Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Rozhovor s Janem Kohoutem, ministrem zahraničních věcí

 

Rozhovor redaktorky Martiny Maškové v Českém rozhlase Rádio Česko z 15.6.2009.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
Evropští ministři zahraničí mají na schůzce v Lucemburku zhodnotit stav lidských práv a občanských svobod na Kubě. Na každoroční bilanci se dohodli a to i podle přání české diplomacie více než před rokem. V rozporu s českým postojem se tehdy unijní státy rozhodly podmíněně zrušit sankce uvalené na režim v Havaně v roce 2004. Náš zpravodaj při unijních institucích Pavel Novák dodává:

"Ministři "sedmadvacítky" budou pravděpodobně pro pokračování dialogu s Castrovým režimem. Potvrdí ale také rozhodnutí dále budovat kontakty s představiteli občanských iniciativ a mírumilovné pro demokratické opozice. Rada ministrů podle diplomatických zdrojů vyzve Havanu k bezpodmínečnému propuštění všech politických vězňů. Včetně těch zadržených při největším zátahu kubánských komunistů proti opozici v roce 2003. Už před měsícem při schůzce předsedy Rady ministra zahraničí Jana Kohouta s kubánskými diplomaty se ale ukázalo, že kubánský režim žádné z disidentů na považuje za politické vězně."

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
Pavel Novák, zpravodaj Českého rozhlasu při Evropské unii. V návrzích závěru jednání Rady ministrů zahraničí má být údajně věta, cituji: "že Rada je vážně znepokojena nedostatečným pokrokem v oblasti lidských práv na Kubě. Dá se to chápat jako předstupeň sankcí, na to jsem se zeptala ministra zahraničí Jana Kohouta.


Ten text je mnohem delší. Není jen o téhle té jedné větě. Je tam rozhodne konstatován nedostatek pohybu na kubánské straně, pokud se jedná o lidská práva a demokratické svobody vůbec. Je ten text vyváženější a v tuto chvíli nepředpokládám, že by hrozily sankce.

To znamená, že se to omezí na výzvu k propouštění politických vězňů nebo zpřístupnění věznic mezinárodním humanitárním organizacím, jak také, alespoň z těch našich informací plyne?

Všechny ty elementy tam budou přítomny. S principem, který je s největší pravděpodobností, který bude přijat, bude pokračování až v té dosavadní praxi, to znamená toho posledního roku. Společná pozice zůstane zachována ta nebude měněna, bud suspendována, pokud jde o kontakty, politická jednání, představiteli kubánskými. To znamená ten dvojí trik, který byl charakteristický pro to uplynulé období, bude zachován, i při té konzultaci toho, že ten pokrok, kterého bylo zatím dosaženo, není rozhodně dostačující a je minimalistický.

Ani z pohledu českého předsednictví není ten malý pokrok k důvodu obnovení sankcí?

Tak my jako předsednická země musíme hledět zákon sedmadvacetí zemí a v tuto chvíli tento konfront v tomhle smyslu není. Ukazuje se a já jsem vedl jednání s kubánskou delegací s trojkou, že smysl má nějaká jednání a vyvíjení určitého tlaku, ale musí to být samozřejmě doprovázeno i výraznou podporu té demokratické opozice na Kubě.

O čem konkrétně nebo o kom konkrétně jste s představiteli režimu bratří Castrových mluvili?

Mluvili jsme o všech obecně politických vězních, o stavu lidských práv, o stavu ratifikace těch dvou významných, ke kterým se Kuba připojila. Ovšem zatím neratifikovala. Je to věc, která už je poněkud starší. Jedna věc je i o konkrétním seznamu čtrnácti politických vězňů, kteří jsou v nedobrém fyzickém a zdravotním stavu.

Když už jste mluvil o tom, že Česko vlastně musí respektovat jako předsednická země jistý konsensus v sedmadvacítce, mám tomu rozumět tak, že země, které byly tradičně ke Kubě vlídnější, jako je třeba Španělsko nebo Belgie a Francie, nejsou nakloněny sankcím vůči Kubě?

Je konsensus na tom, aby byly obnoveny sankce a není konsensus na tom, aby se šlo jiným směrem, jako například demontáží té společné pozice. Čili zůstává,zdá se, že status quo, byť s konstatováním, že zatím ten výsledek toho dialogu s kubánskými představiteli nepřinesl nějaké žádoucí velké výsledky.

Včera jste, pane ministře, převzal petici nevládních organizací za propuštění politických vězňů v Barmě. Těch je v Barmě údajně kolem dvou tisíc. Slíbil jste tvrdé a cílené sankce. Jaké konkrétně?

Ty sankce, které jsou, mají různě stupně tvrdosti. Uvidíme, jakým způsobem zase bude probíhat to jednání. Není to úplně tak jednoduché. To znamená, lze říci s předstihem, jaký bude výsledek jednání, protože jsou země, které jsou více nakloněny posíleným sankcím. Některé jsou spokojeny s tím, jakým způsobem to vypadá teď. Ale já předpokládám, že z tohoto jednání vzejde minimálně v oblasti víza vízového zákazu pro lidi a pro představitele, kteří jsou angažovaní v tom z vašeho pohledu nelegálním procesu, čili ve vtahu k nim,že budou přijaty vízové restrikce, zvažuje se i o dalších obchodních restrikcích.

Obchodních, to znamená, že by existovalo jakési obchodní embargo vůči vojenské juntě, vůči Barmě?

Může být za určité exportní komodity, které jsou pro barmskou oblast jsou citlivé.

S Američany se Evropská unie shodla na podmínkách předávání vězňů z americké základny Guantánamo do Evropy. Předcházet má poskytnutí všech informací o vězni včetně těch důvěrných. Mění to něco na přístupu české diplomacie nebo vězně z Guantánama vláda ani za těchto okolností přijmout nechce?

Já si myslím, že to stanovisko tady vládní nebo České republiky je v tom, že se cítíme a nikdy, protože žádný z nich nemá vazbu na Českou republiku. Nicméně to, co bude přijímáno dnes bez diskuse a co bylo přijato ministry vnitra v předchozím týdnu, dává určitý rámec pro to, aby ty země, které hodlají přijmout některé z těch zadržených mohli tak učinit a jakým způsobem. To znamená, mechanismus informování ostatních členských států a zároveň je tu to politické prohlášení mezi Spojenými státy a Evropskou unií, které má za cíl do budoucna orientovat více spolupráci v boji proti terorismu a s přihlédnutím a na základě všech těch mezinárodně právních instrumentů a ochrany lidských práv, ale i osobních dat.

Platí to, že vězně chtějí přijmout zatím Španělsko či Británie, nebo máte informace o jiné zemi, která by měla zájem?

Tak víme například o Francii. Ale řekl bych, že většina zemí vyčkávala s tím, než bude přijat tento vnitřní mechanismus v rámci Evropské unie a než bude hotovo i to prohlášení, které ty vztahy bude upravovat se Spojenými státy.

Na minulém neformálním jednání ministrů zahraničí v Hluboké se mluvilo i o palestinsko-izraelských vztazích a tehdy ministři podpořili samostatný palestinský stát. Jak vnímáte nynější vyjádření izraelského premiéra Netanjahua, který řekl, že palestinský stát ano, ale demilitarizovaný?

Je to prohlášení, které budeme posuzovat dneska jako Evropská unie, ale z mého pohledu se jedná byť o drobný nebo přeci jen krůček směrem k akceptaci ze strany současné vlády v Izraeli toho dvoustátního řešení, které v tuto chvíli neprosazuje pouze Evropská unie, ale i Spojené státy a všechny arabské země. Můžeme říct v klidu, že celé světové společenství. Řekl bych, že je to nakročení tím správným směrem.

Ministr zahraničí Jan Kohout z Lucemburku před jednáním unijních ministrů.

.