2.1. Stručná charakteristika politického systému

Ústava, která prohlašuje Bělorusko za demokratickou neutrální republiku, byla přijata 15. března 1994. Všenárodní referendum pak schválilo dva její dodatky; 24. listopadu 1996 vstoupily v platnost změny umožňující koncentraci moci v rukou prezidenta a 17. října 2004 pak bylo zrušeno omezení pro jeho funkčního období. Od vyhlášení samostatnosti v roce 1991 se Bělorusko pokusilo jít cestou demokratických transformací. Zvolení Alexandra Lukašenka prezidentem Běloruska v roce 1994 způsobilo návrat zpět a přechod k upevňování autoritativního režimu.

Parlament

Moc zákonodárnou představuje dvoukomorový Parlament - Národní shromáždění, který je volen na 4 roky. Skládá se z Komory reprezentantů (zástupců), která má 110 poslanců volených přímou volbou a Rady republiky čítající 56 poslanců (senátorů), z nichž po 8 vybírají oblastní a Minská městská rada a zbylých 8 jmenuje prezident republiky. Jejich reálné pravomoci jsou minimální.

Národní shromáždění Běloruska
http://www.sovrep.gov.by

Rada ministrů

Moc výkonná je reprezentována Radou ministrů. Ta se skládá z předsedy vlády, jeho místopředsedů, ministrů, vedoucích republikových výborů a dalších orgánů státního řízení.

Rada ministrů Běloruska
http://government.by

Soudní systém

Soudní systém je vytvářen na principech územnosti a specializace. Nejvýše stojí Ústavní soud (polovinu soudců jmenuje prezident a polovinu Sněmovna reprezentantů) a Nejvyšší soud (soudci jsou jmenováni prezidentem). Soudní systém se dále pak skládá z okresních a městských soudů - soudů první instance a oblastních (Minského soudu) a Vyššího hospodářského soudu.

Ústavní soud Běloruska
http://www.kc.gov.by

Nejvyšší soud Běloruska
http://www.supcourt.by

Vyšší hospodářský soud Běloruska
http://www.court.by

Politické strany

O politických stranách v tradičním pojetí evropské a světové demokracie nelze v případě současného Běloruska hovořit. Jiné "politické" subjekty než prezidentova administrativa a jemu podřízený mocenský aparát (včetně soudnictví) byly více méně vyřazeny z klasického politického rozhodovacího procesu. V Bělorusku je veškerá moc soustředěna do rukou jednoho muže tzn., že úlohu parlamentní demokracie, plurality politických stran i opozice supluje skupina prezidentem pečlivě vybraných osob. Činnost politických stran je tedy výrazně limitována a existuje pouze ve formě mimoparlamentní opozice, která má na politický, ekonomický a sociální vývoj země vcelku marginální vliv.

Z nejvýznamnějších provládních politických stran stojí za zmínku Komunistická strana Běloruska vedená T. Golubjovovou a Liberálně demokratická strana S. Gajdukeviče. Formálně je v Bělorusku oficiálně registrováno více než 30 politických stran, v posledních letech však nebylo zaregistrováno žádné nové politické uskupení (v prosinci 2009 byla zamítnuta registrace Běloruské křesťanské demokracie).

Hlavními opozičními stranami, které stojí zcela mimo oficiální politický proces, jsou v současné době: Hnutí za svobodu - předseda A. Milinkevič, Sjednocená občanská strana - předseda A. Lebedko, Běloruská národní fronta - předseda A. Janukevič, Běloruská strana sjednocených levých „Spravedlivý svět" (dříve Strana komunistů Běloruska) - předseda S. Kaljakin a Běloruská sociálně demokratická strana Gramada - předseda A. Ljaukovič

Místní samospráva

Místní správa a samospráva je realizována prostřednictvím místních Rad poslanců, výkonné a nařizovací orgány a orgány územní samosprávy tzv. Oblastní výkonné výbory.

Brestský oblastní výkonný výbor
http://www.brest-region.by

Gomelský oblastní výkonný výbor
http://www.gomel-region.gov.by

Grodněnský oblastní výkonný výbor
http://region.grodno.by

Minský oblastní výkonný výbor
http://www.minsk-region.gov.by

Mogilevský oblastní výkonný výbor
http://region.mogilev.by

Vitebský oblastní výkonný výbor
http://www.vitebsk-region.gov.by

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

V souladu s ústavou je prezident Běloruska nejvyšším představitelem státu navenek s širokými vnitrostátními pravomocemi, které zasahují i do moci zákonodárné (je oprávněn vydávat dekrety, které mají právní sílu zákonů) a soudní (pravomoc jmenovat a odvolávat soudce a ministra spravedlnosti), a tím je v rozporu s demokratickým pojetím dělby moci mezi složku výkonnou, zákonodárnou a soudní.

Prezidentské volby se poprvé uskutečnily 10.07.1994, ve kterých byl do funkce zvolen Alexandr Lukašenko (stejně tak jako v roce 2001). Následné referendum měnící ústavu zrušením limitu dvou funkčních období prezidenta umožnila A. Lukašenkovi opětovně kandidovat ve volbách v roce 2006 a 2010. Oboje volby byly dle hodnocení OBSE/ODIR v rozporu s mezinárodními standardy, což mělo za následek neuznání legitimity A. Lukašenka jako prezidenta Běloruské republiky demokratickými státy.

2.3. Složení vlády

V souladu s ústavou tvoří běloruskou vládu Rada ministrů jejímiž členy jsou (k 06.05.2013):

Prezídium Rady ministrů

• předseda vlády - Mjasnikovič Michail Vladimirovič
• předseda úřadu prezidenta - Kobjakov Andrej Vladimirovič
• předseda Výboru státní kontroly - Jakobson Alexandr Serafimovič
• první místopředseda vlády - Semaško Vladimir Iljič
• místopředseda vlády - Rusyj Michail Ivanovič
• místopředseda vlády - Prokopovič Petr Petrovič
• místopředseda vlády - Kalinin Anatolij Nikolaevič
• místopředseda vlády - Tozik Anatolij Afanasevič
• ministr ekonomiky - Snopkov Nikolay Genadievič
• ministr financí - Charkovec Andrej Michajlovič
• ministr zahraničních věcí - Makej Vladimir Vladimirovič
• předseda představenstva Rozvojové banky Běloruska - Rumas Sergej Nikolaevič

Členové Rady ministrů

• ministr architektury a výstavby - Ničkasov Anatolij Ivanovič
• ministr vnitra - Šunevič Igor Anatolievič
• ministr bytového a komunálního hospodářství - Šorec Andrej Viktorovič
• ministr zdravotnictví - Žarko Vasilij Ivanovič
• ministr informací - Proleskovskij Oleg Vitoldovič
• ministr kultury - Svetlov Boris Vladimirovič
• ministr lesního hospodářství - Ameljanovič Michail Michajlovič
• ministr obrany - Žadobin Jurij Viktorovič
• ministr školství - Maskevič Sergej Aleksandrovič
• ministr daní a poplatků - Polujan Viktor Nikolaevich
• ministr pro mimořádné události - Vasčenko Vladimir Aleksandrovič
• ministr přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí - Calko Vladimir Grigorievič
• ministr průmyslu - Katerinič Dmitrij Stěpanovič
• ministr spojů a informatiky - Pantělej Nikolaj Petrovič
• ministr zemědělství a potravinářství - Zajac Leonid Konstantinovič
• ministr sportu a turismu - Šamko Alexandr Igorevič
• ministr obchodu - Čekanov Valentin Sergejevič
• ministr dopravy a komunikací - Sivak Anatolij Aleksandrovič
• ministr práce a sociální ochrany - Ščetkina Marianna Akindinovna
• ministr energetiky - Potupčik Vladimir Nikolaevič
• ministr spravedlnosti - Sliževskij Oleg Loeonidovič