Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Izrael Jerusalem
Izrael Izrael
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Ekonomická charakteristika země

 

Ačkoli se na světovém HDP podílí pouze z 0,4%, izraelské hospodářství je charakteristické vysokou technologickou úrovní produkce a značně převyšuje ekonomiky svých blízkovýchodních sousedů. Země je členem OECD a řadí se mezi hospodářsky nejvyspělejší státy světa. Vzhledem k malému vnitřnímu trhu a nemožnosti obchodovat v rámci regionu je pro Izrael mimořádně důležitý export. Otevřená izraelská ekonomika je tak životně závislá na obchodování s geograficky vzdálenými zeměmi.

Dalšími typickými znaky izraelské ekonomiky jsou vysoký podíl výdajů státního rozpočtu na tvorbě HDP (a to nejen z důvodu masivních výdajů na obranu), úzká koncentrace bohatství a v některých oblastech neefektivně fungující vnitřní trh. Sektor služeb vytváří největší část HDP, následuje průmysl a stavebnictví, podíl zemědělství na tvorbě HDP postupně klesá a pohybuje se kolem 2%. Rozhodujícím průmyslovým odvětvím je zpracovatelský průmysl, který se orientuje především na obory s vysokou mírou přidané hodnoty.

Stručný historický přehled
Izraelská ekonomika prošla za 65 let existence Státu Izrael dramatickým vývojem a navzdory svému mládí (či možná právě proto) je izraelské hospodářství dneška diametrálně odlišné od ekonomiky země na počátku 50. let.

Počáteční dekády se vyznačovaly především vysokým stupněm etatizace. To bylo do značné míry zapříčiněno tím, že Stát Izrael vznikal „shora“ a státní aparát musel aktivně působit i v oblastech, kde o to příliš nestál. Energetika, telekomunikace, námořní plavba, petrochemický průmysl, bankovnictví a další sektory hospodářství byly plně pod kontrolou vlády se všemi negativy z toho vyplývajícími (malá efektivita, respektive výkonnost ekonomiky, ale i nebývale silný vliv odborů).

Zlom nastal přibližně v polovině 80. let, kdy se vláda uchýlila k radikálnímu stabilizačnímu programu zaměřenému především na potření tehdejší hyperinflace a částečné strukturální reformy. Ty se protáhly až do 90. let, kdy kabinet přistoupil k systematické, postupné privatizaci. Mezi lety 1986 a 2009 bylo dle dostupných údajů prodáno 95 druhdy vládních firem, kumulované privatizační příjmy dosáhly výše 14 mld. USD. Od poloviny 90. let se také datuje období solidního růstu HDP, které přetrvává až dodneška. Počínaje rokem 1996 roste HDP v průměru o 4% za rok, což je 6. nejvyšší tempo mezi zeměmi OECD. Dlužno nicméně podotknout, že růstu do značné míry napomohl relativně vysoký populační přírůstek, HDP na hlavu rostlo tempem "pouhých" 1,7%.

4.1. Zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok, předpověď dalšího vývoje

Izraelská ekonomika se v poslední dekádě vyznačuje úctyhodnou výkonností a silou. Mezi lety 2007 a 2013 rostl reálný HDP o téměř 4% a rovněž nelehkým obdobím světové finanční a následné hospodářské krize prošla země se ctí. Pro rok 2014 Izraelská centrální banka (Bank of Israel) očekávala ekonomický růst 3,1%, růst spotřebitelských cen o 1,4%, resp. předpokládá ponechání referenční úrokové sazby na 0,75%. 

V důsledku konfliktu s Hamásem (a dalšími militantními organizacemi v Gaze), který v letních měsících 2014 vyvrcholil 50-denní operací Ochranné ostří, byl snížen odhad  hospodářského růstu Izraele pro letošní rok na 2,1%. Přímé náklady na obranu Izraele a vedení operace v Gaze jsou odhadovány na 2,6 mld. USD (9 mld NIS). Vedlejší náklady (propad turistického ruchu, podnikatelských aktivit, obchodního obratu, atp.) byly vyčísleny na 1,3 mld. USD (4,5 mld. NIS). Vláda v rozpočtu vyčlenila 1,5 mld. USD do fondu (jehož příjmy mají být zajištěny převedením části výnosů daně z nemovitosti), z něhož budou kompenzovány materiální škody a ušlé příjmy.

V návaznosti na vyšší rozpočtový schodek vláda 5.10.2014 rozhodla o nejrozsáhlejší privatizaci za poslední dekádu. Privatizace prostřednictvím emise na hlavním akciovém trhu bude probíhat v období příštích tří let. V první etapě bude prodej zahrnovat společnosti Izraelské plynovody, přístav v Ašdodu, Izraelskou poštu, Izraelský vojenský průmysl (Israel Military Industries) a několik menších firem. Do druhé etapy rozhodla vláda o privatizaci Izraelských železnic, vodárenské firmy  Mekorot, přístavu v Haifě a Izraelského leteckého a vesmírného průmyslu (Israel Aerospace Industries). Ve třetí etapě by měly být privatizovány zbrojařská firma Rafael a dominantní energetická společnost - Israel Electric Corporation. Přístavy a zbrojařské firmy budou prodány ve veřejné soutěži mimo akciové trhy. Izraelská vláda si za cíl klade mimo jiné také vytvoření nového mechanismu, který by umožnil méně politizovanou volbu členů dozorčích rad. Mimořádné příjmy státního rozpočtu (v odhadované výši 4,5 mld. USD) budou použity na financování podpory bydlení pro mladé rodiny a na obsluhu státního dluhu, resp. jeho snížení.  

 



[1] Mezinárodní měnový fond je ve svém říjnovém odhadu růstu HDP optimističtější - pro letošek předpovídá 2,5%, při udržení inflace pod jedním procentem a nezaměstnanosti na šesti procentech. Jak izraelská centrální banka, tak IMF pro rok 2015 očekávají růst 2,8%. Za vysokou cenou nemovitostí v Izraeli (o cca. 25% oproti kupní síle) vidí IMF především dlouhodobě nízké úrokové sazby.

 

 

4.2. Základní makroekonomické ukazatele za posledních 5 let (HDP/obyv., vývoj objemu HDP, podíl odvětví na tvorbě HDP, míra inflace, míra nezaměstnanosti)

 
2009
2010
2011
2012
2013
HDP (mld.USD)*
234 559
251 081
267 797
287 932
304 933
HDP/obyvatele. (USD)*
31 349
32 947
34 496
36 421
37 852
Růst HDP (%)
0,8
4,6
4,7
3,2
2,8
Nezaměstnanost (%)
7,5
6,7
6,3
6,9
5,8
Inflace (%)
3,3
2,7
2,2
1,6
1,5

 * v běžných cenách dle aktuálního kurzu NIS/USD

Aktuální (srpen 2014)   makroekonomická data:
Inflace: 2,3% (meziroční), resp. -0,1% (meziměsíční)
Nezaměstnanost: 6,4%
Počet pracujících: 3,546 mil.
Volná pracovní místa: 64 261
Průměrná měsíční mzda: 9 631 NIS
HDP (Q2 2014): 269,359 mld. NIS

Ekonomické ukazatele, data o mezinárodním obchodu,statistické údaje

*Pozn.: Výroční zpráva "Bank of Israel Annual Report" sestává z velmi detailních ekonomických a finančních informací. Na svých více než 300 stranách pravidelně představuje veškeré aktuální aspekty izraelského hospodářství. Zpravidla bývá publikována ve druhé polovině dubna.   

4.3. Průmysl – struktura, tempo růstu, nosné obory

Podíl průmyslové výroby na tvorbě HDP mírně překračuje 13 % a zajišťuje zaměstnání pro přibližně 340 tisíc pracovníků. Právě průmyslová výroba během posledních třech – čtyřech let dokumentuje obrat izraelského hospodářství směrem k růstu. V roce 2013 vyprodukovala podle předběžných dat kolem 100 mld. NIS.

Vzrostla především silně propagovaná produkce v high-tech (nosnými obory je elektronika, avionika, farmacie a další), a to znovu o více než 20 %. Tradiční odvětví - textilní průmysl, gumárenský průmysl, a další podobné obory označované jako "low" či přinejlepším "mid" tech spíše stagnovaly.

Izrael si uvědomuje, že vzhledem k nedostatku přírodních zdrojů musí být hlavní hybnou silou ekonomického rozvoje věda a výzkum a vláda do jejich podpory investuje velké sumy, ukazatel 4,6 % HDP vynakládaných na R&D staví Izrael na vůbec první místo na světě! Nosnými obory jsou informatika a komunikační technika, medicínské obory, biotechnologie a nanotechnologie.

Tradičně důležitým oborem je zbrojní výroba, jejíž objem je obtížné stanovit vzhledem k tomu, že se ve statistikách nachází pod různými nomenklaturami průmyslové produkce, respektive někdy nebývá vykazována vůbec. Dle dřívějšího prohlášení ministra obrany Baraka obranný průmysl přímo zaměstnává kolem 10 % zaměstnanců v průmyslu. Nepřímo se na výrobě v obranném průmyslu podílí 3,5 tisíce subkontraktorů. Dle odhadů činil exportní výkon obranného průmyslu v roce 2013 cca 4,8 mld. USD.

Nerostné bohatství Izraele je omezené. K dispozici jsou zásoby fosfátů, draselných (potaš), hořečnatých (hlavní zdroj světové spotřeby) a bromových solí získávaných z Mrtvého moře, dále pak sádra a stavební kámen.

Relativně novým fenoménem jsou však rozsáhlá ložiska zemního plynu poblíž Haify a Aškelonu. Z pole nazvaného Tamar Field se již koncem března 2013 začalo těžit a kapacita pouze tohoto naleziště (500 mld. m3) by měla Izrael učinit do značné míry energeticky nezávislým na období příštích přinejmenším 30 let. Vedle toho probíhá prospekce daleko většího pole nazvaného Livjatan (odhadem 1000 mld. m3), které by při souhře okolností mohlo z Izraele učinit čistého vývozce zemního plynu.

4.4. Stavebnictví

Stavebnictví při mírně klesajícím podílu na tvorbě HDP - nyní 4,3 % - zaměstnává asi 4 % ze všech pracovních sil. V posledních dvaceti letech je sektor charakterizovaný masivní výstavbou bytových jednotek, což byl trend nastartovaný především masivní imigrací z někdejšího Sovětského svazu počátkem 90. let. Neutuchající poptávka se promítá do strmě rostoucích cen, cenový index residenčního bydlení se v letech 2007 až 2013 zvednul o více jak 80%! Důvodů, proč izraelské stavebnictví nedokáže uspokojivě řešit situaci na trhu bydlení je několik,přičemž hlavními jsou:
i. v zásadě monopolní postavení producentů některých stavebních materiálů (zejména cement;
ii. striktně státní vlastnictví půdy (viz následující kapitola věnovaná zemědělství), které komplikuje plánovací a povolovací fázi výstavby.

 Z hlediska směřování výstavby a investic se ukazuje, že roste zájem o nemovitosti v periferních oblastech. Zejména začínající rodiny tak rezignují na žití v cenově jim nedostupném Tel Avivu a jeho předměstích a kupují byty v jiných lokalitách u Středozemního moře – v Ašdodu, Netanii, Bat Jam atd.

Informace o stavebním průmyslu

4.5. Zemědělství – vývoj, struktura

Za posledních 20 let izraelské zemědělství prodělalo radikální změny ve výnosech, výrobních technologiích a velikosti výrobních celků, které vedly k výraznému zvýšení výnosů a snížení podílu zemědělců na počtu pracujících obyvatel pod 1,9 %. Zemědělská výroba zabezpečuje potřeby státu zejména co se týká masné produkce, některé rostlinné komodity se musejí dovážet, týká se to zejména obilí a cukrové řepy/cukru.

Výsledkem trendů izraelské ekonomiky v posledních desetiletích je také změna postavení zemědělství. Obor, který býval v počátcích Státu Izrael pro jeho hospodářství stěžejní, produkuje nyní jen malou část HDP, konkrétně kolem 2,5%. Na exportech se pak podílí z 3,5%.

Agrární exporty jsou z evropského pohledu patrné zejména v zimě, kdy jsou v evropských maloobchodních řetězcích za časté k dostání papriky, lilky, řapíkatý celer či cherry rajčátka, takto substituty zeleniny, jež je v Evropě sezónní. Izrael je rovněž významným exportérem řezaných květin a akvarijních ryb.

Pokud jde o importy, převládají zejména některé obiloviny (především pšenice) a řepa/řepný cukr.

Vlastnictví a organizace výroby má obvykle jednu ze dvou forem - kolektivní kibucy nebo družstva vlastníků rodinných farem, tzv. mošavy, sdružující obvykle 60–100 drobných farem. Obě formy družstevního sektoru společně zabezpečují cca 80 % zemědělské výroby. Ekonomický úpadek řady kibuců však vede ke hledání jiných modelů hospodaření, většina kibuců již např. zavedla osobní zainteresovanost, vyplácí diferencované mzdy a zřídila přidruženou průmyslovou výrobu, která je většinou drží ekonomicky nad vodou. Mnoho kibuců také privatizovalo bydlení svých členů.

Zemědělství trpí nedostatkem levných nekvalifikovaných pracovních sil. Řešení prostřednictvím zaměstnávání zahraničních dělníků z velkých dálek (Thajsko, Čína) má svá úskalí, proti jsou jak vláda, tak odborové svazy. Zemědělci naopak často upozorňují, že bez zaměstnávání gastarbeiterů je jejich výroba neudržitelná.

Izraelští zemědělci hospodaří ve velmi nevýhodných přírodních podmínkách. Především asi 50 % plochy izraelského státu tvoří Negevská poušť, která je pro rozvoj zemědělství bez velkých investic zcela nevhodná, cca 15,5 % zaujímají národní parky a lesy, 6,3 % pastviny a pouze 18,3 % tvoří orná půda.

Dalším stěžejním a negativně působícím faktorem je krize v zásobování izraelského hospodářství vodou. V posledních letech pravidelná sucha přispěla ke kritickému snížení zásob vody v přirozených rezervoárech (Galilejské jezero, pobřežní a horská podzemní voda). Hojné deště v zimní sezóně 2012-13 sice do značné míry přirozené zásoby použitelné vody obnovily, ale i bez ohledu na tuto skutečnost je spotřeba vody v zemědělství nadále hodnocena jako disproporčně vysoká. V důsledku byla implemenotována přísná regulační opatření pro využívání vody v zemědělství, v Galilejském jezeře byl pak na roky 2010 a 2011 kupř. zcela zakázán rybolov.

Z celkové výměry zemědělské půdy je asi 54% zavlažováno a zemědělci se tak podílí z přibližně 60% na celkové izraelské spotřebě sladké vody.

Z hlediska možností obchodu s potravinářskými výrobky je třeba zmínit silný protekcionismus, přestože vláda usiluje o liberalizaci a odstraňování dovozních omezení. Dovoz totiž komplikují nejen běžné množstevní kvóty a cla (budiž přiznáno, že ve vztahu k zemím EU již výrazně omezená), ale i zákazy dovozu některých výrobků (z našeho českého pohledu zejména vepřové maso a uzeniny) a další předpisy (např. kašrut tj. náboženské zásady pro přípravu potravin). Pro vztah státu k domácí výrobě jsou charakteristické dotace za účelem vyrovnávání vyšších nákladů domácích producentů. Kromě dotací zlevňujících spotřebu vody, zmíněných výše, jsou další formou vládní podpory dotace investic do výrobních prostředků, které by se však také měly postupně snižovat. Vláda také asi ze dvou třetin finančně podporuje výzkum a vývoj jako cestu k intenzifikaci a racionalizaci zemědělské produkce.

Dle základního zákona půdu zásadně vlastní izraelský stát a její prodej je možný pouze ve výjimečných případech. V důsledku toho stát vlastní asi 93 % veškeré půdy. Ostatní subjekty si ji musí prostřednictvím státní agentury Israel Land Administration (ILA) pronajímat, a to zpravidla na 49 let.

Internetové odkazy
Ministerstvo zemědělství
Asociace kibuců

Výroba piva a obchod s pivem

Pokud jde o obchod agrárními komoditami, tradičně výrazné pozornosti se z českého pohledu jeví vývoz piva. V obecné rovině lze přitom konstatovat, že exportéři piva stojí před nelehkým úkolem. Trh je poměrně malý, Izrael má 7,5 mil. obyvatel, navíc pití alkoholu pivo z toho nevyjímaje) nemá v Izraeli ani náznakem takovou tradici a rozměry jako v Evropě. To se sice lehce změnilo k lepšímu v souvislosti s přistěhovaleckou vlnou z někdejšího SSSR v posledních 20 letech, stále však platí oblíbené rčení, že „kdo vypije jedno pivo denně, je těžkým pijákem“. Odhaduje se, že dnešní kapacita IL pivního trhu je cca 1 mil. hektolitrů ročně, tedy přibližně 13,3 litrů na hlavu (pro srovnání: průměrný Čech vypije ročně cca 160 litrů).

Izraelská pivovarnická scéna je poměrně přehledná, trh s oligopolními prvky ovládají v zásadě dva domácí „hráči“: Tempo Beverages a Israel Beer Brewery. Historicky starší Tempo navaří ročně 0,5 mil. hektolitrů piva (oblíbené domácí značky Maccabi a Goldstar), Israel Beer Brewery (zal. teprve v roce 1992 v Aškelonu) se věnuje licenční výrobě značek Carlsberg a Tuborg. Tempo vedle toho dále dováží značky Heineken (holandský pivovar je ostatně menšinovým vlastníkem tempa), Murphys, Paulaner a počínaje podzimem 2011 i český Staropramen.

Výše zmíněné společnosti odhadem drží kolem 85% izraelského pivního trhu, mají silnou pozici ve většině maloobchodních řetězců, dodávají do mnoha restaurací a klubů, mnohdy na bázi exkluzivity. Producenti ostatních značek (ať už domácích nebo do Izraele dovážených) jsou v důsledku vystaveni ohromnému konkurenčnímu tlaku, což nicméně neznamená, že nelze uspět.  Na místě jsou však střízlivá očekávání, dva tři dodané kontejnery ročně lze již považovat za solidní úspěch. Positivní zpráva na závěr: podíl dovážených piv na celkové spotřebě piva v Izraeli rok od roku mírně narůstá a mírně rostě i spotřeba piva jako taková.

Významní IL dovozci piva a příklady značek, jež na místní trh dovážejí:
Norman Premium (Náchodský Primátor, Duvell, Fullers, Eggenberg, St. Bernardus)
Jasmine Spirits (Budvar, Efes)
Sil Rubin Ltd. (Hoegarden, Leffe, Martens Pils)
Protary (L. Huyghe,  Krušovice, Budvar, Starobrno, Posolsky Dvor, Zipfer)
Y&D (Pilsner Urquell, Kozel, Estrella)
Radex Import and Marketing Ltd. (Edelweiss, Starobrno, Zipfer, Schlossgold, Kaiser)
Tempo Beverages (Staropramen, Paulaner, Murphys, Heineken)  

I v Izraeli se v posledních letech rozmohla móda mikropivoarů, v současnosti jich existuje kolem patnácti. Malé podniky kombinované občas s restauračním zařízením nepředstavují pro dva výše zmíněné pivovary žádnou výraznější konkurenci, spíše naopak: fungují ve svého druhu symbióze. Tempo Beverages kupř. patří k partnerům a sponzorům každoročně pořádaného pivního festivalu Bira.     

4.6. Služby

Terciální sektor zahrnující obchod, turistiku, finančnictví, pojišťovnictví, vzdělání, zdravotnictví a ostatní služby má - a dokazuje tím příslušnost Izraele k vyspělým ekonomikám - největší podíl na tvorbě HDP a je současně největším zaměstnavatelem. na tvorbě HDP se podílejí z cca dvou třetin, prim přitom hrají finanční služby (kolem 20%) a cestovní ruch (necelých 10%). Ten je nejvíce citlivý na časté regionální turbulence a počty turistů v Izraeli rapidně klesají v momentech, kdy se v Izraeli či v bezprostředním okolí zhoršuje bezpečnostní situace.  V posledních třech letech je počet turistů navštěvujících Izrael více méně stabilní a mírně překračuje úroveň 3 mil. osob ročně.

 

4.7. Infrastruktura (doprava, telekomunikace, energetika – z toho jaderná)

Dopravní a komunikační sektor zaměstnává více než 150 tis. pracovníků, tj. 5,4% pracovních sil. Produkuje přes 6% HDP.

Silniční doprava

Izrael disponuje cca 18.000 km silničních komunikací, silnice dálničního typu spojují Tel Aviv s Jeruzalémem, Haifou a Beer Ševou.

Dopravní síť je v relativně dobrém stavu, kapacita hlavních tahů však nepostačuje houstnoucímu provozu. Vláda se ji snaží postupně zvyšovat modernizací a rozsáhlými investicemi. V posledních letech se pak výstavba moderních silničních a dálničních toků nezřídka děje na bázi BOT projektů, první vlaštovkou v tomto směru byla dálnice číslo 6, jež spojuje oblast Dolní Galileje s Beer Ševou. Následovaly dálnice 431 spojující města jižně od Tel Avivu s Jeruzalémem a rychlý dálniční pruh mezi mezinárodním letištěm Ben Gurion Airport a východním vjezdem do Tel Avivu. S výjimkou silnice 431 se na všech na bázi BOT postavených cestách vybírá s pomocí elektronického sledovacího systému mýtné.

Plánování, projektování, výstavbu a následnou správu silničních cest má počínaje rokem 2003 na starost Israeli National Roads Company. Na stránkách INRC jsou rovněž zveřejňovány příslušné tendry s mezinárodní účastí. Faktem zůstává, že postavení předních domácích stavebních firem (Africa Israel, Shikun Bunui) je velmi silné, mj. i díky silnému propojení s domácími bankami, které dokážou poskytnout dlouhodobé úvěry nezbytné pro fungování v systému BOT. Zahraniční společnosti mají šanci uplatnit se především jako subkontraktoři. Pro české firmy se tak mj. otevírá příležitost při hloubení větších tunelů, i největší domácí stavební firmy si tuto činnost najímají dodavatele ze zahraničí.    

Jedním z největších dopravně-infrastrukturních projektů současnosti je výstavba tramvajového systému (vedoucího jak nad zemí, tak i pod zemí), který by propojil jednotlivé sloučené v rámci telavivské metropolis. Po nesčetných peripetiích (původně se mělo jednat o BOT projekt, pro nečinnost však byla vítěznému konsorciu odebrána koncese) bylo v roce 2010 rozhodnuto, že výstavbu bude mít na starost vládní agentura National Transportation Authority. Na jejich webových stránkách naleznete veškeré informace o projektu (mimochodem co do vynaložené částky vůbec největším dopravním projektu v dějnách Izraele), včetně harmonogramu jeho realizace a informace o tendrech otevřených zahraničním účastníkům.

Železniční doprava

Železniční doprava v Izraeli je zcela monopolní, jediným provozovatelem je státní Israeli Railways (Rakevet Jisrael). Ta je mj. častým terčem kritiky za svoji nehospodárnost a nákladnost, vláda tak čas od času zvažuje privatizaci některých částí společnosti, čímž by se alespoň mírně navýšila efektivita celého konglomerátu.

Pokud jde do železniční síť, ta byla ještě na počátku století poměrně poddimenzovaná. Zlomovým byl v tomto smyslu rok 2004, kdy bylo zprovozněno vlakové spojení mezi Tel Avivem a letištěm Ben Guriona, následovaly výstavby dalších tratí v jižně-severním směru podél moře na spojnici Beer-Ševa, Tel Aviv, Haifa, Naharija. Celková délka tratí v současnosti dosahuje tisíc km, zajímavostí přitom je, že na rozdíl od aut, které jezdí napravo, se vlaky zásadně pohybují po levé straně.

Rakevet Jisrael se nyní připravuje na výstavbu některých „horizontálních“ tratí, které by spojovaly pobřežní a centrální aglomerace se severními částmi země, zejména v dolní a horní Galileji. Uvažuje se i ambiciózní výstavbě tratě mezi Beer Ševou a Ejlatem (cca 220 kilometrů), čímž by došlo k propojení železniční sítě s ejlatským přístavem a oblíbeným letoviskem.

Není přitom bez zajímavosti, že jakékoliv rozšiřování sítě či kapacity izraelských železnic s sebou nese příležitosti pro zahraniční exportéry. Tendry se vypisují v zásadě na vše, počínaje kolejemi, přes výhybky a signalizační zařízení, až po samotné vlaky (to je doposud doména firem Siemens, Bombardier, Alstom a Vossloh); domácí výroba je tomto punktu zcela nulová. Tendry Rakavet Israel jsou k nalezení na webových stránkách Israeli Railways. Příležitostí bude i chystaná elektrifikace železnice (doposud se používají diesel lokomotivy), jež byla odsouhlasena vládou na jaře 2010 a na kterou bylo pro počáteční fázi vyčleněno 3 mld. USD.

Čeští zájemci o dodávky pro Israeli Railways musí mít v patrnosti především dvě věci. Za prvé je velmi žádoucí míst silného místního zástupce, bez něj je takřka nemožné projít nástrahami všech kol veřejných tendrů. A za druhé je zapotřebí mít představu, jak naložit s drakonickou podmínkou off-setu ve výši 20% z objemu příslušné zakázky. V obojím je připraven poradit a asistovat zastupitelský úřad ČR v Tel Avivu.

Letecká doprava

Izrael disponuje asi 50 letišti, z nichž jsou pro mezinárodní dopravu využívána pouze tři - letiště Ben-Guriona poblíž Tel Avivu, letiště v Ejlatu a Haifě. Pravidelné linky jsou soustředěny na letišti Ben-Guriona (12,2 mil. odbavených pasažérů v roce 2012), zatímco Eilat a Haifa přijímají především charterové a tuzemské lety. Letiště v Ejlatu již nevyhovuje kvůli umístnění ve středu města a vláda schválila jeho přesunutí do vnitrozemí, projekt je koncem roku 2013 ve fázi hledání vhodného kontraktora.

Vlajkovým izraelským dopravcem je společnost El-Al privatizovaná v roce 2004. Má zcela výsadní postavení. Daleko za ní je nejsilnější charterová a vnitrostátní společnost Arkia, kterou od počátku roku 2005 vlastní zaměstnanci. Bratři Borovičové, původní vlastníci Arkia a nyní majitelé rozhodujícího podílu v El-Al, byly regulátorem přinuceni společnost Arkia prodat, aby na trhu nevznikl monopol. Konkurenci Arkii na mezinárodních charterových linkách tvoří zejména charterový přepravce Israir.

Na jaře 2013 byla po zdlouhavých jednáních podepsána open sky agreement mezi Izraelem a EU. Navzdory přechodnému období, během kterého budou izraelské aerolinky po dobu několika příštích let zvýhodněny na úkor unijní konkurence, jde o positivní krok, který vyvolá na linkách mezi Evropou a Izraelem tolik žádoucí konkurenci. Ostatně jako první zareagoval EL-Al, který od jara 2014 mezi Evropou a Izraelem zahájil (mj. i Prahou) provoz nově zřízené nízkorozpočtové společnosti "Up". Od dubna 2014 se přidal maďarský nízkonákladový přepravce Wizz Air, který mezi Prahou a Tel Avivem až do srpna provozoval tři přímé lety týdně. Se sníženým cestovním ruchem v souvislosti s eskalací konfliktu s Hamásem společnost Wizz Air přímě lety mezi Tel Avivem a Prahou až do března 2015 pozastavila.

Ben Gurion International Airport - informace o příletech a odletech, informace o bezpečnostních opatřeních a regulích -  http://www.iaa.gov.il/Rashat/en-US/Airports/BenGurion/

Lodní doprava, přístavy

Izrael má celkem 5 námořních přístavů (Ašdod, Haifa, Ejlat, Chadera, Tel Aviv-Yafo), z nichž první tři mají mezinárodní význam. Přístavní kapacita je ale nedostatečná a vláda připravuje její rozšíření. Uvažuje se i o vybudování železnice mezi přístavy na Rudém a Středozemním moři, která by umožnila tranzit zboží a konkurovala by tak Suezskému průplavu.

Mezinárodní přístavy jsou spojeny do organizačního celku, který svým monopolním chováním výrazně ovlivňuje ekonomické klima v Izraeli (výše poplatků za přístavní služby, časté stávky přístavních dělníků, výše platů zaměstnanců). V roce 2005 vláda rozhodla o restrukturalizaci přístavů, vznikla Israel Ports Development and Assets Company, která spravuje přístavní nemovitosti. Dále pak vznikly samostatné Ashdod Port Company, Haifa Port Company a Eilat Port Company, které v příslušných přístavech spravují samotnou námořní přepravu. Vláda v listopadu 2012 odsouhlasila prodej 100%-ního podílu v Eilat Port Company izraelské investiční společnosti Papo Maritime za 120 mil. NIS.  

Ve všech izraelských přístavech dohromady bylo v roce 2011 vyloženoobslouženo úhrnem 45 miliónů tun zboží.

  • Přístav v Ashdodu - http://www.ashdodport.co.il
  • Přístav v Haifě - http://www.haifaport.co.il/english.aspx
  • Přístav v Ejlatu - stránky jsou ve výstavbě
  • Israel Ports Company - http://eng.israports.co.il/Pages/HomePage.aspx

Telekomunikace

Izraelská telekomunikační síť je nejrozvinutější na Blízkém východě a patří ke světové špičce, stejně jako v oblasti vývoje a výroby telekomunikačních zařízení. Dříve monopolní provozovatel pevné sítě, nyní postupně privatizovaná telekomunikační společnost Bezeq, obsluhuje asi 3,1 mil. plně digitalizovaných přímých linek, což představuje kompletní pokrytí trhu. Částečná privatizace této společnosti byla dokončena v roce 2005, stát nicméně nadále vlastní kontrolní podíl 51,5% akcií. V oblasti mezinárodních služeb vlastní licenci dvě další společnosti. Místní a meziměstské služby jsou stále dominantou Bezequ, ale licenci má i telefonní operátor společnost Ofek. Domácí sítě využívají především koaxiální kabely a mikrovlnné vysílače, zatímco mezinárodní spojení je zajišťováno třemi podmořskými kabely a třemi družicemi Intelsat. Sazby místních a meziměstských hovorů jsou sjednoceny.

Stejně jako v EU získalo v Izraeli mimořádnou popularitu využívání mobilního spojení. O trh soupeří čtyři mobilní operátoři Pelephone, Cellcom, Orange/Partner a MIRS. Jsou implementovány dva rozdílné systémy GSM a CDMA. Územní pokrytí je téměř stoprocentní. Penetrace již přesáhla 90% potenciálního trhu. Sítě dalších generací zatím spuštěny nejsou i vzhledem k tomu, že vývoj technologií umožňuje v současnosti po stávajících sítích přenos dat, který byl ještě před dvěma lety nemyslitelný.

Telekomunikační trh je liberalizován, umožňuje mimo jiné i kabelovým společnostem poskytování telekomunikačních služeb, čehož využila kabelová televizní společnost Hot a kromě internetu začala nabízet i telefonní služby.

Užívání internetu umožňuje 10 velkých a více než 100 menších firem všem obyvatelům, kteří vlastní počítač s modemem (4,1 mil. uživatelů v 2009). Připojeno je 67% domácností (jen 6% z nich používá dial-up) a 89% firem. Od roku 2001 umožňují mobilní operátoři bezdrátové připojení k internetu. Izrael je na předním místě ve vývoji a výrobě internetových technologií a aplikací.

Ke kabelové televizi má přístup 97 % domácností (a 80 % jej využívá), a to prostřednictvím tří kabelových společností a národní telekomunikační družice Amos-1 (od července 2000, v posledních dnech roku 2003 byla vypuštěna družice Amos-2).

Rozhlasový signál vysílá asi 150 veřejných národních stanic v pásmech AM/FM a 25 místních komerčních FM stanic. Komerčnímu průzkumu a snímkování zemského povrchu slouží od roku 2000 izraelská družice EROS.

Energetika

Izrael disponuje zanedbatelnými vlastními zdroji fosilních paliv a je téměř zcela závislý na jejich dovozu pro potřeby své energetiky. Zajištění dodávek pro průmysl a obyvatelstvo patří vzhledem k jeho postavení na Blízkém východě k hlavním bezpečnostním otázkám, kterým se v Izraeli věnuje velká pozornost. Oblast energetiky má v Izraeli v portfoliu Ministerstvo národní infrastruktury (MNI), které dozoruje optimální energetickou bilanci při růstu životního standardu a růstu obyvatelstva Izraele. Nároky na energetické potřeby jsou poměrně vysoké, mimo jiné proto, že neexistuje jen zimní energetická špička, ale i letní (nutnost klimatizovat objekty).

Zdroje energie

  • Zemní plyn

Substantivní využití zemního plynu v energetickém sektoru se datuje počínaje rokem 2004, kdy Israel Electric Corporation zprovoznila svoji vůbec první plynovou turbínu. V následujících letech počet nově instalovaných plynových turbín strmě rostl, s čímž koreluje i rostoucí IL poptávka po zemním plynu a s postupnou substitucí uhlí zemním plynem spotřeba nadále poroste, její odhadovaná maximální výše bude po dokončení odklonu od uhlí činit cca 4,5 až 5 mld. m3 ročně.

Dodávky plynu jsou počínaje rokem 2013 zcela v domácí režii, takřka celou potřebu přitom pokrývá v dubnu 2013 zporovzněné pole Tamar Potenciál pole Tamar i doposud neotevřeného pole Livjatan je výrazně vyšší, než domácí poptávka a Izrael má nakročeno k tomu, aby se v brzké době stal exportérem zemního plynu. 

  • Ropa

Denní spotřeba ropy činí cca 240 tis. barelů a rok od roku postupně klesá, byť nijak dramaticky. Těžba ropy přímo v Izraeli je nadále čistě hypotetická záležitost, výtěžnost aktuálně známých ložisek je zanedbatelná. Nejvýznamnější z nich se nachází v Negevské poušti v Rotem Jamin. Podloží obsahující ropu je silné jen asi 25 – 80 metrů a výtěžnost při případné průmyslové těžbě by přinesla pouze 60 – 70 litrů ropy z tuny vytěžené horniny, která kromě toho obsahuje i řadu dalších příměsí, vysoký je zejména podíl síry.

Veškerá ropa se tak musí dovážet, prim hrají postsovětské země, zejména Rusko, v menší míře státy kolem Kaspického moře.

Pomocí tankerů je surová ropa dopravována do přístavů v Eilatu, Aškelonu a Haifě, odtud je pak vnitrozemskými ropovody státní společnosti Ejlat-Aškelon Pipeline Co. (www.eapc.co.il) distribuována v rámci Izraele. Nejvýznamnější z nich je obousměrný ropovod Ejlat-Aškelon s roční kapacitou 55 miliónů tun nezpracované ropy. Obousměrný ropovod je v provozu počínaje rokem 2008, Izrael si od  něj slibuje komparativní výhodu ve vztahu k přepravě ropy původem z Ruska, středoasijských republik či Kavkazu; tato ropa – je-li určená asijským odběratelům, může být přečerpána ze středomořského terminálu v Aškelonu do rudomořského přístavu v Ejlatu a vyhne se tak přepravě Suezským průplavem, kam řada větších tankerů nemá přístup.

Ropné deriváty je možné dovážet do přístavu v Haifě a do přístavu v Aškelonu.

Rafinování ropy přímo v Izraeli zajišťuje prakticky monopolně společnost Oil Refineries Ltd. (ORL, www.orl.co.il) vlastněná izraelským státem (74%-ní podíl, zbytek drží převážně drobní akcionáři), rafinérie dokáže zpracovat až 9 mil. tun surové ropy ročně (analogicky kolem 180 tis. barelů denně). Přibližně 75% derivátů je určeno pro domácí poptávku, zbytek je exportován v rámci Středomoří. O možné privatizaci ORL se v uplynulých dvou letech v rámci IL kabinetu příležitostně diskutovalo, závazně či stěžejní rozhodnutí však doposud nepadlo. 

  •  Uhlí

Uhlí se dováží především z Jižní Afriky (cca 50% roční spotřeby), Kolumbie, Polska a Austrálie. IEC tak přitom činí prostřednictvím své dceřiné společnosti National Coal Supply Co. Ltd., přičemž surovina je dovážena lodní dopravou přímo k elektrárnám, které až na výjimky stojí na pobřeží Středozemního moře. Roční spotřeba uhlí se pohybuje kolem 12,5 mil. tun.

  • Slunce, vítr, voda, odpad, biomasa

Zatímco spalování fosilních paliv zatím zajišťuje asi 97 % spotřeby energie, Izrael intenzívně pracuje na využívání obnovitelných zdrojů. Sluneční záření je dosud používané k ohřevu vody v celkem 1,6 miliónu domácností, ze zákona musí být takto ohřívaná voda ve všech budovách nepřesahujících 27 metrů výšky. Sluneční energie se dále využívá k různým procesům sušení ať už v zemědělství nebo průmyslu. K produkci elektrické energie je slunce využíváno jen zcela marginálně a to přes veškerou technologickou vyspělost Izraele, přičemž izraelský výzkum a vývoj má dokonce právě v oblasti slunečních kolektorů více než třicetiletou tradici. Byla to právě izraelská společnost, která vybudovala jednu z největších solárních elektráren v Kalifornii (354 MW), ještě během jejího dokončování daná firma zkrachovala a sama tato elektrárna není rentabilní. Slunce, které se může jevit jako ideální zdroj pro Středomoří, tak nebude dle MNI významným energetickým zdrojem ani výhledově. V roce 2025 by mělo pokrývat jen 2,5 % předpokládaných energetických výdajů Státu Izrael.

Energie větru má dle MNI potenciál až 600 MW ročně, přesto je využívána minimálně. Například na Golanských výšinách existuje větrná elektrárna o výkonu necelých 10 MW. Israel Electric Corporation (IEC) plánuje výstavbu dalších větrných farem v Galileji a v Negevu. Rovněž voda vzhledem k jejímu zdejšímu všeobecnému nedostatku je k tvorbě elektrické energie využívána jen naprosto okrajově ve dvou malých hydroelektrárnách. Stejně marginální je i objem energie využívané spalováním domácího a průmyslového odpadu (celkový výkon znovu do 10 MW). Spalováním dřeva a biomasy Izrael ročně získává energii odpovídající přibližně 1000 toe (tons of oil equivalent).

  • Výroba elektrické energie

Hlavním poskytovatelem elektrické energie na území Státu Izrael je Israel Electric Corporation (IEC, www.iec.co.il), společnost, která vlastní jak elektrárny, tak i rozvodné  sítě.  Vlastníkem IEC je stát (aktuálně drží  99,85% akcií), diskuse o případné privatizaci (odprodeji menšinového podílu) je více méně teoretická a příznivců (byť částečné) deetatizace IEC je minimálně.

Instalovaný výkon veškerých elektráren ve vlastnictví IEC byl k 31.12. 2008 11,675 MW, vedle toho nakupuje IEC cca 0,5% ročního objemu dodané elektřiny od drobných producentů.

Suverénně největší podíl na produkci elektrické energie mají uhelné elektrárny, v roce 2008 byl tento podíl dvoutřetinový. Následují elektrárny plynové (26% z celkové sumy vyrobené elektrické energie) a přibližně 9% elektrické energie je generováno spalováním nafty. Ve střednědobém horizontu bude Izrael nadále nahrazovat fosilní paliva ekologicky přijatelnějším zemním plynem, v ideálním případě by v horizontu 15 let byla tato substituce úplná. S výjimkou zemního plynu si IEC udržuje strategické zásoby jednotlivých surovin, které pokrývají cca 50-ti denní spotřebu.

  • Voda

Zásobování vodou je chronickým problémem vzhledem k nedostatku vodních zdrojů a neustále rostoucí spotřebě (viz informace o vodohospodářství v zemědělské kapitole 4.5). Monopolním dodavatelem služeb (zásobování vodou, odvod a zpracování odpadní vody) je státní společnost Mekorot.

Pro řešení problému neustále se ztenčujících přirozených zdrojů pitné vody byly zvoleny dvě cesty, pro jejichž realizaci bylo v poslední době vyhlášeno několik mezinárodních tenderů -dovoz pitné vody z Turecka (v březnu 2006 bylo ohlášeno, že se upouští od plánů použít na přepravu tankery a nyní se jedná o výstavbě vodovodu) a budování odsolovacích kapacit v několika lokalitách na pobřeží Středozemního moře. Předpokládá se, že z těchto alternativních zdrojů bude do roku 2010 získáváno až 40% spotřeby vody. Jedná se o argumenty podložený odhad, založený především na trvale klesající ceně odsolování a to navzdory energetickým nárokům tohoto způsobu získávání vody. Investice do vodních zdrojů resp. zpracování vody mají za období 2002–2010 dosáhnout 4 mld. USD.

Jako zdroj užitkové vody se stále více využívá i recyklace odpadních vod. Problém však patrně nebude uspokojivě vyřešen, dokud se izraelská vláda neodhodlá ustoupit od plošných dotací cen vody, které nijak nepovzbuzují obyvatelstvo ani velké odběratele (hlavně zemědělství) k úsporám.

4.8. Přijímaná a poskytovaná rozvojová pomoc

Izrael není příjemcem rozvojové pomoci. Izrael rozvojovou pomoc poskytuje, ale některé země, kterým chtěl Stát Izrael rozvojovou spolupráci nabídnout nebo dodat humanitární pomoc, ji z politických důvodů nepřijaly, a to v žádné navrhované formě.

Formy rozvojové pomoci Státu Izrael jsou značně různorodé od vzdělávání expertů z rozvojových zemí (afrických, asijských, jihoamerických) ze všech možných oborů - zdravotnictví, zemědělství, vodohospodářství prostřednictvím různých odborných kursů až po vysílání izraelských expertů do rozvojových zemí a budování konkrétních projektů v těchto oblastech. Rozvojovou spolupráci zajišťuje agentura Mašav zřízená MZV. Za dobu své existence (založen 1957) vyškolil Mašav více než 220 tisíc expertů z téměř 140 rozvojových zemí. Roční finanční objem pomoci se pohybuje okolo 9 mil. USD.

Rozvojová spolupráce Státu Izrael


.