9.1. Podmínky vstupu zahraničního kapitálu (omezení, pobídky pro investory)

Investiční klima je v Bolívii v procesu transformace. Regulaci investiční činnosti zajišťuje zákon č. 1182 ze 17. 9. 1990 („Zákon o investicích“). V únoru 2009 vládní strana MAS prosadila změnu ústavy, která podporuje státem vlastněné firmy a společnosti, kontrolu státu nad přírodními zdroji a přikládá větší význam právům zaměstnanců. Z pohledu investiční činnosti jsou nejdůležitější následující ustanovení nové ústavy:

• národní investice mají přednost před zahraničními investicemi (článek 320)
• ekonomické aktivity nesmí poškodit kolektivní zájmy (článek 47)
• právo soukromého vlastnictví – musí sloužit sociálním cílům a nesmí jít proti kolektivním zájmům (článek 56)
• zneužívání přírodních zdrojů ve prospěch osob, firem, cizího státu atd. je považováno za zradu (článek 124)
• ústava má právní převahu nad mezinárodními dohodami a smlouvami (článek 410)

V prosinci 2009 byl prezident E. Morales znovuzvolen prezidentem a hnutí MAS získalo legislativní většinu v parlamentu. Na tomto základě hodlá MAS prosadit více než 100 zákonů k aplikaci nové ústavy, týkajících se např. zakotvení vlastnických práv původních obyvatel na půdu, změn legislativy, soudnictví, výkonu vládní moci, obchodu, zahraničních investic, vlastnictví přírodních zdrojů, veřejného zdravotnictví a školství, postavení regionálních, municipálních, místních a indiánských autorit atd. Tyto chystané úpravy s největší pravděpodobností zkomplikují zahraničním investorům jejich postavení v ekonomice země.

Zahraniční investoři nepodléhají speciální registraci a současný investiční zákon č. 1182 z roku 1990 poskytuje zahraničním investorům stejná práva a postavení jako místním investorům. Dle nové ústavy je však nutné zisky z investiční činnosti, využívající přírodní zdroje, reinvestovat na území Bolívie.

Status „autonomie původních obyvatel“ zakotvený v současně platné ústavě je nový a jeho začlenění do bolivijské společnosti bude vyžadovat nemalou legislativní práci Kongresu. Ústava nicméně předpokládá, že tento status jim umožní kontrolovat přírodní zdroje na svých pozemcích, popř. využít finančních zdrojů poskytnutých ve formě kompenzace od centrální vlády.

Bolívie neposkytuje zahraničním investorům žádné speciální pobídky. Na úrovni centrální vlády nejsou poskytovány žádné daňové úlevy, nicméně na úrovni některých místních vlád existují vlastní daňová osvobození.

9.2. Přímé zahraniční investice v teritoriu (odvětvová a teritoriální struktura)

V roce 2010 přímé zahraniční investice vzrostly o 228 mln. USD, což představuje nárůst o 33 %.  Ve vztahu k HDP přímé investice dosáhly 4,7 %. Směřovaly především do ropného průmyslu – 34 % a průmyslové výroby – 31 %.

Přímé zahraniční investice (mln. USD)

	2007	2008	2009	2010
Přímé zahraniční investice	953,3	1 302,0	686,7	914,7

Zdroj: Banco Central de Bolívia

Podle teritoriální struktury jsou hlavními investory Švédsko (25 %), USA (23 %), Brazílie (12 %), Kajmanské ostrovy (7 %), Argentina (6 %), Velká Británie (4 %), Kanada (4 %) a Francie (3 %).

Bolívie má podepsány bilaterální dohody o ochraně investic s Argentinou, Belgií a Lucemburskem, ČLR, Francií, SRN, Itálií, Mexikem, Nizozemím, Peru, Rumunskem, Španělskem, Švýcarskem, Velkou Británií a USA. Nicméně je třeba mít v patrnosti, že nová ústava vyžaduje renegociaci všech bilaterálních dohod.

9.3. České investice v teritoriu

V Bolívii nejsou registrovány žádné české investice.

9.4. Nejperspektivnější odvětví pro investice, privatizační a rozvojové projekty

Podle bolivijské strany jsou výhody v investování v Bolívii založeny na následujících faktorech:

• příhodné klima pro investice a obchod
• geografické umístění Bolívie (ovšem nemá přístup k moři)
• dobrý přístup na mezinárodní trhy
• slušné zacházení se zahraničními investory
• dobrá infrastruktury a možnost exportu
• dostupné přírodní zdroje

Obecně se dá říci, že nejperspektivnější investiční sektory byly „uchváceny“ zahraničními investory již v první fázi privatizačního procesu odstartovaného bolivijskou vládou počátkem 90. let. Po vstupu zahraničního kapitálu a managementu zaznamenaly prudký rozvoj především komunikace, bankovnictví, ale i média a těžba surovin. Významným příjemcem zahraničních investic se staly zpracovatelský průmysl, těžba minerálů a zemního plynu. Je však třeba připomenout současné politické směřování, které začíná budit nejistotu mezi investory.

Dle oficiálních představitelů podnikatelských kruhů jsou v této době nejatraktivnějšími sektory pro zahraniční investice veřejné služby (telefonické služby, rozvod a dodávky elektřiny, plynu), budování infrastruktury (hlavně silniční sítě, která zoufale chybí a výrazně limituje rozvoj hospodářství). Pozornost vládní administrativy bude soustředěna na rozvoj bytové výstavby, s níž souvisí předpokládaný růst průmyslu stavebních hmot. Velké možnosti se rýsují také v investicích do agroprůmyslu - oblast Santa Cruz (pěstování sóji a bavlny), do těžby a zpracování minerálů, ropy a zemního plynu. „Zelenou“ budou mít rovněž ekologické projekty (které jsou v Bolívii absolutně v počátcích) jako např. budování čističek odpadních vod a zavlažovací systémy v zemědělských oblastech (Beni, Santa Cruz apod.). Dalšími atraktivními sektory mohou být energetika (malé vodní elektrárny, eolické elektrárny, výstavba plynovodů atd.), finanční sektor, textilní a oděvní průmysl, zpracování kůží, telekomunikace, dopravní sektor a rozvoj cestovního ruchu.

9.5. Rizika investování v teritoriu

Rizika investování jsou podobná jako v každé rozvojové zemi: spletitý administrativně-právní systém, málo výkonný státní aparát, náchylnost některých (mnohých) státních úředníků ke korupci, nutnost úhrady množství správních poplatků souvisejících se zřízením společnosti či zaregistrováním investice, nekvalifikovaná a nespolehlivá pracovní síla (hlavně v prefekturách mimoLa Paza Santa Cruz), s čímž souvisí i nízká znalost cizích jazyků a tím omezené možnosti komunikace. Při zahajování investičních činností či činnosti obchodní firmy je nezbytná přítomnost zástupce přímo v teritoriu. Spojení s místní komerčně právní kanceláří lze jen doporučit.

Rizikem pro zahraniční investory v Bolívii je případná nacionalizace, kterou bolivijská vláda provádí ve vybraných sektorech ekonomiky. Podle nové ústavy je např. možné vyvlastnění, pokud společnost nepřináší „veřejný prospěch“, popř. pokud nejsou naplněny „sociální účely“ (článek 57). Tento důvod a také neplacení daní může být důvodem odebrání pozemku a jeho převedení do rukou „bolivijského lidu“ (článek 401).  Nicméně se předpokládá úhrada spravedlivé kompenzace. Zaměstnanci mají právo převzít do správy opuštěné a nefunkční podniky (článek 54).