Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Tchaj-wan hora
Tchaj-wan
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Zahraničně-politická orientace

 

Zahraničněpolitická charakteristika

  • Tchaj-wan má uzavřeny diplomatické styky s 23 státy (v Evropě pouze se Svatým stolcem), není členem OSN
  • nejdůležitějším zahraničně-politickým partnerem Tchaj-wanu jsou USA
  • Tchaj-wan věnuje prioritní pozornost oblasti východní a jihovýchodní Asie a Pacifiku
  • Tchaj-wan je od r. 2002 členem WTO

Mezinárodní postavení Tchaj-wanu úzce souvisí s otázkou vztahů "ostrov - pevnina" (tj. Tchaj-wanu a pevninské ČLR). Do r. 1949 byla zákonnou vládou celé Číny vláda kuomintangská. Garantem jejího mezinárodně politického postavení byla vláda USA. Proto také byla Čína při vstupu do OSN zastoupena kuomintangským delegátem, jenž zůstal reprezentantem Číny až do r. 1971, kdy byl na základě rezoluce Valného shormáždění OSN nahrazen představitelem ČLR. Zánik členství v OSN a uznání ČLR některými mocnostmi, zejména Francií (1964), Japonskem (1972) a USA (1979) mělo zničující dopad na mezinárodní postavení Tchaj-wanu. V současné době se Tchaj-wan zaměřuje především na pragmatickou a flexibilní „nevládní“ diplomacii.

Světadíl / státRok navázání diplomatických vztahů
Afrika (4 státy)  
Burkina Faso* 1994
Gambie* 1995
Sv. Tomáš a Princův ostrov* 1997
Svazijsko* 1968
Amerika (12 států)  
Belize* 1989
Dominikánská republika* 1957
Salvador* 1961
Guatemala* 1960
Haiti* 1956
Honduras* 1965
Nikaragua* 1990
Panama* 1954
Paraguay* 1957
St. Kitts a Nevis 1983
Sv. Lucie 1984–1997, 2007
Sv. Vincent a Grenadiny 1981
Evropa (1 stát)  
Vatikán* 1942
Oceánie (6 států)  
Kiribati 2003
Marshalloovy ostrovy* 1998
Nauru 1980–2002, 2005
Šalamounovy ostrovy* 1983
Tuvalu 1979

* označuje existenci velvyslanectví v Taipei

Tchaj-wan byl od dynastických dob vzdálen centru čínského státu a odtud plynula i jeho obtížná administrativní zvladatelnost. Po pádu dynastie Ming a vpádu Mandžuů do Číny (1644) mnoho obyvatel východních oblastí nalezlo útočiště na holandských a španělských čajových plantážích ostrova. V r. 1887 byl Tchaj-wan prohlášen za provincii Číny. Po prohrané čínsko-japonské válce v r. 1895 byl na základě dohody ze Šimonoseki předán do věčného užívání Japoncům.

Dne 25.5.1895 byla místními vlastenci vyhlášena Tchaj-wanská republika, která vzdorovala japonským jednotkám jen do 21. 10. 1895, kdy zanikla. Během konference v Káhiře v r. 1943 bylo spojeneckými mocnostmi rozhodnuto Tchaj-wan navrátit Číně, v r. 1947 však organizované rabování a vytlačování starousedlíků u místní samosprávy vyprovokovaly otevřený odpor domorodců proti kuomintangské administrativě. Po krvavém potlačení (KMT se za tento čin omluvil až v r. 2000 ústy prezidenta Lee Teng-hue) bylo na ostrově vyhlášeno stanné právo, které trvalo až do r. 1987.

Po útěku z pevniny v r. 1949 se kuomintangská elita obírala vážně myšlenkami na vojenské znovudobytí pevninské Číny a na vyhnání tamních „komunistických rebelů“. Šestimilionové původní obyvatelstvo, které bylo dvěma miliony kuomintangských přistěhovalců z pevniny odsunuto do politicky a ekonomicky druhořadého postavení, však necítilo potřebu podporovat režim, které si nezvolilo. Z tohoto podhoubí vznikající politické opoziční hnutí si proto vytyčilo svržení kuomintangské diktatury, nastolení volené samosprávy Tchajwanců a nezávislost na režimu v ČLR.

V r. 1987 bylo na Tchaj-wanu zrušeno stanné právo a  byla přijata celá řada zásadních legislativních opatření (změna systému a volby prezidenta a předsedů provinčních vlád, vytvoření Nejvyššího soudu, zkrácení funkčního období prezidenta ze šesti na čtyři roky aj.) V únoru 1991 prezident Lee Teng-hui poslal 460 členů Národního shromáždění volených ještě na pevnině (a působících ve funkci přes čtyřicet let) do důchodu. V květnu 1992 došlo k revizi článku 100 trestního zákona, podle kterého byli souzeni lidé za propagaci a šíření myšlenek nezávislosti Tchaj-wanu a komunismu. Byl zredukován seznam pronásledovaných disidentů a řada politických vězňů byla propuštěna. Testem nového rozložení politických sil v zemi byly volby do Legislativního dvora v prosinci 1995 a první přímé prezidentské volby v březnu 1996, které vyhrál kandidát vládnoucí KMT (Lee Teng-hui).

Druhé přímé prezidentské volby v březnu 2000 vyhrál kandidát opoziční DPP (Democratic Progressive Party) Chen Shu-bian. Jeho vítězství bylo první úspěšnou zkouškou pokojného transferu politické moci na Tchaj-wanu v podmínkách demokracie. Předvolební prezidentská kampaň přispěla k další krystalizaci politického života Tchaj-wanu. DPP se vzdálila svému tradičnímu radikalismu a podřídila svůj program celonárodním zájmům. Zaměřila se především na otázky národní bezpečnosti (včetně klíčových vztahů "přes Tchajwanskou úžinu", tj. s ČLR), ukončení tzv. „black-gold politics“ (boj proti korupci a vliv gangsterismu na politický život) a na změnu přetrvávajících modelů kuomintangského režimu. Aby vyvrátila obavy svých voličů z případné války s pevninou, prohlásila v květnu 1999, že Tchaj-wan nevyhlásí nezávislost, protože je suverénním státem od svého vzniku v r. 1912.

Prezidentské volby  v roce 2000 vytvořily na Tchaj-wanu nové politické prostředí. Prezident Chen Shui-bian sestavil „vládu všeho lidu“,  která však v důsledku nejasného rozdělení pravomocí v tchajwanském ústavním uspořádání a menšiny poslanců DPP v Legislativním dvoře (parlamentu) zpočátku nebyla příliš efektivní. Rozložení politických sil změnily volby do Legislativního dvora v prosinci 2001, kdy se DPP podařilo získat většinu. Počátkem února 2002 se sešel nový zákonodárný sbor a byla sestavena nová vláda, která si vytýčila následující cíle:

  1. reforma hospodářského a finančního sektoru,
  2. restrukturalizace vlády,
  3. udržení konkurenceschopnosti Tchaj-wanu po vstupu do WTO a zvýšení celkové životní úrovně,
  4. zlepšení spolupráce s opozičními stranami a vytvoření stabilního politického prostředí a
  5. obnovení dialogu přes Tchajwanskou úžinu (tj. s ČLR). 

V březnu 2004 se na Tchaj-wanu uskutečnily další prezidentské volby, v nichž těsně zvítězil staronový prezident a představitel DPP Chen Shui-bian. Ten označil za prvořadé úkoly dosažení jednoty Tchaj-wanu, stabilizaci vztahů přes Tchajwanskou úžinu, hledání společenského souladu a další posílení hospodářství. Vyslovil pochopení pro lpění pevniny na principu jedné Číny, požádal však současně Peking o pochopení touhy Tchajwanců po demokracii, míru a pokroku. Ubezpečil, že Tchaj-wan je svobodná a demokratická společnost, kde žádný jednotlivec ani politická strana nemůže činit konečná rozhodnutí bez občanů. Pro další vývoj nevylučoval žádnou z alternativ sebeurčení, bude-li s ní souhlasit obyvatelstvo Tchaj-wanu. V prosinci 2004 se na Tchaj-wanu konaly volby do jednokomorového parlamentu (Legislative Yuan). Obraz složení parlamentu se po volbách příliš nezměnil, v zásadě zůstal zachován poměr sil datovaný již od voleb v r. 2001, tj. konkrétně nyní 114 ku 101 ve prospěch modrých (KMT, PFP); nejsilnější stranou na politické scéně sice zůstala DPP, nedosáhla však deklarovaného cíle - tj. parlamentní většiny.

 

Porovnání výsledků parlamentních voleb v letech 2001, 2004, 2008 a 2012 (počet křesel) 
 2001200420082012
DPP 87 89 27 40
TSU 13 12 0 3
KMT 68 79 81 64
PFP 46 34 1 3
Ostatní 11 11 4 3
Celkem 225 225 113 113

V komunálních volbách v prosinci 2005 jednoznačně zvítězila tehdy opoziční strana Kuomintang (KMT), která ovládla 14 z 23 volebních obvodů. Toto vítězství významně upevnilo pozici KMT pro prezidentské volby v r. 2008. Výsledek nebyl ani tak odrazem poklesu preferencí vládnoucí DPP (42 % oproti předchozím 45 %), jako spíše vzestupu KMT – na 51 % oproti předchozím 35 %. Po 16 letech padl opozici do rukou mj. klíčový kraj Taipei County jako nejlidnatější správní obvod země. DPP při volbách nedoplatila ani tak na chyby při řízení veřejných záležitostí, jako spíše na špatnou předvolební taktiku, kdy připustila, aby se KMT, který je historicky mnohonásobně více korupčně zatížený než DPP, postavil do role moralisty a poukazoval na aktuální korupční skandály v řadách DPP.

Přelomové události, zásadně podmiňující další společensko-ekonomický vývoj na Tchaj-wanu, se odehrály v první čtvrtině roku 2008. Jednalo se o legislativní volby, které vyústily v naprostou převahu nacionální strany KMT v zákonodárném sboru a zejména prezidentské volby, ve kterých v březnu 2008 zvítězil rovněž kandidát KMT Ma Ying-jeou. Nový prezident a jeho strana je nakloněna sbližování s pevninskou Čínou, zpočátku především v oblastech s přímým dopadem na ekonomiku.

Již v průběhu r. 2008 vláda realizovala řadu konkrétních kroků, např. zavedení do té doby neexistujících osobních charterových letů mezi Tchaj-wanem a městy na čínské pevnině, jejichž počet byl postupně rozšiřován i o pravidelné linkové lety. Zatímco hlavním cílem osobních letů je podpořit příliv čínských turistů na ostrov, jejichž denní kvóty jsou postupně navyšovány (od r. 2011 je povolena i individuální turistika), zavedení přímých nákladních letů a přímé lodní dopravy (včetně přístupu do řady mořských i vnitrozemských čínských přístavů) má za cíl významně snížit přepravní náklady tchajwanským podnikatelům, kteří na druhé straně Tchajwanské úžiny v bezprecedentní míře podnikají a dále tento dynamický trend podpořit.

V lednu 2012 potvrdil výsledek voleb (poprvé se uskutečnily ve stejném termínu prezidentské i parlamentní volby) linii prosazovanou od r. 2008, když zvítězil staronový prezident Ma Ying-jeou a jeho strana KMT udržela většinové postavení v parlamentu.

 

3.1. Členství v mezinárodních organizacích a regionálních uskupeních

S počátkem demokratizace politického života na Tchaj-wanu (od 80. let) vzrostlo úsilí o účast země na mezinárodním dění. Oživené snahy diplomacie zahrnovaly rozšíření oficiálních diplomatických styků, kampaň za obnovení členství v mezinárodních organizací - zejména touha po obnovení členství v OSN. Postupně se Tchaj-wan stal aktivním členem mnoha mezinárodních hospodářských organizací, jako například fóra APEC a nadále usiluje o posílení své účasti i v jiných mezinárodních seskupeních. Dne 31. 1. 1995 byl Tchaj-wan formálně uznán jako pozorovatel při Světové obchodní organizaci (WTO) a 18. 9. 2001 pracovní skupina WTO úspěšně uzavřela jednání o členských podmínkách pro Tchaj-wan. Země se po schválení na 4. ministerské konferenci WTO v listopadu roku 2001 a dokončení ratifikačních procedur v roce 2002 stala plnoprávným členem  této mezinárodní organizace pod jménem „Separate Customs Territory of Taiwan, Penghu, Kinmen, and Matsu“.

Úsilí o opětovné přijetí do řad OSN Tchaj-wanu po řadu let nepřinášelo pozitivní výsledek, a proto v nové politické situaci r. 2008 ustoupil od dalších pokusů nastolit tuto otázku na Valném shromáždění OSN. Namísto toho se soustředil na prosazení svého zastoupení v organizacích systému OSN. Průlom se zdařil, když se v květnu 2009 (a znovu i v r. 2010 a 2011) stal pozorovatelem Světového zdravotnického shromáždění, které je nejvyšším orgánem Světové zdravotnické organizace (WHO). V další etapě se soustřeďuje na smysluplnou účast nejen v mezinárodních organizacích, ale i v orgánech sekretariátů významných mezinárodních úmluv (podrobněji viz  sekce 10 - Očekávaný vývoj v teritoriu).

3.2. Účast země na mnohostranných smlouvách a dohodách

Vzhledem k specifickému postavení Tchaj-wanu jsou smluvní dokumenty uzavírány na nevládní úrovni. V současné době probíhá proces hledání vhodné procedury k uzavření alespoň základních ekonomických dohod s Tchaj-wanem po vzoru některých zemí EU (zejména ujednání o zamezení dvojího zdanění pokročilo do stadia expertních bilaterálních jednání).

3.3. Přehled bilaterálních smluv s ČR (včetně data vstupu) – mimo smluv dle kap.7.1.

S Tchaj-wanem nejsou z výše uvedených důvodů uzavírány bilaterální mezivládní smlouvy. Přehled ostatních ujednání je uveden v kap. 7.1.


.