Finanční a daňový sektor
5.1. Státní rozpočet – příjmy, výdaje, saldo za posledních 5 let
|
Federální rozpočet USA (v mld. USD) |
|||||
|
|
2008 |
2009 |
2010 |
2011 |
2012 |
|
Příjmy |
2524,0 |
2105,0 |
2162,7 |
2302,5 |
2673,4 |
|
Výdaje |
2982,5 |
3517,7 |
3456,2 |
3598,1 |
3760,6 |
|
Saldo |
-458,6 |
-1412,7 |
-1293,5 |
-1295,6 |
- 1087,2 |
Zdroj: U.S. Department of Treasury and Office of Management and Budget
Federální rozpočet a fiskální politika USA
V průběhu uplynulých 40 let se příjmy federálního rozpočtu USA pohybovaly v rozmezí 15 – 20% HDP Spojených států amerických. Nejvyšší úrovně, 21%, dosáhly ve fiskálním roce 2000, pouze těsně nad hodnotou 15% HDP se pak pohybovaly v posledních třech letech, tedy v letech 2009 - 2012. Za současné právní a ekonomické situace USA je předpoklad pro zvyšování podílu rozpočtových příjmů na HDP v následujících letech, kdy se očekává postupné zotavení z hospodářské krize a zejména ukončení platnosti daňových úlev z let 2001,2003 a2009. Nejdůležitější příjmovou položkou federálního rozpočtu tak i v budoucnu zůstane výběr daní z příjmů fyzických osob a odvody na sociální pojištění.
Pokud jde o výdajovou stránku federálního rozpočtu, mandatorní výdaje tradičně tvoří 60 – 65% rozpočtových výdajů. Vzhledem ke stárnutí populace a k dlouhodobě se zvyšujícím výdajům na zdravotní péči bude do budoucna podíl mandatorních výdajů spíše stoupat. K nejdůležitějším mandatorním výdajovým položkám patří starobní důchody, náklady na zdravotní péči, sociální dávky a dávky v nezaměstnanosti. Žebříčku nemandatorních výdajů každoročně vévodí výdaje na obranu (více než polovina všech nemandatorních výdajů), následovány výdaji na vzdělání a rekvalifikace (10%), dopravní infrastrukturu (7%), sociální bydlení (5%), rozvoj zdravotnictví (5%), spravedlnost a soudnictví (4%) a mezinárodní vztahy včetně rozvojové pomoci (3,5%).
Rozpočtový rok 2012
Podle předběžných výsledků za rozpočtový rok 2012 představoval deficit federálního rozpočtu USA částku 1327 mld. USD, resp. 8,5 % předpokládané výše HDP. Příjmy tvořily 2469 mld. USD, výdaje pak 3796 mld. USD.
Nejdůležitější otázkou rozpočtového roku 2012 byla blížící se hrozba tzv. „fiskálního útesu“, neboli hrozba skokového zvýšení daní poté, co na konci roku 2012 vypršela dohoda mezi Republikány a Demokraty o dočasném snížení daní, zároveň s automatickými rozpočtovými škrty (tzv. sequester), jakožto součást nadčasového řešení administrativy bývalého prezidenta G. W. Bushe, která uzákonila postupné snižování výdajů státu až do roku 2020. Tyto rozpočtové škrty se týkaly zhruba 2,4% hodnoty federálního rozpočtu, a to pouze u nemandatorních výdajů (cca 85 mld. USD). Polovinu škrtů bude absorbovat resort obrany a menší část úspor se promítne také do hospodaření rezortů školství, zdravotnictví, bezpečnosti, např. také národních parků nebo letišť. Kongres s Bílým domem však může kdykoli problém vyřešit dohodou na dlouhodobém plánu snižování deficitu.
V lednu 2013 odsouhlasil Kongres zvýšení daňových sazeb na nejvyšší příjmy a dalších daní o více než 600 miliard dolarů během deseti let. Vzhledem k pokračujícímu výraznému růstu mandatorních výdajů na sociální a zdravotní programy však celkové výdaje ani v roce 2013 neklesnou. Výdaje mají naopak i přes uvedené škrty růst o 15 mld. USD na 3,55 bilionu dolarů a v příštích letech se budou zvyšovat stále rychleji. Prezident Obama zároveň vyzval k dohodě, která bude zahrnovat zvýšení daní, předpověděl ale, že přimět k tomu Republikány bude trvat několik týdnů nebo měsíců. Obama podle pozorovatelů sází na to, že Republikáni mohou podlehnout rostoucímu tlaku médií a veřejného mínění.
Celý problém škrtů je v podstatě důsledkem toho, že rozpočtový deficit se za Obamovy administrativy kvůli prudkému růstu výdajů zvýšil na bezprecedentní úroveň výrazně přesahující bilion dolarů ročně. Zatímco prezident Obama jakékoli podstatnější snižování výdajů po celou dobu své vlády odmítal, Republikány ovládaný Kongres využil v roce 2011 nutnosti navýšit limit federálního dluhu, motivován snahou spirálovitý výdajů zastavit.
Další rozpočtový výhled do roku 2022
Rozpočtový výhled americké administrativy do roku 2022 je nicméně poněkud optimističtější, předpokládá se, že by v nadcházejících letech podíl deficitu na HDP měl postupně klesat až pod obecně akceptovatelnou hranici 3 % HDP. Ve fiskálním roce 2013 by měl deficit ještě dosáhnout podílu na HDP 7,6 %, v následujících letech by měl klesat až k očekávanému zhruba 1% HDP v roce 2018. Další růst deficitu rozpočtu je však předpokládán od roku 2019, kdy začnou do důchodového věku odcházet silné ročníky americké populace, tzv. „baby boomers“, což výrazně zvýší tlak na výdajovou stránku rozpočtu.
Rozpočtové příjmy a výdaje v detailním členění (mld. USD):
|
|
2008 |
2009 |
2010 |
2011 |
2012 |
|
|
Příjmy |
Celkem |
2524,0 |
2105,0 |
2162,7 |
2302,5 |
2469 |
|
|
Daně z příjmů fyzických osob |
1145,7 |
915,3 |
898,5 |
1359 |
1179 |
|
|
Daně z příjmů právnických osob |
304,3 |
138,2 |
191,4 |
281 |
286 |
|
|
Sociální pojištění |
900,2 |
890,9 |
864,8 |
972 |
839 |
|
|
Ostatní příjmy |
174,0 |
160,6 |
208,0 |
171 |
211 |
|
Výdaje |
Celkem (včetně "ostatních") |
2982,5 |
3517,7 |
3456,2 |
3598,1 |
3796 |
|
|
Výdaje na obranu celkem |
612,4 |
656,8 |
689,0 |
678 |
651 |
|
|
Ostatní nemandatorní výdaje |
522,4 |
580,8 |
658,2 |
655 |
646 |
|
|
Sociální pojištění (důchody) |
612,1 |
677,7 |
700,8 |
701 |
773 |
|
|
Zdravotní pojištění Medicare |
456,0 |
499,0 |
520,5 |
560 |
478 |
|
|
Zdravotní pojištění Medicaid |
201,4 |
250,9 |
272,8 |
250,9 |
255 |
|
|
Sociální a nezaměstn. dávky |
260,7 |
350,3 |
437,5 |
365 |
404 |
|
|
Ostatní důchody a dávky (pro invalidy) |
128,9 |
137,7 |
138,4 |
142 |
126 |
|
Saldo |
-458,6 |
-1412,7 |
-1293,5 |
- 1295,6 |
-1327 |
|
Pramen: Congressional Budget Office
5.2. Platební bilance (běžný, kapitálový, finanční účet), devizové rezervy (za posledních 5 let)
Platební bilance USA (mld. USD)
|
Hodnoty v mld. USD |
2008 |
2009 |
2010 |
2011 |
2012 |
||||||
|
Běžný účet |
obchod se zbožím |
Vývoz |
1304,9 |
1068,5 |
1288,7 |
2105,0 |
2194,5 |
||||
|
|
|
Dovoz |
-2139,5 |
-1575,4 |
-1934,6 |
-2235,7 |
-2299,4 |
||||
|
|
|
Bilance zboží |
-834,6 |
-506,9 |
-645,9 |
-130,7 |
-104,9 |
||||
|
|
obchod se službami |
Vývoz |
534,1 |
502,3 |
548,9 |
607,7 |
630,4 |
||||
|
|
|
Dovoz |
-398,3 |
-370,3 |
-403,0 |
-429,3 |
-434,6 |
||||
|
|
|
Bilance služeb |
135,8 |
132,0 |
145,9 |
178,4 |
195,8 |
||||
|
|
Obchodní bilance |
-698,8 |
-374,9 |
-500,0 |
-47,4 |
90,9 |
|
||||
|
|
Příjmy ze zahraničí |
|
796,6 |
588,2 |
663,2 |
738,7 |
736,1 |
|
|||
|
|
Platby do zahraničí |
|
-644,6 |
-466,8 |
-498,0 |
517,7 |
543,4 |
|
|||
|
|
Bilance příjmů |
|
152,0 |
121,4 |
165,2 |
221,0 |
192,7 |
|
|||
|
|
Jednostranné transfery |
-122,0 |
-124,9 |
-136,1 |
-134,6 |
-134,1 |
|
||||
|
|
Bilance běžného účtu |
-668,8 |
-378,4 |
-473,9 |
38,7 |
149,5 |
|
||||
|
Finanční účet |
US aktiva v zahraničí bez finančních derivátů |
|
156,1 |
-140,5 |
-152 |
-396,3 |
17,9 |
|
|||
|
|
|
US oficiální rezervy |
-4,8 |
-52,3 |
-1,83 |
-15,87 |
-4,46 |
|
|||
|
|
|
US vládní aktiva |
-529,6 |
541,3 |
7,54 |
-102,15 |
8,51 |
|
|||
|
|
|
US privátní aktiva |
690,5 |
-629,6 |
-1010,9 |
-278,3 |
-62,7 |
|
|||
|
|
Cizí aktiva v USA bez finančních derivátů |
|
454,7 |
305,7 |
895,9 |
618,9 |
384,9 |
|
|||
|
|
|
Cizí oficiální aktiva |
550,8 |
450,0 |
349,7 |
164,8 |
373,6 |
|
|||
|
|
|
Ostatní cizí aktiva |
-96,0 |
-144,3 |
546,2 |
454,1 |
112,6 |
|
|||
|
|
Finanční deriváty, netto |
|
-32,9 |
50,8 |
13,73 |
6,77 |
-3,07 |
|
|||
Zdroj: U.S. Department of Commerce, Bureau of Economic Analysis
5.3. Zahraniční zadluženost, dluhová služba
Veřejné (vládní) zadlužení se v USA označuje jako „public“ či „national debt“ a provází Spojené státy americké v podstatě od doby jejich vzniku.K jeho prohlubování dochází primárně díky opakovaným deficitům veřejných rozpočtů. Historický vývoj veřejného zadlužení v USA je možno demonstrovat na následujících údajích. V roce 1940 veřejný dluh v USA dosahoval hodnoty 43 mld. USD (tj. 52% HDP), v roce 1950: 257 mld. USD (54 % HDP), v roce 1970: 380 mld. USD (38% HDP), v roce 1980: 909 mld. (33% HDP), v roce 1990: 3 206 mld. (56% HDP), v roce 2000: 5 629 mld. (58% HDP), v roce 2008: 9 985 mld. (70% HDP), v roce 2010: 14 450 mld. USD (96% HDP) a na konci roku 2012: 16 433 mld. USD (108% HDP). Za posledních 5 let se tak vládní dluh zvýšil o plných 78 %, což je velmi varovný vývoj.
Věřitele amerického státního dluhu tvoří z přibližně poloviny Federální rezervní systém (Fed) a mezivládní holdingy, cca z 28% zahraniční a mezinárodní věřitelé, cca z 5,5% státní a místní vlády, cca z 5% vzájemné fondy (mutual funds), zbytek je roztříštěn mezi mnoho dalších subjektů. Ze zahraničních věřitelů mají největší podíly Čínská lidová republika (24,1%), Japonsko (20,7%), země OPEC (6,6%), různé země Karibiku (5,7%), Brazílie (4,8%), Rusko (4,5%) a další.
V USA je již od roku 1917 zákonem stanoven limit na výši federálního dluhu. Zatímco první limit byl tehdy určen ve výši 11,5 miliardy USD, dle v současné době platného zákona je maximální federální zadlužení stanoveno na 16,39 bilionu USD. Od roku 1962 byl zákonný limit zvýšen již 75krát, z toho 11krát od roku 2001. Na první pohled se tedy zdá, že limit příliš neplní svůj účel, tj. nedokáže zabránit nárůstu dluhu, neboť v případě potřeby jej Kongres vždy navýší. V roce 2011 dokonce agentura Standard and Poor´s v reakci na rozpočtový problém USA spojený s negativním výhledem poprvé v historii snížila úvěrový rating USA z nejvyššího stupně AAA o jednu úroveň na AA+.
Zahraniční zadluženost v USA se v posledních letech zvyšovala také především důsledkem schodku obchodní bilance, kdy domácí produkt (množství zboží a služeb vyprodukovaných v USA po odečtení vývozu) nepokrývá domácí spotřebu a výsledný rozdíl je kompenzován dovozem ze zahraničí, bohužel financovaným z prostředků pocházejících ze zahraničních zdrojů (úvěry a investice ze zahraničí). USA mají pravidelný deficit v obchodu se zbožím a naopak přebytek v obchodu se službami. Celkový deficit obchodní a platební bilance se v posledních letech postupně zmírňoval, v roce 2012 dokonce skončil běžný účet přebytkem ve výši 149,5 mld. USD. Tento pozitivní vývoj je dále podpořen aktivní kapitálovou bilancí, tedy přílivem zahraničního kapitálu do USA, především v podobě nákupu amerických dluhopisů zahraničními subjekty.
Pokud se týká dluhové služby, její úroveň se na počátku tisíciletí ustálila okolo hodnoty 8% výdajů federálního rozpočtu, poté začala mírně klesat. Současné extrémně nízké úrokové sazby pomáhají držet dluhovou službu dlouhodobě na snesitelné úrovni okolo 6% (např. 6,01% v roce 2012). V případě předpokládaného oživení ekonomiky se ale očekává odpovídající růst úrokových sazeb, který s sebou ponese opětný nárůst dluhové služby a související větší tlak na americký státní rozpočet.
5.4. Bankovní systém (hlavní banky a pojišťovny)
Bankovnictví
Bankovní soustavu Spojených států tvoří centrální banka (Federal Reserve System - Fed) a rozvinutá síť komerčních bank a spořitelen.
Fed, který ve Spojených státech plní funkci centrální banky, byl založen 23. prosince 1913 a jeho hlavním úkolem je řízení měnové politiky. Strukturu Fed tvoří sedm částí: (1) rada guvernérů ve Washingtonu D.C., (2)12 Federálních rezervních bank a jejich 25 poboček po celé zemi, (3) Federální výbor pro volný obchod, (4) Federální rada poradců, (5) Klientská poradní rada, (6) Poradní výbor spořitelen a (7) komerční finanční instituce (banky, spořitelny, atd.). Fed má právo a povinnost určovat rezervy komerčních bank pro jištění osobních a obchodních kont. Fed také určuje diskontní sazbu. Dále pak určuje výšku a trvání úvěru podloženého cennými papíry. Rada guvernérů Fed kontroluje všechny rezervní banky a jejich aktivity. Další důležitou roli hraje Fed při oddělení bankovního a komerčního sektoru ekonomiky a dále kontroluje koupě akcií bankami a reguluje tok informací o bankovních aktivitách vůči klientům. Fed má dvojí charakter. Je to de facto „banka bank“, kdy každá banka musí být povinně vlastníkem akcií příslušné regionální pobočky Fedu a současně jako většina centrálních bank na světě Fed sehrává důležitou roli v hospodářské politice státu: realizace monetární politiky zaměřené na plnění jednotlivých hospodářství cílů (růst ekonomiky, inflace, plná zaměstnanost apod.), dále pak provádění bankovního dohledu a poskytování finančních služeb americké vládě.
Podle oficiálních statistik byla v USA k 31. prosinci 2012 federálně pojištěna (Federal Deposit Insurance Corporation/FDIC) deposita celkem v 7083 komerčních bankách a spořitelnách (v posledních letech přitom jejich počet každým rokem klesá zhruba o 300 subjektů). Celková aktiva u těchto finančních ústavů představovala 14 451 mld. USD. Od roku 2008 v USA zaniklo v důsledku finanční krize celkem 465 finančních ústavů (z toho 51 v roce 2012). Vklady jsou v USA podle zákona pojištěny do výše 250 tis. USD na jeden vklad u jedné banky. Banky s ohroženou likviditou jsou buď převedeny do nucené správy FDIC a ta se snaží z jejich prodeje uspokojit věřitele nebo je banka spojena se silnějším partnerem. Největším pádem komerční banky během hospodářské krize 2008/2009 byl případ Washington Mutual (WaMu), která byla prodána JPMorgan Chase za 1,9 mld. dolarů v říjnu 2008. Aktiva WaMu v době pádu činila 307 mld. USD. Za zmínku zcela jistě stojí i fakt, že od počátku existence FDIC (1.1.1934), žádný střadatel s pojištěným vkladem v USA nepřišel o „jediný“ cent.
Na počátku ekonomické krize let 2008/2009 v USA stál právě finanční sektor, resp. jeho část poskytující hypotéční půjčky v oblasti nemovitostí, a to když se v létě roku 2007 v USA zhroutil tzv. trh s rizikovými hypotečními úvěry. Do vážných problémů se jeho následkem dostaly téměř všechny finanční instituce v USA (a v zámoří), právě v návaznosti na obří spekulativní investice do oblasti rizikových hypoték, resp. investičních instrumentů, které jimi byly jištěny. V červenci 2008 zavládla panika kolem finanční stability dvou státem jištěných obřích hypotéčních společností Freddie Mac a Fannie Mae, které zajišťovaly hypotéční úvěry v celkové hodnotě převyšující 5 bilionů dolarů v době, kdy celková výše hypotéčních úvěrů v USA činila přibližně 12 bilionů dolarů. Federální vláda USA byla nakonec nucena převzít nad Fannie Mae a Freddie Mac kontrolu. Další kritickou zprávou bylo převzetí známé investiční banky Merrill Lynch, která patřila mezi nejvíce postižené finanční ústavy hypotéční krizí od jejího samotného počátku, tradiční americkou komerční bankou Bank of America.
Největší objetí krize byl však pád 158 let staré newyorské investiční banky Lehman Brothers, která byla 4. největší investiční bankou USA. Pád této investiční banky představoval krach zatím největší americké společnosti v historii vůbec. Zřejmě vzhledem k objemu špatných závazků banky se ji federální vláda zachránit neodvážila. Hodnota Lehman Bros. činila více než 690 mld. USD. Pro srovnání: firma WorldCom, která zkrachoval v roce 2002 měla hodnotu něco málo přes 100 mld. a ještě známější krach Enronu v roce 2001 představoval „pouhých“ 65 mld. USD. Dalším finančním ústavem na samém pokraji zhroucení byl pojišťovací gigant American International Group (AIG), kterému však federální instituce poskytly záchrannou půjčku v rekordní výši 180 mld. USD (viz níže).
Od roku 2009 organizuje Fed ve spolupráci s administrativou v největších amerických bankách každoročně zátěžové testy, tzv. „stress tests“, které by měly ukázat na kolik je bankovní sektor v USA schopen se vypořádat s nejrůznějšími scénáři zhoršování se ekonomické situace, což by mohlo vést k dalšímu nesplácení úvěrů. Výsledky dopadají pro americké banky víceméně dobře, některé banky jsou nuceny navýšit kapitál či přijmout další opatření, nicméně testy vyvrací nejhorší předpovědi. V současné době je možno bankovní systém USA v podstatě označit za stabilizovaný. Většina bank v USA, díky dlouhodobě udržované nulové základní úrokové sazbě poskytované Fed/em a razantnímu snižování vlastních provozních nákladů, opět vykazuje solidní provozní zisky a jejich akcie se stávají znovu atraktivními i pro drobné investory.
Určitá rizika do budoucna však mohou plynout především z trhu komerčních realit, kde se zvyšuje podíl developerů, kteří mají problémy se splácením úvěrů a stále velkého množství nesplácených hypoték ze strany domácností. Řešení těchto problémů by se mělo podařit rozložit do několika let. Ekonomičtí experti již však nicméně v nejbližší době neočekávají další velké krize typu zhroucení se finančních ústavů typu WaMu či Lehman Brothers.
10 největších bank v USA podle výše aktiv k 31.12.2012:
Název banky Sídlo Aktiva (mil. USD)
1 JP Morgan Chase New York, NY $2,359
2 Bank of America Charlotte, NC $2,212
3 Citigroup New York $1,864
4 Wells Fargo San Francisco, CA $1,422
5 Goldman Sachs New York,NY $938
6 Metlife New York,NY $846
7 Morgan Stanley New York $780
8 Bank of New York Mellon New York,NY $359
9 U.S. Bancorp Minneapolis,MN $354
10 HSBC North America New York, NY $318
Zdroj: National Information Center - Federal Reserve System
Pojišťovnictví
Tak jako jsou USA finančním světovým centrem, platí to i v oblasti pojišťovnictví. USA jsou nejen největším pojišťovacím střediskem, ale také hlavním generátorem nových pojišťovacích produktů a zajišťovacích schémat. Důležitost a velikost tohoto trhu lze dokumentovat na skutečnosti, že pojišťovny vytvářejí 6-8 % amerického HDP. Počet zaměstnanců v sektoru je přes dva miliony. Regulátoři registrují celkem přes 1000 pojišťoven s platnou licencí.
Z nich je přes 100 zahraničních, nejvíce kanadských, nizozemských, francouzských, britských a švýcarských.
Vážnost, jakou Američané věnují např. oblasti životního pojištění dokumentuje fakt, že počet životních pojistek překračuje počet obyvatel USA (cca 380 mil.). Jen životní pojišťovny mají uzavřeny pojistky v celkové hodnotě 19.1 trilionu USD. Pojišťovací legislativu si určují jednotlivé státy prostřednictvím svých administrativ, většinou pod názvem Department of Insurance v čele s Insurance Commissioner. Ten je i arbitrem při případných sporech a stížnostech klientů na pojišťovny. Aby byla zajištěna alespoň částečná kooperace a příbuznost pravidel mezi jednotlivými státy, působí na federální úrovni nevládní Národní asociace pojišťovacích ministrů (NAIC), sdružující regulátory jednotlivých U.S. států. Asociace vydává doporučení, kterými se státy mohou ale nemusí při přijímání vlastní legislativy řídit. V praxi se většina států doporučeními asociace řídí.
Za nejdůležitější – vzhledem k existenci finančního centra na Wall Streetu – je považován pojišťovací odbor administrativy státu New York. 93 % životních pojišťoven je sdruženo v zájmové organizaci Americká rada životních pojistitelů se sídlem ve Washingtonu D.C. Velká část U.S. pojišťoven má sídlo na Bermudských ostrovech. Bermudy, které jsou pod britskou správou, nabízejí pojišťovacím společnostem výhodné daňové podmínky. Ještě více jsou Bermudy oblíbeny mezi zajišťovnami (pojišťovny pojišťoven), ze čtyřiceti největších zajišťoven na světě tam sídlí třináct. Americké pojišťovny si často tuto informaci nechávají „pro sebe“ a i když je regulační rámec ostrova pozitivně hodnocen a převážně v souladu s mezinárodními účetními standardy, často o tom neví ani jejich klienti.
Neexistence jednotného federálního regulačního rámce je předmětem časté kritiky ze strany politiků a odborníků. Podle jejich názoru USA postrádají organizaci schopnou pracovat s poznatky z globálních trhů a adekvátně reagovat v případě náhlé potřeby. Roztříštěný pojišťovací dohled mezi jednotlivými U.S. státy podle nich nemůže tuto roli splnit. Pojišťovací společnosti se jednotnému federálnímu dohledu spíše brání. Argumentují tím, že pojištění je slibem vyplatit pojištěnému v případě škody finanční náhradu a jako takové je tedy vázáno na místo události a regulační rámec státu kde k ní došlo.
Největší pojišťovnou v oblasti pojištění života a majetku je AIG - American International Group. Dále: Berkshire Hathaway Group (vlastní ji finančník a jeden z nejbohatších lidí planety W. Buffett), Allstate, Hartford Financial Group, The Travelers Companies, Liberty Mutual Insurance, Nationwide, Progressive, Loews Corporation atd. Nejvíce pojistek na automobily a domy má uzavřena pojišťovna State Farm (76 milionů uzavřených pojistek, zaměstnává 68.000 lidí). Mezi největší pojišťovny též v posledních letech patří firma GEICO, která je vlastněna Berkshire Hathaway.
České firmy obchodující a podnikající v USA si musí uvědomit důležitost, jaká je zde věnována pojištění (téměř) veškerých aspektů podnikání. Pojištění je důležitou součástí prakticky každé obchodní transakce a rozmanitost jednotlivých pojistných produktů a kombinací je obrovská. Zahraničním firmám se v první instanci vyplatí oslovit pojišťovacího brokera, v ideálním případě se zkušeností s obchodníky z Evropy. Doporučujeme zvážit angažování právního či pojišťovacího experta i v případě, že americký partner již příslušná ustanovení do smlouvy „automaticky“ zařadil, ve většině případů jsou diskutovatelná (avšak z pohledu české firmy ne bez pomoci místního experta, stojícího na naší straně). Síla pojišťoven je předmětem hodnocení mnoha ratingových společností, nejznámější je hodnocení firmou A.M. Best (www.ambest.com).
Užitečné weby: www.naic.org; www.acli.org; www.dfs.ny.gov, vyhledávání pojišťoven ve státě New York: http://www.dfs.ny.gov/insurance/tocol4.htm
5.5. Daňový systém
Podobně jako v ČR jsou daně v USA rozděleny na přímé a nepřímé. Většina nepřímých daní má složku federální a státní, to znamená že část daní je odváděna příslušnému státu a část odvodu plyne do federální pokladny. Federální vláda také určuje některé položky daně z příjmu. Většina daní je v kompetenci státních orgánů. Míra zdanění je v různých oblastech USA odlišná.
1) Přímé daně
Daň ze zisku firem (corporate tax)
Tato daň je vybírána na všech správních úrovních (federální, státní, místní). Je třeba vyplnit a odevzdat tři formuláře pro jednotlivé úřady. Některé státy Unie (Nevada, South Dakota, Texas, Washington a Wyoming) nemají daň ze zisku firem. Ve zhruba 30 státech Unie má daň ze zisku firem pouze jednu sazbu, jejíž výše se pohybuje od 0,26% (Ohio) do 9,99% (Pennsylvania). V ostatních státech Unie má daň ze zisku firem několik daňových pásem.
Federální daň ze zisku firem v USA má 8 daňových pásem. Přehled sazeb včetně výše zdanitelného zisku ukazuje následující tabulka.
|
Výše zdanitelného zisku |
Sazba daně |
|
0 - 50.000 USD |
15% |
|
50.001 - 75.000 USD |
7.500 USD + 25% z částky nad 50.000 USD |
|
75.001 - 100.000 USD |
13.750 USD + 34% z částky nad 75.000 USD |
|
100.001 - 335.000 USD |
22.250 USD + 39% z částky nad 100.000 USD |
|
335.001 - 10.000.000 USD |
113.900 USD + 34% z částky nad 335.000 USD |
|
10.000.001 - 15.000.000 USD |
3.400.000 USD + 35% z částky nad 15.000.000 USD |
|
15.000.001 - 18.333.333 USD |
5.150.000 USD + 38% z částky nad 18.333.333 USD |
|
18.333.334 USD a více |
35% |
Sociální pojištění (Social Security Tax) a zdravotní pojištění (Medicare Tax)
Platí je zaměstnavatel i zaměstnanec ze svého hrubého příjmu. Zaměstnavatel odvádí na sociální pojištění (social security) 6,2% a na zdravotní pojištění (medicare) 1,45% z objemu mezd svých zaměstnanců. Zaměstnanec odvádí to samé ze své mzdy. Dohromady tedy zaměstnavatel odvede za své zaměstnance 15,2% z objemu mezd.
Daň z příjmu fyzických osob (Personal Income Tax)
Tato daň je vybírána také na všech správních úrovních (federální, státní, místní). Některé státy tuto daň nevybírají vůbec (Alaska, Florida, Nevada, South Dakota, Texas, Washington a Wyoming). Jiné státy (New Hampshire, Tennessee) vybírají daň z příjmu pouze z dividend a příjmů z úroků.
Některé státy mají pouze jednu sazbu daně z příjmu (Colorado 4,63%, Illinois 3%, Indiana 3,4%, Massachusetts 5,3%, Michigan 4,35%, Pennsylvania 3,07% a Utah 5%). Většina států (34) v USA má progresivní daň z příjmu. Nejvyšší sazba státní daně z příjmu (11%) se vybírá ve státech Oregon a Hawaii.
Federální daň z příjmu v USA má 6 daňových pásem. Sazba daně z příjmu se liší podle toho, zda je osoba v manželském svazku či nikoliv.
Cizinec neplatí daň z příjmu v USA, pokud zde v kalendářním roce stráví méně než 183 dní a mzdu mu platí nepřetržitě jeho zahraniční zaměstnavatel. Další kritéria mohou být založena na tzv. kumulativním testu, který se vypočítává z počtu dnů strávených v USA za poslední tři roky.
Federální daň z příjmu osob v USA má 6 daňových pásem. Daňová sazba se liší podle toho, zda je osoba v manželském svazku či nikoliv. Přehled daňových sazeb pro rok 2012 včetně výše zdanitelného příjmu ukazuje následující tabulka:
|
Sazba daně |
Výše zdanitelného příjmu |
Výše zdanitelného příjmu |
Výše zdanitelného příjmu |
|
10% |
0 - 8.700 USD |
0 - 17.400 USD |
0 - 8.700 USD |
|
15% |
8.701 - 35.350 USD |
17.401 – 70.700 USD |
8.701 - 35.350 USD |
|
25% |
35.351 - 85.650 USD |
70.701 - 142.700 USD |
35.351 - 71.350 USD |
|
28% |
85.651 - 178.650 USD |
142.701 - 217.450 USD |
71.351 USD - 108.725 USD |
|
33% |
178.651 - 388.350 USD |
217.451 - 388.350 USD |
108.726 - 194.175 USD |
|
35% |
nad 388.351 USD |
nad 388.351 USD |
nad 194.176 USD |
2) Nepřímé daně
Prodejní daň (Sales Tax)
Sales tax je daň ze spotřeby a tvoří určité procento ceny zboží a služeb (obvykle 5-8%). Ceny zboží a služeb jsou v USA totiž uváděny bez daně.Ta je připočtena až při samotném placení. Sales tax je něco jako DPH. Určitým rozdílem je však to, že sales tax platí pouze spotřebitelé. Prodejci ji neplatí, pokud nakoupené zboží nevyužívají. DPH platí i obchodníci, kteří dále prodávají nakoupené zboží. DPH zaplacenou při nákupu zboží pak dostávají zpět od finančního úřadu.
Sales tax je vybírána na státní úrovni, někdy také na úrovni county (okres) či města/obce. Výše sales tax je rozdílná v jednottivých státech USA. Některé státy USA jako Aljaška, Montana, New Hampshire a Oregon sales tax nevybírají. V ostatních státech je výše daně od 2,07% (Delaware) do 8,25% (Kalifornie).
Letecké a letištní daně (Airport Tax)
V rámci této kategorie existuje několik druhů daně. Nejvýznamnější je vzhledem k objemu domácí letecké dopravy daň z každé prodané letenky.
Ta je kombinací podílu na ceně letenky a pevné částky a v současnosti činí 9 % + 1 dolar. Vedle toho je letecká doprava také zatížena daní z letecké nákladní dopravy a daní z prodeje leteckého paliva.
Telekomunikační daň (Telecommunications Tax)
Prodej telefonních předplacených telefonních karet je zdaněn 3 % z jejich předplacené hodnoty. Obsahuje-li karta místo dolarové hodnoty počet impulsů nebo počet minut, daň 3 % se vztahuje na hodnotu této služby, kterou stanoví U.S. Department of Treasury podle zvláštních předpisů.
Spotřební daň (Excise Tax)
Stejně jako v jiných zemích, i v USA je vybírána zvláštní spotřební daň na výrobky považované za „luxusní“ či za nadměrně zatěžující životní prostředí (pohonné hmoty, alkohol, cigarety atd.).
|
Spotřební daň |
|
|
Předmět daně |
Výše |
|
daň sdruženého fondu úniku z podzemních palivových nádrží |
0,1 centu na galon (c/gal) |
|
speciální paliva |
propan – 13,6 c/gal |
|
tabák a cigarety |
úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 65 c na krabičku, v průměru 34 c na krabičku |
|
vakcíny |
75 c na dózu |
|
motorová paliva |
úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 20 % z prodejní ceny benzínu a 20 % u nafty, v průměru se u obou druhů paliva pohybují kolem 20 % |
|
daň z prodeje piva |
úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 9 c/gal, v průměru 30 c/gal |
|
daň z prodeje vína |
úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 30 c/gal, v průměru 60 c/gal |
|
daň z prodeje alkoholu |
úroveň daně se liší stát od státu, např. v DC = 1,5 USD/gal, v průměru 4 USD/gal, v některých státech má stát monopol na prodej a distribuci alkoholu |