2.1. Stručná charakteristika politického systému

Honduras je nezávislá republika prezidentského typu. Státní zřízení sestává ze tří nezávislých mocí: zákonodárné, výkonné a soudní. Hlavou státu a současně předsedou vlády je prezident volený společně s viceprezidentem prostou většinou v přímých volbách na funkční období 4 let, bez možnosti znovuzvolení. Zákonodárným orgánem je jednokomorový Národní kongres (Congreso Nacional) se 128 poslanci volenými v přímých volbách na období 4 let. V současnosti v něm většinu zaujímají poslanci vládní Národní strany.

Aktuální vnitropolitická situace:

V červnu 2009 došlo k násilnému odchodu tehdejšího prezidenta M. Zelayi z funkce. Důvodem byla jeho snaha zůstat (v rozporu s platnou ústavou) ve funkci na další prezidentské období. Vnitropolitická situace v Hondurasu se začala zlepšovat po nástupu nového prezidenta P. Loba do funkce dne 27. 1. 2010. Prezident Lobo zahájil dialog se všemi společenskými a politickými subjekty s cílem stabilizovat situaci a obnovit hospodářský rozvoj země zasažené vnitropolitickou krizí.

V květnu 2011 byla mezi novým prezidentem P. Lobem a bývalým prezidentem M. Zelayou podepsána „Dohoda o národním usmíření a upevnění demokratického systému v Hondurasu“ (tzv. Dohoda z Cartagena de Indias), jejímž hlavním cílem bylo umožnit návrat Hondurasu do OAS a SICA. Do Organizace amerických států (OAS) byl Honduras po téměř dvouletém vyloučení znovu přijat dne 1. června 2011.

V současnosti země pokračuje v normalizaci po de facto „převratu“ z roku 2009. Největší výzvou je alarmující bezpečnostní situace, neboť Honduras patří mezi země s nejvyšší kriminalitou a násilím v celosvětovém měřítku. Problémem je korupce spolu s beztrestností pachatelů trestných činů, zločinů a nedodržování lidských práv. V uplynulých 15 měsících bylo v Hondurasu zavražděno 15 novinářů, žádný pachatel nebyl potrestán. Citelná je absence konsistentní a všeobecné strategie k potírání násilí a organizovaného zločinu. Vysoká chudoba souvisí s nízkou úrovní právního povědomí a slabou pozicí státu.

Honduras se postupně připravuje na volby, které proběhnou v listopadu 2013.

Hlavní politické strany v zemi:

Národní strana – Partido Nacional (PN)

Vládní strana, tradičně pravicová. Založena roku 1902. Strana spolupracuje s vojenskými kruhy a podporuje integrační tendence ve Střední Americe. Uvnitř strany působí několik frakcí: Nacionalistické demokratizační hnutí (Movimiento Democratizador Nacionalista), Hnutí za jednotu a změnu (Movimiento de Unidad y Cambio) atd. V současném parlamentu má 71 poslance.

Liberální strana Hondurasu – Partido Liberal de Honduras (PLH)

Levý střed. Založena v roce 1891 jako strana malé a střední buržoazie. V letech 1957–63, kdy byla PLH u moci, prosadila některé sociální reformy. Má základnu hlavně mezi městským obyvatelstvem a spolupracuje s odbory. Ve straně působí několik frakcí: Lidové liberální spojenectví (Alianza Liberal del Pueblo), Floristické hnutí (Movimiento Florista) a Revoluční demokratické liberální hnutí (Movimiento Liberal Democrático Revolucionario) a frakce bývalého viceprezidenta Elvina Santose. V současném parlamentu má 45 poslanců.

Křesťanskodemokratická strana – Partido Demócrata Cristiano (PDC)

Pravý střed. Založena roku 1968, od roku 1980 je oficiálně uznávána. Sdružuje hlavně představitele inteligence a středních vrstev. V současném parlamentu má 5 poslanců.

Strana demokratického sjednocení – Partido de Unificación Democrática (PUD)

Levicová koalice 4 stran, založená v roce 1990. Tvoří ji: Revoluční honduraská strana (Partido Revolucionario Hondureňo), Strana vlastenecké obnovy (Partido Renovación Patriótica), Strana za transformaci Hondurasu (Partido para la Transformación de Honduras), Morazanistická strana (Partido Morazanista). V současném parlamentu má 4 poslance.

Strana národní obnovy a jednoty – Partido de Inovación Nacional y Unidad (PINU)

Levý střed. Založena roku 1970, za legální uznána až v roce 1978. Její sociální základnu tvoří zejména střední vrstvy, drobná buržoazie, zaměstnanci a část studentstva. V současném parlamentu má 3 poslance.

Byla založena nová strana „Libertad y Refundación“ (LIBRE), jejíž čelnou představitelkou je manželka odstoupivšího prezidenta M. Zelayi, a strana „Národní strana lidového odporu“ (FNRP). Obě strany se zúčastní příštích voleb.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Hlavou státu a současně předsedou vlády je prezident volený společně s viceprezidentem prostou většinou v přímých volbách na funkční období 4 let, bez možnosti znovuzvolení. Prezident jmenuje a řídí ministry. Funkci prezidenta a předsedy vlády od ledna 2010 vykonává Porfirio Lobo Sosa.

2.3. Složení vlády

Přehled ministrů honduraské vlády (k 9/2012)

Hlava státu a předseda vlády	Porfirio Lobo Sosa
Ministr – vedoucí kanceláře prezidenta	María Guillen de Bogran
Ministr zahraničních věcí	Arturo Corrales Álvarez
Ministr bezpečnosti	Pompeyo Bonilla
Ministr financí	William Chong Wong
Ministr obrany	Marlon Pascua
Ministr průmyslu a obchodu	Bergamin Bogran, pověřen
Ministr zemědělství a chovu dobytka	Héctor Hernández Amador
Ministr kultury, umění a sportu	Tulio Mariano González
Ministr školství	José Alejandro Ventura
Ministr infrastruktury, dopravy a bydlení	Miguel Rodrígo Pastor
Ministr životního prostředí a přírodních zdrojů	Rigoberto Cuellar
Ministr zdravotnictví	Arturo Bendaña
Ministr vnitra	Oscar Alvarez Guerrero
Ministr práce a sociálních věcí	Felicito Avila
Ministr turistiky	Nelly Jerez
Ministr vlády	Áfrico Madrid

Viz: www.presidencia.gob.hn