2.1. Stručná charakteristika politického systému

Velká Británie Maltu získala v roce 1814. Malta, jako součást britského impéria, prošla statečně po boku Velké Británie oběma světovými válkami a zůstala součástí Commonwealthu i po roce 1964, kdy získala nezávislost. V roce 1974 byl systém konstituční monarchie na Maltě zrušen a byla vyhlášena republika. V květnu 2004 Malta vstoupila do EU a v roce 2008 zavedla společnou evropskou měnu.

Maltský parlament

Maltský parlament (House of Representatives) je jednokomorový a má 69 členů. V současné době ho na základě výsledků posledních parlamentních voleb z 8. 3. 2008 tvoří 35 členů Národní strany a 34 členů Labouristické strany.

Maltský parlament má pět základních výborů: zahraniční, sociální, legislativní, rozpočtový a organizační. V čele legislativního a organizačního výboru je předseda parlamentu (angl. speaker), rozpočtový výbor je tradičně doménou opozice.

Členy parlamentu jsou všichni ministři vlády a parlamentní tajemníci příslušní pro jednotlivé resorty. Řada členů parlamentu se snaží udržet si civilní zaměstnání, aby se příliš nevzdálila  každodennímu životu a udržela si nezávislost.

Hlavní politické strany a jejich orientace

Labouristická strana (PL) prosazuje sociální stát a neutralitu (např. jen velmi výjimečné povolování pobytu cizích válečných lodí v maltských přístavech). Vládní Národní strana (PN) se orientuje na prosazování menší úlohy státu v hospodářství. Základním rozporem mezi oběma stranami v posledních letech proto byl nesouhlas PL s členstvím v EU: PN byla pro plné členství, PL prosazovala pouze partnerství Malty s EU. Vládní Národní strana proto vyhlásila  bezprostředně po ukončení jednání o přistoupení v roce 2003 referendum k členství v EU. Třetí nejvýznamnější strana, Demokratická alternativa (AD, Alternativa Demokratika) je  svým programem blízká tradičním stranám zelených.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je od 4.4.2009 prezident George Abela.

Prezident je volen v nepřímé volbě na pětileté funkční období.

Základní pravomoci prezidenta:

-         vyhlašuje zákony

-         na žádost premiéra může rozpustit parlament

-          na základě rozložení sil v parlamentu jmenuje premiéra

-         se souhlasem premiéra jmenuje řadu dalších veřejných činitelů včetně soudců

-         může udělit milost nebo zmírnit trest uložený soudem.

2.3. Složení vlády

Jmenný seznam vlády k 10. 4. 2013

Joseph Muscat - předseda vlády
Louis Grech - místopředseda vlády a ministr pro záležitosti EU
George Vella - ministr zahraničních věcí
Karmenu Vella - ministr cestovního ruchu
Evarist Bartolo - ministr školství a zaměstnanosti
Leo Brincat - ministr životního prostředí
Joe Mizzi - ministr dopravy a infrastruktury
Anton Refalo - ministr pro ostrov Gozo
Helena Dalli - ministryně sociálních věcí, ochrany občanských práv a ochrany spotřebitele
Chris Cardona - ministr hospodářství, investic a drobného podnikání
Marie-Louise Coleiro - ministryně pro rodinnou politiku a sociální solidaritu
Manuel Mallia - ministr vnitra a národní bezpečnosti
Edward Scicluna - ministr financí
Konrad Mizzi - ministr energetiky a vodních zdrojů
Godfrey Farrugia - ministr zdravotnictví