Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Rozhovor s ministrem zahraničí

 

Rozhovor redaktorů Jany Šmídové a Petra Holuba s ministrem Janem Kohoutem v Českém rozhlase 6 z 17.12.2009.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný večer, vážení. I dnes je pro vás připraveno Interview Studia STOP. Od mikrofonu se hlásí ...

Petr HOLUB, moderátor

--------------------
Petr Holub.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------
A Jana Šmídová.
Pozvání do studia Českého rozhlasu 6 dnes přijal ministr zahraničí Jan Kohout. Dobrý večer, pane ministře.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Dobrý večer vám i posluchačům.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Blíží se konec roku a také volebního období, a tak pojďme bilancovat. Česká diplomacie má za sebou obtížné doby, kdy musela řídit Evropskou unii, zprostředkovat dohodu nad Lisabonskou smlouvou mezi Prahou a Bruselem. A také najít kandidáta na eurokomisaře. Pane ministře, takže máme to nejhorší za sebou aspoň na několik měsíců či let?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
To nikdy nemůžeme vědět, co nás ještě čeká. Samozřejmě to období nebylo jednoduché. Vy jste vyjmenoval ty milníky toho působení v letošním roce v oblasti zahraniční politiky, ale na druhou stranu je asi dobré říci, že čím obtížnější úkoly, tím zajímavější z pohledu diplomata, čím složitější jednání, tím v zásadě zajímavější a možná lepší výhra, ale někdy může samozřejmě přijít i prohra. Také se stalo. S citlivostí vám vlastní jste opominul jeden nedostatek, který se nám nepovedl, a to byla i třeba kanadská víza. Čili ta jednání jsou někdy úspěšná, někdy ne.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A co tedy pro vás bylo nejtěžší? Možná i pro vás osobně, pane ministře.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Pro mě nejtěžší bylo skutečně ta kanadská víza. Protože tam jsem bohužel se dopustil špatného odhadu osobně a trošku jsem přestřelil v optimismu. A od té doby jsem si optimismus v zahraniční politice zakázal a držím se pevně realismu. Tam jsem měl pocit, že se povede něco, co bohužel nemělo šanci na úspěch a já jsem měl pocit, že to opravdu půjde, nešlo.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Já jsem to nezamlčel kvůli své citlivosti, mně spíš šlo o to, že jde o parciální věc, Kanada je sice významná země, ale od nás daleko a když to tak, když to řeknu, takových zemí je z pohledu České republiky celá řada. Ovšem ty události, které se týkaly Evropské unie, to se nás týká velice, vlastně to byla naše představení se světu po vstupu do EU, tak mě právě překvapuje, že vy berete tak vážně tu Kanadu. Proč?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
No, já jsem reagoval spíš na tu otázku týkající se té osobní jako. Jinak v těch ostatních, nemyslím si, že by to bylo skutečně v tom pohledu a v kontextu těch ostatních událostí nebo důležitých momentů až tak veliké, ale přece jenom pro mne to byl jakýsi po tom období dokončení předsednictví určitý zlom a skutečně to média hrály hodně. A já jsem tam cítil jaksi osobní určitou prohru.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Tak, ministr má těžký život. Vy jste to tedy poznal hned ze začátku. Ale zeptal bych se tedy ještě abychom to uzavřeli, jak si stojíme s Kanadou a jejími vízy dnes konkrétně?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Tak, bylo oznámeno, že bude otevřený ten vízový úsek tady na zastupitelském úřadu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je drobné vítězství.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já už se varuju říkat drobná vítězství. To jsem říkal předtím a jak jsem dopadl. Ne, ne, ne. Je to první krok, který bereme na vědomí, nicméně Evropská komise ještě vyžaduje několik dalších kroků, a tím hlavním je, aby byla jakási /nesrozumitelné/ ze strany Kanady o tom, jak bude postupovat k návratu k bezvízovému styku. A to nám, bohužel, ještě chybí, takže budeme trvat na tom, aby Evropská komise navrhla radě ministrů zavedení víz pro držitele diplomatických a služebních pasů. Zatím ta situace nepominula proto, aby taková situace, nebo takový krok nenastal ze strany Evropské unie.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Takže ta dohoda s Kanadou, že by byla třeba vyhlídka na zrušení víz v perspektivě několika let, ta neexistuje?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Několika let já doufám, že ano. Protože jsme ubezpečováni, že dojde ke změně azylového zákonodárství v Kanadě. Ale protože je to trošičku písnička, která se hraje od devadesátého čtvrtého roku, a protože jsem si jakýkoliv optimismus zakázal, tak bych to viděl v řádech skutečně několika málo let.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, bezesporu asi úspěchem nakonec, i když zase z hlediska toho českého písečku tedy, završení procesu schvalování Lisabonské smlouvy. Víme, na čem se to zadrhlo, nakonec rozhodoval podpis prezidenta Klause. Co jste si tak myslel, že smlouva nezačne do konce roku platit, nebo nakonec šlo jen o formality, připouštěl jste si vůbec, že by třeba Praha mohla celý ten pracně vybudovaný projekt zhatit a smést se stolu?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Jsem asi v tomhle byl trošku ten optimista, protože jsem si říkal, že to nebude úplně jednoduchá. A nebyla celá ta smlouva jak vznikala, já jsem byl od samého začátku účasten konventu, který připravoval tu původní ústavní smlouvu, která pak spadla na těch francouzském a holandském referendu. Byl jsem účasten všech těch mezivládních konferencí a diskusí nad tou novou reformní, posléze Lisabonskou smlouvou. Takže jsem věděl, že ten zrod této smlouvy a její přijetí nebude nic jednoduchého a lehkého. Zároveň ta potřeba nějakým novým způsobem uspořádat fungování Evropské unie po těch desítkách let, je věc, která byla skutečně jasná, že je potřeba. Ta konkrétní situace, která potom vyvstala ohledně ratifikace, jednak tedy s irským referendem opakovaným a pak i s Českou republikou, mě nějak zvlášť, upřímně, jaksi vnitřně nezaskočila, protože jsem čekal obtíže. Ale je třeba zase říci, že všichni aktéři, ať už tedy na české straně, nebo i na té evropské, byli velmi nápomocni hledání řešení a zas je třeba vidět pozitivum na Evropské unii, že v okamžiku, kdy kterákoliv země má určitý, já to nechci nazývat problém, ale určitý národní zájem, nebo si chce určitou věc ošetřit nějakým způsobem, že ostatní členské země vycházejí maximálně vstříc. A to myslím, že se prokázalo i na tomto našem případě a výsledek je to, že máme Lisabonskou smlouvu, která začla platit. A teď si spíš lámeme hlavu, jak ji implementovat.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže spíš tedy ty reakce byly přátelské, kamarádské, nebyly to takové ty neoficiální nátlaky už s tím, Praho, proboha něco dělejte, vždyť je to všechno na pokraji fiaska. Tak možná už byste mohl něco prozradit.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
No, tak ty reakce nebyly zrovna tak až takhle přátelské, rozhodně ne. Byly poněkud znervóznělé. Já bych řekl, že v čase ta nervozita narůstala s tím, zvláště po tom kladném výsledku irského referenda. Ta otázka byla neustále ve vzduchu, jak bude ukončena a kdy ratifikace v České republice, zda k ní dojde, či nedojde. Já jsem vždycky svým partnerům říkal, aby zůstali v klidu, že to je problém, který je řešitelný, nebo situace, která je řešitelná. Že si ji musíme řešit my jako vláda České republiky. Všichni zúčastnění včetně pana prezidenta. A že jakýkoliv nátlak zvenčí veřejný, agresivní jenom povede k tomu, že ta situace se výrazně zkomplikuje. V tomhle nám vyšla teda Evropa vstříc a řešení jsme našli. Čili bylo to takový, řekl bych, přátelský nátlak, jak tomu říkáme jako.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Když byla Česká republika předsedající zemí Evropské unie, tak právě řešila to druhé irské referendum, takže asi jste přišel do kontaktu s Iry a viděl jste, co jim vadí. Dá se ta jejich averze k Lisabonské smlouvě srovnat s českou averzí?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já myslím, že ta irská, ať už averze, nebo kladný vztah k té smlouvě, pramenil možná z mnohem větší obecné znalosti té smlouvy jako takové než v České republice. Bohužel tady nikdy nedošlo k tomu, aby smlouva jako taková byla volně k dispozici. Ona byla na Internetu, nebo aby se o ní vedly veřejné diskuse v nějaké zjednodušené, ale nikoliv zkarikované podobě. Ona se stala předmětem v určitých obdobích jakéhosi ideologického přístupu k té věci. A buď ta, to bylo jak Klocnu nebo Mažňáka. Prostě buď jsem pro nebo proti, ale ony se skládaly argumenty proč. A tohle, bohužel tím ta smlouva utrpěla. Čili já bych nesrovnával, jakoby ty averze byly jiného typu. U nás, nechci říct, teď nemluvím o nikom konkrétním, ale obecně, teď myslím naprosto v populaci, byly trošku pramenící, bohužel, z neznalosti. Nikoliv to, co třeba měl za žádost, nebo která řízení této výjimky pro Českou republiku ze strany pana prezidenta, to je jaksi něco jiného, že ty připomínky, které byly vznášeny k Ústavnímu soudu, to je úplně jiná kategorie samozřejmě.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Mě právě při těch obavách, ať českých nebo irských, napadlo, že nejde o dvě země, které mají podobnou historickou zkušenost, že mají prostě velkého souseda a logicky se obávají, že on využije toho nadnárodního celku, aby se jich zase zmocnil, když se od něj tak slavně osvobodili cirka před stovkou let. Myslíte si, že mohla hrát roli tato historická zkušenost?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já si myslím, že ta podvědomá historická zkušenost, že ji každý má, že si ji neseme a přece jenom těch 20 let svobody je pro nás ještě velmi čerstvých na to, abychom se rozpouštěli, nebo padali do nějaké bezhlavé integrace. Ale já myslím, že to, jak jsem sledoval ten vývoj vlastně, ten smluvní za těch posledních 9 let, těch diskusí, těch nekonečných jednání, že pro všechny malé a střední země ta hlavní obava byla z toho, aby ta nová architektura evropská, ty instituce, ty nové pozice, ty funkce, kterou jsou obsazeny, aby neznamenaly nominaci velkých zemí. Ať už skrytou nebo zjevnější. A celou dobu jsme hledali nějaké balance a pojistky pro to, abychom, aby skutečně ta role té dominace tam nebyla výrazná, nebo aby neohrožovala naše zájmy. A já si myslím, že ten výsledek, který máme, nám zaručuje naprosto rovnoprávné postavení i s těmi velkými zeměmi kolem stolu. Je pouze vždycky jenom na nás, na naší delegaci, jaké má, kdy má zpracované podklady, jak je aktivní, jak je jim schopná předcházet, blokovat některé nápady, anebo přicházet s nějakými řešeními, které nejsou výhodné pro nás. Ale to zase záleží na tom, jestli jsme schopni definovat vůbec vlastní zájem, jaký v Evropě máme. A tady bohužel se obávám, že pořád ještě trošičku, trošičku tápeme. Jsme členy Unie, ale otázka je, jakou Unii bychom chtěli mít, teď už trošku díky smlouvě tušíme, ale nevíme, jakou přesně roli bychom v té Unii chtěli hrát.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ministr zahraničí Jan Kohout. A jak na projednávané problémy pohlíží někdejší ministr zahraničí, dnes senátor Jiří Dienstbier? To si právě teď poslechneme.

Jiří DIENSTBIER, senátor, bývalý ministr zahraničí

--------------------
To
záleží na tom, jak znají naše poměry. Pro mnohé z nich, a to jsem viděl všude v Bruselu, v Lucemburku, v Paříži, v Londýně, že jo, když jsem jednal s výborem dolní sněmovny zahraničním, tak říkají, no, my víme, že to je Klaus a to je prostě zvláštní fenomén. A ten sice brzdí Lisabonskou smlouvu, ale my víme, že většina je pro, u vás je pro, že vy nejste euroskeptici jako národ. Ale bohužel tyhlety výkony, který jsou viditelný, jako chování prezidenta republiky, nebo těch 17 senátorů ODS, že jo, na to druhý kolo už ani těch 17 neměli, tak tam museli přibrat jednoho komunistickýho senátora, aby měli těch 17. To je hluboce zakotvená představa, že si postavíme skanzen, oblíkneme si národní kroje, nebo co, já nevím, co si představujou, jak to chtějí dělat.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------
A nezískali jsme teď v tom uplynulém roce pověst kverulantů?

Jiří DIENSTBIER, senátor, bývalý ministr zahraničí
--------------------
Ale získali, samozřejmě. Vždyť si furt něco vymejšlíme. Teďka dokonce, si to vemte, s tou listinou práv. Samozřejmě, že listina práv bude platit, ale tady se zase hradní vlk nažral, aby koza zůstala celá. Podívejte, Evropská charta lidskejch práv, kterou máme v rámci Rady Evropy, nebo ty všechny smlouvy mezinárodní organizace, tý tripartity mezinárodní vlastně, že jo, to všechno dávno u nás platí. No, a teďka si vymyslet, že nebudou platit kvůli tomu Benešovy dekrety, to už je absolutní absurdita. To vůbec nemá žádnej smysl. A to byla samozřejmě záminka pro ty, který by tam nechtěli ty sociální práva. Ale říkám, že ty sociální práva jsou stejně zakotvena v tolika dokumentech, že to vůbec nevadí. A kromě toho ještě uvidíme, jak vlastně ty výjimky budou schvalovány někde po několika letech, až se bude přijímat Island nebo Chorvatsko, nebo kdo do Evropské unie. Pak ještě záleží na tom, jaký budeme mít vlády. Jestli ty vlády budou ty sociální práva respektovat nebo ne. Bez ohledu na to, jestli máme listinu nebo nemáme.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------
Zdůrazňuje Jiří Dienstbier.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------
Pane ministře, vy souhlasíte s názorem svého předchůdce pana Dienstbiera, že celá tak akce, která by měla umožnit, aby se na Českou republiku nevztahovala Evropská listina lidských práv, byla vlastně zbytečná?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já si to nemyslím. Já s tím, nesouhlasím s tím, co bylo řečeno. Můžou vést právníci dlouhé diskutace o tom, co je vlastně, a viděli jsme i na stránkách tisku, jak se k tomu někteří právní experti stavěli. Z mého pohledu to byla legitimní obava pana prezidenta, kterou měl zájem a jasně vyjádřil, že je to předpokladem pro to, aby mohl být ukončen proces ratifikace. Já jako ministr zahraničních věcí České republiky jsem to vzal zcela jasně na vědomí a udělal všechno pro to, aby tuto obavu, aby obava byla ošetřena. Ve spolupráci s ostatními kolegy jsme jednali s evropskými partnery. Ta výjimka, kterou Česká republika získá poté, co bude nějakou další přístupovou smlouvou jaksi součástí primárního práva, znamená zvýšenou ochranu proti, a teď nechci říkat, čemusi, ale i proti v zásadě, řekl bych, dezinterpretaci té základní listiny práv. Ona má v sobě určité pojistky, protože se týká aktů, které jsou akty Evropské unie, nebo evropského zákonodárství, případně v členských zemích implementujících evropské zákonodárství. Ale je to určité vrstvení dalších jaksi vysvětlujících podmínek, za kterých jakýkoliv soud, který by chtěl podle této listiny soudit, by musel nutně přihlédnout. Čili limituje možnost dezinterpretace Lisabonské smlouvy. Já jsem to vzal na vědomí, respektoval. A myslím, že se nám podařilo ke spokojenosti jak pana prezidenta, posléze tou ratifikací taky Evropy, tuto záležitost ošetřit, takže to považuju za to nejdůležitější.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Ono v té debatě se používaly takové poměrně emotivní argumenty. Podle jednoho z nich ta výjimka je nutná, aby náhodou sudetští Němci nežádali o návrat svého majetku, a což by přes lucemburský Evropský soud mohli dosáhnout. Pak tam zase byl argument, že pokud se Česká republika ubrání té Evropské listině práv, tak se tím zhorší právní ochrana například českých zaměstnanců. Je něco na těchto argumentech? Ono to je totiž velice těžké prohlédnout při všech těch právnických materiálech.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já jsem schválně nezmiňoval jaksi Benešovy dekrety, ani ty sociální práva v té předchozí odpovědi. A schválně jsem mluvil o tom velmi obecně. Protože to je Listina základních práv a svobod, která skutečně jsou ošetřena i vlastní ústavou, vlastní listinou, mezinárodními pakty o lidských právech, která jsou pro nás závazná. Takže skutečně bych nechal jenom na právnících, aby hledali nuance, v kterých dokumentech je to více ošetřeno, v kterých méně. Ale pro mě je důležité, že to je ochrana před zneužitím nebo dezinterpretací, nebo jinou interpretací jakéhokoliv práva, které v té listině je ve vztahu k České republice, nebo jejím subjektům. Ať už je to motivováno jakýmkoliv, jakoukoliv skupinou, jakýmkoliv jedincem, s jakýmkoliv cílem a s jakýmkoliv zájmem. Čili já bych se nevyjadřoval k tomu jednomu nebo druhému. Pro mě je důležité, že to je skutečně jaksi zesílená ochrana proti jiné interpretaci, než která je korektní.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Všechno tedy dopadlo pro někoho dobře, pro někoho špatně. Řekněme, že to je dobře pro Evropu, a tím i pro Českou republiku. Takže tím pádem se mohu zeptat, když jste u těch jednání byl, kdo měl hlavní či zásadní zásluhu, ať už z českých nebo evropských politiků, že se nakonec všechno dohodlo?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já musím odpovědět diplomaticky, všichni samozřejmě. Já nemůžu říct, že bych vyjmenovával někoho ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, o někom byste se mohl třeba diplomaticky zmínit.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Ta skromnost mi to nedovolí. Ne, jenom abych, skutečně, musím říct, že samozřejmě švédské předsednictví bylo velmi nápomocno, ať už šlo o premiéra Reinfeldta, je třeba říct, že instituce Evropské unie. Ale na naší straně, samozřejmě, premiér, pan kolega, kandidát na eurokomisaře Füle, Marek Mora, anebo musím říci pan kancléř Weigl. A řekl bych, že i konstruktivní postoj po celou dobu zastával i pan prezident v té věci. Tak bych řekl, že to skutečně velice dobře fungovalo a hledalo se řešení, které by bylo, kde by naplnilo obavy pana prezidenta, a zároveň bylo akceptovatelné v Evropě. Byla to trošku jaksi, na začátku to možná vypadalo dramatičtěji než ten samotný závěr, a to by asi byli ti, který bych chtěl pojmenovat.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Zmínil jste bývalého ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho. Ten se stal naším eurokomisařem. Jste spokojen s tím angažmá, které ho čeká a co si máme pod tím termínem komisař pro rozšíření, jak se to tak jako ve velké zkratce označuje, představit? Co ho čeká?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
To portfolio, nebo ta agenda, kterou bude zpracovávat, je velice zajímavá. A myslím, že je to docela i dobrým důkazem toho, že žádná pomsta, jak se někdy, jsou dotazy, zda teda Česká republika vzhledem k tomu, že změnila vládu během předsednictví, že měla problémy s ratifikací, a já bych to nenazval problémem, to byl prostě ústavní proces před Ústavním soudem legitimní obavy. My jsme, ta první ústavní smlouva spadla kvůli Francouzům a Holanďanům. A našlo se řešení. V Irsku se opakovalo referendum, čili já jsem odmítal jakýkoliv tlak na Českou republiku, že něco zdržujeme, či nezdržujeme. Prostě ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže nebyli jsme vytrestáni.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Nebyli jsme vytrestáni. A to portfolio je důkazem toho, že tomu tak není. Ta rozšiřovací agenda je důležitá z pohledu stabilizace Evropy a jaksi rozšiřování toho prostoru jednak na Balkán a pak je tam ta další komponenta, to je ta sousedská politika. Což se týká zemí, které jsou v okruhu, ať už těch středomořských, anebo i těch východoevropských, ke kterým máme, řekněme, mentálně bližší vztah. A to spojení rozšíření a sousedské politiky je velmi významným signálem, které Evropská unie vysílá především těm zemím na východ od nás. Že ta perspektiva, některé ji deklarují jasně, že chtějí vstoupit do Evropské unie, některé se trošku zdrženlivěji. Ale že to není, že to není nemožné. To portfolio skutečně má i určitý objem peněz pod sebou. Čili já ho považuju z hlediska fungování Evropské unie navenek velmi, velmi zajímavě a důležitě.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
A neznamená to tedy, že pan komisař Füle bude jezdit pouze do Chorvatska a na Island? Bude tedy to domlouvat i s jinými zeměmi?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Tak, bude jezdit i do Chorvatska, bude jezdit i do Islandu ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
I do Turecka.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
I do Turecka. Je na řadě, byla zpracování komise předána přihláška Albánie, je tam v plénu připraveny, jednak víme o tom, že Srbsko chce předložit přihlášku, Černá Hora, je toho řada. Čili to, té agendy bude skutečně hodně. A ta sousedská politika znamená, že těch 6 zemí Ukrajina, Bělorusko, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžán a Moldavsko budou také velmi častými destinacemi jeho cest.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže taková záležitost jako rusko-gruzínský konflikt, to bude mít práce až nad hlavu, kdyby se náhodou něco takového opakovalo.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já myslím, že tohle už nebude jeho agenda. Že ta už bude spadat spíše do té agendy té vysoké představitelky, nebo tedy ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tedy nové ministryně zahraničí.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
... nové ministryně zahraničních věcí Catherine Ashton. Ta už je navýsost politická, ta už myslím, že nesouvisí tolik jenom se sousedskou politikou.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Studio STOP dnes debatuje s ministrem zahraničí Janem Kohoutem.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Připravuje se nová energetická koncepce a to je pochopitelně věc, která se zahraniční politikou úzce souvisí. Nakonec jsme země, která řadu surovin dováží a neobejde se bez nich. Tak jsem se chtěl zeptat, jestli má ministerstvo zahraničí nějaké vstupní podmínky do debaty, které by se týkaly právě energetické bezpečnosti a vztahům se zeměmi, které nám dodávají energetické suroviny.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Ministerstvo zahraničních věcí, já osobně na to mám velmi silný názor. Protože si myslím, že, a ukazuje se, ty poslední zkušenosti z letošního roku, nebo ze zimy teda předchozí, ale dlouhodobě se ukazuje, že energetická bezpečnost je jednou ze, z důležitých komponentů. Bez bezpečnosti jakékoliv, jakéhokoliv státu včetně Evropské unie. Paradoxně to původní portfolio energetiky v rámci Evropské unie nebylo nikterak zajímavé, ale obrovsky získalo na významu a na síle, protože to téma energetická bezpečnost je důležité pro celou Evropskou unii a pro Českou republiku zvlášť. Ta základní mantra, kterou máme, je diverzifikace samozřejmě zdrojů energetickejch i těch přepravních cest. A to ve smyslu posilování bezpečnosti a suverenity České republiky. Samozřejmě, když je někdo stoprocentně závislý na dovozu energie z jedné země, tak asi těžko může hovořit o tom, že je jaksi stoprocentně nezávislý. Takže to si myslím, že je ten náš přístup, ten náš pohled, kterým vstupujeme do všech debat, které se na téma energetiky řeší tato současná vláda.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, za okny mrzne a bude mrznout ještě více. A my si vzpomínáme, jak vypadala ona plynová krize na počátku právě končícího roku. Pane ministře, je tedy realistická představa, že většina ropy a plynu nebudou do Česka a do Evropy dováženy z Ruska, a to v nějaké historicky krátké době?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Jsou dvě věci. Jedna je ropa, jedna je plyn. Pokud jde o ropu, Rusko buduje jinou větev ropovodu, která může v určité perspektivě několika let, možná 3, 4 let znamenat to, že ropovod Družba, který vede ropu do České republiky, nebude využíván a bude zkomírat. Jednak taky produkce Ruska asi nebude stačit naplnit všechny ty přepravní roury, které vznikají, anebo jsou už k dispozici. A to je situace, kterou jsme, na kterou jsme připraveni, to znamená, že ten příliv, nebo ten tok té ropy z Ruska bude menší, na kterou jsme připraveni a umíme s tím zacházet. U plynu je ta situace poněkud složitější. To všichni víme. A snažíme se hledat jiné cesty přepravní, ať už je to tedy výstavba Nabucca, ale nebo alternativními zdroji dlouhodobá perspektiva je v terminále, výstavby terminálu toho kapalného plynu.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Když mluvíte o dlouhodobé perspektivě, tak jaký letopočet si pod tím máme představit?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
No, já bych skoro to viděl v horizontu 8 až 10 let. Čili určitou dobu delší teda ta závislost na ruském plynu bude. Ona to není jednosměrná ulice, samozřejmě pro Rusko je to významný zdroj prostředků finančních. Takže mají zájem na tom, aby ten plyn taky do Evropy proudil. Ale ta situace s plynem bude dlouhodobě mnohem komplikovanější, ta závislost na Rusku tu bude dlouhodobější.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Z toho, co říkáte, tak nějak mi vyplývá, že by se snad měly chystat v tomto směru nějaké státní, či státem podporované investice. Protože musí být alternativa pro ropovod Družba, pokud jí nebude ropovod Ingolstadt pouze. A také terminály na kapalný plyn. To asi by znamenalo, že by se Česko mělo účastnit jejich stavby.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Tak jednak se jedná o evropské projekty, které jsou, které mají právě díky té strategii energetické bezpečnosti prostor. Zároveň je třeba říci, že i Lisabonská smlouva přináší trošičku změnu, protože je tam energetická solidarita, čili záležitost energetiky už není výlučně jenom jaksi, a problémů v energetice, záležitostí jedné země, čili ostatní jsou povinovány v zásadě pomoci těm ostatním zemím, které jsou v problémech. A všech těch projektů se chceme a budeme účastnit. Paradox je, v tom prvním pololetí letošního roku jsme dováželi více plynu z Norska než z Ruska, to bylo dáno tou situací, která nastala tou krizí plynovou. Ale dlouhodobě je to neudržitelná záležitost. A skutečně jediným perspektivním pro diverzifikaci, já neříkám, že se zbavíme ruského plynu, protože není důvod pro to zase ho vůbec nekupovat. Ale nebýt jaksi stoprocentně jenom závislí, znamená budování terminálů a budování těch paralelních přepravních kapacit, včetně teda toho Nabucca a ve všech těch se chceme angažovat.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A u energetické politiky státu ještě zůstaneme. Velvyslanec a expert na energetickou bezpečnost Václav Bartuška doporučuje s odvoláním na bezpečnostní radu, ať nové reaktory v Temelíně nestaví ruská firma. Podle společnosti ČEZ ovšem rozhodne veřejná soutěž bez teritoriálních podmínek. Václav Bartuška naší stanici řekl.

Václav BARTUŠKA, velvyslanec, expert na energetickou bezpečnost

--------------------
Všude na světě jadernou energetiku sledují vlády. A i v zemích, kde to budou stavět čistě privátní subjekty, má stát finální slovo.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------
Do jaké míry?

Václav BARTUŠKA, velvyslanec, expert na energetickou bezpečnost

--------------------
Rozhodující. Nenajdete v energetice strategičtější obor než jaderná energetika. Obor víc sledovaný všemi.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------
Já se zeptám rovnou. Jestli by tedy ČEZ měl a stát tedy s ním v podmínkách soutěže na dostavbu Temelína vyloučit účast firem z bývalých zemí Sovětského svazu? Někdy se to dělá při energetických výběrových řízeních.

Václav BARTUŠKA, velvyslanec, expert na energetickou bezpečnost

--------------------
Já jsem v tomhletom směru velmi čitelný. Protože jeden z prvních materiálů pro bezpečnostní radu státu, který mimochodem byl schválen bezpečnostní radou státu v roce 07, jsem jasně napsal, že si myslím, že bychom měli mít dodavatele všech dalších jaderných bloků odjinud než z Ruska. Protože základem energetiky je dneska diverzifikace, čili, řeknu to laicky, rozložit svá rizika do různých míst a nemít všechna vajíčka v jednom košíku. A u nás máme 6 reaktorů sovětských, potažmo ruských, 4 v Dukovanech, 2 v Temelíně. Bereme ruské jaderné palivo a já si myslím, že pokud budeme stavět další reaktory, neměly by být z Ruska.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------
My jsme hovořili o tom, že zájem je z Ruska a z Ameriky. Rýsuje se ještě nějaký jiný zájemce například?

Václav BARTUŠKA, velvyslanec, expert na energetickou bezpečnost

--------------------
Já jsem teď objel všechny ty hlavní potenciální výrobce, což jsou americký Westinghouse, francouzská Areva, ruský Rosatom, korejský Tusan, japonské Mitsubishi a Toshiba. Myslím si, že všechny ty velké firmy podají nabídku.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------
Je to docela zajímavá záležitost.


Václav BARTUŠKA, velvyslanec, expert na energetickou bezpečnost
--------------------
Je to největší tendr v Evropě v téhleté chvíli, jeden z největších na světě, proboha. Jde o 5 reaktorů, dva, které by se stavěly v Temelíně 3 a 4 plus opce na další 3. Jenom pro představu, teď běží výběrové řízení ještě ve Finsku na 1 reaktor, v Abú Dabí na 1 reaktor, bylo poměrně velké řízení v Indii na 6 reaktorů, a to je trochu větší země než jsme my. A výběrové řízení na 5 kousků.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka

--------------------
Podotýká velvyslanec Václav Bartuška.

Petr HOLUB, moderátor

--------------------
Takže slyšeli jsme doporučení Václava Bartušky, který je velvyslancem, jak se říká, pro energetickou bezpečnost. Pane ministře, bude tedy vláda veřejnou soutěž ovlivňovat a jakým způsobem?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Václav Bartuška je skutečně velvyslancem s tímto zvláštním posláním a je pracovníkem MZV a naprostou většinu těch věcí spolu samozřejmě konzultujeme. Je třeba říci, že naprosto souhlasím, a teď bych se držel spíše té první části toho, co tam říkal, což se týkalo především té, toho zasahování vlády do celého procesu. S tím souhlasím, že ne, nikde na světě v takto strategických, důležitých rozhodnutích, která ovlivní asi na desítky let do jisté míry energetiku, a nejen energetiku, kterékoliv země, musí zasahovat vláda. A musí zasahovat nejenom ta vláda současná, ale měly by na to mít vyprofilovaný názor všechny politické strany.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A mají?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já bych řekl, že v tuhle chvíli se rýsuje ten názor. Že ještě není hotový. Že jsme v nějakém procesu, ale na čem je shoda, a to myslím, že je napříč všemi politickými stranami, že to musí být stát a vláda, které do toho procesu nějakým způsobem vstoupí. Jaké jsou pro to právní podmínky, nebo jakým způsobem je to nejlépe to, to rozhodování, zohlednit v tom rozhodování jiné aspekty než čistě ekonomické. To znamená cena, technologické, jak je ten reaktor které generace a další. Ale i ty bezpečnostně energetické, o kterých jsme mluvili před chviličkou. To si myslím, že je na vládě. My chystáme jako ministerstvo zahraničních věcí a já předložit bezpečnostní radě státu určitý materiál, který by nastiňoval varianty, opce a případné konsekvence takových rozhodnutí, co znamenají. To je vláda, co může a my si skutečně musíme zjistit, jaké jsou možnosti vlády jako orgánu do toho vstupovat. Druhá věc je stát. Stát je v dozorčí radě zastoupen svými představiteli, čili má tam určitý prostor pro to rozhodování, pro jeho ovlivňování. Ale konsensus tu, řekněme, napříč stranami je, že prostě se jedná o rozhodnutí, s kterým se budou potýkat všechny vlády následující. Byť ten proces ještě zdaleka není u konce v tuto chvíli a je někde na začátku. Ale už, řekl bych, pokročil na začátku. A další kombinace koaličních, či jinak jednobarevných vlád, se budou muset s tím setkávat. Proto je na místě, aby o tomhle tématu ta diskuse probíhala. Zatím probíhá, z mého pohledu, v zásadě uspokojivě.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
V rámci těch spekulací, že americký prezident Barack Obama navštíví Prahu a podepíše tady s prezidentem Medveděvem odzbrojovací smlouvy, se také hovořilo o tom, že přiveze do Prahy dárek, že by to měl být jakýsi návrh, že Američané a Rusové půjdou právě do dostavby Temelína společně. Je to vůbec reálné? Nebo rýsuje se tedy nějaký takový projekt? Samozřejmě to budou asi dva největší hráči americký Westinghouse a ruské firmy.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Já tady nechci vypadat jako že mlžím, ale upřímně, mimo těch novinových zpráv a určitých spekulací v některých odborných kruzích, ale ne, řekl bych, že stoprocentně věrohodných, jsem nezaznamenal. Já to nechci vyloučit, že taková, k takové dohodě nakonec může v rámci těch nových vazeb rusko-amerických dojít. Já bych neřekl, že to bude dárek, dárek by musel být zadarmo, nebo velmi lacino. Tady zatím ta cena vypadá docela astronomicky, alespoň tak já ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A proto je to takové lákavé sousto pro ty potenciální zájemce, že?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí

--------------------
Určitě.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Půl bilionu.


Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Já myslím, že je vždycky třeba srovnávat s těmi atomovými elektrárnami, které jsou stavěny v současné chvíli, a to stavějí především ve Finsku, a tou cenou, za jakou ji Areva staví, a mít to jako referenční cenu, byť chápu, že ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Která je tedy podstatně, a to nám prozradil Václav Bartuška, nižší než se uvažuje v Temelíně. Je to tak?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Ano, je to tak. Byť chápu, že ceny všeho rostou nějakým způsobem, tak nemůžou podle mého názoru růst v násobcích.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Mě by zajímalo, jakým způsobem chce vláda do toho celého procesu vstoupit. Ono, když se o tom bavíte se zástupci ČEZu, tak oni říkají, že by proti tomu nic neměli. Ovšem neznají jediný právní základ, jak by třeba bylo možné do toho výběrového řízení zařadit třeba tu teritoriální podmínku. Přece jenom jde o běžnou veřejnou soutěž na určitou službu, tedy stavbu atomové elektrárny. A tam není možné do výběrového řízení podle evropského práva vstupovat. Vy jste tedy něco navrhoval bezpečnostní radě státu a znamená to, že jste navrhoval určité ...

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Nebudu navrhovat, ne. To je spíš i politicky bezpečnostní dokument, to určitě má jako ministr vlády, který má na starosti resort zahraniční. Považuji za svoji povinnost upozornit na konsekvence těchto rozhodování z pohledu zahraniční politiky a bezpečnosti státu. To je můj úkol. Já nejsem ministr průmyslu, abych řešil problémy nebo technologické, nebo zabýval se cenou. Já považuji za svou povinnost upozornit, že každé rozhodnutí má své důsledky a i v této oblasti to bude smyslem toho. Pokud jde o tu vaši otázku ohledně toho vlastně právního základu, na kterém může či nemůže vláda do toho vstupovat, tak jsme to zadali několika firmám. V tuto chvíli právnickým, aby nám ten rozbor udělaly, protože se nejedná jenom pouze o právní prostředí České republiky. Je třeba vzít v potaz i to evropské. Dokud nebudu mít, řekl bych, detailní analýzu, já nemůžu vyloučit ani jednu z těch věcí. Ale co zůstává tím rozhodujícím, že vláda bude za všech okolností hledat cestu a může to jít i případně nějakými návrhy na úpravy některých, ale teď trošičku předjímám, některých právních norem, které by umožnily, aby stát do té záležitosti vstoupil. Ovšem nesmíme zapomenout, že ČEZ, byť je jaksi majoritním vlastníkem stát, má i minoritní vlastníky, na které nelze jaksi zapomenout.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Plánují se další reaktory v Temelíně, už jsme o tom hovořili, případně ovšem i v Dukovanech. A, pane ministře, nezhorší to vztahy s Rakouskem? V této souvislosti se samozřejmě nabízí obecnější otázka, zda by Evropská unie neměla mít jaksi propracovanější a koherentnější společnou energetickou politiku. Abychom pořád neměli ty blokády na hranicích a aby pořád kolem toho nebylo jako velmi, velmi rušno. Kolem českého jádra a rakouských protestů.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Já myslím, že v případě dostavby Temelína nebo výstavby dalších reaktorů spolupráce, nebo v tom vztahu s Rakouskem nedojde k opakování toho, co bylo v minulosti kolem Temelína. Jednak jsme se dostali poněkud dál a hlavně máme určité instrumenty monitorovací a výměny informací, jako je ta dohoda informační, která funguje v oblasti jaderné energetiky. To je první věc, která je důležitá. My chceme všechno, co děláme a s mým kolegou resortním Michaelem Spindeleggerem, se informujeme alespoň o tom, kde se a jak věci mají. Chceme hrát transparentně pro ně, respektujeme jejich neatomovou energetickou politiku, ale vyžadujeme respekt pro naši opci, kterou je tedy jaderná energetika jako jediná možná pro zabezpečení potřeb této země. Ale chceme to dělat na evropských standardech, kde v rámci té Atomic Question Group, což je jeden z orgánů Evropské unie, se projednávají evropské standardy. Čili nechceme nic dělat, co by nemělo standardy evropské a nechceme dělat nic, co by mohlo vzbuzovat v našich partnerech, ať už se jedná o Rakousko, nebo kohokoliv jiného, jakoukoliv obavu z té netransparentnosti.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A dnes hovoříme s ministrem zahraničí Janem Kohoutem.


Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Budou volby, a to znamená, že politické strany připravují volební programy a chystají se, že napíšou třeba vládní programové prohlášení. A tím pádem připravují nové zásady pro zahraniční politiku. A často se říká, že ono to je nutné trochu otočit kormidlem, protože poměry ve světě se v poslední době, několika třeba měsících, či letech, změnily. Změnily se tedy?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Já jsem, pokud jde o zahraniční politiku, takovej velice konzervativní člověk. Já si myslím, že ty základní principy české zahraniční politiky, a to je ta Evropská unie, euroatlantická vazba v rámci aliance a spolupráce se sousedy, já bych tomu dal takový čtvrtý pilíř, řekl bych, české zahraniční politiky. A to je rozvojová spolupráce. To znamená myslet i na ostatní svět, že jsou jakousi, zase řeknu, mantrou české politiky, nebo pilíři, které leží v základu, který bych nazval českými národními zájmy. A nad tím vším, nad těmi pilíři, jsou určité principy, které bych řekl, jako střecha, jako bych řekl antický chrám. A to jsou ty základní principy demokracie, podpory lidských práv. Tohle si nemyslím, že může změnit jakákoliv situace ve světě. Ta dynamika je samozřejmě obrovská a je tu ekonomická a finanční krize, její dopady, klimatické změny, změna administrativy ve Spojených státech, narůstající vliv a síla ekonomická, ale i samozřejmě politická, Číny, nejen v Číně samotné nebo v tom bezprostředním okolí, ale vidíme, že i v Africe a dalších zemích. Těch hráčů je víc. Na to je třeba reagovat, ale myslím si, že nelze zpochybňovat ty základní principy. Čili bude to spíš podle mě o adjustaci, o tom, jestli více těch principů a jít trošku idealisticky výše, anebo zda být realističtější a víc hrát ty konkrétní národní zájmy.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
No, mění se leccos. Americký prezident Obama po svém nástupu změnil americkou zahraniční politiku. Souhlasíte s tím, že ji změnil hodně a co to znamená pro Česko? Tak například vysílá 30 tisíc vojáků dodatečných do Afghánistánu, tak bychom asi měli víc pomáhat, když nás k tomu americký prezident, tak oblíbený, vyzývá.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Já si nemyslím, že změnil zahraniční politiku Spojených států prezident Obama jako takovou. On změnil styl a, řekněme, sekvenci těch kroků. Je to pořád ta americká politika, která je směsí určitých principů, určitého idealismu a pragmatismu a realismu. To vidíme. Dává přednost v první řadě diplomatickým jednáním. On nabídl tu otevřenou ruku, která vždy není úplně správně pochopena, jak vidíme třeba i v případě reakcí Íránu na tu možnost domluvit se ohledně jaderného programu íránského, které je nečitelný pro zbytek světa. A pokud jde o tu konkrétní otázku Afghánistánu. Já si myslím, že bychom měli zareagovat. My tedy už jsme zareagovali, takříkajíc, v předstihu, my jsme takoví pilní a už víme dopředu, jak všechny věci budou. Takže my jsme už v květnu letošního roku se rozhodli, že na příští rok navýšíme naši účast v Afghánistánu oproti té stávající včetně finančních prostředků, což jsme ohlásili. Ale, a teď myslím i na tu rozvojovou aktivitu. A myslím si, že by bylo dobré, aby Česká republika na ten projev z 1. prosince letošního roku ohledně vlastně té strategie ve vztahu k Afghánistánu. Jak vrátit Afghánistán Afgháncům. K čemuž to naše úsilí tam je, to tam není proto, abychom tu zem kupovali, ale vrátili ji Afgháncům, aby si ji byli schopni spravovat. K tomu je třeba jaksi celou řadu předpokladů, tak si myslím, že bychom měli reagovat pozitivně, a to navýšením o co jsme žádáni, těch trenérů, těch instruktorů, pro bezpečnostní složky. To neznamená, že bychom to do teďka nedělali, ale já si dovedu představit 20, 30 lidí, kteří pojedou. Máme ty zkušenosti z Iráku, z Basry, z jiných míst, kteří budou cvičit afghánské instruktory, mentory, kteří budou předávat tu informaci ...

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak přesvědčíte ČSSD, aby na to kývla v parlamentu?


Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Já samozřejmě, víte, že jsem nominant s přerušeným členstvím v ČSSD. Já vycházím z toho, že jestliže se hlásíme k té Obamovské politice, ať už jde o vztahy s Ruskem, či snahu, nebo tu novou evropskou architekturu nebo obranu raketovou, že nelze si brát z Obamy jenom něco a něco, co se nám nezdá, ne, já si myslím, že Obama není schizofrenní v tomhletom. Že to prostě je celostnej názor, že to jedno do druhého zapadá. A on v té Nobelově, při převzetí té Nobelovy ceny on o tom docela i sám hovořil o tom paradoxu, že tedy tím dostává cenu míru a zároveň válčí, že i s ČSSD na tom, a teď, abych se vrátil a odpověděl konkrétně, protože zatím jsem to trošku okecával. Já bych s kolegy z vedení ČSSD o tom mluvím, že je třeba zareagovat skutečně v této chvíli nějakým pozitivním způsobem.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
My tedy zůstaneme věrnými spojenci USA, to je jasné z toho, co říkáte. Ale neměli bychom se třeba s těmi Američany o něčem víc bavit, abychom chápali, co vlastně po nás chtějí? A typickým příkladem je ten jaderný deštník pro střední Evropu. Tak Američané nám ho nejdřív chtěli postavit, teď z čista jasna přišel nový prezident a už ho zase postavit nechce. Tak co můžeme čekat? Je pro nás jaderný deštník prostě lhostejný věc, ke které se přihlásíme či odhlásíme podle toho, kdo sedí ve Washingtonu?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Máte na mysli teda protiraketovou obranu, ne jaderný deštník jako jaderné zbraně. Já vycházím z toho, že pro Spojené státy ta situace v tom světě, a oni jsou globálním hráčem, a to naše spojenectví je jednou z těch, a tím myslím i evropské, a Spojených států postavena je skutečně na hodnotách, které jsou víc a víc konfrontovány v tom světě. A zpochybňovány dřív, víc než tomu bylo v minulosti. Že ten zájmový konkurent jaksi je dneska někde jinde než v Evropě, co, Evropa byla dlouhodobě tím švem, tou konfrontací těch velmocí. V tuhle chvíli není. To nás může vést k názoru, že se ztrácíme jaksi z toho horizontu Spojených států. Do jisté míry je to pravda, ale ten střed, nebo ta zájmová konkurence běží jinde. A jsou to potom ještě ty oblasti Afghánistán, Pákistán, Írán. Šíření těch zbraní hromadného ničení, jejich nosičů. Ta architektura nová, která byla představena, je pro Evropu a pro obranu teritoria občanů této země a nejen této země, ale i našich spojenců v Evropě, je výrazně lepší. Je jasně identifikovatelná, je na půdorysu NATO. NATO si ji vzalo, na naší ministeriádě ji přivítalo, vzalo za své. Vyžaduje od nás národní příspěvek. Není to pouze o tom, že Američané nám tady něco postaví. Ale je to i o nás, jak se k vlastní obraně a k obraně spojenců postavíme. Spojené státy na nás hledí jako na partnery a čekají od nás jaksi od partnerů partnerskou odpověď. Ať už je to missile defence, nebo je to, v Afghánistánu, nebo to je na klimatické konferenci. Oni už nás nevidí jako někoho, komu je třeba věnovat pozornost. Oni ji dlouhodobě věnovali a teď čekají, že už půjdeme po těch vlastních nohách. Byť samozřejmě je pravda, že pan prezident Obama je člověk, který nevyrostl, nebo nemá úplně ty zážitky z té studené války a z té konfrontace. Nicméně je obklopen lidmi, kteří Evropu a i ty problémy Balkánu a toho všeho dobře znají. Ale ten mód je někde jinde. Berou nás jako partnery.

Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Náš čas už prakticky vypršel. Jenom se tedy zeptám, ani radar, ani rakety tu v dohledné době mít nebudeme?

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Je to rozfázované. Tahle vláda na půdorysu toho, co aliance a jakým způsobem se k tomu postaví, bude pokračovat. Dohledná doba není doba fungování této vlády, ale rozhodně už je to doba fungování té vlády příští.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká host Interview Studia STOP ministr zahraničí Jan Kohout. Děkujeme za vaše informace, názory a prognózy a zase někdy na shledanou.

Jan KOHOUT, ministr zahraničních věcí
--------------------

Já děkuju za pozvání a bylo mi tu velmi příjemně s vámi.

Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
Techniku měla na starosti Helena Málková a od mikrofonu se loučí ...


Petr HOLUB, moderátor
--------------------
Petr Holub.


Jana ŠMÍDOVÁ, moderátorka
--------------------
A Jana Šmídová. Na slyšenou.

.