Rozhovor K.Kovandy pro DNES 26.06.2002 - KAREL HVÍŽĎALA - str. 08
"Svět se zmenšuje a ubývá míst, kam člověk může bez problémů a bez obav odjet."
Teroristé se globalizují rychleji než my
Český velvyslanec v NATO Karel Kovanda o válce nového typu, jejíž pravidla se teprve učíme znát
Válka proti terorismu, kterou Spojené státy vedou už devátý měsíc, zcela změnila představy o klasickém vedení boje. "Dříve se válka vedla proti nějakému státu, teď ji vedeme proti nestátnímu útvaru," říká Karel Kovanda, český velvyslanec v NATO, které stojí po boku USA.
Jiná válka. To je věc, na níž se po atentátu na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září loňského roku shodli snad úplně všichni. "Druhá věc je, že jsem si naivně myslel, že tato válka bude krátká, že se nám podaří dopadnout útočníky a bude konec," říká Kovanda. Bohužel se ukázalo, že to tak není, a navíc - že pravidla této války zatím neumíme přesně pojmenovat.
Nová pravidla hry
Pojďme se tedy soustředit na to, co pojmenovat umíme...
Nové je v prvé řadě asi to, že spousta teroristických uskupení bývala kontrolována v důsledku toho, že byl svět rozdělen. Jakmile se zhroutila jeho bipolarita, pominul i určitý klientelismus ve vztahu k nejrůznějším skupinám, bojůvkám a mafiím. Dnes jsou různé gangy, mafie, teroristé, partyzáni, brigády, či jak si říkají, abych tak řekl, na volné noze, a proto jsou naprosto nepředvídatelní.
Za každou teroristickou strukturou tedy dříve vzdáleně stála jedna ze dvou supervelmocí...
Domnívám se, že do značné míry ta kontrola do roku 1989 skutečně existovala. Přece když někde probíhala nějaká občanská válka, jedna velmoc podporovala jednu stranu a druhá podporovala nepřátelskou stranu, a i když se průběh takového konfliktu nedal řídit, do jisté míry nějaká kontrola byla.
A další rozdíly, které jste schopen pojmenovat?
Řekl bych, že tři věci jsou rozdílné. Za prvé v této válce útočí na naši civilizaci nestátní útvary. Za druhé velké nebezpečí spočívá v typech zbraní, kterých protivník používá. Na jedné straně se hovoří o takzvaných asymetrických střetech: my máme nejmodernější a nejúčinnější techniku, kdežto nepřítel jde na nás civilním letadlem a nožem na řezání koberců. Ta asymetrie je tak velká, že si ani neumíme představit potřeby druhé strany. Například za války v Afghánistánu Američané pomáhali Severní alianci a shazovali tam různý válečný materiál. Oni však mimo jiné potřebovali dřevěná sedla na koně, na to Američané nebyli připraveni. Na druhé straně tyto nestátní útvary mají daleko větší šanci dostat se ke zbraním hromadného ničení. Nejde ani tak o jaderné jako spíše o chemické a biologické zbraně. A ty již byly použity v Japonsku v metru a v Iráku je použila vláda proti vlastním lidem. Tento druh zbraní není příliš sofistikovaný - některé biologické zbraně si lze vyrobit v umyvadle.
Proč tyto zbraně proti nám ještě nikdo nepoužil, když jejich výroba je tak jednoduchá?
Tak u Saddáma Husajna, který o použití těchto zbraní vážně uvažoval, odpověď známe: za války v Zálivu dostal naprosto jednoznačnou zprávu, že použije-li tyto zbraně, bude odveta absolutně nemilosrdná.
U fanatiků však taková výstraha neplatí, oni si svého života neváží...
Samozřejmě, na sebevrazích se člověk nemůže pomstít. Ale to, že jich nepoužili dnes, neznamená, že se tak nestane zítra. Že některé státy tyto zbraně mají, víme bezpečně. Že se je teroristé snaží získat, víme také. A naše chování a přípravy musí vyplývat nikoli z toho, že těchto zbraní ještě nikdo nepoužil, ale z toho, že se kdykoli použít dají.
Vraťme se ke třetímu rozdílu. Jak ten byste pojmenoval?
Třetí novinka je v propojení teroristických skupin s drogovými kartely, obchodníky s bílým masem, s černými penězi a vůbec s obecnou kriminalitou. Jedna hláška, kterou jsem v Bruselu dostal, hovoří o tom, jak je sklizeň máku v Afghánistánu propojena s kriminalitou na Balkáně, kde se z peněz za drogy kupují zbraně pro teroristy. Toto propojení je nové a my na ně nejsme připraveni.
Co nám chybí?
Jejich globalizace postupuje rychleji než naše. Dnes se vojáci připravují na vnějšího nepřítele, policie bojuje proti kriminalitě, finanční úřady s černými penězi, ale chybí propojení všech útvarů a orgánů, které mají v popisu práce boj proti některému z těchto nebezpečí.
Nesmíme vidět gaunery za každým rohem
Vy, pane velvyslanče, žijete s malými přestávkami již přes třicet let v zahraničí, takže k dění v Česku máte jistý odstup. Myslíte, že si s plnou vážností uvědomujeme, že podobný útok by se mohl uskutečnit i na Českou republiku?
Nevím, jestli si to uvědomujeme, ale viděno z dálky, rozdíl mezi Manhattanem a Václavským náměstím není tak velký, to bych podtrhl. A samozřejmě nikdo není v tomto světě izolován. Všichni jsme sledovali, jak malé sportovní letadlo nabouralo do mrakodrapu v Miláně, totéž se mohlo klidně stát v Praze na Pankráci. Určitě je jistá bdělost na místě. Na druhé straně je otázka, kde je hranice mezi bdělostí a panikou. Ale tím by se měli zabývat politici, a nikoli diplomaté.
Moderní koncept naší civilizace je založen na multikulturnosti, multinacionálnosti. Nemyslíte, že útokem na Světové obchodní centrum byl tento koncept sbližování ohrožen?
Řekl bych, že jsou země více a země méně multikulturní. Spojené státy a bývalé evropské koloniální země jsou kapitolou samou pro sebe. Ve všech těchto zemích se multikulturnost vnímá a řeší úplně jinak než u nás.
Také Evropská unie nastavila své zákony spíše tak, aby se světu více otevírala. Po 11. září 2001 jsou patrné snahy tento prostor zase nějak uzavřít, protože si lidé už nejsou jisti před žádným jinak vypadajícím studentem...
Pohled na takové lidi se v každém případě mění, a tím zase něco ztrácíme. Teprve vývoj ukáže, zda změna pohledu a úředních přístupů k cizincům skutečně přinese větší bezpečnost, nebo zda to bude jen plácání much ve vzduchu. Protože v dnešním světě ten, kdo se skutečně chce někam dostat, tak se tam s tím, co potřebuje, vždycky dostane. Třeba se mu to desetkrát nepovede, ale pojedenácté mu to vyjde. Ale musíme se zase vyvarovat toho, abychom gaunery neviděli za každým rohem.
NATO se nerozpadne
Z čeho vy, který sedíte v "mozku" obranného evropského systému, máte dnes největší strach?
Svět se zužuje a zmenšuje se i geografický prostor, kam člověk může bez problémů a bez obav odjet. Navíc díky globalizaci jsou si všechna místa v jistém smyslu čím dál podobnější. Zatímco my jsme ještě mohli sjezdit svět bezpečně stopem, dnes si tohle dovolí jen ti nejdobrodružnější, kteří jsou ochotni na sebe vzít větší riziko.
Jak byste odpověděl skeptikům, kteří meditují, že po pražském summitu nastane konec NATO? Že například z celé naší armády je v alianci jen pár set vojáků? Že čím víc podobných zemí v NATO bude, tím více klesá jeho význam?
To jsou tři otázky. Na první otázku bych odpověděl: NATO nekončí, má schopnost se měnit. Sledujeme v historii první případ toho, že nějaká aliance, která vznikla kvůli nepřátelskému uskupení, se nerozpustila, když protivník, to znamená Sovětský svaz a Varšavská smlouva, zmizel. Za druhé. Naše armáda se mění pomalu, ale můj osobní dojem je, že to, co dělá ministerstvo obrany dnes, je velmi dobré, a jestli se jim podaří transformaci dovést do konce, tak v NATO bude za pár let skutečně celá naše armáda. A navíc bych rád dodal, že ty naše jednotky, které jsou funkční v NATO, patří mezi ty naprosto špičkové. Nemyslím, že si to dost uvědomujeme. Třetí otázka se týká nových států, které přizveme: nové státy jsou na tom jinak, než jsme na tom byli my, protože již tři roky s nimi aliance intenzivně spolupracuje na akčních plánech členství. Některé státy, jako jsou pobaltské republiky či Slovinsko, musí postavit armádu na zelené louce, balkánské země zase redukovat a transformovat stávající armády starého typu. Tyto úkoly jsou diametrálně odlišné a velmi těžké. Ale členství těchto států v alianci zvětší zaručený geografický prostor nás, slušných zemí, a tím posílí alianci v našem společném boji proti gaunerům světa.
***
Karel Kovanda