Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Mexiko teotihuacán
Mexiko Mexiko
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Vnitropolitická charakteristika

 

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Politický systém

Výkonná moc:

Hlavou státu je prezident volený přímou volbou na šestileté funkční období bez možnosti znovuzvolení. Poslední prezidentské volby se uskutečnily 1. 7. 2012. Výsledky posledních voleb: Enrique Peña Nieto 38,21 % (nástup prezidentské funkce 1. 12. 2012), Andrés Manuel Lopez Obrador 31,59 %, Josefina Vázquez Motta 25,41 %.

Prezident je zároveň předsedou vlády, jejíž členy jmenuje a odvolává dle svého uvážení (pozn.: jmenování generálního prokurátora vyžaduje souhlas Senátu), a vrchním velitelem ozbrojených sil.

Legislativní moc:

Legislativní moc je vykonávána dvoukomorovým parlamentem (Kongresem Unie – Congreso de la Unión), složeným z Poslanecké sněmovny a Senátu. Dolní hranicí volebního zisku pro vstup do parlamentu a definitivní registraci Federálním volebním ústavem IFE jsou 2 %.

Senát (Senado nebo Cámara de Senadores), horní komora, má 128 členů – 96 senátorů je voleno přímou volbou, 32 křesel je rozděleno dle poměrného klíče mezi jednotlivé politické strany podle výsledků voleb. Senátoři jsou voleni na šestiletá volební období s možností znovuzvolení. Poslední volby do Senátu se uskutečnily 1. 7. 2012. Politické strany získaly následující počty senátorů: PRI 52, PAN 38, PRD 22, PVEM 9, PT 5, nezávislí 2.

Poslanecká sněmovna (Cámara de Diputados), tedy dolní komora, má 500 členů – 300 poslanců je voleno přímou volbou, 200 křesel je rozděleno dle poměrného klíče podle zisků politických stran. Poslanci jsou voleni na tříleté funkční období bez možnosti bezprostředního znovuzvolení. Poslední volby se konaly 1. 7. 2012. Ve volbách získaly politické strany následující počty křesel: PRI 207, PAN 114, PRD 101, PVEM 33, PT 19, ostatní 26.

Soudní moc:

Nejvyšším orgánem soudní moci je Nejvyšší soudní dvůr (Suprema Corte de Justicia de la Nación). Zbytek soudního systému je obvyklý pro demokratické země.

Hlavní politické strany:

  • PRI – Institucionální revoluční strana (Partido Revolucionario Institucional) – strana levého středu, vítězná strana ve volbách v r. 2012; PRI vládla zemi nepřetržitě 71 let, do roku 2000; od r. 2009 opět získala většinu v Parlamentu; po dvou volebních obdobích 2000–2012, kdy v prezidentských volbách zvítězila strana PAN, se v roce 2012 znovu vrátila k moci; předseda César Camacho Quiroz
  • PAN – Strana národní akce (Partido Acción Nacional) – do r. 2012 vládní strana orientovaná doprava; předseda Gustavo Madero Muñoz
  • PRD – Strana demokratické revoluce (Partido de la Revolución Democrática) – levicově populistická strana; předseda Jesús Zambrano Grijalva
  • PT – Strana práce (Partido del Trabajo) – levicová, předseda Alberto Anaya Gutiérrez
  • PVEM – Strana zelených (Partido Verde Ecologista Mexicano) – ekologická strana
  • MC – Strana občanského hnutí (Movimiento Cuidadano) – původně Strana demokratické přeměny (CD), poté Přeměna (C), pod stávajícím jménem se prezentuje od 31. 7. 2011, levý střed, předseda Dante Delgado Rannauro
  • PANAL (NA) – Strana Nová Aliance (Partido Nueva Alianza), levicová, politické křídlo mocných odborů pracovníků ve školství; předseda Arturo Fernández Estrada

Vnitropolitický vývoj a zahraniční politika

V červenci 2012 se v Mexiku konaly všeobecné volby (prezidentské a parlamentní) a dále guvernérské a místní volby v 6 federálních státech a ve Federálním distriktu. Ve volbách se utkaly tři dominantní politické strany: Strana národní akce PAN (pravý střed, doposud vládní strana), tradiční středolevá Revoluční institucionální strana PRI (po sedm desetiletí monopolizovala ve 20. století politickou moc v zemi) a levicová Strana demokratické revoluce PRD.

V parlamentních i prezidentských volbách v r. 2012 zvítězila s převahou PRI, která se tak, po dvou prezidentských volebních obdobích pravicové PAN, vrací v Mexiku znovu k moci. Druhé místo v obou komorách Parlamentu obsadila doposud vládnoucí PAN a třetí místo zaujala levicová strana PRD. Vítězem prezidentských voleb se stal kandidát strany PRI Enrique Peňa Nieto, jehož inaugurace do funkce se uskutečnila dne 1. 12. 2012.

Předchozí vládě PAN pod vedením prezidenta Felipe Calderóna se podařilo během druhého volebního období dosáhnout některých potřebných reforem v oblasti sociální (např. zavedení všeobecného zdravotního pojištění), na novou vládu však čeká pokračování potřebných sociálních a politických reforem, včetně složité reformy policejní a klíčové reformy soudní moci, započaté již před několika lety. Zásadními tématy prvních měsíců nové vlády je vzdělávací reforma a dále reforma doposud monopolizovaného sektoru komunikací. V obou sektorech již byly některé zásadní kroky k budoucím změnám učiněny. Dalším silným tématem nového prezidenta a vlády je energetická reforma a umožnění vstupu zahraničních investicí do energetiky (včetně investicí do státního PEMEXu), posun v tomto sektoru však lze očekávat nejdříve v horizontu let.

Bezpečnostní situace v Mexiku měla v uplynulém volebním období, a má i nadále, zhoršující se tendenci. Ve většině severních států Mexika (Baja California, Chihuahua, Cohuila, Colima, Durango, Nayarit, Sinaloa, Sonora, Tamaulipas či Zacatecas) zůstává situace i nadále vážná, ke zhoršení však došlo i v dalších, donedávna relativně bezpečných státech. V průběhu roku 2012 narostlo násilí ve státech Veracruz, Nuevo León, Guerrero a Michoacán, na počátku roku 2013 došlo ke zhoršení rovněž ve státě Estado de México. Statistiky zveřejněné v posledních měsících ukazují rovněž vysoký nárůst úmrtí nejen spojených nejen s organizovaným zločinem, ale i s další „běžnou“ kriminalitou, což svědčí o celkovém růstu násilí v mexické společnosti.

Na mezinárodním poli jsou hlavním partnerem Mexika především Spojené státy americké, které svou geografickou polohou jasně Mexiko ovlivňují. Avšak i v Latinské Americe má Mexiko své priority, přičemž jednou z hlavních priorit jsou dohody o volném obchodu. V dubnu 2011 podepsal prezident Calderón spolu s prezidenty Peru, Kolumbie a Chile Deklaraci o Tichomořském partnerství, která založila integrační uskupení podél Pacifiku, a v průběhu roku 2012 byly uzavřeny další dílčí smlouvy, které by v budoucnu měly vést k vytvoření jednotného trhu. Jeho cílem je především dosažení větší konkurenceschopnosti a zvýšení šancí členských zemí pro vstup na asijské trhy. Stejnou tematikou se zabývalo i říjnové setkání představitelů Mexika, Nikaraguy, Guatemaly, Kostariky, Panamy, Belize, Hondurasu, Dominikánské republiky a Kolumbie, kde byla navržena, a poté schválena dohoda o volném obchodu mezi těmito zeměmi, která byla oficiálně prezidenty zemí oznámena a podepsána na konci roku 2011. Od září 2012 nastává přechodné několikaleté období, během kterého bude postupně aplikována na jednotlivé členské státy anebo produkty.

Mexiko je strategickým partnerem EU. Vztahy Mexiko – EU jsou velmi vstřícné a i nadále pokračuje spolupráce na poli vědy, techniky či vzdělávání, politická spolupráce na poli mezinárodním (např. v oblasti klimatické změny) či v ekonomické oblasti (např. vytváření programů pro mexické malé a střední podniky pro snadnější vstup na evropský trh). Aktuálním tématem bilaterálních vztahů je potřeba aktualizace Globální dohody v návaznosti na postup dohody o volném obchodě EU–USA.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu je prezident s rozsáhlými pravomocemi včetně vedení vládního kabinetu, volený na šest let. Je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil. Od 1. prosince 2012 tuto funkci vykonává nový prezident Enrique Peña Nieto, zvolený v červenci 2012 za stranu PRI.

2.3. Složení vlády

Vláda jmenovaná a přímo řízená prezidentem republiky má aktuálně celkem 54 členů (20 ministrů tzv. „užšího“ a 42 členů tzv. „širšího“ kabinetu). Současná mexická vláda v čele s prezidentem Enrique Peňa Nietem zahájila své šestileté funkční období 1. prosince 2012. Kabinet je rozdělen do dvou skupin („užší“ a „širší“ kabinet) dle významu resortů a dle povahy zajišťovaných konkrétních úkolů pro fungování země.

Užší kabinet má klíčové úkoly pro řešení hlavních okruhů problémů mexické současnosti – hospodářský růst (včetně energetiky), lidský rozvoj a bezpečnost. Detailnějšími otázkami je pověřen tzv. rozšířený kabinet – koordinátoři. Ti mají slaďovat politiku jednotlivých ministerstev s cílem řešit nejcitlivější aktuální problémy. Do rozšířeného kabinetu proto patří i ředitelé hlavních státních institucí a státních podniků.

I aktuální vláda prezidenta Enrique Peňa Nieta (stejně jako tomu bylo v případě vlády F. Calderona) je složena z velké části z odborníků a technokratů. Nejdůležitější resorty však Enrique Peňa Nieto obsazuje nejen odborně vybavenými, ale současně i jemu blízkými osobami. Velká část ministrů má bohaté zkušenosti i ze soukromého sektoru, který Nieto pro další rozvoj Mexika považuje za klíčový. Na základě svého přesvědčení o klíčové úloze hospodářských reforem postavil Enrique Peňa Nieto i svou dlouhodobou vizi vládní politiky, kterou se díky dohodě mezi třemi klíčovými politickými stranami PRI, PAN a PRD podařilo formulovat v politické dohodě tzv. „Pacto por México“.

Současná mexická vláda:

kompletní podoba rozšířeného kabinetu – životopisy členů vlády, jejich fotografie a e-mailové adresy – jsou uvedeny na webové stránce prezidentské kanceláře)

  • Prezident republiky: Enrique Peña Nieto

Užší kabinet:

  • Ministr vnitra: Miguel Ángel Osorio Chong
  • Ministr zahraničních věcí: José Antonio Meade Kuribreña
  • Ministr financí: Luis Videgaray Caso
  • Ministr národní obrany: generál Salvador Cienfuegos Zepeda
  • Ministr vojenského námořnictva: admirál Vidal Francisco Soberón Sanz
  • Ministr hospodářství: Ildefonso Guajardo Villarreal
  • Ministryně sociálního rozvoje: Rosario Robles Berlanga
  • Generální prokurátor: Jesús Murillo Karam
  • Ministr spojů a dopravy: Gerardo Ruiz Esparza
  • Ministr práce a sociálních věcí: Alfonso Navarrete Prida
  • Ministr životního prostředí: Juan José Guerra Abud
  • Ministr energetiky: Pedro Joaquín Coldwell
  • Ministr zemědělství, živočišné výroby, rozvoje venkova, rybolovu a výživy: Enrique Martínez y Martínez
  • Ministr školství: Emilio Chuayffet Chemor
  • Ministryně zdravotnictví: Mercedes Juan López
  • Ministryně cestovního ruchu: Claudia Ruiz Massieu Salinas
  • Ministr zemědělské reformy: Jorge Carlos Ramírez Marín
  • Soudní poradce výkonné moci: Humberto Castillejos Cervantes

Rozšířený kabinet:

  • Předseda Mexického institutu sociálního zabezpečení: José Antonio González Anaya
  • Předseda Ústavu sociálního zabezpečení státních zaměstnanců: Sebastián Lerdo de Tejada Cavvarrubias
  • Generální ředitel státního podniku Petróleos Mexicanos: Emilio Lozoya Austin
  • Předseda Národní komise pro elektrickou energii: Francisco Rojas Gutierrez
  • Předseda Národní komise pro vodní hospodářství: David Korenfeld Federman

.