Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Kostarika žáby
Kostarika Kostarika
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Vnitropolitická charakteristika

 

Z politického hlediska je Kostarika nejstabilnější zemí v oblasti Střední Ameriky, je vybudována na principech právního státu (v roce 2009 oslavila 120. výročí fungování demokracie). Nezávislost získala roku 1821, vojenskou diktaturu zažila v podstatě jen v letech 1870–1882. Od té doby byl demokratický vývoj přerušen pouze dvakrát – krátkou diktaturou (1917–1918) a událostmi občanské války v roce 1948. Demokratické a sociální reformy se začaly zavádět již v roce 1943 za vlády prezidenta Rafaela A. Calderóna Guardii (1940–1944) a pokračovaly zejména za vlády prezidenta Josého Figuerese Ferrera (1953–1958 a 1970–1974). Byly ustaveny stabilní demokratické instituce, zrušena armáda (1948), zestátněny některé zahraniční průmyslové společnosti a posílen státní sektor, byly znárodněny banky a zavedena poměrně široká síť sociálního a zdravotního zabezpečení.

V Kostarice, na rozdíl od ostatních zemí regionu, následovalo dlouhé období stability a demokracie. U moci se pravidelně střídaly 2 tradiční politické strany – PUSC a PLN. Historicky silná pozice PUSC, která se naposledy držela u moci po dvě volební období (1998 a 2002), skončila v důsledku obvinění z korupce exprezidentů a členů této strany M. A. Rodrígueze a R. A. Calderóna.Obvinění poškodila stranu PUSC u voličů i prestiž Kostariky v zahraničí.

Krize tradičních politických stran přinutila jejich vedení hledat nové cesty k zachování vlivu na politické dění v Kostarice. Aktivní byla v tomto směru především PLN, která po prohraných prezidentských volbách v roce 2002 zahájila kampaň za povolení znovuzvolení prezidenta. V dubnu 2003 Ústavní soud rozhodl odstranit zákaz znovuzvolení prezidenta, což otevřelo cestu do prezidentského úřadu populárnímu exprezidentovi Ó. Ariasovi (PLN). Volby v roce 2006 přinesly sice vítězství Ó. Ariase, nicméně kandidáta O. Solíse ze strany PAC, jehož hlavním volebním tématem byla opozice vůči CAFTA, porazil o pouhých 1,2 %. Vláda Ó. Ariase proto neměla v Parlamentu většinu a byla nucena opírat se o parlamentní spolupráci s menšími stranami a činit ústupky, často i na úkor svých priorit. Těmito prioritami byly:

  • liberalizace obchodu (ratifikace CAFTA s USA,
  • jednání o Asociační dohodě s EU,
  • uzavření FTA s Čínou ad.),
  • privatizace některých sfér (telekomunikace, pojišťovnictví ad.),
  • daňová reforma,
  • na mezinárodním poli prosazení nových pravidel o poskytování rozvojové pomoci, omezení zbrojení a navýšení sociálních výdajů rozvojových států (tzv. Kostarická dohoda).

Navzdory opozici, světové finanční krizi ad. problémům, jimž prezident Arias musel čelit, byla jeho vláda hodnocena jako celkově pozitivní, což v únoru 2010 přispělo k opětovnému vítězství jeho strany PLN jak v prezidentských, tak parlamentních volbách. V Parlamentu však PLN nezískala nadpoloviční většinu a nová prezidentka L. Chinchilla musí od počátku vést dialog s opozicí, zejména s ML. Prioritou nové vlády je zlepšení sociální a bezpečnostní situace v zemi, hodlá pokračovat v liberalizaci obchodu a v privatizaci státních monopolů, značný důraz má být kladen i na zlepšování životního prostředí – prvním dekretem prezidentky bylo vyhlášení moratoria na povolování těžby nerostných surovin v povrchových dolech. Stále akutněji vyvstává problém dlouhodobě zanedbávaných investic do infrastruktury, rostoucí schodek státních financí zase nutí vládu provést alespoň částečnou reformu státních financí, jíž se vláda prezidentky L. Chinchilly zpočátku bránila.

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Kostarika je považována za vnitropoliticky nejstabilnější zemi Střední Ameriky. V druhé polovině 20. století byla provedena řada reforem, na jejichž základě byly ustaveny stabilní demokratické instituce, zrušena armáda a posílen vliv státního sektoru. V současné době je provádění dalších reforem zkomplikováno přebyrokratizováním kontrolních mechanismů státního aparátu a skutečností, že v květnu 2011 získala koalice pěti opozičních stran v legislativní radě vlády většinu nad vládní stranou PLN. K podobné události došlo poprvé po 41 letech a znamenala skončení snah prezidentky L. Chinchilly realizovat rozpracovanou daňovou reformu, která měla přinést do státního rozpočtu nové zdroje.

Vnitropolitická stabilita je doprovázena dlouhodobě příznivými ekonomickými výsledky, které Kostarice umožnily úspěšně překlenout typické sociální problémy středoamerických zemí.

Podobně jako většina zemí regionu je Kostarika republikou prezidentského typu. Hlavou státu je prezident volený spolu se dvěma viceprezidenty v přímých volbách na funkční období 4 let. Viceprezidenti nejsou pověřováni zvláštními pravomocemi či vládními funkcemi a většinou koordinují specifické oblasti vládní politiky. Zastupují prezidenta při jeho pobytu mimo zemi. Prezident republiky vykonává jak funkci hlavy státu, tak šéfa vládního kabinetu. Kromě ministrů vlády prezident jmenuje také vedoucí představitele autonomních státních institucí a agentur.

Aktuální vnitropolitická situace

V roce 2010 se v CR uskutečnily další prezidentské volby. Přestože ekonomická krize znemožnila vládnoucí PLN splnit její sociální sliby, udržela si solidní podporu veřejnosti. Nominaci PLN na post prezidenta získala v primárkách 7. 6. 2009 se ziskem 54 % hlasů bývalá viceprezidentka Laura Chinchilla. Po volebním krachu tradičního rivala Unie křesťansko-sociální (PUSC) svedla PLN volební souboj s opoziční středolevicovou PAC. V roce 2012 trvale klesá popularita prezidentky L. Chinchilly, s odůvodněním jejích nedostatečných manažerských schopností a absence zaměření na klíčové problémy země: neřešení strukturálních problémů snižující životní úroveň obyvatel, pokles občanské bezpečnosti a neschopnost prosadit fiskální reformu potřebnou ke snížení dluhu. Obraz vlády a země poškozují také abdikace ministrů v důsledku korupčních afér. Snahou vlády, vedle řešení uvedených problémů, je ochrana životního prostředí, inovace a zvýšení konkurenceschopnosti.

Hlavní politické strany v zemi

V současnosti je u moci Strana národního osvobození (PLN), která má v parlamentu 24 křesla. V parlamentu zasedá celkem 57 poslanců. Opoziční koalice je tvořena pěti stranami:

  • Partido Acción Ciudadana (PAC) 11 poslanců
  • Movimiento Libertario (ML) 9 poslanců
  • Unidad Social Cristiana (PUSC) 6 poslanců
  • Accesibilidad sin Exclusión (PASE) 4 poslanci
  • Partido Frente Amplio (PAF) 3 poslanci

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezident má rozsáhlé pravomoci včetně vedení vládního kabinetu, je volený na 4 roky bez možnosti znovuzvolení. Od května 2010 je prezidentkou Kostariky Laura Chinchilla, zvolená na období do května 2014.

2.3. Složení vlády

Přehled ministrů CR vlády (9/2012):

  • Carlos Ricardo Benavides Jimenez – ministr prezidentské kanceláře
  • Roberto Javier Gallardo Nuňez – ministr spojů
  • Mario Zamora Cordero – ministr vlády, policie a veřejné bezpečnosti
  • Fernando Herrero Acosta – ministr hospodářství
  • Teófilo dela TorreArguello – ministr prostředí, energie a telekomunikací
  • Fernando Marín Rojas – ministr sociálních věcí
  • Juan Marín Quirós – ministr decentralizace a místního rozvoje
  • William Todd Mc Sam – ministr sportu
  • Fernando Ferrari Castro – ministr spravedlnosti
  • Leonardo Garnier Rimolo – ministr školství
  • Daisy Corrales Díaz – ministryně zdravotnictví
  • Sandra Piszk Feinzilber – ministryně práce a sociálních věcí
  • Irene Campos Gomez – ministryně bydlení
  • Luis Llach – ministr veřejných prací a dopravy
  • Mayi Antillón Guerrero – ministryně ekonomie, průmyslu a obchodu
  • Gloria Abraham Penalta – ministryně zemědělství
  • Allan Flores Moya – ministr turistiky
  • Alejandro Cruz Molina – ministr vědy a techniky
  • Manuel Obregon Lopez – ministr kultury a mládeže
  • René Castro Salazar – ministr zahraničních věcí
  • Anabel González Campabadal – ministryně zahraničního obchodu
  • Laura Almaro Maykall – ministryně plánování a ekonomických politik

.