Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Izrael Jerusalem
Izrael Izrael
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Ekonomická charakteristika země

 

Izraelské hospodářství je charakteristické svým dlouhodobě slušným výkonem a vysokou technologickou úrovní produkce. Země se jednoznačně řadí mezi hospodářsky vyspělé státy a značně převyšuje ekonomiky svých blízkovýchodních sousedů. Vzhledem k malému vnitřnímu trhu je pro Izrael mimořádně důležitý export. Zároveň je pro Izrael specifické, že okolní země z politických důvodů dovážejí minimální objemy izraelských výrobků nebo v případě Sýrie a Libanonu není přímý export možný vůbec. Otevřená izraelská ekonomika je tak již po desítky let navyklá na obchodování s geograficky vzdálenými zeměmi.

Dalšími typickými znaky izraelské ekonomiky jsou vysoký podíl výdajů státního rozpočtu na vytvořeném HDP (a to nejen z důvodu masivních výdajů na obranu), silná koncentrace až  - v některých oborech - monopolizace, úzká koncentrace bohatství, přezaměstnanost a v některých odvětvích i nízká produktivita  práce (chemický průmysl, oděvní průmysl, potravinářský průmysl). V neposlední řadě stojí za zmínku silné působení odborů, jehož výsledkem je přední místo Izraele v počtu stávek zaměstnanců.

Stručný historický přehled
Izraelská ekonomika prošla za 65 let existence Státu Izrael dramatickým vývojem a navzdory svému mládí (či možná právě proto) je izraelské hospodářství dneška diametrálně odlišné od ekonomiky země na počátku 50. let.

Počáteční dekády se vyznačovaly především vysokým stupněm etatizace. To bylo do značné míry zapříčiněno tím, že Stát Izrael vznikal „shora“ a státní aparát musel aktivně působit i v oblastech, kde o to příliš nestál. Energetika, telekomunikace, námořní plavba, petrochemický průmysl, bankovnictví a další sektory hospodářství byly plně pod kontrolou vlády se všemi negativy z toho vyplývajícími (malá efektivita, respektive výkonnost ekonomiky, ale i nebývale silný vliv odborů).

Zlom nastává přibližně v polovině 80. let, kdy se vláda uchýlila k radikálnímu stabilizačnímu programu zaměřenému především na potření tehdejší hyperinflace a částečné strukturální reformy. Ty se protáhly až do 90. let, kdy kabinet přistoupil k systematické, postupné privatizaci. Mezi lety 1986 a 2009 bylo dle dostupných údajů prodáno 95 druhdy vládních firem, kumulované privatizační příjmy dosáhly výše 14 mld. USD. Od poloviny 90. let se také datuje období solidního růstu HDP, které přetrvává až dodneška. Počínaje rokem 1996 roste HDP v průměru o 4% za rok, což je 6. nejvyšší tempo mezi zeměmi OECD. Dlužno nicméně podotknout, že růstu do značné míry napomohl relativně vysoký populační přírůstek, HDP na hlavu rostlo tempem "pouhých" 1,7%.

Krize, která zasáhla svět na přelomu let 2008 a 2009, Izrael poznamenala relativně málo, mj. i díky tomu, že bankovní sektor prošel reformami počátkem století a díky své dobré kondici ustál otřesy krize finanční. V polsedních pěti letech si tak Izrael udržuje impozantní růst HDP a zatím se mu daří "ustát" i negativní dopady pramenící z nízké výkonnosti světové ekonomiky.     

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Izraelská ekonomika se v poslední dekádě vyznačuje úctyhodnou výkonností a silou. Mezi lety 2007 a 2011 rostl reálný HDP v průměru o 4% a rovněž nelehkým obdobím světové finanční a následné hospodářské krize prošla země se ctí a respektem. Po 0,8%-ním růstu HDP v roce 2009 (který pro většinu vyspělých ekonomik reprezentoval výrazný hospodářský propad) zaznamenalo izraelské hospodářství v roce 2010 růst na úrovni 4,6%.  A ani v roce 2011 se izraelská hospodářská výkonnost nijak nezpomalovala, tempo růstu HDP činilo 4,7%. Tahounem růstu přitom byly zejména kapitálové investice a čisté exporty.

Předběžné výsledky za rok 2012 jsou již o něco skromnější, dle odhadů rostla izraelská ekonomika v loňském roce tempem "pouhých" 3,2%. Je to tedy méně než v předchozích dvou letech, na druhou stranu stále více než ve většině vyspělých zemí. Na meziročním poklesu se podepsal útlum prakticky všech komponent HDP, včetně nižší exportní výkonnosti a nižších spotřebitelských výdajů. Lehce zneklidňující přitom může být, že prvotní náznaky ekonomického zpomalení  se datují již do poloviny roku 2011 a prostupovaly pak i celý rok 2012.

Pomalejší růst HDP se nijak neodrazil na nezměstnanosti. Ta je na svém třicetiletém minimu. Inflace za rok 2012 dosáhla úrovně 1,6%, o čtyři desetiny méně než byl inflační cíl plánovaný Centrální bankou. Na růstu se z jedné čtvrtiny „podepsaly“ rostoucí ceny nemovitostí, déle pak růst cen energie (způsobený zastavením dodávek egyptského zemního plynu v dubnu 2012 a z toho se odvíjející, náhlé potřebě nakupovat předem nenakontraktované uhlí) a růst cen potravin.

Co se výhledu na rok 2013 týče, Central Bank of Israel předpovídá růst HDP kolem 3,8%. Dle analytiků centrální banky se na růstu do velké míry bude podílet zahájení těžby zemního plynu v Tamar Field, jednom z nedávno zprovozněných nalezišť této cenné suroviny. Bez započtení příjmů/positivních dopadů těžby plynu by ekonomika rostla jen o 2,8%, jednoprocentní příspěvek k růstu HDP se navíc patrně neodrazí na trhu práce a nezaměstnanost v roce 2013 patrně mírně vzroste. Rovněž inflace by měla vykázat meziroční nárůst a z 1,6 % v roce 2012 by mohla dosáhnout úrovně 2,4 % v roce letošním.     

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

Základní makroekonomické údaje

  2008 2009 2010 2011 2012
HDP (PPP, běžné ceny, mld. USD) 202,3 205,8 217,3 227,5 234,3
HDP per capita (PPP, běžné ceny, USD)  27 679 27 661 28 510 29 250 29 750
Tempo růstu HDP (%) 4,2 0,8 4,6 4,7 3,2
Míra nezaměstnanosti (%) 6,1 7,5 6,7 6,3 6,9
Míra inflace (%) 4,6 3,3 2,7 2,2 1,6

Pramen: Centrální banka (www.bankisrael.gov.il), OECD, březen 2013
Pozn.: Data jsou doposud předběžná.  

Procentuální podíl hlavních ekonomických odvětví na tvorbě HDP
  2011 2010 2009 2008 2007
Finanční služby 22,50% 21,20% 23,30% 23,10% 23,20%
Ostatní služby 29,80% 28,80% 28,60% 28,70% 28,80%
Cestovní ruch 8,50% 9,30% 9,30% 9,40% 9,40%
Průmyslová výroba 14,00% 13,50% 13,30% 13,30% 13,20%
Transport a komunikace 6,80% 6,80% 6,30% 6,20% 6,20%
Stavebnictví 4,70% 4,50% 4,40% 4,40% 4,30%

Pramen: Centrální statistická kancelář (www.cbs.gov.il), březen 2012    
Poznámka: Přesná data za rok 2012 nebyla doposud publikována.  

 

Ekonomické ukazatele, data o mezinárodním obchodu,statistické údaje

*Pozn.: Výroční zpráva "Bank of Israel Annual Report" sestává z velmi detailních ekonomických a finančních informací. Na svých více než 300 stranách pravidelně představuje veškeré aktuální aspekty izraelského hospodářství.  Zpravidla bývá publikována ve druhé polovině dubna.   

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Podíl průmyslové výroby na tvorbě HDP mírně překračuje 13 % a zajišťuje zaměstnání pro přibližně 340 tisíc pracovníků. Právě průmyslová výroba během posledních třech – čtyřech let dokumentuje obrat izraelského hospodářství směrem k růstu. V roce 2012 vyprodukovala podle předběžných dat kolem 100 mld. NIS.

Vzrostla především silně propagovaná produkce v high-tech (nosnými obory je elektronika, avionika, farmacie a další), a to znovu o více než 20 %. Tradiční odvětví - textilní průmysl, gumárenský průmysl, a další podobné obory označované jako "low" či přinejlepším "mid" tech spíše stagnovaly.

Izrael si uvědomuje, že vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů musí být hlavní hybnou silou ekonomického rozvoje věda a výzkum a vláda do jejich podpory investuje velké sumy, ukazatel 4,4 % HDP vynakládaných na R&D staví Izrael na vůbec první místo na světě! Nosnými obory jsou informatika a komunikační technika, medicínské obory, biotechnologie a nanotechnologie.

Tradičně důležitým oborem je zbrojní výroba, jejíž objem je obtížné stanovit vzhledem k tomu, že se ve statistikách nachází pod různými nomenklaturami průmyslové produkce, respektive někdy nebývá vykazována vůbec. Dle dřívějšího prohlášení ministra obrany Baraka obranný průmysl přímo zaměstnává kolem 10 % zaměstnanců v průmyslu. Nepřímo se na výrobě v obranném průmyslu podílí 3,5 tisíce subkontraktorů. Dle odhadů činil exportní výkon obranného průmyslu v roce 2011 cca 4,5 mld. USD.

Nerostné bohatství Izraele je omezené. K dispozici jsou zásoby fosfátů, draselných (potaš), hořečnatých (hlavní zdroj světové spotřeby) a bromových solí získávaných z Mrtvého moře, dále pak sádra a stavební kámen.

Relativně novým fenoménem jsou však rozsáhlá ložiska zemního plynu poblíž Haify a Aškelonu. Z pole nazvaného Tamar Field se již koncem března 2013 začalo těžit a kapacita pouze tohoto naleziště (500 mld. m3) by měla Izrael učinit do značné míry energeticky nezávislým na období příštích přinejmenším 30 let. Vedle toho probíhá prospekce daleko většího pole nazvaného Livjatan (odhadem 1000 mld. m3), které by při souhře okolností mohlo z Izraele učinit čistého vývozce zemního plynu.

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví při mírně klesajícím podílu na tvorbě HDP - nyní 4,3 % - zaměstnává asi 4 % ze všech pracovních sil. V posledních dvaceti letech je sektor charakterizovaný masivní výstavbou bytových jednotek, což byl trend nastartovaný především masivní imigrací z někdejšího Sovětského svazu počátkem 90. let. Neutuchající poptávka se promítá do strmě rostoucích cen, cenový index residenčního bydlení se v letech 2007 až 2013 zvednul o více jak 80%! Důvodů, proč izraelské stavebnictví nedokáže uspokojivě řešit situaci na trhu bydlení je několik,přičemž hlavními jsou:
i. v zásadě monopolní postavení producentů některých stavebních materiálů (zejména cement;
ii. striktně státní vlastnictví půdy (viz následující kapitola věnovaná zemědělství), které komplikuje plánovací a povolovací fázi výstavby.

 Z hlediska směřování výstavby a investic se ukazuje, že roste zájem o nemovitosti v periferních oblastech. Zejména začínající rodiny tak rezignují na žití v cenově jim nedostupném Tel Avivu a jeho předměstích a kupují byty v jiných lokalitách u Středozemního moře – v Ašdodu, Netanii, Bat Jam atd.

Informace o stavebním průmyslu

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Za posledních 20 let izraelské zemědělství prodělalo radikální změny ve výnosech, výrobních technologiích a velikosti výrobních celků, které vedly k výraznému zvýšení výnosů a snížení podílu zemědělců na počtu pracujících obyvatel pod 1,9 %. Zemědělská výroba zabezpečuje potřeby státu zejména co se týká masné produkce, některé rostlinné komodity se musejí dovážet, týká se to zejména obilí a cukrové řepy/cukru.

Výsledkem trendů izraelské ekonomiky v posledních desetiletích je také změna postavení zemědělství. Obor, který býval v počátcích Státu Izrael pro jeho hospodářství stěžejní, produkuje nyní jen malou část HDP, konkrétně kolem 2,5%. Na exportech se pak podílí z 3,5%.

Agrární exporty jsou z evropského pohledu patrné zejména v zimě, kdy jsou v evropských maloobchodních řetězcích za časté k dostání papriky, lilky, řapíkatý celer či cherry rajčátka, takto substituty zeleniny, jež je v Evropě sezónní. Izrael je rovněž významným exportérem řezaných květin a akvarijních ryb.

Pokud jde o importy, převládají zejména některé obiloviny (především pšenice) a řepa/řepný cukr.

Vlastnictví a organizace výroby má obvykle jednu ze dvou forem - kolektivní kibucy nebo družstva vlastníků rodinných farem, tzv. mošavy, sdružující obvykle 60–100 drobných farem. Obě formy družstevního sektoru společně zabezpečují cca 80 % zemědělské výroby. Ekonomický úpadek řady kibuců však vede ke hledání jiných modelů hospodaření, většina kibuců již např. zavedla osobní zainteresovanost, vyplácí diferencované mzdy a zřídila přidruženou průmyslovou výrobu, která je většinou drží ekonomicky nad vodou. Mnoho kibuců také privatizovalo bydlení svých členů.

Zemědělství trpí nedostatkem levných nekvalifikovaných pracovních sil. Řešení prostřednictvím zaměstnávání zahraničních dělníků z velkých dálek (Thajsko, Čína) má svá úskalí, proti jsou jak vláda, tak odborové svazy. Zemědělci naopak často upozorňují, že bez zaměstnávání gastarbeiterů je jejich výroba neudržitelná.

Izraelští zemědělci hospodaří ve velmi nevýhodných přírodních podmínkách. Především asi 50 % plochy izraelského státu tvoří Negevská poušť, která je pro rozvoj zemědělství bez velkých investic zcela nevhodná, cca 15,5 % zaujímají národní parky a lesy, 6,3 % pastviny a pouze 18,3 % tvoří orná půda.

Dalším stěžejním a negativně působícím faktorem je krize v zásobování izraelského hospodářství vodou. V posledních letech pravidelná sucha přispěla ke kritickému snížení zásob vody v přirozených rezervoárech (Galilejské jezero, pobřežní a horská podzemní voda). Hojné deště v zimní sezóně 2012-13 sice do značné míry přirozené zásoby použitelné vody obnovily, ale i bez ohledu na tuto skutečnost je spotřeba vody v zemědělství nadále hodnocena jako disproporčně vysoká. V důsledku byla implemenotována přísná regulační opatření pro využívání vody v zemědělství, v Galilejském jezeře byl pak na roky 2010 a 2011 kupř. zcela zakázán rybolov.

Z celkové výměry zemědělské půdy je asi 54% zavlažováno a zemědělci se tak podílí z přibližně 60% na celkové izraelské spotřebě sladké vody.

Z hlediska možností obchodu s potravinářskými výrobky je třeba zmínit silný protekcionismus, přestože vláda usiluje o liberalizaci a odstraňování dovozních omezení. Dovoz totiž komplikují nejen běžné množstevní kvóty a cla (budiž přiznáno, že ve vztahu k zemím EU již výrazně omezená), ale i zákazy dovozu některých výrobků (z našeho českého pohledu zejména vepřové maso a uzeniny) a další předpisy (např. kašrut tj. náboženské zásady pro přípravu potravin). Pro vztah státu k domácí výrobě jsou charakteristické dotace za účelem vyrovnávání vyšších nákladů domácích producentů. Kromě dotací zlevňujících spotřebu vody, zmíněných výše, jsou další formou vládní podpory dotace investic do výrobních prostředků, které by se však také měly postupně snižovat. Vláda také asi ze dvou třetin finančně podporuje výzkum a vývoj jako cestu k intenzifikaci a racionalizaci zemědělské produkce.

Dle základního zákona půdu zásadně vlastní izraelský stát a její prodej je možný pouze ve výjimečných případech. V důsledku toho stát vlastní asi 93 % veškeré půdy. Ostatní subjekty si ji musí prostřednictvím státní agentury Israel Land Administration (ILA) pronajímat, a to zpravidla na 49 let.

Internetové odkazy
Ministerstvo zemědělství
Asociace kibuců

Výroba piva a obchod s pivem

Pokud jde o obchod agrárními komoditami, tradičně výrazné pozornosti se z českého pohledu jeví vývoz piva. V obecné rovině lze přitom konstatovat, že exportéři piva stojí před nelehkým úkolem. Trh je poměrně malý, Izrael má 7,5 mil. obyvatel, navíc pití alkoholu pivo z toho nevyjímaje) nemá v Izraeli ani náznakem takovou tradici a rozměry jako v Evropě. To se sice lehce změnilo k lepšímu v souvislosti s přistěhovaleckou vlnou z někdejšího SSSR v posledních 20 letech, stále však platí oblíbené rčení, že „kdo vypije jedno pivo denně, je těžkým pijákem“. Odhaduje se, že dnešní kapacita IL pivního trhu je cca 1 mil. hektolitrů ročně, tedy přibližně 13,3 litrů na hlavu (pro srovnání: průměrný Čech vypije ročně cca 160 litrů).

Izraelská pivovarnická scéna je poměrně přehledná, trh s oligopolními prvky ovládají v zásadě dva domácí „hráči“: Tempo Beverages a Israel Beer Brewery. Historicky starší Tempo navaří ročně 0,5 mil. hektolitrů piva (oblíbené domácí značky Maccabi a Goldstar), Israel Beer Brewery (zal. teprve v roce 1992 v Aškelonu) se věnuje licenční výrobě značek Carlsberg a Tuborg. Tempo vedle toho dále dováží značky Heineken (holandský pivovar je ostatně menšinovým vlastníkem tempa), Murphys, Paulaner a počínaje podzimem 2011 i český Staropramen.

Výše zmíněné společnosti odhadem drží kolem 85% izraelského pivního trhu, mají silnou pozici ve většině maloobchodních řetězců, dodávají do mnoha restaurací a klubů, mnohdy na bázi exkluzivity. Producenti ostatních značek (ať už domácích nebo do Izraele dovážených) jsou v důsledku vystaveni ohromnému konkurenčnímu tlaku, což nicméně neznamená, že nelze uspět.  Na místě jsou však střízlivá očekávání, dva tři dodané kontejnery ročně lze již považovat za solidní úspěch. Positivní zpráva na závěr: podíl dovážených piv na celkové spotřebě piva v Izraeli rok od roku mírně narůstá a mírně rostě i spotřeba piva jako taková.

Významní IL dovozci piva a příklady značek, jež na místní trh dovážejí:
Norman Premium (Náchodský Primátor, Duvell, Fullers, Eggenberg, St. Bernardus)
Jasmine Spirits (Budvar, Efes)
Sil Rubin Ltd. (Hoegarden, Leffe, Martens Pils)
Protary (L. Huyghe,  Krušovice, Budvar, Starobrno, Posolsky Dvor, Zipfer)
Y&D (Pilsner Urquell, Kozel, Estrella)
Radex Import and Marketing Ltd. (Edelweiss, Starobrno, Zipfer, Schlossgold, Kaiser)
Tempo Beverages (Staropramen, Paulaner, Murphys, Heineken)  

I v Izraeli se v posledních letech rozmohla móda mikropivoarů, v současnosti jich existuje kolem patnácti. Malé podniky kombinované občas s restauračním zařízením nepředstavují pro dva výše zmíněné pivovary žádnou výraznější konkurenci, spíše naopak: fungují ve svého druhu symbióze. Tempo Beverages kupř. patří k partnerům a sponzorům každoročně pořádaného pivního festivalu Bira.     

4.6. Služby

Terciální sektor zahrnující obchod, turistiku, finančnictví, pojišťovnictví, vzdělání, zdravotnictví a ostatní služby má - a dokazuje tím příslušnost Izraele k vyspělým ekonomikám - největší podíl na tvorbě HDP a je současně největším zaměstnavatelem. na tvorbě HDP se podílejí z cca dvou třetin, prim přitom hrají finanční služby (kolem 20%) a cestovní ruch (necelých 10%). Ten je nejvíce citlivý na časté regionální turbulence a počty turistů v Izraeli rapidně klesají v momentech, kdy se v Izraeli či v bezprostředním okolí zhoršuje bezpečnostní situace.  V polsedních třech letech je počet turistů navštěvujících Izrael více méně stabilní a mírně překračuje úroveň 3 mil. osob ročně.

 

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Dopravní a komunikační sektor zaměstnává více než 150 tis. pracovníků, tj. 5,4% pracovních sil. Produkuje přes 6% HDP.

Silniční doprava

Izrael disponuje cca 18.000 km silničních komunikací, silnice dálničního typu spojují Tel Aviv s Jeruzalémem, Haifou a Beer Ševou.

Dopravní síť je v relativně dobrém stavu, kapacita hlavních tahů však nepostačuje houstnoucímu provozu. Vláda se ji snaží postupně zvyšovat modernizací a rozsáhlými investicemi. V posledních letech se pak výstavba moderních silničních a dálničních toků nezřídka děje na bázi BOT projektů, první vlaštovkou v tomto směru byla dálnice číslo 6, jež spojuje oblast Dolní Galileje s Beer Ševou. Následovaly dálnice 431 spojující města jižně od Tel Avivu s Jeruzalémem a rychlý dálniční pruh mezi mezinárodním letištěm Ben Gurion Airport a východním vjezdem do Tel Avivu. S výjimkou silnice 431 se na všech na bázi BOT postavených cestách vybírá s pomocí elektronického sledovacího systému mýtné.

Plánování, projektování, výstavbu a následnou správu silničních cest má počínaje rokem 2003 na starost Israeli National Roads Company. Na stránkách INRC jsou rovněž zveřejňovány příslušné tendry s mezinárodní účastí. Faktem zůstává, že postavení předních domácích stavebních firem (Africa Israel, Shikun Bunui) je velmi silné, mj. i díky silnému propojení s domácími bankami, které dokážou poskytnout dlouhodobé úvěry nezbytné pro fungování v systému BOT. Zahraniční společnosti mají šanci uplatnit se především jako subkontraktoři. Pro české firmy se tak mj. otevírá příležitost při hloubení větších tunelů, i největší domácí stavební firmy si tuto činnost najímají dodavatele ze zahraničí.    

Jedním z největších dopravně-infrastrukturních projektů současnosti je výstavba tramvajového systému (vedoucího jak nad zemí, tak i pod zemí), který by propojil jednotlivé sloučené v rámci telavivské metropolis. Po nesčetných peripetiích (původně se mělo jednat o BOT projekt, pro nečinnost však byla vítěznému konsorciu odebrána koncese) bylo v roce 2010 rozhodnuto, že výstavbu bude mít na starost vládní agentura National Transportation Authority. Na jejich webových stránkách naleznete veškeré informace o projektu (mimochodem co do vynaložené částky vůbec největším dopravním projektu v dějnách Izraele), včetně harmonogramu jeho realizace a informace o tendrech otevřených zahraničním účastníkům.

Železniční doprava

Železniční doprava v Izraeli je zcela monopolní, jediným provozovatelem je státní Israeli Railways (Rakevet Jisrael). Ta je mj. častým terčem kritiky za svoji nehospodárnost a nákladnost, vláda tak čas od času zvažuje privatizaci některých částí společnosti, čímž by se alespoň mírně navýšila efektivita celého konglomerátu.

Pokud jde do železniční síť, ta byla ještě na počátku století poměrně poddimenzovaná. Zlomovým byl v tomto smyslu rok 2004, kdy bylo zprovozněno vlakové spojení mezi Tel Avivem a letištěm Ben Guriona, následovaly výstavby dalších tratí v jižně-severním směru podél moře na spojnici Beer-Ševa, Tel Aviv, Haifa, Naharija. Celková délka tratí v současnosti dosahuje tisíc km, zajímavostí přitom je, že na rozdíl od aut, které jezdí napravo, se vlaky zásadně pohybují po levé straně.

Rakevet Jisrael se nyní připravuje na výstavbu některých „horizontálních“ tratí, které by spojovaly pobřežní a centrální aglomerace se severními částmi země, zejména v dolní a horní Galileji. Uvažuje se i ambiciózní výstavbě tratě mezi Beer Ševou a Ejlatem (cca 220 kilometrů), čímž by došlo k propojení železniční stítě s ejlatským přístavem a oblíbeným letoviskem.

Není přitom bez zajímavosti, že jakékoliv rozšiřování sítě či kapacity izraelských železnic s sebou nese příležitosti pro zahraniční exportéry. Tendry se vypisují v zásadě na vše, počínaje kolejemi, přes výhybky a signalizační zařízení, až po samotné vlaky (to je doposud doména firem Siemens, Bombardier, Alstom a Vossloh); domácí výroba je tomto punktu zcela nulová. Tendry Rakavet Israel jsou k nalezení na webových stránkách Israeli Railways. Příležitostí bude i chystaná elektrifikace železnice (doposud se používají diesel lokomotivy), jež byla odsouhlasena vládou na jaře 2010 a na kterou bylo pro počáteční fázi vyčleněno 3 mld. USD.

Čeští zájemci o dodávky pro Israeli Railways musí mít v patrnosti především dvě věci. Za prvé je velmi žádoucí míst silného místního zástupce, bez něj je takřka nemožné projít nástrahami všech kol veřejných tendrů. A za druhé je zapotřebí mít představu, jak naložit s drakonickou podmínkou off-setu ve výši 20% z objemu příslušné zakázky. V obojím je připraven poradit a asistovat zastupitelský úřad ČR v Tel Avivu.

Letecká doprava

Izrael disponuje asi 50 letišti, z nichž jsou pro mezinárodní dopravu využívána pouze tři - letiště Ben-Guriona poblíž Tel Avivu, letiště v Ejlatu a Haifě. Pravidelné linky jsou soustředěny na letišti Ben-Guriona (12,2 mil. odbavených pasažérů v roce 2012), zatímco Eilat a Haifa přijímají především charterové a tuzemské lety. Letiště v Ejlatu již nevyhovuje kvůli umístnění ve středu města a vláda schválila jeho přesunutí do vnitrozemí.

Vlajkovým izraelským dopravcem je společnost El-Al privatizovaná v roce 2004. Má zcela výsadní postavení. Daleko za ní je nejsilnější charterová a vnitrostátní společnost Arkia, kterou od počátku roku 2005 vlastní zaměstnanci. Bratři Borovičové, původní vlastníci Arkia a nyní majitelé rozhodujícího podílu v El-Al, byly regulátorem přinuceni společnost Arkia prodat, aby na trhu nevznikl monopol. Konkurenci Arkii na mezinárodních charterových linkách tvoří charterový přepravce Israir, který ve výkonech přepravy cestujících překonal např. i British Airways. Co se týká zahraničních společností, kromě El-Al pravidelné linky do/z Tel Avivu provozovalo 41 leteckých firem. Nejvýznamnější z nich jsou Lufthansa, Continetal, Fly Air a Alitalia. ČSA mezi Tel Avivem a Prahou létají 7x týdně.

  • Ben Gurion International Airport - informace o příletech a odletech, informace o bezpečnostních opatřeních a regulích -  http://www.iaa.gov.il/Rashat/en-US/Airports/BenGurion/

Lodní doprava, přístavy

Izrael má celkem 5 námořních přístavů (Ašdod, Haifa, Ejlat, Chadera, Tel Aviv-Yafo), z nichž první tři mají mezinárodní význam. Přístavní kapacita je ale nedostatečná a vláda připravuje její rozšíření. Uvažuje se i o vybudování železnice mezi přístavy na Rudém a Středozemním moři, která by umožnila tranzit zboží a konkurovala by tak Suezskému průplavu.

Mezinárodní přístavy jsou spojeny do organizačního celku, který svým monopolním chováním výrazně ovlivňuje ekonomické klima v Izraeli (výše poplatků za přístavní služby, časté stávky přístavních dělníků, výše platů zaměstnanců). V roce 2005 vláda rozhodla o restrukturalizaci přístavů, vznikla Israel Ports Development and Assets Company, která spravuje přístavní nemovitosti. Dále pak vznikly samostatné Ashdod Port Company, Haifa Port Company a Eilat Port Company, které v příslušných přístavech spravují samotnou námořní přepravu. Vláda v listopadu 2012 odsouhlasila prodej 100%-ního podílu v Eilat Port Company izraelské investiční společnosti papo maritime za 120 mil. NIS.  

Ve všech izraelských přístavech dohromady bylo v roce 2011 vyloženoobslouženo úhrnem 45 miliónů tun zboží.

  • Přístav v Ashdodu - http://www.ashdodport.co.il
  • Přístav v Haifě - http://www.haifaport.co.il/english.aspx
  • Přístav v Ejlatu - stránky jsou ve výstavbě
  • Israel Ports Company - http://eng.israports.co.il/Pages/HomePage.aspx

Telekomunikace

Izraelská telekomunikační síť je nejrozvinutější na Blízkém východě a patří ke světové špičce, stejně jako v oblasti vývoje a výroby telekomunikačních zařízení. Dříve monopolní provozovatel pevné sítě, nyní postupně privatizovaná telekomunikační společnost Bezeq, obsluhuje asi 3,1 mil. plně digitalizovaných přímých linek, což představuje kompletní pokrytí trhu. Částečná privatizace této společnosti byla dokončena v roce 2005, stát nicméně nadále vlastní kontrolní podíl 51,5% akcií. V oblasti mezinárodních služeb vlastní licenci dvě další společnosti. Místní a meziměstské služby jsou stále dominantou Bezequ, ale licenci má i telefonní operátor společnost Ofek. Domácí sítě využívají především koaxiální kabely a mikrovlnné vysílače, zatímco mezinárodní spojení je zajišťováno třemi podmořskými kabely a třemi družicemi Intelsat. Sazby místních a meziměstských hovorů jsou sjednoceny.

Stejně jako v EU získalo v Izraeli mimořádnou popularitu využívání mobilního spojení. O trh soupeří čtyři mobilní operátoři Pelephone, Cellcom, Orange/Partner a MIRS. Jsou implementovány dva rozdílné systémy GSM a CDMA. Územní pokrytí je téměř stoprocentní. Penetrace již přesáhla 90% potenciálního trhu. Sítě dalších generací zatím spuštěny nejsou i vzhledem k tomu, že vývoj technologií umožňuje v současnosti po stávajících sítích přenos dat, který byl ještě před dvěma lety nemyslitelný.

Telekomunikační trh je liberalizován, umožňuje mimo jiné i kabelovým společnostem poskytování telekomunikačních služeb, čehož využila kabelová televizní společnost Hot a kromě internetu začala nabízet i telefonní služby.

Užívání internetu umožňuje 10 velkých a více než 100 menších firem všem obyvatelům, kteří vlastní počítač s modemem (4,1 mil. uživatelů v 2009). Připojeno je 67% domácností (jen 6% z nich používá dial-up) a 89% firem. Od roku 2001 umožňují mobilní operátoři bezdrátové připojení k internetu. Izrael je na předním místě ve vývoji a výrobě internetových technologií a aplikací.

Ke kabelové televizi má přístup 97 % domácností (a 80 % jej využívá), a to prostřednictvím tří kabelových společností a národní telekomunikační družice Amos-1 (od července 2000, v posledních dnech roku 2003 byla vypuštěna družice Amos-2).

Rozhlasový signál vysílá asi 150 veřejných národních stanic v pásmech AM/FM a 25 místních komerčních FM stanic. Komerčnímu průzkumu a snímkování zemského povrchu slouží od roku 2000 izraelská družice EROS.

Energetika

Izrael disponuje zanedbatelnými vlastními zdroji fosilních paliv a je téměř zcela závislý na jejich dovozu pro potřeby své energetiky. Zajištění dodávek pro průmysl a obyvatelstvo patří vzhledem k jeho postavení na Blízkém východě k hlavním bezpečnostním otázkám, kterým se v Izraeli věnuje velká pozornost. Oblast energetiky má v Izraeli v portfoliu Ministerstvo národní infrastruktury (MNI), které dozoruje optimální energetickou bilanci při růstu životního standardu a růstu obyvatelstva Izraele. Nároky na energetické potřeby jsou poměrně vysoké, mimo jiné proto, že neexistuje jen zimní energetická špička, ale i letní (nutnost klimatizovat objekty).

Zdroje energie

  • Zemní plyn

Substantivní využití zemního plynu v energetickém sektoru se datuje počínaje rokem 2004, kdy Israel Electric Corporation zprovoznila svoji vůbec první plynovou turbínu. V následujících letech počet nově instalovaných plynových turbín strmě rostl, s čímž koreluje i rostoucí IL poptávka po zemním plynu a s postupnou substitucí uhlí zemním plynem spotřeba nadále poroste, její odhadovaná maximální výše bude po dokončení odklonu od uhlí činit cca 4,5 až 5 mld. m3 ročně.

Dodávky plynu jsou počínaje rokem 2013 zcela v domácí režii, takřka celou potřebu přitom pokrývá v dubnu 2013 zporovzněné pole Tamar Potenciál pole Tamar i doposud neotevřeného pole Livjatan je výrazně vyšší, než domácí poptávka a Izrael má nakročeno k tomu, aby se v brzké době stal exportérem zemního plynu. 

  • Ropa

Denní spotřeba ropy činí cca 240 tis. barelů a rok od roku postupně klesá, byť nijak dramaticky. Těžba ropy přímo v Izraeli je nadále čistě hypotetická záležitost, výtěžnost aktuálně známých ložisek je zanedbatelná. Nejvýznamnější z nich se nachází v Negevské poušti v Rotem Jamin. Podloží obsahující ropu je silné jen asi 25 – 80 metrů a výtěžnost při případné průmyslové těžbě by přinesla pouze 60 – 70 litrů ropy z tuny vytěžené horniny, která kromě toho obsahuje i řadu dalších příměsí, vysoký je zejména podíl síry.

Veškerá ropa se tak musí dovážet, prim hrají postsovětské země, zejména Rusko, v menší míře státy kolem Kaspického moře.

Pomocí tankerů je surová ropa dopravována do přístavů v Eilatu, Aškelonu a Haifě, odtud je pak vnitrozemskými ropovody státní společnosti Ejlat-Aškelon Pipeline Co. (www.eapc.co.il) distribuována v rámci Izraele. Nejvýznamnější z nich je obousměrný ropovod Ejlat-Aškelon s roční kapacitou 55 miliónů tun nezpracované ropy. Obousměrný ropovod je v provozu počínaje rokem 2008, Izrael si od  něj slibuje komparativní výhodu ve vztahu k přepravě ropy původem z Ruska, středoasijských republik či Kavkazu; tato ropa – je-li určená asijským odběratelům, může být přečerpána ze středomořského terminálu v Aškelonu do rudomořského přístavu v Ejlatu a vyhne se tak přepravě Suezským průplavem, kam řada větších tankerů nemá přístup.

Ropné deriváty je možné dovážet do přístavu v Haifě a do přístavu v Aškelonu.

Rafinování ropy přímo v Izraeli zajišťuje prakticky monopolně společnost Oil Refineries Ltd. (ORL, www.orl.co.il) vlastněná izraelským státem (74%-ní podíl, zbytek drží převážně drobní akcionáři), rafinérie dokáže zpracovat až 9 mil. tun surové ropy ročně (analogicky kolem 180 tis. barelů denně). Přibližně 75% derivátů je určeno pro domácí poptávku, zbytek je exportován v rámci Středomoří. O možné privatizaci ORL se v uplynulých dvou letech v rámci IL kabinetu příležitostně diskutovalo, závazně či stěžejní rozhodnutí však doposud nepadlo. 

  •  Uhlí

Uhlí se dováží především z Jižní Afriky (cca 50% roční spotřeby), Kolumbie, Polska a Austrálie. IEC tak přitom činí prostřednictvím své dceřiné společnosti National Coal Supply Co. Ltd., přičemž surovina je dovážena lodní dopravou přímo k elektrárnám, které až na výjimky stojí na pobřeží Středozemního moře. Roční spotřeba uhlí se pohybuje kolem 12,5 mil. tun.

  • Slunce, vítr, voda, odpad, biomasa

Zatímco spalování fosilních paliv zatím zajišťuje asi 97 % spotřeby energie, Izrael intenzívně pracuje na využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční záření je dosud používané k ohřevu vody v celkem 1,6 miliónu domácností, ze zákona musí být takto ohřívaná voda ve všech budovách nepřesahujících 27 metrů výšky. Sluneční energie se dále využívá k různým procesům sušení ať už v zemědělství nebo průmyslu. K produkci elektrické energie je slunce využíváno jen zcela marginálně a to přes veškerou technologickou vyspělost Izraele, přičemž izraelský výzkum a vývoj má dokonce právě v oblasti slunečních kolektorů více než třicetiletou tradici. Byla to právě izraelská společnost, která vybudovala jednu z největších solárních elektráren v Kalifornii (354 MW), ještě během jejího dokončování daná firma zkrachovala a sama tato elektrárna není rentabilní. Slunce, které se může jevit jako ideální zdroj pro Středomoří, tak nebude dle MNI významným energetickým zdrojem ani výhledově. V roce 2025 by mělo pokrývat jen 2,5 % předpokládaných energetických výdajů Státu Izrael.

Energie větru má dle MNI potenciál až 600 MW ročně, přesto je využívána minimálně. Například na Golanských výšinách existuje větrná elektrárna o výkonu necelých 10 MW. Israel Electric Corporation (IEC) plánuje výstavbu dalších větrných farem v Galileji a v Negevu. Rovněž voda vzhledem k jejímu zdejšímu všeobecnému nedostatku je k tvorbě elektrické energie využívána jen naprosto okrajově ve dvou malých hydroelektrárnách. Stejně marginální je i objem energie využívané spalováním domácího a průmyslového odpadu (celkový výkon znovu do 10 MW). Spalováním dřeva a biomasy Izrael ročně získává energii odpovídající přibližně 1000 toe (tons of oil equivalent).

  • Výroba elektrické energie

Hlavním poskytovatelem elektrické energie na území Státu Izrael je Israel Electric Corporation (IEC, www.iec.co.il), společnost, která vlastní jak elektrárny, tak i rozvodné  sítě.  Vlastníkem IEC je stát (aktuálně drží  99,85% akcií), diskuse o případné privatizaci (odprodeji menšinového podílu) je více méně teoretická a příznivců (byť částečné) deetatizace IEC je minimálně.

Instalovaný výkon veškerých elektráren ve vlastnictví IEC byl k 31.12. 2008 11,675 MW, vedle toho nakupuje IEC cca 0,5% ročního objemu dodané elektřiny od drobných producentů.

Suverénně největší podíl na produkci elektrické energie mají uhelné elektrárny, v roce 2008 byl tento podíl dvoutřetinový. Následují elektrárny plynové (26% z celkové sumy vyrobené elektrické energie) a přibližně 9% elektrické energie je generováno spalováním nafty. Ve střednědobém horizontu bude Izrael nadále nahrazovat fosilní paliva ekologicky přijatelnějším zemním plynem, v ideálním případě by v horizontu 15 let byla tato substituce úplná. S výjimkou zemního plynu si IEC udržuje strategické zásoby jednotlivých surovin, které pokrývají cca 50-ti denní spotřebu.

  • Voda

Zásobování vodou je chronickým problémem vzhledem k nedostatku vodních zdrojů a neustále rostoucí spotřebě (viz informace o vodohospodářství v zemědělské kapitole 4.5). Monopolním dodavatelem služeb (zásobování vodou, odvod a zpracování odpadní vody) je státní společnost Mekorot.

Pro řešení problému neustále se ztenčujících přirozených zdrojů pitné vody byly zvoleny dvě cesty, pro jejichž realizaci bylo v poslední době vyhlášeno několik mezinárodních tenderů -dovoz pitné vody z Turecka (v březnu 2006 bylo ohlášeno, že se upouští od plánů použít na přepravu tankery a nyní se jedná o výstavbě vodovodu) a budování odsolovacích kapacit v několika lokalitách na pobřeží Středozemního moře. Předpokládá se, že z těchto alternativních zdrojů bude do roku 2010 získáváno až 40% spotřeby vody. Jedná se o argumenty podložený odhad, založený především na trvale klesající ceně odsolování a to navzdory energetickým nárokům tohoto způsobu získávání vody. Investice do vodních zdrojů resp. zpracování vody mají za období 2002–2010 dosáhnout 4 mld. USD.

Jako zdroj užitkové vody se stále více využívá i recyklace odpadních vod. Problém však patrně nebude uspokojivě vyřešen, dokud se izraelská vláda neodhodlá ustoupit od plošných dotací cen vody, které nijak nepovzbuzují obyvatelstvo ani velké odběratele (hlavně zemědělství) k úsporám.

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Izrael není příjemcem rozvojové pomoci. Izrael rozvojovou pomoc poskytuje, ale některé země, kterým chtěl Stát Izrael rozvojovou spolupráci nabídnout nebo dodat humanitární pomoc, ji z politických důvodů nepřijaly, a to v žádné navrhované formě.

Formy rozvojové pomoci Státu Izrael jsou značně různorodé od vzdělávání expertů z rozvojových zemí (afrických, asijských, jihoamerických) ze všech možných oborů - zdravotnictví, zemědělství, vodohospodářství prostřednictvím různých odborných kursů až po vysílání izraelských expertů do rozvojových zemí a budování konkrétních projektů v těchto oblastech. Rozvojovou spolupráci zajišťuje agentura Mašav zřízená MZV. Za dobu své existence (založen 1957) vyškolil Mašav více než 220 tisíc expertů z téměř 140 rozvojových zemí. Roční finanční objem pomoci se pohybuje okolo 9 mil. USD.

Rozvojová spolupráce Státu Izrael


.