Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Dvacet minut Radiožurnálu

 

Rozhovor redaktora Martina Veselovského s ministrem Janem Kohoutem v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu z 3.7.2009


Vztahy mezi Kanadou a Českou republikou jsou za tou optikou vízové povinnosti jako na horské dráze. Rok 1996 a zrušení víz, rok 1997 obnovení vízové povinnosti ze strany Kanady po imigrační vlně českých Romů, pak dlouho nic a v roce 2007 s velkou slávou opět zrušení víz do Kanady. Loni na konci prázdnin přišlo ovšem další varování od kanadských imigračních úředníků, kteří se potýkali se stovkami a dokonce snad tisíci lidí z Česka žádajících o azyl. Letos na jaře a na začátku léta Kanada přitvrdila a její představitelé rovnou pohrozili znovuzavedením víz. Podle některých informací by tak mohlo nastat ráno 7. července tohoto roku. Vítejte u Dvaceti minut Radiožurnálu. Přeji vám pěkné odpoledne. Ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kohout je dnes hostem příštích Dvaceti minut. Dobrý den, pane ministře.

Dobrý večer.

Budou v úterý ráno víza do Kanady zavedena?

Já stále doufám, že ne.

A to doufání je na základě vašeho odborného odhadu?

Na základě jednání, které stále vedeme s kanadskou stranou. Než jsem šel do studia, tak jsem asi před hodinou mluvil zase se svým resortním kolegou a právě vysvětlujeme a jsme v komunikaci permanentní s kanadskou stranou a vysvětlujeme důvody, proč si myslíme, že tento krok by byl z jejich strany velmi nešťastný.

Co jim říkáte?

Především to, že samozřejmě takovýto krok mezi partnery, spojenci v rámci jedné aliance by musel být nutně vnímán jako krok velmi nevlídný, protože z našeho pohledu nemá žádné oprávnění.

Velmi nevlídný je diplomatický termín pro nepřátelský?

Nevlídný je nevlídný, to znamená, není velmi přátelský. Neříkám že nepřátelský, ale není vlídný skutečně.

Mimochodem Kanaďané sami, když s nimi mluvíte, tak opravdu operují s tím datem 7. července?

Ne, datum nepadlo. Nepadlo ani rozhodnutí přesné, konkrétní ani datumové, byly různé úvahy, ale skutečně jsme tím intenzivním jednání během minulých týdnů a tohoto týdne především dosáhli toho, že kanadská strana přemýšlí znovu a bude, doufám, stále že přehodnotí své, respektive že bude uvažovat jiným způsobem, než se vyvíjel názor, který skutečně nemohl, já jsem nemohl vyloučit to, že by byla znovuzavedená víza.

Pane ministře, máte představu jaký je časový horizont toho, co jak dlouho ještě budete jednat?

Já si myslím, že to bude trvat v následujících dnech neustále.

Neustále si budete telefonovat s vaším resortním kolegou?

Já myslím, že to moje rozhodnutí dojít na kanadské straně. Máme před sebou víkend. Čili já předpokládám, že k něčemu dojdou během dneška případně ta jednání, když k tomu nedojdou, budou pokračovat příští týden.

Tak pojďme teď, prosím, protože jsou evidentně na řadě dvě varianty. Buď Kanada zůstane v tomto režimu, kdy spolu česká republika a Kanada nemají vízovou povinnost, anebo víza zavedou? Když zavedou, tak co nastane po tom?

Jak jsem již řekl, bylo by to vnímáno jako nevlídný a nesprávný, ale budeme odpovídat adekvátním způsobem, to znamená, v rámci reciprocity.

No, to ale nemůžeme, pokud se nepletu, tak jsme vázáni smlouvami uvnitř Evropské unie?

To se nemýlíte, já myslím, ta reciprocita samozřejmě bude asymetrická, protože by byla asymetrická, protože jak správně říkáte, my jsme vázáni a my nemůžeme zavést plošně víza žadateům nebo cestovatelům z Kanady do České republiky.

To znamená, bude to to, o čem se mluvilo, že kanadským diplomatům bude zavedena vízová povinnost?

Já nevím, jestli to bude, ale mohlo by být.

A to je mimochodem součást toho, když mluvíte s kanadskými partnery, tak říkáte, že mohlo by to být vnímáno jako nevlídný akt a ještě ke všemu vaši diplomaté budou mít extremně snížený přístup.

Já jen říkám to, že si řeší vlastní problém na úkor České republiky. To je myslím ta hlavní mesič, kterou jim dávám, protože ten problém neleží v České republice, neleží v tom počtu žadatelů o víza, leží v tom, že kanadská strana má skutečně v dnešním světě velmi výjimečně generózní takový jako a přívětivý imigrační zákon azylové řízení.

Tak si to pojďme, prosím, pane ministře zahraničních věcí srovnat. Ten problém, který se teď jmenuje u kanadský imigračních úředníků, žádá o azyl příliš mnoho Čechů, tak je kanadský problém?

To máte asi tak. Když někde máte, a teď to berte opravdu jako jenom příměr jako licenci. Když máte někde banány zadarmo, tak se vám tam utvoří fronta.

To znamená, že vy si myslíte, že všichni ti lidé z Česka odcházejí čistě za ekonomickým stimulem do Kanady?

Víte, ti žadatelé o azyl z České republiky nežádají v Austrálii, nežádají ve Spojených státech, žádají v Kanadě a to něco signalizuje. Ale tohle není jako ten problém, co si uvědomuje kanadská strana. Ona o něm ví, vy jste vzpomínal ty roky tu houpačku, kdy jsme měli a neměli víza od těch dob od poloviny 90. Let. Kanadská strana ví o tomto problému a průběžně nám přislibuje, že se vrátila, že si je vědoma toho, že jejich systém zabezpečení těch azylantů je velmi přívětivý a že s tím něco chce dělat, ale do dnešní doby k ničemu takovému nedošlo.

Pokud dobře rozumím, tak Česká republika by teď ocenila, kdyby Kanada své imigrační řízení přitvrdila?

Já myslím, že podstatné a samozřejmě Kanada suverénní její občané a suverénní vláda musí zvážit všechna pro a proti a nastavit si ten systém podle vlastních potřeb, požadavků a hodnot. To já bych byl dalek toho, abych jim radil, jakým způsobem si to mají upravit. Jením vím a sděluji a ukazuji na to, co je problém, skutečný problém toho, proč vzrůstá počet žadatelů o azyl a tento problém si myslím uvědomují a pakliže skutečně vedeme debatu nebo diskusi na toto téma, uvědomují si, přiznávají, chtějí s tím něco dělat. Ale zatím se nic nestalo.

Říká zatím ve Dvaceti minutách Radiožurnálu Jan Kohout, ministr zahraničních věcí České republiky. Říkáte, pane ministře, že ten problém je spíš na straně Kanady a jejího imigračního řízení. Na druhou stranu, když se podíváte na počty žadatelů o azyl z České republiky v Kanadě za poslední roky, tak teprve teď je cítit nějaký prudký nárůst. Zejména za posledních 10 měsíců, protože ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková v té minulé vládě to řešila na konci srpna minulého roku. Předtím ty roky se počty žadatelů pohybovaly v řádu desítek. Minulý rok to skočilo na řád stovek a podle informací Hospodářských novin teď na řád tisíců. A to bylo způsobeno čím?

To je velmi složité odpovědět, tak skutečně na to nemám naprosto přesnou otázku.

A víte, na co narážím? Vy říkáte, že to je v tom imigračním řízení, které je neustále stejné?

Já vám rozumím. Já vám rozumím proč, já se vám snažím vysvětlit to, proč je to do Kanady a proč je nesprávné, u kterého jsme byli u první otázky, proč si myslím, že je to nesprávné a nevlídné ze strany Kanady ve vztahu k České republice. Já chápu, že ten počet nárůstu počtu žadatelů o azyl tam narůstá dramaticky tak jak jste říkal. Těch důvodů, já se ptám proč nežádají o azyl v jiných zemích, proč zrovna právě v Kanadě? A říkám je to problém právě v tom systému, proto ten počet tam. Samozřejmě proč ten počet narůstá a proč Češi nebo čeští občané odcházejí do zahraničí a žádají o azyl, je problém, který je třeba zkoumat asi mnohem důkladněji.

Tak možná se k tomu ještě ve Dvaceti minutách dostaneme. Když vy jako ministr zahraničních věcí jednáte s kanadským protějškem, tak kdo ještě obrazně řečeno, vedle vás stojí? Jednáte také jako člen Evropské unie a ještě před několika dny jako člen vlády, která byla v čele Evropské unie?

Samozřejmě. Tady v tom případě se cítíme být členy společenství, které má vízovou politiku upravenou určitými směrnicemi a nařízeními, kterými se řídí všechny státy. Takže ten problém, který vyvstává se znovuzavedením víz pro Českou republiku, není problém pouze bilaterální, ale má i ten evropský rozměr a to je ta druhá věc, o které mluvíme a vy jste se ptal na to, co jim sdělujeme. Protože ten dopad tohoto nevlídného opatření bude mít dopad jak negativní jak na bilaterální vztahy, tak bude mít dopad samozřejmě i na ty unijně kanadské vztahy.

To znamená, že v tuto chvíli se Evropská unie pravděpodobně asi v zastoupení Evropská komise staví za Českou republiku a říká Kanadě, co?

To přesně nevím, ale já doufám, že ta poselství, která sděluje, jsou v intencích toho, o čem mluvíme my. Tak která jsem vám sděloval.

A vy jste si jist, pane ministře, že v tuto chvíli Evropská komise za Českou republikou prostě stojí?

Já jsem přesvědčen o tom, že ano, protože v zájmu celé Evropy je, aby nebyly vůči jednom členskému státu přijímány asymetrická opatření, protože pak dochází k narušení některých ustanovení. Je tu směrnice 538 a 539 z roku 2001, která nastavuje právě vztahy mezi jednotlivými nebo vízovou problematiku upravuje mezi členskými zeměmi v rámci Evropské unie. Tohle je krok, který to jde proti tomuto nařízení.

Na druhou stranu je tady otázka, jestli vůbec Evropská komise může ovlivnit nějak rozhodnutí Kanady?

Jaksi přímo ne, samozřejmě je třeba všemi možnými kanály a my samozřejmě jsme coby předsednická země zvykli na to, že pracujeme jaksi s mnoha úrovněmi a s mnoha partnery využít všech možností, které máme, ať už v rámci tedy nejen Evropské unie, ale našich partnerů v rámci Evropské unie z ostatních členských států na to, abychom vyslali tento signál, že skutečně to považujeme za nespravedlivé opatření, které vážně naruší naše vztahy, nejen mezi Českou republikou a Kanadou, ale i Evropskou unií. Ta bude mít dopady.

To bylo teď vysloveně diplomatickou řečí řečeno a teď vás požádám, pane ministře, jestli byste to dokázal převést do lidské řeči. Co to znamená? Na některé z těch úrovní, o které jste mluvil, bude Kanaďanům řečeno, podívejte se, jestli zavedete víza České republice, tak se setkáte s čím?

To je právě to, co v tuhle chvíli sami Kanaďané dobře ví. Může to být právě a to co je podstatnou této směrnice, a to je takzvaná klausule solidarity. Klausule solidarity znamená, že pokud jsou veden vízový režim asymetricky vůči jedné členské zemi, tak je v Evropské unii platí a má platit jeden za všichni, všichni za jednoho, ostatní členské státy vyvinou tlak. A v případě, že budou pokračovat tato víza vůči jedné zemi, budou přijata opatření, která budou symetrická, to znamená, že budou zavedena víza v rámci celé Evropské unie.

Jaká je pravděpodobnost, že klausule 539 bude přijata?

Já doufám, že minimálně, že skutečně dojde ještě k přehodnocení v Kanadě, k rozmyšlení toho, jakým způsobem zacházet a řešit tuto situaci.

A teď ještě váš profesionální odhad. Je opravdu možné, že kdyby Kanada zavedla víza v České republice, že v nějaké dohledné době ostatní členské země zavedou víza například pro kanadské diplomaty?

Právo Evropské unie je na naší straně. To znamená, my se opíráme ve svém uvažování jen a pouze o práva Evropské unie.

Na druhou stranu, pokud se úplně nepletu a v tomto ohledu se mohu plést, tak to by bylo celkem bezprecedentní opatření.

My považujeme tu situaci za bezprecedentní.

Je natolik bezprecedentní, aby opravdu těch zbylých 26 zemí řeklo kanadským diplomatům, budete muset mít vízovou povinnost všude, do Francie, do Anglie, všude?

Já si myslím, že Evropská unie je postavena právě na principiálně na solidaritě a že tuto solidaritu my v této situaci budeme po ostatních žádat a že věřím, že dostaneme pozitivní odezvu.

Jan Kohout, ministr zahraničních věcí České republiky, je hostem těchto Dvaceti minut Radiožurnálu. V Lidových novinách, pane ministře, se objevila informace, že na jednom z jednání s našimi politickými protějšky v Kanadě měl ministr vnitra Martin Pecina takový nápad, že nabízel zrušení přímé linky mezi Prahou a Torontem, tedy té linky, kterou nejvíce azylantů nebo žadatelů o azyl do Kanady létá. Můžete to potvrdit?

Já to nemohu potvrdit, protože jsem u toho jednání nebyl ani jsem z něj nedostal žádný záznam a s panem ministrem Pecinou jsem od té doby nemluvil, takže jestli něco takového nabízel, netuším.

Vypadá to, že ano. Že nabízel podle dostupných informací. Je to dobrý nápad?

Já si myslím, že tam problém není, jestli lítá přímá linka do Toronta nebo nelítá. Já pořád ten problém vidím někde jinde, takže já nebudu říkat, jestli je to dobrý nebo špatný nápad, ale prostě myslím si, že neřeší problém.

A teď vezměme to, co jste říkal už několikrát, že z vašeho pohledu je problém zejména na kanadské straně. Ale ve chvíli, kdy vezmeme tu číselnou řadu stoupajících žadatelů o azyl, není problém také na české straně? Není problémem to, co například říkala kolegyně Poláková, teď už bývalá tady z rozhlasu, která se svou rodinou odešla do Kanady, protože se tady její rodině nežilo bezpečně?

To jsou dvě věci, které v tomto případě podle mého názoru souvisí jen okrajově. Já nevím, proč žádala v Kanadě, proč nežádala ve Spojených státech nebo v jiné zemi demokratické chránící stejně jako Česká republika menšiny a věnuje se jim. Druhá věc je diskuse ohledně situace a to říkáte, jak jste to uvedl, menšin, především třeba romské menšiny, jakým způsobem je ta ze společnosti chráněná, jak ji stát chrání. To jsou témata, která zpracovává primárně pan ministr Kocáb a já se necítím upřímně tolik povolán, abych na toto téma elaboroval, protože jsem se zabýval jinými tématy. Nespojoval bych je jaksi primárně. Samozřejmě, že mohou být tady momenty, které sleduju z novin, kde se co děje, ale já se ptám, já řeším problém s Kanadou a nikoliv zda a jak je situace zde. Nemyslím si, že by byla, myslím, že je to problém celoevropský. O kterém se mluví ochran menšin jako taková, především tedy věnování se omské menšině.

Ještě na chvíli k tvrdým datům, kolik těch žadatelů vlastně je?

My máme zprostředkovaně ta data, protože azylové řízení je věcí diskrétní, azylanti a žadatelé o azyl jsou chráněni, čili jejich data vlastně přijímající strana nebo země.

Ale asi vám Kanaďané, pane ministře, řekli: Podívejte se, máme tady deset tisíc Čechů.

Ne, tak tolik jich tam není. Pohybuje se to někde podle těch údajů, které my máme k dispozici někde kolem 1600.

Za tento rok?

Ne, za poslední rok jako ne od začátku roku, ale v průběhu roku.

A víte pozitivně, že z těch 1600 je drtivá většina Romů?

Ne, to já nemohu, protože také vidíte, že se varuju toho, abych to říkal, říkám občané České republiky.

Pod vaším dojmem jsem se i já varoval toho termínu.

Protože nikdo nikde nesleduje národnost a příslušnost kterékoliv národnostní menšině a pro mě je velmi těžké usuzovat, zda se jedná či nejedná o některou z menšin. Pro mě jsou to občané České republiky.

Já tomu rozumím. Teď jste velice korektní, pane ministře. Před deseti měsíci v tomto rozhovoru seděla Džamila Stehlíková. Tehdy ještě ministryně pro lidská práva a ona říkala: Ano, já mám informaci, že drtivá většina z těch azylantů, žadatelů o azyl jsou Romové.

Já tu informaci takto nemám, protože jsou tou pouze cifry, které my nedávají dispozici. Já nemám profil jednotlivých uchazečů, bohužel.

Tak to je téma případného znovuzavedení vízové povinnosti ze strany Kanady vůči České republice. Pojďme, pane ministře se posunout geograficky jižně. Před nějakou dobou, kdy končilo zejména předsednictví Česka Evropské unii přišlo na přetřes postavení a vůbec názor České republiky na otázku rozšiřování izraelských osad na okupovaných palestinských územích. Jaký na to má Česká republika názor?

Na to naprosto jednoznačný jako celá Evropská unie. To je zastavení všech těch osidlovacích aktivit na západním břehu. To znamená na těch okupovaných územích, to je konec, tečka.

Zastavení osidlovacích aktivit znamená, stavba nových osad?

To je stavba rozšiřování konstrukce další v rámci stávajících osad. To je názor, který je stejný, to je přímá jaksi reprodukce nebo citace závěrů, které má Evropská unie a které jsou v souladu se zahraniční politikou České republiky.

I přesto všechno, že někdy ve druhé třetině června jste dal rozhovor našemu zpravodajovi na Blízkém východě Břetislavu Turečkovi, ve kterém jste říkal: Samozřejmě, že takovýto vývoj, jestliže se lidé dávají dohromady a plodí děti, tak to je ten skutečně přirozený vývoj. V tuto chvíli mluvím za Českou republiku a myslím, že to budeme schopni zkomunikovat i s naším předsednictvím protože si myslím, že nikdo rozumný v Evropské unii nebude proti tomu, aby se lidé množili. To bylo na otázku, zda ten přirozený vývoj, kdy se v osadách rodí děti a narůstá počet lidí, tak jestli i proti tomu Česká republika je proti takovému rozšiřování či ne?

My to neřešíme. Mluvíme o dětech, to pan kolega Tureček elaboroval na téma toho, co to je přirozený růst nebo není přirozený růst a s jistou mírou nadsázky samozřejmě jsem mluvil o tomhle tom tématu, to znamená, nicméně pokud jde o osidlovací aktivity, tak jak jsem je popsal, to znamená rozšiřování, rekonstrukce, výstavba na těch okupovaných územích, to je věc, kterou požadujeme, aby byla zastavena.

Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Jan Kohout, ministr zahraničních věcí České republiky byl mým hostem. Pane ministře, děkuji za váš čas a na shledanou.

Děkuji za pozvání.


.