Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

USA New York
USA USA
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Finanční a daňový sektor

 

5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let

 

Federální rozpočet USA (v mld. USD)

 

2009

2010

2011

2012

2013

Příjmy

2105,0

2162,7

2302,5

2469

2902,0

Výdaje

3517,7

3456,2

3598,1

3796

3803,4

Saldo

-1412,7

-1293,5

-1295,6

- 1327

- 901,4

Zdroj: U.S. Department of Treasury and Office of Management and Budget

Federální rozpočet a fiskální politika USA

V průběhu uplynulých 40 let se příjmy federálního rozpočtu USA pohybovaly v rozmezí 15 – 20% HDP Spojených států amerických. Nejvyšší úrovně, 21%, dosáhly ve fiskálním roce 1999-2000, pouze těsně nad hodnotou 15% HDP se pohybovaly v posledních třech letech, tedy v letech 2009 – 2012, pro aktuální rozpočtový rok je předpokládána hodnota mírně vyšší, a to okolo 17,4%. Za současné právní a ekonomické situace USA je předpoklad pro další zvyšování podílu rozpočtových příjmů na HDP v následujících letech, kdy se očekává postupné zotavení z hospodářské krize a zejména ukončení platnosti daňových úlev z let 2001,2003 a2009. Nejdůležitější příjmovou položkou federálního rozpočtu tak i v budoucnu zůstane výběr daní z příjmů fyzických osob a odvody na sociální pojištění.

Pokud jde o výdajovou stránku federálního rozpočtu, mandatorní výdaje tradičně tvoří 60 – 65% rozpočtových výdajů. Vzhledem ke stárnutí populace a k dlouhodobě se zvyšujícím výdajům na zdravotní péči bude do budoucna podíl mandatorních výdajů spíše stoupat. K nejdůležitějším mandatorním výdajovým položkám patří starobní důchody, náklady na zdravotní péči, sociální dávky a dávky v nezaměstnanosti. Žebříčku nemandatorních výdajů každoročně vévodí výdaje na obranu (více než polovina všech nemandatorních výdajů), následovány výdaji na vzdělání a rekvalifikace (10%), dopravní infrastrukturu (7%), sociální bydlení (5%), rozvoj zdravotnictví (5%), spravedlnost a soudnictví (4%) a mezinárodní vztahy včetně rozvojové pomoci (3,5%).

Rozpočtový rok 2012-2013

 Podle předběžných výsledků za rozpočtový rok 2012-2013 (rozpočtový rok probíhá v USA od 1.10. do 30.9. následujícího roku) představoval deficit federálního rozpočtu USA částku 901,4 mld. USD, resp. 5,5 % předpokládané výše HDP. Příjmy tvořily 2902 mld. USD, výdaje pak 3803,4 mld. USD.

 Nejdůležitější otázkou rozpočtového roku 2012-2013 byla blížící se hrozba tzv. „fiskálního útesu“, neboli hrozba skokového zvýšení daní poté, co na konci roku 2012 vypršela dohoda mezi Republikány a Demokraty o dočasném snížení daní, zároveň s automatickými rozpočtovými škrty (tzv. sequester), jakožto součást nadčasového řešení administrativy bývalého prezidenta G. W. Bushe, která uzákonila postupné snižování výdajů státu až do roku 2020. Tyto rozpočtové škrty se týkaly zhruba 2,4% hodnoty federálního rozpočtu, a to pouze u nemandatorních výdajů (cca 85 mld. USD). Polovinu škrtů absorboval resort obrany a menší část úspor se promítla také do hospodaření rezortů školství, zdravotnictví, bezpečnosti a např. také národních parků nebo letišť. Kongres s Bílým domem však může kdykoli problém vyřešit dohodou na dlouhodobém plánu snižování deficitu.

 V lednu 2013 odsouhlasil Kongres zvýšení daňových sazeb na nejvyšší příjmy a dalších daní o více než 600 miliard dolarů během deseti let. Vzhledem k pokračujícímu výraznému růstu mandatorních výdajů na sociální a zdravotní programy však celkové výdaje ani v roce 2013 neklesnou. Výdaje mají naopak i přes uvedené škrty růst o 15 mld. USD na 3,55 bilionu dolarů a v příštích letech se budou zvyšovat stále rychleji..

Další rozpočtový výhled do roku 2022

Rozpočtový výhled americké administrativy do roku 2022 je nicméně poněkud optimističtější, předpokládá se, že by v nadcházejících letech podíl deficitu na HDP měl postupně klesat až pod obecně akceptovatelnou hranici 3 % HDP. Ve fiskálním roce 2013 by měl deficit ještě dosáhnout podílu na HDP 7,6 %, v následujících letech by měl klesat až k očekávanému zhruba 1% HDP v roce 2018. Další růst deficitu rozpočtu je však předpokládán od roku 2019, kdy začnou do důchodového věku odcházet silné ročníky americké populace, tzv. „baby boomers“, což výrazně zvýší tlak na výdajovou stránku rozpočtu. 

Rozpočtové příjmy a výdaje v detailním členění (mld. USD):

 

2008

2009

2010

2011

2012

Příjmy

Celkem

2524,0

2105,0

2162,7

2302,5

2469

 

Daně z příjmů fyzických osob

1145,7

915,3

898,5

1359

1179

 

Daně z příjmů právnických osob

304,3

138,2

191,4

281

286

 

Sociální pojištění

900,2

890,9

864,8

972

839

 

Ostatní příjmy

174,0

160,6

208,0

171

211

  Výdaje

Celkem (včetně "ostatních")

2982,5

3517,7

3456,2

3598,1

3796

 

Výdaje na obranu celkem

612,4

656,8

689,0

678

651

 

Ostatní nemandatorní výdaje

522,4

580,8

658,2

655

646

 

Sociální pojištění (důchody)

612,1

677,7

700,8

701

773

 

Zdravotní pojištění Medicare

456,0

499,0

520,5

560

478

 

Zdravotní pojištění Medicaid

201,4

250,9

272,8

250,9

255

 

Sociální a nezaměstn. dávky

260,7

350,3

437,5

365

404

 

Ostatní důchody a dávky (pro invalidy)

128,9

137,7

138,4

142

126

Saldo

-458,6

-1412,7

-1293,5

- 1295,6

-1327

Pramen: Congressional Budget Office

 

5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let)

Platební bilance USA (mld. USD)

Hodnoty v mld. USD 

2008

2009

2010

2011

2012

Běžný účet

obchod se zbožím

    Vývoz

1304,9

1068,5

1288,7

2105,0

2194,5

 

 

    Dovoz

-2139,5

-1575,4

-1934,6

-2235,7

-2299,4

 

 

Bilance zboží

-834,6

-506,9

-645,9

-130,7

-104,9

 

obchod se službami

    Vývoz

534,1

502,3

548,9

607,7

630,4

 

 

    Dovoz

-398,3

-370,3

-403,0

-429,3

-434,6

 

 

Bilance služeb

135,8

132,0

145,9

178,4

195,8

 

Obchodní bilance

-698,8

-374,9

-500,0

-47,4

90,9

 

 

Příjmy ze zahraničí

    

796,6

588,2

663,2

738,7

736,1

 

 

Platby do zahraničí

    

-644,6

-466,8

-498,0

517,7

543,4

 

 

Bilance příjmů

 

152,0

121,4

165,2

221,0

192,7

 

 

Jednostranné transfery

-122,0

-124,9

-136,1

-134,6

-134,1

 

 

Bilance běžného účtu

-668,8

-378,4

-473,9

38,7

149,5

 

Finanční

účet

US aktiva v zahraničí bez finančních derivátů

 

156,1

-140,5

-152

-396,3

17,9

 

 

 

    US oficiální rezervy

-4,8

-52,3

-1,83

-15,87

-4,46

 

 

 

     US vládní aktiva

-529,6

541,3

7,54

-102,15

8,51

 

 

 

     US privátní aktiva

690,5

-629,6

-1010,9

-278,3

-62,7

 

 

Cizí aktiva v USA bez

 finančních derivátů

 

454,7

305,7

895,9

618,9

384,9

 

 

 

     Cizí oficiální aktiva

550,8

450,0

349,7

164,8

373,6

 

 

 

     Ostatní cizí aktiva

-96,0

-144,3

546,2

454,1

112,6

 

 

Finanční deriváty, netto

 

-32,9

50,8

13,73

6,77

-3,07

 

                       

Zdroj: U.S. Department of Commerce, Bureau of Economic Analysis

 

 

 

5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba

 5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba

Veřejné (vládní) zadlužení se v USA označuje jako „public“ či „national debt“ a provází Spojené státy americké v podstatě od doby jejich vzniku.K jeho prohlubování dochází primárně díky opakovaným deficitům veřejných rozpočtů. Historický vývoj veřejného zadlužení v USA je možno demonstrovat na následujících údajích. V roce 1940 veřejný dluh v USA dosahoval hodnoty 43 mld. USD (tj. 52% HDP), v roce 1950: 257 mld. USD (54 % HDP), v roce 1970: 380 mld. USD (38% HDP), v roce 1980: 909 mld. (33% HDP), v roce 1990: 3 206 mld. (56% HDP), v roce 2000: 5 629 mld. (58% HDP), v roce 2008: 9 985 mld. (70% HDP), v roce 2010: 14 450 mld. USD (96% HDP) a na konci roku 2012: 16 394 mld. USD (cca 100% HDP). Za posledních 5 let se tak vládní dluh zvýšil o plných 78 %, což je velmi varovný vývoj.

 V USA je již od roku 1917 zákonem stanoven limit na výši federálního dluhu. Zatímco první limit byl tehdy určen ve výši 11,5 miliardy USD, dle v současné době platného zákona je maximální federální zadlužení stanoveno na 16,7 bilionu USD. Od roku 1962 byl zákonný limit zvýšen již 75krát, z toho 11krát od roku 2001. Na první pohled se tedy zdá, že limit příliš neplní svůj účel, tj. nedokáže zabránit nárůstu dluhu, neboť v případě potřeby jej Kongres vždy navýší. V roce 2011 dokonce agentura Standard and Poor´s v reakci na rozpočtový problém USA spojený s negativním výhledem poprvé v historii snížila úvěrový rating USA z nejvyššího stupně AAA o jednu úroveň na AA+.

 V létě roku 2011, poté co bylo dosaženo dalšího dluhového limitu, došlo mezi republikány a demokraty v Kongresu k rozkolu, kdy reálně hrozilo, že dohoda o navýšení limitu nebude uzavřena a země tak fakticky zbankrotuje, neboť si již nebude moci půjčovat na krytí svých výdajů. Příčinou byl spor o způsob, jak v budoucnu snižovat rozpočtové deficity a posléze i federální dluh. Demokraté prosazovali zvýšení daní pro nejbohatší příjmové skupiny, republikáni naopak tvrdší škrty v sociálních a zdravotnických programech. Na poslední chvíli byla dosažena kompromisní dohoda v podobě zákona Budget Control Act, který limit dluhu postupně ve třech fázích navýšil tak, že zajistil fungování země do konce roku 2012.

 Na konci r. 2012 se ovšem situace opakovala, s tím že i přes přijetí výjimečných opatření hrozil zemi pád z tzv. „fiskálního útesu“, což byl souběh výrazného zvýšení daní a tvrdých výdajových škrtů, jejichž kombinace dle platné legislativy měla nastat k 1. lednu 2013. V oblasti příjmů vypršela platnost zákonů, dočasně snižujících výši daňové zátěže občanů i firem, na výdajové straně pak měla vstoupit v platnost opatření tzv. sekvestru znamenající výdajové škrty ve výši zhruba 110-120 miliard USD ročně po dobu následujících 10 let rovnoměrně rozdělené mezi výdaje na obranu země a další mandatorní výdaje.

 Po horečných jednáních byl nakonec 1.1.2013 přijat tzv. American Taxpayer Relief Act, který umožnil odložení vyššího zdanění a tudíž zvýšení rozpočtového deficitu. V průběhu roku 2013 však nejprve vstoupila kvůli nemožnosti dohody v Kongresu v platnost výše uvedených opatření sekvestru a poté byl v květnu 2013 zvýšen dluhový limit na současných 16,7 bilionu USD. Koncem září 2013 však ministr financí USA Lew oznámil v Kongresu, že zhruba v polovině října přestane mít vláda možnost dalších výpůjček, neboť její likvidita poklesne k úrovni 30 mld. USD na pokrytí všech finančních závazků země. Americká ekonomika tak i v současné době  nemá dlouhodobé řešení jak se vyrovnat s neudržitelným nárůstem zadlužování.

K věřitelům amerického státního dluhu patří přibližně z poloviny Federální rezervní systém (Fed) a mezivládní holdingy, cca z 28% zahraniční a mezinárodní věřitelé, cca z 5,5% státní a místní vlády, cca z 5% vzájemné fondy (mutual funds), zbytek je roztříštěn mezi mnoho dalších subjektů. Ze zahraničních věřitelů mají největší podíly Čínská lidová republika (24,1%), Japonsko (20,7%), země OPEC (6,6%), různé země Karibiku (5,7%), Brazílie (4,8%), Rusko (4,5%) a další.

Pokud se týká dluhové služby, její úroveň se na počátku tisíciletí ustálila okolo hodnoty 8% výdajů federálního rozpočtu, poté začala mírně klesat. Současné extrémně nízké úrokové sazby pomáhají držet dluhovou službu dlouhodobě na snesitelné úrovni okolo 6% (např. 6,01% v roce 2012). V případě předpokládaného oživení ekonomiky se ale očekává odpovídající růst úrokových sazeb, který s sebou ponese opětný nárůst dluhové služby a související větší tlak na americký státní rozpočet.

5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)

Bankovnictví

Bankovní soustavu Spojených států tvoří centrální banka (Federal Reserve System - Fed) a rozvinutá síť komerčních bank a spořitelen.

Fed, který ve Spojených státech plní funkci centrální banky, byl založen 23. prosince 1913 a jeho hlavním úkolem je řízení měnové politiky. Strukturu Fed tvoří sedm částí: (1) rada guvernérů ve Washingtonu D.C., (2)12 Federálních rezervních bank a jejich 25 poboček po celé zemi, (3) Federální výbor pro volný obchod, (4) Federální rada poradců, (5) Klientská poradní rada, (6) Poradní výbor spořitelen a (7) komerční finanční instituce (banky, spořitelny, atd.). Fed má právo a povinnost určovat rezervy komerčních bank pro jištění osobních a obchodních kont. Fed také určuje diskontní sazbu. Dále pak určuje výšku a trvání úvěru podloženého cennými papíry. Rada guvernérů Fed kontroluje všechny rezervní banky a jejich aktivity. Další důležitou roli hraje Fed při oddělení bankovního a komerčního sektoru ekonomiky a dále kontroluje koupě akcií bankami a reguluje  tok informací o bankovních aktivitách vůči klientům. Fed má dvojí charakter. Je to de facto „banka bank“, kdy každá banka musí být povinně vlastníkem akcií příslušné regionální pobočky Fedu a současně jako většina centrálních bank na světě Fed sehrává důležitou roli v hospodářské politice státu: realizace monetární politiky zaměřené na plnění jednotlivých hospodářství cílů (růst ekonomiky, inflace, plná zaměstnanost apod.), dále pak provádění bankovního dohledu a poskytování finančních služeb americké vládě.

Podle oficiálních statistik byla v USA k 30. červnu 2013 federálně pojištěna (Federal Deposit Insurance Corporation/FDIC) deposita celkem v 6940 komerčních bankách a spořitelnách (v posledních letech přitom jejich počet každým rokem klesá zhruba o 300 subjektů). Celková aktiva u těchto finančních ústavů představovala 14.410 mld. USD. Od roku 2008 v USA zaniklo zejména v důsledku finanční krize celkem 608 finančních ústavů (z toho 143 v první polovině roku 2013). Vklady jsou v USA podle zákona pojištěny do výše 250 tis. USD na jeden vklad u jedné banky. Banky s ohroženou likviditou jsou buď převedeny do nucené správy FDIC a ta se snaží z jejich prodeje uspokojit věřitele nebo je banka spojena se silnějším partnerem. Největším pádem komerční banky během hospodářské krize 2008/2009 byl případ Washington Mutual (WaMu), která byla prodána JPMorgan Chase za 1,9 mld. dolarů v říjnu 2008. Aktiva WaMu v době pádu činila 307 mld. USD. Za zmínku zcela jistě stojí i fakt, že od počátku existence FDIC (1.1.1934), žádný střadatel s pojištěným vkladem v USA nepřišel o „jediný“ cent.

Na počátku ekonomické krize let 2008/2009 v USA stál právě finanční sektor, resp. jeho část poskytující hypotéční půjčky v oblasti nemovitostí, a to když se v létě roku 2007 v USA zhroutil tzv. trh s rizikovými hypotečními úvěry. Do vážných problémů se jeho následkem dostaly téměř všechny finanční instituce v USA (a v zámoří), právě v návaznosti na obří spekulativní investice do oblasti rizikových hypoték, resp. investičních instrumentů, které jimi byly jištěny. V červenci 2008 zavládla panika kolem finanční stability dvou státem jištěných obřích hypotéčních společností Freddie Mac a Fannie Mae, které zajišťovaly hypotéční úvěry v celkové hodnotě převyšující 5 bilionů dolarů v době, kdy celková výše hypotéčních úvěrů v USA činila přibližně 12 bilionů dolarů. Federální vláda USA byla nakonec nucena převzít nad Fannie Mae a Freddie Mac kontrolu. Další kritickou zprávou bylo převzetí známé investiční banky Merrill Lynch, která patřila mezi nejvíce postižené finanční ústavy hypotéční krizí od jejího samotného počátku, tradiční americkou komerční bankou Bank of America. Největší objetí krize byl však pád 158 let staré newyorské investiční banky Lehman Brothers, která byla 4. největší investiční bankou USA. Pád této investiční banky představoval krach zatím největší americké společnosti v historii vůbec. Zřejmě vzhledem k objemu špatných závazků banky se ji federální vláda zachránit neodvážila. Hodnota Lehman Bros. činila více než 690 mld. USD. Pro srovnání: firma WorldCom, která zkrachoval v roce 2002 měla hodnotu něco málo přes 100 mld. a ještě známější krach Enronu v roce 2001 představoval „pouhých“ 65 mld. USD. Dalším finančním ústavem na samém pokraji zhroucení byl pojišťovací gigant American International Group (AIG), kterému však federální instituce poskytly záchrannou půjčku v rekordní výši 180 mld. USD (viz níže).

V zájmu prevence opakování finanční krize byl v r. 2010 přijat Kongresem tzv. Dodd-Frankův zákon (plným názvem Dodd–Frank Wall Street Reform and Consumer Protection Act), který se zaměřil na tři hlavní navzájem se prolínající problémové oblasti: regulace, deriváty a TBTF (tj. banky příliš velké na to, aby padly). Pokud jde o vyšší regulaci, při centrální bance vzniklo Bureau of Consumer Financial Protection,s cílem dohlížet na trh hypoték a kreditních karet a byl také vytvořen dozorový orgán Financial Stability Oversight Council, který identifikuje finanční ústavy, jejichž případný pád by představoval riziko pro celý finanční systém USA. Zákon obsahuje také tzv. Volckerovo pravidlo, podle nějž banky musí oddělit od „matky“ své divize obchodující s vlastním jměním a zbavit se podílů v hedge fondech a kapitálových společnostech. Pokud jde o TBTF, obsahuje zákon pravomoc vlády USA obsadit velké finanční ústavy s rizikem pádu, nastolit krizový management a věřitele vyplatit z fondů vytvořených z nově zavedených daní pro finanční sektor.

 

Od roku 2009 pak organizuje Fed ve spolupráci s administrativou v největších amerických bankách každoročně zátěžové testy, tzv. „stress tests“, které by měly ukázat na kolik je bankovní sektor v USA schopen se vypořádat s nejrůznějšími scénáři zhoršování se ekonomické situace, což by mohlo vést k dalšímu nesplácení úvěrů. Výsledky dopadají pro americké banky víceméně dobře, některé banky jsou nuceny navýšit kapitál či přijmout další opatření, nicméně testy vyvrací nejhorší předpovědi. V současné době je možno bankovní systém USA v podstatě označit za stabilizovaný. Většina bank v USA, díky dlouhodobě udržované nulové základní úrokové sazbě poskytované Fed/em a razantnímu snižování vlastních provozních nákladů, opět vykazuje solidní provozní zisky a jejich akcie se stávají znovu atraktivními i pro drobné investory.

Určitá rizika do budoucna však mohou plynout především z trhu komerčních realit, kde se zvyšuje podíl developerů, kteří mají problémy se splácením úvěrů a stále velkého množství nesplácených hypoték ze strany domácností. Řešení těchto problémů by se mělo podařit rozložit do několika let. Ekonomičtí experti již však nicméně v nejbližší době neočekávají další velké krize typu zhroucení se finančních ústavů typu WaMu či Lehman Brothers.

 10 největších bank v USA podle výše aktiv k 30.6.2013:

            Název banky                                      Sídlo                                       Aktiva (mil. USD)

1.         JP Morgan Chase                             New York, NY                                   $2.439,5

2.         Bank of America                               Charlotte, NC                                     $2.125,7

3.         Citigroup                                           New York, NY                                   $1.884,0

4.         Wells Fargo                                       San Francisco, CA                              $1.440,6

5.         Goldman Sachs Group                      New York, NY                                     $938,6

6.         Morgan Stanley                                New York, NY                                     $802,7

7.         AIG                                                    New York, NY                                     $537,4

8.         GE Capital Corporation                   Norwalk, CT                                        $529,0

9.         Bank of New York Mellon               New York, NY                                     $360,5

10.       U.S. Bancorp                                     Minneapolis, MN                                  $353,4

Zdroj: National Information Center - Federal Reserve System

 Pojišťovnictví

Tak jako jsou USA finančním světovým centrem, platí to i v oblasti pojišťovnictví. USA jsou nejen největším pojišťovacím střediskem, ale také hlavním generátorem nových pojišťovacích produktů a zajišťovacích schémat. Důležitost a velikost tohoto trhu lze dokumentovat na skutečnosti, že pojišťovny vytvářejí 6-8 % amerického HDP. Počet zaměstnanců v sektoru je přes dva miliony. Regulátoři registrují celkem přes 1000 pojišťoven s platnou licencí. Z nich je přes 100 zahraničních, nejvíce kanadských, nizozemských, francouzských, britských a švýcarských.

Vážnost, jakou Američané věnují např. oblasti životního pojištění dokumentuje fakt, že počet životních pojistek překračuje počet obyvatel USA (cca 380 mil.). Jen životní pojišťovny mají uzavřeny pojistky v celkové hodnotě 19.1 trilionu USD. Pojišťovací legislativu si určují jednotlivé státy prostřednictvím svých administrativ, většinou pod názvem Department of Insurance v čele s Insurance Commissioner. Ten je i arbitrem při případných sporech a stížnostech klientů  na pojišťovny. Aby byla zajištěna alespoň částečná kooperace a příbuznost pravidel mezi jednotlivými státy, působí na federální úrovni nevládní Národní asociace pojišťovacích ministrů (NAIC), sdružující regulátory jednotlivých U.S. států. Asociace vydává doporučení, kterými se státy mohou ale nemusí při přijímání vlastní legislativy řídit. V praxi se většina států doporučeními asociace řídí.

Za nejdůležitější – vzhledem k existenci finančního centra na Wall Streetu – je považován pojišťovací odbor administrativy státu New York. 93 % životních pojišťoven je sdruženo v zájmové organizaci Americká rada životních pojistitelů se sídlem ve Washingtonu D.C. Velká část U.S. pojišťoven má sídlo na Bermudských ostrovech. Bermudy, které jsou pod britskou správou, nabízejí pojišťovacím společnostem výhodné daňové podmínky. Ještě více jsou Bermudy oblíbeny mezi zajišťovnami (pojišťovny pojišťoven), ze čtyřiceti největších zajišťoven na světě tam sídlí třináct. Americké pojišťovny si často tuto informaci nechávají „pro sebe“ a i když je regulační rámec ostrova pozitivně hodnocen a převážně v souladu s mezinárodními účetními standardy, často o tom neví ani jejich klienti.

Neexistence jednotného federálního regulačního rámce je předmětem časté kritiky ze strany politiků a odborníků. Podle jejich názoru USA postrádají organizaci schopnou pracovat s poznatky z globálních trhů a adekvátně reagovat v případě náhlé potřeby. Roztříštěný pojišťovací dohled mezi jednotlivými U.S. státy podle nich nemůže tuto roli splnit. Pojišťovací společnosti se jednotnému federálnímu dohledu spíše brání. Argumentují tím, že pojištění je slibem vyplatit pojištěnému v případě škody finanční náhradu a jako takové je tedy vázáno na místo události a regulační rámec státu kde k ní došlo.

Největší pojišťovnou v oblasti pojištění života a majetku je AIG - American International Group. Dále: Berkshire Hathaway Group (vlastní ji finančník a jeden z nejbohatších lidí planety W. Buffett), Allstate, Hartford Financial Group, The Travelers Companies, Liberty Mutual Insurance, Nationwide, Progressive, Loews Corporation atd. Nejvíce pojistek na automobily a domy má uzavřena pojišťovna State Farm (76 milionů uzavřených pojistek, zaměstnává 68.000 lidí). Mezi největší pojišťovny též v posledních letech patří firma GEICO, která je vlastněna Berkshire Hathaway.

České firmy obchodující a podnikající v USA si musí uvědomit důležitost, jaká je zde věnována pojištění (téměř) veškerých aspektů podnikání. Pojištění je důležitou součástí prakticky každé obchodní transakce a rozmanitost jednotlivých pojistných produktů a kombinací je obrovská. Zahraničním firmám se v první instanci vyplatí oslovit pojišťovacího brokera, v ideálním případě se zkušeností s obchodníky z Evropy. Doporučujeme zvážit angažování právního či pojišťovacího experta i v případě, že americký partner již příslušná ustanovení do smlouvy „automaticky“ zařadil, ve většině případů jsou diskutovatelná (avšak z pohledu české firmy ne bez pomoci místního experta, stojícího na naší straně). Síla pojišťoven je předmětem hodnocení mnoha ratingových společností, nejznámější je hodnocení firmou A.M. Best (www.ambest.com).

Užitečné weby: www.naic.org; www.acli.org; www.dfs.ny.gov.

Vyhledávání pojišťoven ve státě New York: http://www.dfs.ny.gov/insurance/tocol4.htm

 

5.5. Daňový systém

Podobně jako v ČR jsou daně v USA rozděleny na přímé a nepřímé. Většina nepřímých daní má složku federální a státní, to znamená že část daní je odváděna příslušnému státu a část odvodu plyne do federální pokladny. Federální vláda také určuje některé položky daně z příjmu. Většina daní je v kompetenci státních orgánů. Míra zdanění je v různých oblastech USA odlišná.

1) Přímé daně

Daň ze zisku firem (corporate tax)

Tato daň je vybírána na všech správních úrovních (federální, státní, místní). Je třeba vyplnit a odevzdat tři formuláře pro jednotlivé úřady. Některé státy Unie (Nevada, South Dakota, Texas, Washington a Wyoming) nemají daň ze zisku firem. Ve zhruba 30 státech Unie má daň ze zisku firem pouze jednu sazbu, jejíž výše se pohybuje od 0,26% (Ohio) do 9,99% (Pennsylvania). V ostatních státech Unie má daň ze zisku firem několik daňových pásem.

Federální daň ze zisku firem v USA má 8 daňových pásem. Přehled sazeb včetně výše zdanitelného zisku ukazuje následující tabulka. 

Výše zdanitelného zisku

Sazba daně

0 - 50.000 USD

15%

50.001 - 75.000 USD

7.500 USD + 25% z částky nad 50.000 USD

75.001 - 100.000 USD

13.750 USD + 34% z částky nad 75.000 USD

100.001 - 335.000 USD

22.250 USD + 39% z částky nad 100.000 USD

335.001 - 10.000.000 USD

113.900 USD + 34% z částky nad 335.000 USD

10.000.001 - 15.000.000 USD

3.400.000 USD + 35% z částky nad 15.000.000 USD

15.000.001 - 18.333.333 USD

5.150.000 USD + 38% z částky nad 18.333.333 USD

18.333.334 USD a více

35%

 
Sociální pojištění (Social Security Tax) a zdravotní pojištění (Medicare Tax)

Platí je zaměstnavatel i zaměstnanec ze svého hrubého příjmu. Zaměstnavatel odvádí na sociální pojištění (social security) 6,2% a na zdravotní pojištění (medicare) 1,45% z objemu mezd svých zaměstnanců. Zaměstnanec odvádí to samé ze své mzdy. Dohromady tedy zaměstnavatel odvede za své zaměstnance 15,2% z objemu mezd.    

Daň z příjmu fyzických osob (Personal Income Tax)

Tato daň je vybírána také na všech správních úrovních (federální, státní, místní). Některé státy tuto daň nevybírají vůbec (Alaska, Florida, Nevada, South Dakota, Texas, Washington a Wyoming). Jiné státy (New Hampshire, Tennessee) vybírají daň z příjmu pouze z dividend a příjmů z úroků.

Některé státy mají pouze jednu sazbu daně z příjmu (Colorado 4,63%, Illinois 3%, Indiana 3,4%, Massachusetts 5,3%, Michigan 4,35%, Pennsylvania 3,07% a Utah 5%). Většina států (34) v USA má progresivní daň z příjmu. Nejvyšší sazba státní daně z příjmu (11%) se vybírá ve státech Oregon a Hawaii.

Federální daň z příjmu v USA má 6 daňových pásem. Sazba daně z příjmu se liší podle toho, zda je osoba v manželském svazku či nikoliv.

Cizinec neplatí daň z příjmu v USA, pokud  zde v kalendářním roce stráví méně než 183 dní a mzdu mu platí nepřetržitě jeho zahraniční zaměstnavatel. Další kritéria mohou být založena na tzv. kumulativním testu, který se vypočítává z počtu dnů strávených v USA za poslední tři roky.

Federální daň z příjmu osob v USA má 6 daňových pásem. Daňová sazba se liší podle toho, zda je osoba v manželském svazku či nikoliv. Přehled daňových sazeb pro rok 2012 včetně výše zdanitelného příjmu ukazuje následující tabulka: 

Sazba daně

Výše zdanitelného příjmu
(svobodní)

Výše zdanitelného příjmu
(manželský pár)

Výše zdanitelného příjmu
(manželský pár danící separátně)

10%

0 - 8.700 USD

0 - 17.400 USD

0 - 8.700 USD

15%

8.701 - 35.350 USD

17.401 – 70.700 USD

8.701 - 35.350 USD

25%

35.351 - 85.650 USD

70.701 - 142.700 USD

35.351 - 71.350 USD

28%

85.651 - 178.650 USD

142.701 - 217.450 USD

71.351 USD - 108.725 USD

33%

178.651 - 388.350 USD

217.451 - 388.350 USD

108.726 - 194.175 USD

35%

nad 388.351 USD

nad 388.351 USD

nad 194.176 USD


2) Nepřímé daně

Prodejní daň (Sales Tax)

Sales tax je daň ze spotřeby a tvoří určité procento ceny zboží a služeb (obvykle 5-8%). Ceny zboží a služeb jsou v USA totiž uváděny bez daně.Ta je připočtena až při samotném placení. Sales tax je něco jako DPH. Určitým rozdílem je však to, že sales tax platí pouze spotřebitelé. Prodejci ji neplatí, pokud nakoupené zboží nevyužívají. DPH platí i obchodníci, kteří dále prodávají nakoupené zboží. DPH zaplacenou při nákupu zboží pak dostávají zpět od finančního úřadu.  

Sales tax je vybírána na státní úrovni, někdy také na úrovni county (okres) či města/obce. Výše sales tax je rozdílná v jednottivých státech USA. Některé státy USA jako Aljaška, Montana, New Hampshire a Oregon sales tax nevybírají. V ostatních státech je výše daně od 2,07% (Delaware) do 8,25% (Kalifornie).

Letecké a letištní daně (Airport Tax)

V rámci této kategorie existuje několik druhů daně. Nejvýznamnější je vzhledem k objemu domácí letecké dopravy daň z každé prodané letenky.

Ta je kombinací podílu na ceně letenky a pevné částky a v současnosti činí 9 % + 1 dolar. Vedle toho je letecká doprava také zatížena daní z letecké nákladní dopravy a daní z prodeje leteckého paliva.

Telekomunikační daň (Telecommunications Tax)

Prodej telefonních předplacených telefonních karet je zdaněn 3 % z jejich předplacené hodnoty. Obsahuje-li karta místo dolarové hodnoty počet impulsů nebo počet minut, daň 3 % se vztahuje na hodnotu této služby, kterou stanoví U.S. Department of Treasury podle zvláštních předpisů.

Spotřební daň (Excise Tax)

Stejně jako v jiných zemích, i v USA je vybírána zvláštní spotřební daň na výrobky považované za „luxusní“ či za nadměrně zatěžující životní prostředí (pohonné hmoty, alkohol, cigarety atd.).

Spotřební daň

Předmět daně

Výše

daň sdruženého fondu úniku z podzemních palivových nádrží

0,1 centu na galon (c/gal)

speciální paliva

propan – 13,6 c/gal
tekutý zemní plyn – 11,9 c/gal
methanol – 9,15 c/gal

tabák a cigarety

úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 65 c na krabičku, v průměru 34 c na krabičku

vakcíny

75 c na dózu

motorová paliva

úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 20 % z prodejní ceny benzínu a 20 % u nafty, v průměru se u obou druhů paliva pohybují kolem 20 %

daň z prodeje piva

úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 9 c/gal,

v průměru 30 c/gal

daň z prodeje vína

úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 30 c/gal,

v průměru 60 c/gal

daň z prodeje alkoholu

úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 1,5 USD/gal,

v průměru 4 USD/gal, v některých státech má stát monopol

na prodej a distribuci alkoholu

 


.