církev.

Vliv, který Mongolové měli na sousední země ve 13.– 15. století, se jim ale jako bumerang vrátil ve středověku. Teprve tehdy zbylé obyvatelstvo z řad původních kočovníků, které nepadlo nebo nezůstalo na nově dobytých územích obrovské říše, s „usmířením“ přijalo náboženství tibetského buddhismu, do té doby odmítané pro jeho fatalismus. S příchodem Mandžuů, jejichž dynastie Čchin ovládla s Čínou i severní část tradičního mongolského území (dnes tzv. autonomní okruh Vnitřní Mongolsko v ČLR) a o několik desetiletí později také jeho „chalchský“ zbytek, se paradoxně tibetská církev a její představitelé stali de jure teokratickými vládci samostatné leč vazalské země a de facto vlastně protektory mandžuských zájmů v zemi svých někdejších mongolských podporovatelů Tibetské písmo i jazyk se od 17. století staly součástí mongolských obřadů i církevních a výtvarných kanonů, byl přejat tibetský kalendář, mnohé místní a šamanské zvyky přeměněny na tibetské obřady. Nutno podotknout, že tibetští vládci byli nicméně přijímáni s úctou – jistě i díky vyčerpanosti někdejšího bojovného potenciálu Mongolů a všeobecné zaostalosti mongolské ekonomiky i společnosti.

Po pádu mandžuské dynastie a komplikovaném „osamostatnění“ alespoň severní části tradičního Mongolska od Číny (tajné dohody mezi Ruskem a novou Čínou, revoluce 1921, vyhlášení republiky po smrti teokratického vůdce v r. 1924) došlo k aktivizaci ruského resp. stalinského sovětského vlivu, a to hlavně ve snaze brzdit regionální konkurenci Japonska. Komunistická internacionála a Sovětský svaz prostřednictvím sobě loajálních generálních tajemníků mongolské lidové revoluční strany především zpřetrhaly kulturní vazby a následně oslabily i tak chatrný národ skrytou genocidou (oficiálně namířenou proti feudálům, pro-japonským špionům a církevnímu tmářství). Od konce 20. let byla zlikvidována rodící se národní buržoasie a světská inteligence (což byl podobný postup, jaký uplatnili bolševici i v sovětském Rusku). Koncem 30. let byla mongolská církev obviněna z kolaborace s japonským pan-mongolistickým fašismem, se zemí srovnány stovky klášterů, zavražděna nebo uvězněna většina mnichů dospělého věku, do SSSR vyvezena většina uměleckých předmětů. Začátkem 40. let bylo upravenou azbukou nahrazeno tradiční mongolské písmo (vytvořené ve 13. století na bázi písma ujgurského právě ve státotvorném zájmu upevnění mongolského státu a národa), zakázány tradiční asijské hudební nástroje a změněny i noty.

Následovalo několik století existence Mongolska coby poslušného satelitu SSSR, málo rozvinutého člena RVHP a surovinové zásobárny pro SSSR. Hlavně po roztržce mezi SSSR a ČLR se MoLR stala také obranným nárazníkem mezi oběma giganty.

I když v roce 1990 došlo (hodně i pod duchovním vlivem české Sametové revoluce) ke změně socialistického státního zřízení na pluralistickou demokracii, přebudovávání ekonomiky i společnosti pak na další desetiletí pozastavila tzv. asijská ekonomická krize. Dá se říci, že hmatatelnější změny v dynamice ekonomiky i celé země přinesla až dekáda po roce 2000 – ta ovšem ve znamení dříve netěžených nerostných zásob. Překotný příliv zahraničních zájemců o obrovské surovinové zásoby vystavil dříve ospalou a minimálně obydlenou zemi s téměř nulovými manažerskými zkušenostmi novým rizikům – nejen tzv. „prokletí nerostným bohatstvím“ (korupci, ekologickým dopadům, nerovnoměrnému rozvoji elity a existenčnímu propadu zbytku společnosti, ztrátě kontroly nad celkovým rozvojem země), ale zároveň i zlomovému přerodu mentality kočovného obyvatelstva v mentalitu urbánní a industriální. Nehledě na západní vzdělání mnohých příslušníků nové generace, nadále přetrvává tradiční „liknavý“ postoj k času a dennímu režimu, k udržování okolí domů i ochraně zvěře, vodních zdrojů i lesů, malá schopnost vzájemné koordinace či dlouhodobějšího plánování.

Mongolové jsou velice učenliví, ochotní riskovat a zkoušet nové věci, jsou talentovaní hlavně v těch činnostech, které nevyžadují přesný řád a dlouhodobou rutinu. Ovšem svobodomyslnost, přetrvávající z praxe, kdy se opuštěná pastevecká rodina musí v drsných klimatických podmínkách postarat o vše naprosto sama, individualismus a egoismus, vyplývající z řídkého osídlení země, kdy se o pastvištích rozhodovalo právem silnějšího, jakož i netrpělivost a zkratkovité rozhodování pramenící z potřeb stád a přemisťování po kočovištích, jsou pro spolupráci s podnikateli západního typu nadále velkou a nevyzpytatelnou překážkou. Svou roli hraje též deformace, kterou se na morálce národa podílela historická etapa sovětského komunistického myšlení a třídní nenávisti. Přehlížet nelze ani přirozenou hrabivost první generace náhlých „zbohatlíků“.

Mongolský národ má, na druhé straně, intelektuální potenciál mnohé tyto handicapy překonat – ovšem všechna rozhodnutí, která v této etapě nasměrovávají budoucí vývoj společnosti, jsou dvojnásobně kritická.

Několik praktických rad:

Vhodnými jednacími jazyky jsou v současnosti již hlavně angličtina, stále méně ruština, nezřídka němčina, čínština, korejština a japonština. S velikou sympatií jsou však nadále přijímáni cizinci, mluvící mongolsky. Mnozí západní podnikatelé navštěvují kurzy mongolštiny.

Vhodná doba k jednání není ničím limitována, spíše však až po 10. hodině ranní. Je příznivě hodnoceno, když cizinec pozve svého mongolského partnera k jednání na pracovní oběd nebo večeři. Vizitky bývají standardního typu, obsahují jméno, funkci a podnik s adresou včetně e-mailu. Pozornosti a dárky jsou přijímány s úctou, podávají se a přijímají pravou rukou, nebo oběma rukama současně.

Pracovní doba je obvykle pondělí až pátek 9-18 hod. s přestávkou na oběd ve 13–14 hod. Bývá pravidlem, že ani jedna z uvedených hodin se nedodržuje a zpoždění i nad 30 minut nikoho neznepokojí. Východní mentalita, ta sporná jinakost obyvatel Asie, je ale v Mongolsku asi nejzřetelnější, pokud si s někým dáte schůzku. Možná dorazí, možná nedorazí. Také na úřadě můžete čekat třeba celý den. Čas se tu neměří na minuty, ale má časové jednotky odlišného charakteru – poněkud protaženější, pomalejší a s neohraničeným okrajem. Známé „maňána“ se ve stejném praktickém významu v mongolštině řekne „margaš“. Říká se, že čas a prostor nemají v Mongolsku cenu. Asi proto, že obojího mají Mongolové nadmíru. Na druhou stranu již je mnoho Mongolů zvyklých na dodržování domluvených schůzek na čas vzhledem ke svému pracovnímu vytížení.

Zvláštní črtou mongolského charakteru je výjimečná pozorovací schopnost, pastýř bez problémů najde svou ovci v cizím stohlavém stádu, kočovník bezchybně nachází podle jakýchsi nepostižitelných příznaků cestu v  nekonečných stepích, nebo poušti. Mongolové jsou nejen osamělými pastevci, vděčnými za novinky, ale (a to i v podmínkách městského života) také lovci s vynikajícím pozorovacím talentem, periferním zrakem zaznamenávajícím škálu drobných detailů a s logickým úsudkem stopařů. A zatím je ještě každý „žlutý člověk“, tj. cizinec s více či méně světlými vlasy, zajímavým předmětem k diskusi.

Další charakterovou vlastností Mongolů je jejich pohostinnost, která však nesmí podnikatelovi zastřít zrak při vyjednávání o obchodních podmínkách. Pohostinnost v kteroukoliv denní i noční hodinu plyne historicky z rozlehlosti krajiny – neposkytne-li hospodář přístřeší, může poutník do rána zahynout, neboť k další jurtě jsou to desítky kilometrů větrnou mrazivou nocí plnou vlků. Vůči cizinci z Evropy se tato vlastnost v některých případech může stát s troškou nadsázky „pohostinností smrtelnou“ (obvykle se podává a není vhodné odmítnout – obrovské množství různých nezvyklých mléčných výrobků, tučného skopového masa, vodky a legendárního kumysu – ajraku – řídkého zkvašeného kobylího mléka, připomínajícího spíše zkvašenou syrovátku, s malým obsahem alkoholu, kterého Mongolové vypijí při přátelském posezení za odpoledne 2-3 litry na osobu). Většinou stačí dát najevo přirozenou lidskou úctu a zájem – a pak je dokonce možné slušně odmítnout pochoutky, které jsou nad cizincovy síly (pravděpodobně to bude kvitováno jen pobaveným smíchem). Jak se režim městských obyvatel v posledních desetiletích začal výrazně lišit od režimu pastevců, oslabily se postupně vazby mezi počasím, pracovním nasazením a skladbou potravy. Kladnou reakcí na městské pohodlí je zvyšující se spotřeba potravin dříve neužívaných: ovoce, zeleniny, drůbeže a sýrů. V minulosti bylo používané zeleniny nebo ovoce minimum – vysvětlením je skutečnost, že skot spásá na volné pastvě desítky druhů trav a rostlin, takže jeho mléko i maso je samo o sobě bohatým zdrojem vitamínů.

Mongolové, podobně jako další obyvatelé Asie, ve snaze neuvést protistranu do nepříjemné situace, neumí příliš říkat „ne“, ačkoli není vždy v jejich silách slíbené zařídit. Vytáčky a určitá hra na schovávanou už by měly Evropanu naznačit, že Mongolský partner nechce nebo nemůže říci „ano“. Pokud jej ale k „ano“ přimějeme, je nutné být na uvedené připraven a informace ověřovat z několika zdrojů.

Mongolský čaj je součástí všech „sezení“. Tzv. pití čaje je v Mongolsku široko rozšířenou tradicí. V jakékoliv roční době je podáván čaj – tzv. zelený či černý a s mlékem. Bývá více či méně přisolený a někdy mírně omaštěný máslem. Někdo jej ochucuje praženou moukou či zrním. V neustálém větrném podnebí je čaj osvěžující, zahřeje a dodá tělu odpařenou sůl. Při pití čaje není vhodné diskutovat, probíhá mlčky. První miska s čajem se podává hostiteli a pak všem ostatním podle stupnice nejdříve nejstaršímu muži až po nejmladší dítě. Nese-li hospodyně misku čaje, nenecháme ji ho pouze postavit na stůl, ale přerušíme svou dosavadní činnost a čaj od ní oběma rukama převezmeme.

Tradiční oblečení – „dél“ – je pro jezdce na koních praktický: hřeje záda, zpevňuje břicho a chrání vnitřnosti od neustálých otřesů, na prsou tvoří obrovskou kapsu, dlouhé rukávy chrání ruce, dlouhý chalát zase stehna a kolena od chladu. Zimní dély jsou podšité kožešinou, letní jsou tenčí. Původně byly asi z režného plátna nebo z kůží, díky obchodu s Čínou se ustálila tradice délů hedvábných. Dély nosí jak muži tak ženy. Obyvatelé měst, především mládež, upřednostňuje evropské oblečení.

Zvláštností mongolského ornamentu je jeho bohatá symbolika. Symbolické ornamenty svou kombinací vyjadřují přání zdraví, štěstí, míru, radosti. Důležitá je rovněž symbolika barev v ornamentu. Modrá symbolizuje věčnost, věrnost, stabilitu, žlutá lásku, sympatii, červená radost, bílá čistotu a nevinnost, černá neštěstí, bídu. Symboliku rovněž vyjadřují různé ozdoby z vzácných kamenů a kovů. Emblém sojombo, který vytvořil první lamaistický představitel Mongolska a umělec Zanabazar, zdobí státní vlajku a jeho symbolika je následující: navrchu je emblém opatřen symbolickým znakem ohně, který vyjadřuje rozkvět, obnovu, vzestup, tři jeho plameny znamenají rozkvět národa v minulosti, přítomnosti a v budoucnosti. Pod ohněm se nachází slunce a měsíc – starý totem mongolského národa, kde otec národa je mladý měsíc a matka zlaté slunce. Dva trojúhelníky znamenají společně ochranu od nebezpečí a smrt nepřátelům, dva pravoúhelníky čestnou službu národu. Dvě ryby symbolizují jednotu muže a ženy, rozum a moudrost a dvě vertikální linie po bocích emblému označují pevné stěny a vyjadřují  přání aby mongolský národ byl svorný, pak bude pevnější než kamenné stěny pevnosti.                                                                                  

Vztahy mezi rodovými příbuznými jsou jedním z tradičních „příbuzenství“ v mongolské společnosti. Pro mnoho Mongolů není silnější příbuznosti  a užší sounáležitosti než vědomí, že se narodili v jednom místě. Právě na základě této tradice se v současnosti bouřlivě  rozvíjí nový druh příbuznosti jakoby obchodního typu. V minulých letech vyrůstaly po celé zemi tzv. „rodné rady“, které nemají oficiální status a jsou v podstatě jen svazkem rodáků ze stejného místa či regionu, avšak na vzájemnou solidaritu v podnikání i politice mají stále silný vliv.

Rodinná disciplína je u Mongolů přísná, ale ne surová. Rodiče se chovají k dětem velice dobře, ale vyžadují poslušnost. Dcery se vdávají do domácnosti manželů, ochráncem „rodičů“ a pokračovatelem rodinného krbu (tedy i dědicem rodného území, jurt nebo domu a stáda) je nejmladší syn. Tradičně zůstává uctivé až starostlivé chování ke starším lidem, které se nicméně postupnou urbanizací začne zřejmě stírat.

Závislost na přírodě se v pastevecké společnosti promítla i do vztahu k ní: voda v řece či jezeře nesmí být znečištěna, do země se nekope (proto prý mají mongolské boty špičky vzhůru), do přírodní scenérie se nezasahuje. V současnosti plynou z takových zásad, pokud jsou dodržovány, paradoxní situace: sebe a nádobí myjí Mongolové pečlivě v maličkých miskách, i když vedle nich teče řeka, která bývá již bohužel často znečištěna zcela neekologickými průmyslovými odvětvími. Městské byty, podobně jako jurty, jsou většinou čisté a upravené, zatímco chodby a ulice hyzdí odpadky ze šachet domů vystavěných ještě v sovětském stylu, protože úprava okolí jurty není v tradiční mongolské mysli „zakódována“.

Mongolsko konce minulého století prožívalo nepopíratelně závrať překotné „westernizace“. Od přídělového systému prodeje potravin, přes stovky stánkových prodejen se vydělila druhá kvalitativní vlna – specializované značkové obchody se standardním evropským designem. Objevila se stylová zařízení. Spolu s orientací na „spotřební život“ přicházejí ovšem k úhoně i mnohé lidské hodnoty a národní tradice. Ty ale, popravdě řečeno, „vzaly za své“ většinou již během 30. let minulého století. Dnešní povrchnost, nedovzdělanost a amatérizmus mnohých podnikatelských, politických, nebo vědeckých kádrů nejsou jen důsledkem vlivů, které s sebou přinášejí demokratické změny, nýbrž trpkým plodem celé předcházející socialistické éry. Historie rozvinutých západních zemí však dává alespoň naději, že teprve z generací synů a vnuků hokynářů a nečekaně zbohatlých drobných kapitalistů se rekrutují vzdělanci a profesionálové. Mongolsko vlastně navazuje na přervanou nit své historie: stojí dnes na obdobné startovní čáře od neproduktivního systému (na počátku století jím byl teokratický feudalismus, na konci 80. let megalomanský socialismus) k progresivnějšímu, ač jistě také ne dokonalému kapitalismu. Je otázkou, jak moc jej podkope korupce a vliv mocných sousedů nebo nakolik se dokáže ubránit tzv. holandské nemoci z „prokletí“ přírodními zdroji.

K novinkám posledních let patří velmi přísný zákaz kouření ve všech restauračních a veřejných zařízeních, ale i v okolí např. škol (ovšem míst pro kuřáky označených je na veřejných prostranstvích stále málo). Také každý první den kalendářního měsíce je v restauracích i obchodech dnem bez alkoholu – což je dobré brát v úvahu při pořádání společenských akcí, i při nákupech.

1.12. Podmínky využívání místní zdravotní péče českými občany a občany EU

Lékařská péče v Mongolsku je slabá a zejména pro rodiny s dětmi se jedná o značně rizikovou destinaci. S ohledem na poměrně vysokou nadmořskou výšku je pobyt v MNG rizikový také pro osoby s kardiovaskulárními problémy. S ohledem na trvající výskyt vztekliny (dnes spíše v odlehlejších oblastech u lesních zvířat) a poměrně drastické „ruské“ vakcíny podávané v případě kousnutí, se doporučuje před odjezdem postupné naočkování („emergency“ dávku stejného přípravku lze v chladícím boxu mít buď s sebou - a dát si ji vpíchnout v případě pokousání, nebo je k dostání v SOS klinice).

Pro všechny lékaře v Mongolsku platí, že běžně ordinují i v sobotu. Stejně jako u jiných služeb neexistují dlouhé objednací lhůty - v Ulánbátaru je převis nabídky nad poptávkou. Je velkou výhodou, že se pacientovi bez problému dostane ošetření prakticky ihned.

V Ulánbátaru je několik nemocnic, cizincům se doporučují nemocnice privátní, mnohdy již přístrojově dobře vybavené, v případě několika nejnovějších  pak i špičkově vybavené  (ovšem úrazy stále řeší pouze traumatologické centrum  ve  státní „úrazové“ nemocnici). Profesionalita personálu, zejména  v diagnostice, zůstává nadále nízká.. Při hospitalizaci zajišťují stravu a léky pro pacienty rodinní příslušníci, záchranky přijíždějí k případům v rámci Ulánbátaru někdy i po několika hodinách. Lékaři někdy ordinují léky, které jsou v Evropě zakázány.

Původně korejská, dnes mongolská nemocnice Songdo v centru města má relativně slušný standard. Jedná se však prioritně o diagnostické centrum - lůžková část je malá a lékaři ambulantní části obvykle nemají stálé pacienty, jde tedycharakterem spíše o kliniku, která zajišťuje velmi přesnou a rychlou diagnostiku, kterou si pacienti dále nosí k posouzení svým ošetřujícím lékařům. Je zde možné bez objednání absolvovat celou škálu vyšetření včetně CT, sona, krevních testů, vyšetření trávicího traktu atd. Databáze výsledků vyšetření je plně digitalizovaná - snímky jsou na vyžádání poskytnuty elektronicky s anglickými popisy. V této nemocnici je možné navštěvovat také gynekologii - lékaři se zde často domluví anglicky nebo rusky.

Nové privátní zařízení Grand Med Hospital,, zatím  nadále s většinovým korejským personálem a exkluzivním přístrojovým vybavením, bylo v r. 2014 otevřeno na  jižním okraji města v luxusní čtvrti Zaisan.

Soukromé zdravotnické zařízení  Intermed Hospital, situované rovněž v jižní části města (vedle muzea – paláce Bogdgegéna)  a otevřené na jaře 2014, je s 91 lůžky, 6 lůžky v rámci ARO (z toho 2 izolovanými pro pacienty s přenosnými nemocemi), 2 MGR (magnetickými rezonancemi), několika CT, sonografií a širokou škálou dalšího nejmodernějšího diagnostického zařízení je nejlépe vybaveným zdravotnickým zařízením.v zemi. Náklady za diagnostiku, ošetření či hospitalizaci je třeba platit předem platební kartou či v hotovosti, pojiš´tovací karty toto zařízení – alespoň zatím – nepřijímá.      

Z projektu WHO byla v r. 2014 uvedena ve státní nemocnici č. 3 do provozu moderně vybavená kardiologická jednotka (která by měla – oproti ostatním ve městě pracovat 24 hodin denně). Ovšem odbornost obsluhujícího personálu a finanční schopnost státu zajistit pro toto pracoviště skutečně nepřetržité střídání více směn, budí stále spíše pochybnosti.

V posledním roce se zlepšily reference na soukromou oční kliniku (opět s korejsky vzdělaným personálem) a novou porodnici – resp. centrum pro matku a dítě.

Cizinci se dosud ponejvíce spoléhají na ulánbátarskou pobočku  mezinárodní sítě zdravotnických zařízení v zemích třetího světa SOS International (jedná se pouze o pracoviště s ambulantní péčí a pohotovostí), která zaměstnává anglicky hovořící lékaře, avšak poplatky jsou tam neúnosně vysoké. V závažných případech zajišťuje SOS klinika leteckou evakuaci do Hongkongu, ale vzhledem k tomu, že letadlo – je-li k dispozici – je hangárované v Pekingu, nejedná se  o okamžitou pomoc.

U vážných úrazů a zhoršených chronických stavů se nadále doporučuje léčba v Pekingu, Soulu nebo nejlépe přímo v ČR. Hospitalizace v Ulánbátaru se doporučuje využívat jen v nevyhnutelných případech.

Sortiment léčiv je celkově menší než v ČR, základní léky včetně některých antibiotik a dalších medikamentů lze v zásadě sehnat v řadě lékáren i bez lékařského předpisu. V nemocničních lékárnách jsou všechna léčiva jen na předpis lékaře příslušné nemocnice.Sortiment léčiv mimo Ulánbátar je až na výjimky v několika větších městech  podstatně užší.  Léky se obvykle prodávají jednotlivě (je možné zakoupit například jednu pilulku aspirinu) či po platíčkách - nikoli po krabičkách. K lékům tak nejsou žádné popisky, nelze najít datum výroby – v mnoha případech jde o dovoz padělků z ČLR. Proto se doporučuje vybavit se dostatečně všemi druhy léků z ČR a mongolská léčiva dokupovat jen v případech nouze. Mongolové a mongolští lékaři jsou navíc pověstní zbytečným nadužíváním léků, včetně antibiotik bez dodržení zásad aplikace (dávky pro dospělé dětem, bez ohledu na diabetes pacienta atd.).

Mongolové nejsou příliš zvyklí nosit brýle. Přesto je v Ulánbátaru několik optik, ve kterých lze koupit i kontaktní čočky a roztoky na ně. Doporučuje se však i toto vybavení dovézt z ČR.

Hygienické potřeby jsou v Mongolsku běžně k dostání včetně zahraničních výrobků.

Při neakutních problémech je v Mongolsku také možné využít tradiční mongolskou medicínu, kterou praktikují lámové v buddhistických klášterech či centra tradiční medicíny (včetně léčebných a nápravných masáží) a která se v mnohých rysech podobá tradiční čínské nebo tibetské medicíně. Jedná se o diagnostikou z tepu a z jazyka, léčbu mongolskými bylinami, akupunkturou, či baňkováním, specifické jsou masáže při otřesu mozku – ovšem léčitel musí být zkušený.

Hygienické podmínky a návyky jsou v Mongolsku obecně stále relativně špatné – i když městská elita žije způsobem již zcela srovnatelným se světovými standardy. Silný mráz zbavuje zemi každoročně epidemií, avšak v létě se nákazy šíří především ve školních zařízeních, prostředcích hromadné dopravy nebo na veřejných místech velmi rychle. Ačkoli v Ulánbátaru je voda pitná, doporučuje se dodržovat zásadu pití vody pouze převařené či balené. Do Mongolska se doporučuje očkování proti žloutence, vzteklině a pro cestování mimo Ulánbátar  rovněž proti břišnímu tyfu. ,Platné očkování proti  TBC je nutnou samozřejmostí.

Nejdůležitější zdravotnická zařízení (Ulánbátar):

pohotovost (sanita):                           103

pohotovost dětská:                            (11)-350 793

Nemocnice:

Songdo („korejská“ – nejblíže ZÚ)   (+976) 70111163

Intermed Hospital                         (+976) 70000203, www.intermed.mn

(privátní, nově otevřená, moderní nemocnice)

nemocnice č.1 („česká“)                   (+976-11)323372

(česky hovořící lékař 99011452)

nemocnice č.2 („státní“ – za ZÚ UK)  (+976)-70150255

nemocnice č.3 (intenzivní péče, 24 hod, 1-choroolol)

v prac době: 8-16:00                        tel: (+976-11)687903

mimo prac. dobu16:00-08:00             tel: (+976-11)687901

informace:                                         1901

Grand Med Hospital (nová „korejská“, na Zaisanu)         

prac. doba 8:30-16:30                        tel: (+976)-77000066

                                                        tel: (+976)-99901235

 

SOS Medica: 24 hod pohotovost (angl.)  (+976)-99110335

 24 hod pohotovost (mong)                            (+976)-91913122

- Zubní klinika Dental Group, Chingeltei obvod (dúreg), 1. čtvrť (choró), tel.: 325731    

- Zubní klinika Enerel Dent, v areálu nemocnice č. 2, tel.: 458847.

1.13. Víza, poplatky, specifické podmínky cestování do teritoria

1.14. Oblasti se zvýšeným rizikem pro cizince

1.15. Kontakty na zastupitelské úřady ČR v teritoriu (včetně generálních či honorárních konzulátů)

1.16. Kontakty na zastoupení ostatních českých institucí (Česká centra, CzechTrade, CzechInvest, CzechTourism)

           Uvedené české organizace v Mongolsku nesídlí.

1.17. Praktická telefonní čísla v teritoriu (záchranka, dopravní policie, požárníci, infolinky apod.)

Požární služba: 101

Policejní správa - 102

Pohotovostní služba - 103

Informace o místních telefonních číslech - 1109

Informace železnice – 24109, 1949     

Informace letiště - 1980

Mezinárodní železniční pokladna - 24133

Vnitřní železniční pokladna - 24137

Dopravní policie: 70112100

Pokladna pro mezinárodní letenky: 333999 ( MIAT )

Pokladna na vnitrostátní letenky: 333311, 330373

MZV Mongolska: hot-line 9191 2424

Taxislužba: Obecná: 341313, firma Imperial: 331212, firma City taxi: 344499

1.18. Internetové informační zdroje

Informace o Mongolsku na internetu:

www.magic.mn/government

http://www.pmis.gov.mn

http://mongolia-foreign-policy.net

http://www.cia.gov/cia/publications/factbook/geos/mg.htmlhttp://europa.eu.int/comm/external_relations/mongolia/intro/index.htmwww.magic.mn/mongolia/index.htm

http://www.open-government.mn

http://www.mol.mn

http://www.mongolnet.mn

http://www.montsame.mn

http://www.news.mn

http://www.nso.mn

http://www.washingtonpost.com/wp-srv/inatl/longterm/worldref/country/mongolia.htmhttp://www.welcome2mongolia.com

http://www.exportmongolia.com

http://www.investmongolia.com

http://www.mongolchamber.mn

www.exportservices.be/mongolia.htm

www.mit.pmis.gov.mn

www.mof.pmis.gov.mn

www.monjustice.url.mn

www.pmis.gov.mn.mofa

www.med.pmis.gov.mn

www.moh.mn

www.mswl.gov.mn

www.mrav.mn

www.spc.gov.mn

www.mse.mn

www.un.int/mongolia

www.businessculture.com/mongolia.html

www.worldbiz.com/mongolia.html

www.mng.net/prezident

1.19. Adresy významných institucí

Úřad prezidenta Mongolska:

             Státní budova, Ulánbátar 12, Suchbátár dúreg

Parlament Mongolska (Ich Hural):

             Státní budova, Ulánbátar 12, Suchbátár dúreg

Úřad vlády Mongolska:

             Státní budova, Ulánbátar 12, Suchbátár dúreg

MZV Mongolska:

            Ulánbátar, Suchbátár dúreg, Peace avenue 7a

            Fax: 976-11-262495

Agentury pro cizince:

           Khan-Uul, Naadamchdin gudamj, Buyant Ukhaa (3-patrová budova blízko letiště)        

            Úřední hodiny agentury: po-út  9-13, 14-17, středa 9-14, čt-pá  9-13, 14-17.

            Kontaktní tel.: 7011 9588, 1882 (informační linka)

.