Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Tchaj-wan hora
Tchaj-wan
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Vnitropolitická charakteristika

 

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Zřízení země

Dnešní Taiwan je demokratickou republikou, jejímž nejvyšším představitelem je prezident, který je zároveň vrchním velitelem armády. Pod přímé řízení Kanceláře prezidenta republiky spadá Akademie věd (Academia Sinica) a Akademie dějin (Academia Historica).

Na cestu demokracie se Tchaj-wan vydal v roce 1987, kdy bylo zrušeno stanné právo a od té doby se přeměnil na dynamickou pluralitní společnost, ve které jsou plně respektována lidská práva.

Vnitropolitická situace

V r. 1986 byla uznána existence politické opozice a zahájena politická reforma. V lednu 1989 byl vyhlášen Zákon o registraci politických stran a masových organizací, čímž byla zavedena do politického života země pluralita.

Hlavní politické strany, poměr sil koalice-opozice

Na tchajwanské politické scéně domiují dvě hlavní strany, které jsou známé jako modrý, resp. a zelený tábor. Modrou symboliku užívá nynější vládní strana Kuomintang (KMT – Nacionalistická strana). Zelený tábor představuje Demokratická pokroková strana (Democratic Progressive Party – DPP).

Nacionalistická strana – Kuomintang (KMT)

Je nejstarší čínskou politickou stranou (zal. v r. 1894 Sunjatsenem), která na Taiwanu za více než padesát let své vlády vytvořila totalitní systém, zprvu svým způsobem podobný zřízení v pevninské Číně. Východiskem KMT byla antikomunistická ideologie, jeho represivní aparát však ponechal možnost ekonomicky racionálního chování a neusiloval o totální kontrolu nad jednotlivci. Po smrti generála Čankajška vedení KMT pochopilo nutnost politické liberalizace a uvedlo rodilého Tchajwance Lee Teng-huie do nejvyšších funkcí. Tím došlo k narušení dynastického systému následnictví a následně k otevření prostoru pro účast nestraníků a starousedlíků v politických funkcích, k uzákonění svobody slova a shromažďování a vzniku politické opozice. Nativizací KMT započal proces štěpení strany na reformní hlavní proud a jeho skalní odpůrce. V r. 1992 podpořil KMT požadavek opozice na revizi ústavy a přímou volbu prezidenta. KMT podporuje postupné sjednocení země za předpokladu, že se KS Číny vzdá svého politického monopolu. KMT má cca 2 mil. členů. Po dvou funkčních obdobích, kdy KMT neměla prezidentskou funkci, zvítězil kandidát KMT na tento post až v r. 2008 a opět v r. 2012.

Demokratická pokroková strana (DPP, Democratic Progressive Party)

Tato strana vznikla ilegálně v r. 1986, rok před zrušením zákona o výjimečném stavu. Na rozdíl od KMT, jenž je stranou přistěhovalců z pevniny v r. 1949, je DPP převážně stranou etnických Taiwanců. Po svém založení byla DPP považována za stranu zaměřující se na pouliční protesty a pěstní souboje v parlamentu. Zároveň se jí dostávalo značných sympatií pro oběti, které podstupovali její vůdci (uvěznění z politických důvodů a často tragická minulost), aby dosáhli demokracie, jakož i ze strany rodilých Taiwanců, kteří se dlouho cítili být zbaveni podílu na politické moci. Politický program DPP vycházel ze zásadní kritiky autoritativního systému KMT a navrhoval dalekosáhlé ústavně - právní reformy, zejména zavedení politické plurality a přímou volbu prezidenta. Nezávislost ostrova je požadavkem některých frakcí DPP. Od zavedení pluralitní demokracie na Tchaj-wanu až do roku 2001 DPP nedokázala ohrozit nadpoloviční většinu KMT v parlamentu. Kandidát DPP vyhrál prezidentské volby v r. 2000 a 2004.

Nová strana (NP, New Party)

NP vznikla odštěpením od tehdy vládnoucí strany KMT v srpnu 1993. Shromažďuje voliče, kteří jsou nespokojení s postupným opouštěním původních ideálů, na některých byl KMT vybudován. V otázce znovusjednocení Číny zastává stanovisko jako KMT, má cca 70 tis. členů.

První strana lidu (PFP, People First Party)

PFP vznikla rovněž odštěpením od KMT před prezidentskými volbami v r. 2000. Členskou základnu tvoří kuomintangská elita původem z pevninské Číny, která opustila KMT .

Struktura ústředních orgánů veřejné správ

Vláda na Taiwanu má dvě úrovně centrální a krajskou (county).

Ústřední moc představuje prezident republiky, Vláda a pět tzv. dvorů (Yuanů). První volby do někdejšího zákonodárného orgánu - Národního shromáždění se konaly v Nankinu na území pevninské Číny v roce 1947. Jeho činnost byla ukončena až po 45 letech fungování ke konci roku 1991.

K voleným orgánům veřejné moci náleží Legislativní dvůr (Legislative Yuan). Je to nejvyšší zákonodárný orgán v zemi (v podstatě jednokomorový parlament), jehož úkolem je schvalovat zákony, které potvrzuje prezident.

Dalším voleným orgánem je Kontrolní dvůr (Control Yuan), který schvaluje kandidáty na funkci prezidenta, viceprezidenta, vrchních soudců soudního dvora a kandidáty na členy Zkušebního dvora.

Výkonný dvůr (Executive Yuan) je de facto vláda. V jeho čele je premiér, kterého jmenuje prezident republiky.

Justiční dvůr (Judicial Yuan) je zodpovědný za dodržování zákonů, za zajištění bezpečnosti občanů i nedotknutelnosti jejich majetku.

Zkušební dvůr (Examination Yuan) navazuje na konfuciánskou tradici úřednických zkoušek. Je zodpovědný za to, že místa ve veřejné správě vykonávají lidé, kteří jsou k tomu morálně i odborně způsobilí. Kromě toho zodpovídá i za úroveň odborníků zastávajících vedoucí funkce na vybraných vědeckých, technických a kulturních pracovištích.

 

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je prezident, který má svěřeny určité ústavní pravomoci k výkonu zahraniční politiky. V tomto postavení reprezentuje zemi v oblasti zahraničních vztahů a při výkonu státních funkcí. Je vrchním velitelem ozbrojených sil, vyhlašuje zákony a dekrety, se souhlasem legislativního dvora vyhlašuje stanné právo, uzavírá smlouvy, má pravomoc vyhlásit válku a nastolit mír, udělovat amnestie, jmenovat a odvolávat nejvyšší státní úředníky včetně předsedy vlády, soudců, a vojenských činitelů, udělovat řády a vyznamenání. Všechny tyto pravomoci musí být vykonávány v souladu s ústavou a příslušnými  zákony.

Prvním prezidentem Tchaj-wanu byl generál Čankajšek (1954–1975), druhým jeho syn Chiang Ching-guo (1978–1988), třetím Lee Then-hui (1990-2000). Ve volbách v r. 2000 zvítězil kandidát opoziční DPP Chen Shui-bian, který zvítězil těsně i ve volbách v březnu 2004. V r. 2008 a v r. 2012 zvítězil v přímé volbě představitel KMT, nynější prezident MA Ying-jeou (nar. 1950). Prezidentovo funkční období je čtyřleté.

2.3. Složení vlády

Seznam aktualizován k 3.9. 2014 (* u jména značí, že se jedná o ženu)

 

A) PŘEDSEDA A MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY

JIANG Yi-huah -  PREMIER

MAO Chi-kuo -  VICE-PREMIER

 

B) MINISTŘI BEZ PORTFEJE

LIN Junq-tzer (Minister without Portfolio, Governor, Taiwan Province)

YANG Chiu-hsing ( Minister without Portfolio )

KUAN Chung-ming ( Minister without Portfolio, Minister of National Development Council)

FENG Yen (aka Joyce Yen FENG) * ( Minister without Portfolio)

HSU Chun-yat (aka Jack HSU) ( Minister without Portfolio, Public Construction Commission)

TSAI Yu-ling (aka Jaclyn TSAI) * ( Minister without Portfolio, Minister, Mongolian and Tibetan Affairs Commission )

CHIEN Tai-lang (Minister without Portfolio)

CHIANG Been-huang (Minister without Portfolio)

DENG Chen-chung (aka John C.C. DENG) ( Minister without Portfolio, Governor of Fujian Province )

  

C) GENERÁLNÍ TAJEMNÍK VLÁDY, JEHO NÁMĚSTCI A MLUVČÍ VLÁDY

LEE Shih-chuan ( Secretary-General of the Executive Yuan )

HSIAO Chia-chi (aka James HSIAO) ( Deputy Secretary-General of the Executive Yuan )

SUNG Yu-hsieh ( Deputy Secretary-General of the Executive Yuan )

SUN Lih-chyun ( Spokesperson of the Executive Yuan, Director-General, Office of Information Services )

 

D) MINISTŘI VEDOUCÍ MINISTERSTVA 

CHEN Wei-Zen   ( Minister, Ministry of the Interior )

LIN Yung-lo (aka David Yung-lo Lin) ( Minister, Ministry of Foreign Affairs )

YEN Ming ( Minister, Ministry National Defense )

CHANG Sheng-ford  ( Minister, Ministry of Finance )

WU Se-hwa ( Minister, Ministry of Education )

LUO Ying-shay * ( Minister, Ministry of Justice )

DUH Tyzz-jiun (aka Woody DUH) ( Minister, Ministry of Economic Affairs )

YEH Kuang-shih  ( Minister, Ministry of Transportation and Communications )

CHIU Wen-ta (Minister, Ministry of Health and Welfare)

LUNG Ying-tai * ( Minister, Ministry of Culture )

CHANG San-cheng (Minister, Ministry of Science and Technology)

CHEN Hsiung-wen (Minister, Ministry of Labor)

E) MINISTŘI VEDOUCÍ ÚSTŘEDNÍ ÚŘADY

TSAI Yu-ling (aka Jaclyn TSAI) * (Minister without Portfolio, Mongolian and Tibetan Affairs Commission )

KUAN Chung-ming ( Minister without Portfolio, Minister of National Development Council)

CHEN Shyh-kwei (aka Steven S.K. CHEN) ( Minister, Overseas Community Affairs Council)

PERNG Fai-nan ( Governor, Central Bank of the Republic of China (Taiwan) )

SHIH Su-mei * ( Minister, Directorate General of Budget, Accounting and Statistics )

HUANG Fu-yuan ( Minister, Directorate-General of Personnel Administration )

WEI Kuo-yen ( Minister, Environmental Protection Administration )

WANG Ginn-wang ( Minister, Coast Guard Administration )

FUNG Min-chu * ( Director, National Palace Museum )

WANG Yu-chi ( Minister, Mainland Affairs Council )

TSENG Ming-chung ( Minister, Financial Supervisory Commission )

TUNG Hsiang-lung  ( Minister, Veterans Affairs Commission )

TSAI Chuen-horng ( Minister, Atomic Energy Council )

CHEN Bao-ji ( Minister, Council of Agriculture )

HSU Chun-yat (aka Jack HSU) (Minister without Portfolio, Public Construction Commission)

LIN Ching-YI (aka Mayaw Dongi) ( Minister, Council of Indigenous Peoples )

LIU Ching-chung ( Minister, Council for Hakka Affairs )

SHYR Shyr-hau ( Minister, National Communications Commission )

Wu, Shiow-Ming (Chairperson, Fair Trade Commission)

 


.