Ministerstvo zahraničních věcí ČR

česky   english  

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Kostarika žáby
Kostarika Kostarika
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Vnitropolitická charakteristika

 

Z politického hlediska je Kostarika nejstabilnější zemí v oblasti Střední Ameriky, je vybudována na principech právního státu (v roce 2009 oslavila 120. výročí fungování demokracie). Nezávislost získala roku 1821, vojenskou diktaturu zažila v podstatě jen v letech 1870–1882. Od té doby byl demokratický vývoj přerušen pouze dvakrát – krátkou diktaturou (1917–1918) a událostmi občanské války v roce 1948. Demokratické a sociální reformy se začaly zavádět již v roce 1943 za vlády prezidenta Rafaela A. Calderóna Guardii (1940–1944) a pokračovaly zejména za vlády prezidenta Josého Figuerese Ferrera (1953–1958 a 1970–1974). Byly ustaveny stabilní demokratické instituce, zrušena armáda (1948), zestátněny některé zahraniční průmyslové společnosti a posílen státní sektor, byly znárodněny banky a zavedena poměrně široká síť sociálního a zdravotního zabezpečení.

V Kostarice, na rozdíl od ostatních zemí regionu, následovalo dlouhé období stability a demokracie. U moci se pravidelně střídaly 2 tradiční politické strany – PUSC a PLN. Historicky silná pozice PUSC, která se naposledy držela u moci po dvě volební období (1998 a 2002), skončila v důsledku obvinění z korupce exprezidentů a členů této strany M. A. Rodrígueze a R. A. Calderóna.Obvinění poškodila stranu PUSC u voličů i prestiž Kostariky v zahraničí.

Krize tradičních politických stran přinutila jejich vedení hledat nové cesty k zachování vlivu na politické dění v Kostarice. Aktivní byla v tomto směru především PLN, která po prohraných prezidentských volbách v roce 2002 zahájila kampaň za povolení znovuzvolení prezidenta. V dubnu 2003 Ústavní soud rozhodl odstranit zákaz znovuzvolení prezidenta, což otevřelo cestu do prezidentského úřadu populárnímu exprezidentovi Ó. Ariasovi (PLN). Volby v roce 2006 přinesly sice vítězství Ó. Ariase, nicméně kandidáta O. Solíse ze strany PAC, jehož hlavním volebním tématem byla opozice vůči CAFTA, porazil o pouhých 1,2 %. Vláda Ó. Ariase proto neměla v Parlamentu většinu a byla nucena opírat se o parlamentní spolupráci s menšími stranami a činit ústupky, často i na úkor svých priorit. Těmito prioritami byly:

  • liberalizace obchodu (ratifikace CAFTA s USA,
  • jednání o Asociační dohodě s EU,
  • uzavření FTA s Čínou ad.),
  • privatizace některých sfér (telekomunikace, pojišťovnictví ad.),
  • daňová reforma,
  • na mezinárodním poli prosazení nových pravidel o poskytování rozvojové pomoci, omezení zbrojení a navýšení sociálních výdajů rozvojových států (tzv. Kostarická dohoda).

Navzdory opozici, světové finanční krizi ad. problémům, jimž prezident Arias musel čelit, byla jeho vláda hodnocena jako celkově pozitivní, což v únoru 2010 přispělo k opětovnému vítězství jeho strany PLN jak v prezidentských, tak parlamentních volbách. V Parlamentu však PLN nezískala nadpoloviční většinu a nová prezidentka L. Chinchilla musí od počátku vést dialog s opozicí, zejména s ML. Prioritou nové vlády je zlepšení sociální a bezpečnostní situace v zemi, hodlá pokračovat v liberalizaci obchodu a v privatizaci státních monopolů, značný důraz má být kladen i na zlepšování životního prostředí – prvním dekretem prezidentky bylo vyhlášení moratoria na povolování těžby nerostných surovin v povrchových dolech. Stále akutněji vyvstává problém dlouhodobě zanedbávaných investic do infrastruktury, rostoucí schodek státních financí zase nutí vládu provést alespoň částečnou reformu státních financí, jíž se vláda prezidentky L. Chinchilly zpočátku bránila.

2.1. Stručná charakteristika politického systému

Kostarika je dosud považována za vnitropoliticky nejstabilnější zemi Střední Ameriky. V uplynulých letech byla provedena řada reforem, na jejichž základě byly ustaveny stabilní demokratické instituce, zrušena armáda a posílen vliv státního sektoru. V současné době je provádění dalších reforem komplikováno přebyrokratizováním kontrolních mechanismů státního aparátu.

Vnitropolitická stabilita je doprovázena dlouhodobě příznivými ekonomickými výsledky, které Kostarice umožnily v minulosti relativně úspěšně překlenout typické sociální problémy středoamerických zemí.

Podobně jako většina zemí regionu je Kostarika republikou prezidentského typu. Hlavou státu je prezident volený spolu se dvěma viceprezidenty v přímých volbách na funkční období 4 let. Příští volby budou v 2.2.2014. Viceprezidenti nejsou pověřováni zvláštními pravomocemi či vládními funkcemi a většinou koordinují specifické oblasti vládní politiky. Zastupují prezidenta při jeho pobytu mimo zemi. Prezident republiky vykonává jak funkci hlavy státu, tak šéfa vládního kabinetu. Kromě ministrů vlády prezident jmenuje také vedoucí představitele autonomních státních institucí a agentur.

Aktuální vnitropolitická situace

V roce 2010 se v CR uskutečnily poslední prezidentské volby. Přestože ekonomická krize znemožnila vládnoucí PLN splnit její sociální sliby, udržela si většinovou podporu veřejnosti. Nominaci za PLN na post prezidenta získala se ziskem 54 % hlasů viceprezidentka Laura Chinchilla. Po volebním krachu tradičního rivala Unie křesťansko-sociální (PUSC), PLN svedla volební souboj s opoziční středolevicovou PAC. Nicméně osobní popularita prezidentky L. Chinchily, jejíž mandát končí 8.5.2014, v poslední době velmi poklesla; v průzkumu ze 13.3.2013 hodnotilo její gesci záporně 55  % obyvatelstva.

Hlavní politické strany v zemi

Parlament má celkem 57 poslanců. Po volbách je od 7.2.2010 u moci Strana národního osvobození (PLN). Opoziční koalice je tvořena pěti stranami.

  • Strana národního osvobození (Partido Liberación Nacional) má v parlamentu 23 poslanců
  • Strana občanské akce (Partido Acción Ciudadana) - má v parlamentu 18 poslanců
  • Liberální strana  (Movimiento Libertario) - 5 poslanců
  • Občansko křestanská Unie (Partido Unidad Social Cristiana) -  5 poslanců
  • Strana přístupu pro všechny (Accesibilidad sin Exclusión) - 1 poslanci
  • Strana široké fronty (Partido Frente Amplio) - 2 poslanec
  • Strana národní restaurace (Partido Restauracion Nacional) - 2 poslanci
  • Strana kostarické obnovy (Renovacion Costarricense) - 1 poslanec.

2.2. Hlava státu (jméno, kompetence)

Prezident má rozsáhlé pravomoci včetně vedení vládního kabinetu, je volený na 4 roky bez možnosti znovuzvolení. Od května 2010 je prezidentkou Kostariky Laura Chinchilla, zvolená na období do 8.5.2014.

2.3. Složení vlády

Přehled ministrů CR vlády ( 8/2013)

  • Ministr zahraničních věcí: José Enrique Castillo Barrantes
  • Ministr vnitra: Mario Zamora Cordero
  • Ministr financí: Edgar Ayales
  • Ministryně zemědělství: Gloria Abraham Peralta
  • Ministr průmyslu a obchodu: Mayi Antillón Guerrero
  • Ministr životního prostředí a energetiky: René Castro Salazar
  • Ministr školství: Leonardo Garnier Rímolo
  • Ministryně zdravotnictví: Dra. Daisy María Corrales Díaz
  • Ministr práce a sociálních věcí: Olman Segura
  • Ministr kultury a mládeže: Manuel Enrique Obregón López
  • Ministryně pro bydlení a humanitární rozvoj: Guido Monge
  • Ministr vědy, technologie a telekomunikací: Alejandro Cruz Molina
  • Ministr pro národní plánování: Roberto Gallardo Nuňez
  • Ministryně zahraničního obchodu: Anabel González Campabadal
  • Ministr životní úrovně a rodiny: Fernando Alfonso Marín Rojas
  • Ministr cestovního ruchu: Allan René Flores Moya
  • Ministr pro místní rozvoj: Juan Rafael Marín Quirós
  • Ministr veřejných prací a dopravy: Pedro Castro
  • Ministr komunikací: Carlos Roverssi Rojas
  • Ministr prezidentské kanceláře: Carlos Ricardo Benavides 

.