Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Izrael Jerusalem
Izrael Izrael
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Zahraniční obchod země

 

Pro Izrael, stát s relativně malým objemem ekonomiky a limitovaným domácím trhem, je zahraniční obchod rozhodujícím činitelem pro fungování ekonomiky, pro jeho růst. Výrazným specifikem přitom je, že izraelské firmy nemohou vyvážet do zemí regionu (výjimku - i tak s velkými omezeními - představují Egypt a Jordánsko), neboť s většinou blízkovýchodních zemí nemá Stát Izrael navázány diplomatické styky. Izraelští exportéři/importéři jsou tak tradičně navyklí obchodovat se zeměmi daleko za horizontem bezprostředního geografického sousedství (USA, Asie, EU).

Obchodní bilance z izraelského pohledu v zásadě tradičně vykazuje deficit, z pohledu platební bilance je tato nerovnost vyvážena positivním saldem plynoucím z běžných transferů.

Pozn.: Izrael je kolébkou obchodu s diamanty, které se hojně dovážejí (zejména z Belgie) a po následném opracování opětovně vyvážejí (zejména do Belgie). Obchodní bilance je tímto specifickým pohybem značně zatížena, zkreslena, izraelská přidaná hodnota je malá, objemy obchodované s ohledem na obecně vysokou cenu diamantů velmi vysoké. Izraelské statistiky jsou tak v důsledku běžně publikovány ve dvou verzích: jedna obchod diamanty zahrnuje, druhá je od něj „očištěna“. V následných dvou kapitolách pracujeme výlučně s daty, která obchod diamanty nezohledňují (v místním žargonu se používá termín  „trade balance, diamonds excluded“).

Další ve statistikách nezachycenou vývozní komponentou (přinejmenším v její plné výši), která je pro izraelskou ekonomiku neméně důležitá, jsou vývozy zbrojního materiálu. Je všeobecně rozpoznaným faktem, že obranný průmysl, jenž patří k absolutní světové špičce, představuje hybnou sílu nejen izraelských vývozů, nýbrž ekonomiky jako takové. Výši předmětných exportů (tak jako v případě jiných zemí) však oficiální statistiky nezahrnují.  

6.1. Obchodní bilance za posledních 5 let – vývoz, dovoz, saldo – tabulka

S obnoveným růstem izraelské ekonomiky se (po někdejším útlumu v roce 2009) v posledních dvou letech logicky navýšily aktivity místních exportérů i importérů.  V obchodní bilanci za rok 2013 činil souhrnný izraelský export 45,7 mld. USD, dovoz 64,9 mld. USD. Obchodní bilance tedy skončila schodkem ve výši 19,2 mld. USD. Jak je patrné z níže přiložené tabulky, meziroční rozdíly byly mizivé: exportní výkonost lehce poklesla, dovozy naopak vzrostly.  

Obchodní bilance 2008 -2012 (mld. USD; meziroční změna v %)
  2012 2011 2010 2009 2008
  mld. USD  % změna  mld. USD % změna mld. USD % změna mld. USD % změna mld. USD % změna
Vývoz 45,7 -2 46,6 11% 42 15,7 36,3 -19 51,3 -5
Dovoz 64,9 3 62,7 24% 50,7 20,6 42 -23 64,5 13
Obrat 110,6 1 109,3 18% 92,7 18 78,3 -24 115,8 4
Saldo -19,2 -19 -16,1 -85% -8,7 52 -5,7 62 -13,2 -426

Pramen: Centrální statistická kancelář (www.cbs.gov.il), březen 2013

 

6.2. Teritoriální struktura – postavení v (k) EU

Z teritoriálního pohledu platí pro izraelský zahraniční obchod již několik let osvědčené pravidlo, které praví, že přibližná čtvrtina obchodu se realizuje se Spojenými státy, čtvrtina s Evropou, čtvrtina s Asií a čtvrtina se zbytkem světa. Je to dílem náhody, dílem ale i systematickou snahou diversifikovat exportní aktivity a nezbude-li nic jiného, angažovat se na trzích nových. V posledních letech poznamenaných slábnoucí poptávkou z Evropy se tak izraelské firmy snaží o agresivní průnik na trhy rostoucí, trhy asijské. A vládní agentury, respektive vláda jako taková jim jsou v tomto punktu velmi nápomocné.  

Pokud jde o rok 2012, hlavními vývozními trhy společností sídlících na území Státu Izrael byla i tak EU s 31%-ním podílem. Následovaly Spojené státy (23% z celku, což je méně než v roce předchozím), Asie odebrala kolem 20% vyvezeného izraelského zboží.   

Co se týká postavení v rámci EU (viz též tabulka níže), hlavními obchodními partnery Izraele (vývoz i dovoz) bývají Německo, Velká Británie, Nizozemsko, Francie a Itálie. Česká republika uzavírá první desítku unijních exportérů (a to na základě srovnání dle izraelských statistik, česká čísla jsou ještě vyšší!), na dovozech se podílí relativně málo.

Přední dovozci a vývozci v rámci EU za rok 2012

  vývozy do Izraele podíl ze celku dovozy z Izraele podíl z celku
Německo 4618 20,55% 1615 11,31%
Itálie 2768 12,32% 1124 7,87%
Francie 1642 7,31% 1268 8,88%
Nizozemsko 2746 12,22% 2248 15,75%
Španělsko 1199 5,34% 1044 7,31%
Belgie 1433 6,38% 779 5,46%
ČR 515 2,29% 171 1,20%
EU celkem 22 471 100,00% 14 275 100,00%

(zdroj: Central Bureau of Statistics, březen 2013)

Pokud jde o Asii, prim hrají Čína, Jižní Korea, a Japonsko. Čína stojí v roce 2012 za takřka 40% asijských vývozů do Izraele, japonský i jihokorejský podíl činí shodně 13%.  Do Číny naopak mířila čtvrtina vývozů do Asie, druhým nejvýznamnějším asijským importérem je Indie (14%), následují Japonsko, Malajsie a Vietnam (každý cca 8%).  

 

6.3. Komoditní struktura

Izraelské vývozy jsou tradičně charakterizovány svojí vysokou přidanou hodnotou, jejich tahouny bývají hi-tech produkty. V roce 2012 připadla přibližně třetina vývozů na farmaceutické produkty (Izrael je sídlem největší generické společnosti Teva Pharmaceuticals). Kolem 30% představovaly vývozy elektroniky, zejména medicínské, homeland security a výpočetní  (v Izraeli se mj. vyrábí mikroprocesory společnosti Intel). Optická zařízení se na exportech podílejí z 8%, ovoce a zelenina, které byly druhdy tahounem  nejen exportů, ale ekonomiky jako takové, již jen z necelými 4%. Zajímavostí je stále vitální textilní průmysl, jeho podíl na vývozech činí 2,5%.   

Na straně dovozní se vymykají strojní zařízení (24% z celkových dovozů), zejména pak automobily. Nadále platí, že Izrael je výrazným importérem chemických produktů (10%), potravin a nápojů (3,5%), respektive zemědělských produktů, zejména obilovin (rovněž 3,5%).   

Izrael je – jak již bylo řečeno - jedním ze světových center zpracování diamantů a obchodu s nimi, z praktických důvodů se v běžných statistikách diamanty nevykazují. V roce 2012 obchod diamanty v porovnání s rokem předchozím výrazně poklesnul; vývozy činily 8,2 mld. USD, což je meziročně o více jak 20% méně.

6.4. Dovozní podmínky a dokumenty (po vstupu do EU), celní systém, kontrola vývozu

Od vstupu do EU se uplatňují obchodní ujednání Asociační dohody mezi Izraelem a EU, která mj. umožňují kumulaci původu zboží v rámci EU.

Při dovozu jsou obecně požadovány

  • řádně vyplněná obchodní faktura s uvedením čísla případné licence (3 výtisky) - faktura musí obsahovat tyto údaje: země původu zboží; datum a místo vydání; úplné označení dovozce (název firmy, adresa) včetně jeho daňového registračního čísla, tytéž údaje o zahraničním dodavateli
  • množství, popis, označení a čísla obalů každé části zásilky; popis zboží s uvedením jeho množství v jednotkách pro dané zboží obvyklých; popis musí být doplněn prvními čtyřmi číslicemi nomenklatury mezinárodní klasifikace (H.S.).; hmotnost každé části zásilky (hrubá i čistá); cena; dodací, dopravní a platební podmínky (v obvyklém rozsahu dle Incoterms)
  • osvědčení o původu zboží - EUR 1 nebo prohlášení vývozce v duchu ustanovení ujednání o volném obchodu
  • dopravní dokument - v případě konosamentu může být vyžadován záznam, že loď nezastavila v arabském přístavu s výjimkou Egypta a Jordánska (1)
  • doklad o přímém transportu mezi ČR a Izraelem, popř. doklad, že zásilka zůstala v zemi tranzitu neustále pod celním dohledem (pro uplatnění preferenčního přístupu podle asociační dohody)
  • balicí list s podrobnými údaji (jestliže zásilka obsahuje více nákladových listů, jestliže faktura neobsahuje podrobné údaje o obsahu jednotlivých částí zásilky nebo jestliže to požaduje dovozce, přepravce nebo dopravce)
  • doklad o pojištění zásilky pro případ její ztráty nebo poškození znějící na dovozce.

Poznámka 1: Anglický text zní následovně „This vessel is not to call at any Lebanese, Syrian, or any other Arab port, with the exception of Egypt and Jordan, prior to unloading in Israel, unless the ship is in distress or subject to "force majeure". No transhipment is allowed unless the vessel is unable to proceed to destination because it is in distress."

Mezi administrativní požadavky vztahující se na dovozní případy selektivně podle druhu zboží patří také

  • dovozní licence, o kterou může požádat izraelské Ministerstvo průmyslu, obchodu a práce pouze izraelský občan nebo firma v Izraeli řádně registrovaná
  • zvláštní osvědčení požadovaná v některých případech resortními ministerstvy (např. veterinární a fytosanitární certifikáty)
  • osvědčení o splnění místních standardů a zdravotních, bezpečnostních apod. norem - česká osvědčení nemusejí být akceptována
  • certifikáty o splnění "košer" charakteru potravinářských výrobků (více viz 8.7)
  • získání importní kvóty - v případě ČR záleží kolik z přidělených kvót (pokud je pro daný sortiment asociační dohoda stanoví) využijí i jiné země EU
  • splnění požadavků na označení zboží (etikety) v hebrejštině.

Struktura cel a daní majících charakter cel se tvoří následovně: 1. clo vypočítané z CIF ceny dovozu (pro české firmy exportující do Izraele zboží EU původu je až na výjimky clo nulové); 2. tzv. TAMA, tzn. koeficient navýšení základu pro výpočet spotřební daně (Import Increment Rate); 3. spotřební daň (Purchase Tax) - vybírá se pouze u některých položek. Tyto poplatky se tedy postupně navyšují.

Na dovoz je při uvolnění do oběhu uvalena i DPH ve standardní výši 16% (bližší informace o daních uvalených na dovozy - viz kapitola 5.5 Daňový systém). Jednotlivé celní sazby, koeficienty a sazby daně z obratu jsou uvedeny v celním sazebníku, který je od roku 1988 založen na harmonizovaném systému. Sazebník obsahuje i informaci o případných dalších požadavcích a omezeních (dovozní kvóty, certifikáty atd.), stejně jako i změny v dovozním režimu a podmínkách v rámci asociační dohody mezi Evropskou unií, jejími členskými státy a Státem Izrael.

Kromě běžných cel mohou izraelské úřady uvalit na dovážené zboží i antidumpingová cla, vyrovnávací cla a cla ochranná. Dosud ale nebyla podle dostupných informací antidumpingová ani vyrovnávací cla použita, rozhodně ne na zboží vyrobené v ČR.

Dovozní licence jsou vydávány ministerstvem průmyslu, obchodu a práce se týkají především zemědělských a potravinářských výrobků a dodávek pro zdravotnictví. Vydání licence, o kterou může požádat jen izraelský občan nebo firma registrovaná v Izraeli, trvá zpravidla 7 – 10 dní. Zrušena byla povinnost dovozních licencí u importu alkoholických nápojů - místo nich je požadováno "zvláštní schválení" Izraelským vinařským institutem (Israel Wine Institute). Toto schválení je platné jeden rok a je obnovováno "téměř automaticky". V případě dovozu whisky, rumu a brandy je dále vyžadována atestace, že nápoj byl destilován přímo v zemi, kde byla vypěstována při výrobě použitá cukrová třtina. U denaturovaných alkoholických nápojů musí výrobce předložit i osvědčení o použitých výrobních vstupech a jejich podílech. Vinařský institut provádí analýzu dovážených alkoholických nápojů.

Dovoz zboží ze zemí, s nimiž nemá Izrael obchodní styky (některé arabské resp. islámské země) a ze zemí, jež nejsou členy WTO a nemají uzavřenou dohodu o volném obchodu, je zakázán.

Vydávání a uplatňování norem je v gesci The Standards Institution of Israel (SII), přičemž v některých případech se na jejich přípravě a aplikaci podílejí i ministerstva zemědělství, telekomunikací, zdravotnictví nebo průmyslu a obchodu (např. oblast potravin a výrobků majících vztah ke zdravotnictví je v gesci ministerstva zdravotnictví). SII doposud vydal více než 2000 norem - publikovány jsou v hebrejštině s výjimkou standardů z oblastí elektrotechniky, elektroniky a telekomunikací, které jsou v angličtině. Normy jsou připravovány v maximální míře v souladu s mezinárodními standardy.

Skutečnost, že dovoz předmětného výrobku podléhá splnění specifických standardů, je indikována v celním sazebníku. Inspekce splnění mandatorních norem je u dováženého zboží prováděna v přístavu nebo na letišti, zatímco u domácího zboží až na trhu. V případě, že dovozce je držitelem značky "Standards Mark" vydávané SII, lze zboží dovážet bez kontroly. Jestliže dovozce není držitelem uvedené značky, výrobek podléhá testům a schválení. Příslušné procedury závisejí mj. na stupni (ne)bezpečnosti daného výrobku a na spolehlivosti dovozce. U některých druhů výrobků je povolení dovozu udělováno jednou za čtyři roky za předpokladu, že nedojde ke změně výrobku a dovozce. Kromě zmíněné značky "Standards Mark" SII vydává i "Safety Mark" (splnění bezpečnostních norem bez ohledu na kvalitu výkonu atd.) a "Green Label" (pro výrobky "přátelské" k životnímu prostředí - podle direktivy EU č. 880/92). O udělení všech značek mohou požádat kromě domácích dovozců a výrobců také přímo zahraniční výrobci.

Izraelské požadavky na označení, etiketování a balení výrobků jsou poměrně přísné a příslušné předpisy jsou v plném znění k dispozici jenom v hebrejštině. Značení zboží musí být provedeno tiskem, rytím, razítkováním, nalepením štítků apod. na výrobku nebo na jeho obalu. V případě několikastupňového balení musí být označena vnější vrstva. Je zakázáno dovážet zboží nesoucí jméno nebo značku izraelského výrobce, distributora apod., pokud toto jméno (značka) není doplněno o označení země výroby. Dovážené výrobky musejí obsahovat kromě informace o zemi původu i jméno a adresu výrobce a dovozce, informaci o obsahu, hmotnosti a objemu (v metrických jednotkách). Etikety a označení zboží musejí být v hebrejštině, přičemž ta může být doplněna např. o angličtinu, ale pouze je-li splněna podmínka, že cizojazyčné nápisy nejsou větší než hebrejské. Zvláštní požadavky etiketace platí pro dovozy spotřebního zboží, papíru a výrobků z něho, kabelek, hudebních nosičů, hnojiv, insekticidů, chemických výrobků, léčiv, některých potravin, semen a alkoholických nápojů. Etiketaci, resp. značení výrobků, lze v současnosti provádět s výjimkou textilních výrobků a cigaret až v Izraeli.Zcela zakázán je dovoz narkotik, hracích automatů, pornografie a her založených na náhodě a obsahujících osobní riziko. Zvláštní povolení je třeba pro dovoz zvířat, zbraní, vysílacího zařízení, čerstvého masa, léčiv, rostlin a surovin.

Ačkoliv neexistuje formální požadavek na pověření místního celního agenta, obecně se tato praxe doporučuje. V některých případech se navíc stává, že i přes zmíněnou absenci formálního požadavku jsou celnice ochotny jednat pouze s celním agentem. Celní procedury jsou jednotné a standardizované. Část proclení zpravidla probíhá přímo u celního agenta, který elektronicky komunikuje s celními úřady. Veškeré dovozy jsou proclívány s využitím výpočetní techniky, díky tomu je pravidlem proclení 90 % dovozů do 20 minut, ostatní případy během jednoho dne, výjimkou ovšem není ani několikadenní zdržení. Zvláštní kapitolou jsou poměrně časté stávky státních zaměstnanců vč. celníků, které občas ochromí veškerý průchod zboží přes izraelské hranice. Inspekce zboží je prováděna spíše na základě posouzení rizik než metodou náhodného výběru. Inspekce před odesláním od vývozce není povinná. Zboží dovážené do Izraele může být uloženo v celních skladech v přístavech či na letišti nebo na jiných místech schválených celními úřady.

Vývoz z Izraele není obecně omezen. Výjimkami jsou komodity a výrobky strategického a citlivého charakteru, starožitnosti, živá zvířata a některé licence (v případech kdy know-how bylo vyvinuto s pomocí vládních subvencí), podobně jako u dovozu i u vývozu platí zákaz obchodu s některými teritorii.

Dovoz zboží z oblasti Západního břehu do EU
Z preferenčního režimu vzájemného obchodu jsou vyňaty případy, kdy zboží pochází z židovských osad nacházejících se na palestinských územích / Západním břehu Jordánu.
Počínaje srpnem 2012 jsou přitom sami dovozci povinni zkontrolovat, odkud zboží pochází, zda-li z území Státu Izrael či z palestinských území. Ve druhém případě pak unijní dovozce nesmí uplatnit výhod preferenčního režimu, nesmí předložit EUR1 a zažádat tak o vyměření preferenčního (až na výjimky nulového) cla. Zboží je pak automaticky při vstupu do EU zatíženo nepreferenční celní sazbou.
Nástrojem identifikace původu zboží je seznam osad a příslušných poštovních směrovacích čísel, který je zveřejněný na stránkách Evropské komise. Pokud tedy potenciální dovozce z celní deklarace zjistí, že zboží pochází z některé z lokalit uveřejněných na seznamu, musí jednat ve výše uvedených intencích.

Celní problematika

6.5. Ochrana domácího trhu

Co se týká zboží pocházejícího z celního území EU, ČR je od svého vstupu do unie již součástí systému panevropské kumulace původu zboží a tudíž zboží pocházející převážně z komponentů vyrobených v EU včetně ČR se těší výhodám bezcelního obchodu. Izraelská vláda, prosazující razantní budování hospodářství založeného na inovacích a špičkových technologiích, si je samozřejmě vědoma, že vnitřní trh vyžaduje i množství spotřebních produktů, rychloobrátkové zboží atd. Vzhledem k velikosti a možnostem této země nelze produkovat celou řadu výrobků a je logicky nutné nemít trh příliš uzavřený.

Mezi hlavní rysy liberalizace dovozu patří zrušení některých povinných požadavků na vydání licencí (výjimkou je např. zemědělství), přehodnocení ostatních licenčních požadavků s cílem jejich eliminace v případech, že jejich podstatou je pouze ochrana domácích výrobců, a nahrazení netarifních opatření celními tarify s výhledem jejich snížení (týká se zemí, které se Státem Izrael nemají podepsánu dohodu o volném obchodu).

I přesto některá protekcionistická opatření nadále platí - např. omezení agrárních dovozů, kvóty, licenční omezení, výslovný zákaz dovozu některých výrobků vč. zákazu dovozu těch druhů masa, které nejsou košer. Izrael dále aplikuje dvě zvláštní formy ochrany - navýšení základu pro výpočet cel na úroveň CIF ceny dovozu a tzv. "TAMA", tzn. navýšení základu pro výpočet spotřební daně uvalené na dovoz (blíže viz kapitoly 5.5 a 6.4). V souvislosti s koeficientem "TAMA" a spotřební daní se objevuje další diskriminačně-ochranný prvek v termínu splatnosti daně. Zatímco u domácích výrobců je transfer daně realizován v průměru 15 dní po prodeji zboží, u dováženého zboží je to při proclení. Daný časový rozdíl může znamenat ve svém důsledku a podle aktuálních úrokových sazeb až pětiprocentní cenové zvýhodnění domácí produkce.

Dalšími formami ochrany jsou normy často preferující domácí výrobce spotřebního zboží a poplatek za použití přístavů a lodních nakladačů ve výši 1,1 % CIF dovozní ceny. V případě přístavních poplatků je ochranný - resp. ve vztahu k dovozcům diskriminační - faktor v tom, že i přes jejich snížení dovozci platí za tytéž služby více než izraelští vývozci (ti platí jen 0,2 % z CIF ceny). Dovozci tak subvencují izraelské subjekty.

6.6. Zóny volného obchodu

Co se týká zón volného obchodu, v rámci Izraele jsou různé - především daňové - výhody poskytovány ve svobodných přístavech (Free Port Zones) v Haifě (Kishon Port), Ašdodu a Eilatu. Vláda Izraele však již během roku 2004 deklarovala omezení těchto výhod a následně v průběhu 2005/2006 začala dříve udělená privilegia rušit zejména v Haifě a Ašdodu. Ministerstvo financí plánuje v roce 2008 zrušit daňové úlevy i v Eilatu s tím, že zůstane výjimka u DPH v oblasti turistiky a stravovacích služeb a tato sazba zůstane nadále nulová.

Izrael má uzavřeny dohody o volném obchodu s USA, EU (jako součást asociační dohody), ESVO/EFTA, Kanadou, Tureckem a Mexikem. Mezi Izraelem a Palestinskou národní správou byla na základě Prozatímních dohod, resp. tzv. Pařížského protokolu o ekonomické spolupráci, vytvořena quasi-celní/měnová unie, která ovšem v důsledku druhé intifády měla ve svém fungování kritické mezery. Izrael má dále uzavřené preferenční obchodní dohody s Jordánskem a řadou dalších zemí - ty ale nespadají do kategorie dohod o volném obchodu.


.