Projev na velitelském shromáždění AČR, 18.12.2002, Kongresové centrum Praha

Vystoupení velvyslance Karla Kovandy

Na velitelském shromáždění Armády České republiky

Praha, Kongresový palác, 18. Prosince 2002:

 

 

Dobrý den.

 

Pane ministře, pane náčelníku, paní Voldánová, děkuji za příležitost oslovit vaše shromáždění jménem vaší stálé delegace v Bruselu, jménem ministerstva zahraničních věcí i jménem svým.

 

Nacházíme se na dějinné křižovatce. Během uplynulých 35 dnů se posunula Aliance, posunula se EU, posunula se ČR, posunula se AČR. Před necelým měsícem, jak tu již bylo několikrát řečeno, přizvala aliance dalších sedm zemí k přistoupení. Minulý týden EU stanovila datum, kdy se dalších deset zemí stane jejími členy. Přes víkend, někteří jste si možná nevšimli, byla uzavřena nesmírně důležitá dohoda mezi aliancí a EU o spolupráci v bezpečnostních otázkách. A pro AČR - před 35 dny vláda, a dnes i vy, dáváte startovní povel k zahájení reformy.

 

Podívejme se trochu do budoucnosti, a já ji posunu o 18 měsíců dopředu. Co vidíme? Vidíme, že od prvního května 2004 bude mít EU 25 členů, v tomtéž měsíci, v květnu 2004, se bude konat další summit aliance, který bude slavnostně přijímacím summitem, na němž se sedm pozvaných stane dalšími členy. Takže za osmnáct měsíců budeme mít EU o 25 členech, budeme mít alianci o 26 členech. Všichni si umíme spočítat, že 25 + 26 rovná se 32. Obě organizace dohromady budou mít 32 členů, z toho 30 evropských, z toho 19 zemí bude členy obou organizací - a to včetně ČR. Přitom obě organizace mají zvláštní či nadstandardní vztahy s dalšími hráči v Evropě, s Ruskou federací, s Ukrajinou, se zeměmi Balkánu. A co toto znamená? Toto znamená naprostý konec rozdělení Evropy. V Evropě nemáme nepřítele, v Evropě nemáme protivníka.

 

K tomuto  bodu bude docházet 15 let po konci studené války. A já zde přiblížím obrovitost tohoto vývoje tím, že se s vámi podívám trochu do historie. Rok 1960, 15 let pro konci Druhé světové války: sovětské tanky několik let předtím rozdrtily Budapešť a zanedlouho měly převálcovat Prahu. A podívejme se ještě dále, na období 15 let po První světové válce, do roku 1933. Svět uprostřed hluboké světové hospodářské krize a rok nástupu Hitlera. Tento historický exkurz nám jasně ukazuje, v jaké naprosto nové situaci jsme dneska, v situaci, která se završí v roce 2004. A opravňuje nás k tvrzení, že jsme skutečně na dějinné křižovatce. Že jsme skutečně v uzlovém bodu dějin.

 

V Evropě, jak jsem říkal, nemáme protivníka. Já to řeknu přesněji: nemáme protivníka v Evropě. To neznamená, že nemáme protivníka vůbec žádného. Samozřejmě: náš protivník se nám připomněl 11. září roku 2001 a od té doby se nám čas od času připomíná. V Afghánistánu, v Jemenu, na Bali, naposledy v Keni. Tím protivníkem je, stručně řečeno, terorismus. A v nejvyhraněnější podobě je tím protivníkem nestátní teroristická organizace, která disponuje zbraněmi hromadného ničení a sebevražednými komandy, s podporou některého gangsterského státu.

 

Tomuto protivníkovi se dnes přizpůsobuje aliance. Tomuto protivníkovi se přizpůsobuje AČR. (Mimochodem, já zde vidím řadu známých tváří, nyní mne zajímá kolik z vás, kdybyste zvedli ruku, kolik z vás, kteří tu jste, je aliančními veliteli. Vidím několik rukou, no prosím..) Nové situaci se přizpůsobuje AČR, která má v alianci velice dobrý zvuk. Její dobrá pověst je dána dvěma faktory. Jedním faktorem je reforma: kýžená, dlouho očekávána, zdaleka ne nekontroverzní, ale cílevědomá. Cíl postavit armádu malou, mobilní, mladou a moderní, tomu rozumí i laik, jako jsem já. Jdeme správnou cestou. Takové armády potřebujeme, jak v alianci tak v EU. (Já zde podotknu, že ta dohoda z posledních dnů, o spolupráci obou organizací, zacelila nesmírně vážnou prasklinu mezi nimi, která hrozila, že přeroste ve zlomeninu.) A druhý faktor, který vyživuje pověst AČR v zahraničí, jsou naši lidé v poli a jak se osvědčují. Já před nimi smekám, já o jejich výsledcích slyším dnes a denně. A tak bych chtěl vzdát hold našim vojákům v Kosovu i těm, co jsou jinde na Balkáně, našim chemikům v Kuvajtu, našemu personálu v nemocnici v Afghánistánu. Hold ale i všem těm a všem těm z vás, kteří těmito štacemi prošli, i těm, kteří sloužili v Pouštní bouři nebo s modrým baretem OSN nebo s insigniemi OBSE jako pozorovatelé v nejrůznějších koncích světa, od Libérie po Irák, od Gruzie po Mozambik. Hold všem těm, kteří usilovali o mír v Chorvatsku. A zejména čest památce těch, kteří při těchto operacích v Chorvatsku či jinde přišli o život.

 

Film Pelíšky jsme ovšem viděli všichni, že ano. Pamatujeme na postavu fiktivního válečného veterána, kterého hrál pan Jiří Kodet. Ten fiktivní veterán má zde v prvních řadách řadu svých skutečných vrstevníků, a já je zdravím. Sloužil s nimi ostatně i můj otec, který bojoval v Anglii, zatímco moje maminka bojovala v britské armádě. Ale pamatujeme si, jak válečného vysloužilce ve filmu se ptá sousedka, zač vlastně dostal svou medaili. A veterán odpovídá - a veterán odpovídá, že za chrabrost. Za chrabrost. To je taková staromódní, starosvětská ctnost. Za mnou je nápis AČR: Čest, věrnost, odvaha. Cítíme, že chrabrost je trošičku něco jiného, něco trochu víc než odvaha.

 

Dámy a pánové, solidarita aliance spočívá jednak v tom, že sdílíme obranné břímě, jednak v tom, že sdílíme riziko obrany. Břímě sdílíme dobře. Naši občané prostřednictvím svých daní, si platí na obranu dost. Až mne zarazilo, když pan ministr hovořil o částce téměř 54 mld. korun. Je úkolem nás všech, abychom těmito prostředky nemrhali. Svým zapojením v poli sdílíme i riziko společné obrany. A tu znovu přichází ke slovu onen starosvětský výraz, chrabrost. AČR je vnímána v alianci jako armáda chrabrých  vojáků.

 

A co je ta aliance, to jako my v Bruselu? Dámy a pánové, ne my v Bruselu. My všichni, jak tu sedíme. Když se ptám na to, kolik tu sedí aliančních velitelů, tak bych předpokládal, že se zvednou všechny ruce. Aliančními veliteli jsou nejen ti, co zvedli ruku poprvé, ale vy všichni jak tu sedíte. Jeden každý z vás. Já jsem na to nesmírně hrdý, že v Bruselu zastupuji právě vás. Že jsem vyslancem právě vaším, velvyslancem armády, která je výborná a která na své vlastní dějinné křižovatce má namířeno tím směrem, že z ní bude armáda skvělá. K tomu vám přeji mnoho zdaru, bohatého Ježíška, všechno nejlepší v Novém roce. Děkuji za pozornost.