Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Česká zahraniční politika v příštích měsících

 

Článek ministra Jana Kohouta v deníku Právo ze dne 27. října 2009.

Již nějaký čas je zřejmé, že současná vláda dovede oproti původním očekáváním tuto zemi k řádným volbám na jaře příštího roku.
Premiér Jan Fischer stručně nastínil ve svém parlamentním vystoupení některé priority na další období. Považuji nicméně za potřebné seznámit veřejnost podrobněji s tím, jak bude zahraniční politika do řádných voleb vypadat a o co bude usilovat.
Vyjadřuji-li se v následujících řádcích v první osobě jednotného čísla, znamená to spíše výraz odpovědnosti za práci naší diplomacie než jakoukoli personifikaci české zahraniční politiky. V konečném důsledku je totiž zahraniční politika a obraz ČR ve světě úkolem celé politické reprezentace a v jistém ohledu i celé společnosti.
Především chci zdůraznit, že česká diplomacie bude nadále sledovat především dvě maximy: obhajobu českých zájmů a šíření dobrého jména ČR v Evropě a ve světě, dále službu českým občanům ocitnuvším se v nesnázích při cestách do zahraničí.
Do první maximy zahrnuji zejména pěstování dobrých sousedských vztahů, upevňování pozice ČR v EU, posilování transatlantické vazby, podporu efektivního fungování ekonomické diplomacie, spolupráci s rozvojovými zeměmi, posilování demokracie a obhajobu lidských práv ve světě.
Druhá neméně důležitá maxima se pak týká služby státu občanům, jejich ochrany a zvyšování komfortu během cest do zahraničí, při nichž se často dostávají do různých obtíží. Oběma těmto pilířům zahraniční služby chci i v příštím období působení v čele resortu věnovat náležitou pozornost.
Ministerstvo zahraničí bude nadále klást důraz na kvalitní práci v rámci Unie. Ta představuje nejlepší platformu pro prosazování českých zahraničněpolitických zájmů a stejně tak jedinečnou možnost podílet se na formování postojů k zásadním globálním tématům. Využití tohoto potenciálu je ostatně výzvou pro každou vládu a každého ministra zahraničí. Práce na silné a mezinárodním společenstvím respektované EU tak nepochybně patří i mezi mé prvořadé zájmy.
Svou prací navázala tato vláda na vládu předchozí a úspěšně dokončila české předsednictví v EU. Cítím silnou odpovědnost za projekty uvedené v život během něj, a to především za tzv. východní partnerství, které chce pomoci šesti východním sousedům EU – Bělorusku, Ukrajině, Moldavsku, Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu – na cestě k uplatňování demokratických principů a k ekonomické stabilitě. Realizace a naplňování východního partnerství tak patří mezi profilové priority i nynějšího vedení ministerstva zahraničí.
V souladu s dlouhodobými zájmy ČR bude můj resort dál podporovat rozšiřování EU a budování společné evropské energetické politiky. Mimořádnou pozornost budu věnovat zemím západního Balkánu, jejichž evropská perspektiva nemá z mého pohledu alternativu.
V návaznosti na ratifikaci Lisabonské smlouvy se bude ministerstvo zahraničí aktivně podílet na uvedení nové institucionální architektury EU do praxe. Přínos smlouvy spatřuji ve větší demokratické kontrole unijních institucí, větší efektivitě jejich fungování a v posílené solidaritě v tak klíčové oblasti, jakou je energetika. Zasadím se o to, abychom byli schopni právě tohoto potenciálu nové smlouvy co nejlépe využít.
V bezpečnostní oblasti bude ČR nadále zastávat pozici spolehlivého partnera a loajálního spojence. Jsem připraven s vládními kolegy vyhodnotit zkušenosti s plánováním a účastí ČR ve spojeneckých misích a navrhnout možnosti jejich silnějšího ukotvení ve střednědobém strategickém výhledu. Za největší výzvu považuji české angažmá na misi v Afghánistánu. Stejně tak se zasadím o to, aby se ČR aktivně podílela na debatách o novém strategickém konceptu NATO.
Uvědomuji si, že k tomu musí co nejdříve začít široká diskuse české odborné i laické veřejnosti. A v neposlední řadě budu klást důraz na spolupráci na aliančním projektu protiraketové obrany, jak jej avizovala americká administrativa v září tohoto roku.
Práce ministra zahraničí má ale také vnitropolitickou dimenzi, která se soustředí na půdu Parlamentu ČR. Zde se budu s veškerou vehemencí vyplývající i z mých dřívějších zkušeností z postu náměstka ministra zahraničí pro rozvojovou pomoc zasazovat o přijetí návrhu zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci. Tento zákon již v Poslanecké sněmovně prošel prvním čtením a věřím v úspěšné završení celého legislativního procesu.
V dohledné době by tak ČR mohla disponovat moderním a konsolidovaným právním základem pro poskytování rozvojové a humanitární pomoci srovnatelné s vyspělými evropskými dárci. A stejně pevně jsem přesvědčen, že vláda do konce funkčního období přijme věcný záměr zákona o zahraniční službě jako nezbytném předpokladu pro další budování profesionální a efektivní české zahraniční služby.
Na svou práci a na možnost splnění všech úkolů nahlížím i optikou místopředsedy vlády. Jsem si samozřejmě vědom, že výše uvedených cílů v zahraniční politice dosáhneme pouze aktivním přístupem, který vychází z realistických očekávání a možností a má co nejširší podporu v Parlamentu ČR.
Česká zahraniční politika by se měla odvíjet od tří K: kontinuity, kreativity, kredibility. Česká diplomacie je ve všech těchto K schopna prokázat svoji nezpochybnitelnou roli. Existuje však ještě čtvrté K, a tím je konsenzus. A zde je nemilosrdně odkázána na všechny, kdo za ČR a její dlouhodobé zájmy cítí odpovědnost.

***

Česká zahraniční politika by se měla odvíjet od tří K: kontinuity, kreativity, kredibility.

.