Vážená paní Nováková, milá sousedko!

 

Vážená paní Nováková, milá sousedko! 
ÚHEL POHLEDU
  
 
Máte naprostou pravdu, schůzka Severoatlantické aliance, která se do Prahy chystá na konec listopadu, skutečně zadarmo nebude. Mluví se o 800 milionech korun. O pořádek se má starat 12 tisíc policajtů, na dva a půl tisíce vojáků. Kdoví, co chystají ty různé komunistické, anarchistické a podobné skupinky, co se vybíjejí na výkladech. Nám, Pražákům, taky vadí, že jen co zase začne jezdit další kus metra, začnou se nám do dopravy plést kolony nejrůznějších prezidentů, premiérů, generálních tajemníků a dalších papalášů. Budeme u křižovatek stát, čekat, až proletí kolem, budeme naštvaní. Není se na co těšit, a kdybych sám nebyl hned u toho, taky bych se moc netěšil. A k čemu to všechno bude? Co si za to koupíme? Nedaly by se ty peníze vynaložit jinak? Líp?

Na něco skutečně užitečného, skutečně potřebného, skutečně viditelného a hmatatelného? Taky si ty otázky kladu. A napadá mě hlavně tohle: Letadla, co před rokem vletěla do těch mrakodrapů v New Yorku, byla hrůznou předzvěstí toho, co by nás mohlo čekat. Může se něco takového stát i nám? Nikdo neví, a každý doufá, že ne. Můžeme se ale spolehnout jen na doufání? Stačí to? Případně se ještě modlit? Anebo spíš - neměli bychom být připraveni? Neměli bychom mít co nejpevnější jistotu, že víme, jak takovým útokům předcházet, víme, jak se jim bránit, a kdyby nedej Bože měli gauneři uspět, budeme i vědět, jak následky takového útoku zvládnout?

Apokalyptické hrozby
O tomhle všem se v NATO vedou diskuse už řadu měsíců, i let. Je to naše aliance, že ano: jejími členy jsme se dlouho chtěli stát. Je to aliance - a to se málo ví - jejíž vlastní vznik byl urychlen únorovým komunistickým pučem v ČSR. (Jaký div, že dnešní komunisté proti zasedání jejích státníků brojí! Kdyby summit podporovali, to by bylo teprve čemu se divit.) V Praze se bude o takovýchto přípravách rozhodovat. Některé hrozby jsou až apokalyptické: třeba takové ˝zbraně hromadného ničení˝. Co si pod tím představit? Možná i atomovku - ale stačí mor a neštovice! Některé biologické zbraně se dají vyrobit doslova v lavoru. Ani byste nevěřila, jak jednoduché je povraždit tisíce lidí snětí slezinnou či jiným sajrajtem! A právě toto jsou zbraně, které vyhledávají nejrůznější skupinky fanatiků, bláznů, teroristů a podobných elementů. Najděte mezi nimi pár sebevrahů, a máte na spoušť zaděláno. Některé z takových skupinek pak třeba podporuje nějaká darebácká vláda, co ve velkém vraždí i vlastní lidi, a to je pak nebezpečí tuplované. Připravit se právě v Praze (právě v Praze!) na takové hrozby je velmi, velmi složité a vyžaduje to mnoho práce. Je to důležité. Ano, je v tom i kus slávy. Všechno, na čem se státníci v Praze domluví, s sebou už navždycky ponese nálepku ˝schváleno v Praze˝. Sláva polní tráva? Ani ne. Především tu jde o naši ochranu - Vaši i moji - a o ochranu našich dětí.

Musíme být připraveni
Bude to stát peníze? Bude. Jistě. Letos jsem ale byl v Praze během povodní. A napadlo mě - proč se vůbec připravovat na takovou stoletou vodu, když má přijít v průměru jen jednou za sto let? Vždyť možná za našeho života nikdy nepřijde! Po letošních povodních ale nikdo nepochybuje, že je úkolem našich politiků, našich představitelů, našich státníků, aby si viděli dále než na špičku nosu, aby vedli v patrnosti i nebezpečí, ke kterým docházívá jen zřídka, ale která, když už jednou přijdou, jsou nepředstavitelně ničivá. Teď čtu v novinách: škody z letošních povodní - 80 miliard korun. Summit aliance - setina tohoto čísla. A taky jsem nedávno četl, jak se někdo v roce 1995 nad hrozbou stoleté vody zamýšlel a ptal se: Dělá se s tím něco? Nedělalo. Tehdy. S terorismem je to jako s povodněmi. Takový útok nemusí přijít letos, nemusí přijít příští rok či příštích deset let. Nemusí... ale kdo zaručí, že nepřijde? A když ne k nám, tak k sousedům? Ke spojencům? Kterým bychom samozřejmě šli na pomoc? A může si odpovědný politik, odpovědný představitel, odpovědný státník dovolit nebýt na tuto možnost připraven? Jen si představte - kdyby se nedej Bože něco stalo, jak by se hledal viník! Jak by se uprostřed pláče pozůstalých hledalo, kdo způsobil naši nepřipravenost! A v neposlední řadě, jak by se sčítaly škody! Přesně tak, jak se dnes hledá viník zaplavení metra, jak se sčítají škody povodňové. (Jo, kdybychom v roce 1995...)

Až čtvrt miliardy
A pak jedna věc konkrétní a krátkodobá. Opadl nám turistický ruch. A teď budeme mít v Praze přes 40 hlav států s jejich družinami a průvody, a na 3500 novinářů. Novináři si budou všímat zasedání; ale co budou dělat, když zrovna nebude žádná tiskovka? Budou psát o Praze, ukazovat ji svým divákům. Není možné, aby taková široká publicita nevyvolala ještě větší zájem o Prahu a o republiku! Mluvil jsem o tom s lidmi z České centrály cestovního ruchu. Podle nich jen z takto odvozeného nárůstu cestovního ruchu poplynou do našich kapes a pokladen desítky milionů korun. A kdyby pro ty novináře uspořádali organizátoři summitu něco skutečně extra, mohly by se tyto příjmy vyšplhat až na čtvrt miliardy. Máte pravdu, paní Nováková. Summit bude stát hodně peněz, budeme na dva tři dny trpět nepohodlím, bude s ním řada nepříjemností. Ale budou nám za něj vděčny i naše děti - a nejen ty, které kvůli němu nebudou muset do školy.

Lidové noviny, Titulní strana, 05.10.2002, Karel Kovanda