Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Jen mě chvalte, to mi dělá dobře

 

Rozhovor redaktora Jana Hanzlíka s ministrem Schwarzenbergem v příloze Mladé fronty DNES Víkend z 12.1.2008

Kvůli politice přestal KAREL SCHWARZENBERG jezdit na koni. Dlouhé projevy ho uspávají. Přesto jej práce v české vládě baví. "S Topolánkem, Bursíkem či Kalouskem je sranda," říká.

Pracovna ministra zahraničí v Černínském paláci je plně osvětlená, ministr přesto dřímá v křesle. Dokonce i v těch několika vteřinách mezi tím, kdy se představím a než položím první otázku, stihne zaklimbat. Pak se s trhnutím znovu probudí, přesto ví přesně, nač je tázán. A odpoví bez zaváhání. Karel Schwarzenberg má totiž vzácný talent.

* Pane ministře, v kolik hodin jste dnes vstával?

Dneska jsem vstával, nemýlím-li se, o půl sedmé. Ale moc jsem se nevyspal. Měl jsem včera doma kamarády...

* O vás se říká, že jste schopen usnout prakticky za všech okolností...

Ano prosím, to je pravda.

* Zároveň se proslýchá, že sice klimbáte, ale plně vnímáte...

Obyčejně ano, je to jedna z mých zlomyslných vlastností. Netuším, kde jsem k ní přišel. Patrně je to vrozené.

* Máte v úřadě kanape, na kterém byste si dal občas šlofíka?

Bohužel, ono staré c. k. úřednické kanape, které obyčejný český divák zná už jenom z Ostře sledovaných vlaků, kde pan přednosta stanice takové měl, vymizelo. Bylo to však velmi rozumné zařízení, vídal jsem je často ještě v padesátých a šedesátých letech, bohužel moderní časy tuto c. k. moudrost už neznají.

* Takže možnost dát si dvacet je minimální. Jak to řešíte?

Špatně! Usnu, jakmile musím poslouchat nějaký dlouhý proslov. To je pro mě nejlepší ukolébavka. Dlouhý proslov od kolegy ministra, jiného politika nebo něco obdobného, a už jsem v limbu.

* Zaujalo mě, že politické partnery hodnotíte i podle smyslu pro humor...

Samozřejmě. Strany, které smysl pro humor neměly a byly vždycky strašně nudně vážné, způsobily v politice největší neplechu. Ani komunisté, ani nacisté neznali smysl pro humor, nikdy se moc nechechtali, nebyli schopni si ze sebe udělat srandu. Když máte smysl pro humor, vidíte, v jak směšných situacích se ocitáte. Pak má demokracie šanci. V okamžiku, kdy se všichni berou příliš vážně, nastupují cestu k šílenství.

* S kým je ve vládě největší legrace?

S Bursíkem je sranda, se Sašou Vondrou je sranda. S Topolánkem taky. Kalousek má velmi zdravý smysl pro humor...

* A co Jiří Čunek?

To je vážný, seriózní člověk. Možná, že vtipy dělá doma nebo v mé nepřítomnosti.

* Řekl jste, že ve vládě budete buď vy, nebo Čunek. Ne oba. Pořád jste rozhodnut odejít, pokud se do vlády Čunek vrátí?

Víte, já už jsem k tomu svoje řekl a nebudu komentovat vlastní slova. Co jsem řekl, to jsem řekl.

* A co jste za uplynulý rok zjistil o Mirku Topolánkovi?

Seznámili jsme se teprve během úřadování. Teď vím, že má smysl pro humor, což je chvalitebné, že je celkem férový předseda vlády, že člověk ta jeho silná slova, která občas tam i onde zazní, nemá bráti příliš vážně. A že je v politice dost velký realista.

* Budete jako senátor volit za prezidenta Jana Švejnara?

Uvidíme. Já jsem pana profesora Švejnara podpořil, byla by strašná bída, kdybychom měli jen jednoho kandidáta. Volba prezidenta, to je velmi důležité rozhodnutí. Každý by se měl důkladně zamyslet nad tím, koho bude volit, neohlížet se, co říká jeho partaj nebo klub, nýbrž volit jen podle svého svědomí. Podívat se podrobně na oba kandidáty a odpovědně se rozhodnout. Klause znám lépe než Švejnara, takže se budu muset víc zabývat Švejnarem, a pak se rozhodnout. Budu velmi pečlivě zpytovat svědomí a prosil bych o to i kolegy v Senátě a Sněmovně.

* Předpokládal bych, že takhle se naši volení zástupci chovají každý den. Zpytují svědomí a chovají se nestranicky...

Vidím s radostí, že jste věřící člověk.

* Vaše jméno v souvislosti s kandidaturou taky padlo, ale řekl jste, že dřív než se vy stanete prezidentem, to vám spíš zavolá Miss World Kuchařová a vyzná vám lásku. Chcete číslo na její manažerku?

Ne, to ne, to by neplatilo. Musela by zavolat sama od sebe! Víte, v povolání, které mám, si člověk jisté stopy realismu musí podržet, a já mám pochyby, že kdybych do Opočna volal, že by z toho byla úplně nadšená.

* Ale rozumím tomu správně, že Kuchařová vyhovuje vašemu vkusu?

Ona je velmi krásná žena a bohudíky je jich v této zemi spousta. V tom jsme naprosto zvýhodněni, co je tu ve srovnání se Západem krásných žen a dívek. Ale bohužel si to čeští chlapi příliš neuvědomují, nebo si toho neumějí vážit.

* Liší se nějak způsob, jakým zaujmout aristokratku na jedné a ženu z lidu na druhé straně?

To není moje moudrost, nýbrž staré francouzské přísloví: Jednej s vévodkyní jako s běhnou a s běhnou jako s vévodkyní.

* Budete slavit rok ve funkci ministra zahraničí. Baví vás to?

Ale to víte, že jo. I když je to strašně únavné, a někdy jsem opravdu už hotový, a asi od dávných dob, kdy jsem chodil do školy, jsem se tak netěšil na Vánoce jako letos. Čtrnáct dní dovolené jsem potřeboval jako sůl. Zahraniční politikou jako takovou jsem se zabýval celý život z různých aspektů, a když to můžu sám dělat, je to dosti příjemné.

* Takže nejvíc vás štve právě únava?

Spíš různé konference, kde se sejde parta politiků kolem stolu, vy předem víte, že danému tématu z nich rozumí pět, a čím méně tomu rozumějí, tím déle o tom mluví. A poslouchat je, to je místy nad moje síly. Tudíž bohudíky za zdravý spánek.

* Jste ministrem za Stranu zelených, dohlížíte třeba na to, aby se v Černínském paláci nesvítilo zbytečně?

Po pravdě řečeno je to ten nejhloupější barák pro člověka, který myslí zeleně. Je obrovský a třeba osvítit tuto místnost tak, aby se v ní dalo číst, aniž rozzáříte ohromný lustr, není možné. Na šetření energie tento barák stavěný nebyl, starý Černín tomu nerozuměl. Ale zase tu máme krásnou vyhlídku.

* Vaše pozice ve Straně zelených se nezdá úplně jistá. Jak třeba vnímáte kritiku Matěje Stropnického?

Ten mě kritizuje pořádně, ale to přece patří k politickému životu. Nikdy nezapomenu, co mi řekl můj otec, když jsem se začal pohybovat ve studentském hnutí a v politice. To bylo ještě v Rakousku. Něco jsem dělal a ejhle, objevil se jakýsi nehezký článek o mně. Byl jsem konsternovaný, protože jsem to dělal s nejlepší vůlí, a najednou přišla kritika. Můj otec, který byl moudrý muž, mi řekl: "My jsme tě přece nechali studovat lesnictví, copak vás ve škole neučili, že strom, který vystrčí špičku nad ostatní, přitahuje blesky? Že kdo vyčnívá, do toho uhodí? Tak drž hubu. Lezeš do politiky, tak si nestěžuj, že dostaneš přes kebuli." Od té doby se o to nestarám.

* Ale Stropnický je velmi mladý politik, ani kritika od zelenáče vám nevadí?

Když jsem byl starý jako on, taky jsem kritizoval tehdejší papaláše, dělal jsem stejné blbosti. Kdy už má provokovat než v tomhle věku! Když je člověk mladý, všechno ví, a jak stárne, dostavují se pochyby o všem, co dělá. V jeho věku jste v blaženém stavu, plně přesvědčeni o své pravdě. Taky jsem byl kdysi v tomto krásném stavu, ale bohužel se to mezitím změnilo. Má stoprocentní pravda se kamsi vytratila.

* Studoval jste na lesníka, nechcete převzít státní podnik České lesy, který má dlouhodobě problémy?

Pod jednou podmínkou. Že bych tam mohl vkráčet tak, jak chodil král Václav IV. S tím pánem v červené kukle a se sekerou. Pak ano, bez toho ne. Provést reformu a vše, co by bylo nutné, je proces na dlouhou dobu. Přeju kolegovi Gandalovičovi všechno štěstí a věru mu to nezávidím.

* Mimochodem, co byste mi provedl, kdybyste mě přistihl, jak si z vašeho lesa odnáším vánoční stromek?

Vzpomněl bych si na mého otce, který šel lesem a přistihl babičku, jak si nese vánoční stromek. A protože měla velkou rodinu, vzala si trošku větší a už byla starší, tak se otec nabídl, že jí pomůže. Ona ani netušila, o koho jde. Když pak přišla na Orlík něco vyřizovat a dozvěděla se, že jí pomáhal kníže pán... Ale vy jste ještě příliš mladý, abych vám pomáhal.

* Nedávno jste oslavil sedmdesátiny. Pěstujete si pevné zdraví? Sportujete? Držíte diety?

Ne. Ne. Ne!

* Takže se programově huntujete?

Ne programově, spíš samospádem.

* Vždyť jste kdysi jezdil na koni...

Jezdil, ale když jsem v 80. letech začal blbnout s lidskými právy a jezdit po celém světě, najednou nebyl čas. Prodal jsem koníčka i sedlo, a od té doby jsem se k tomu už nedostal. Bude to přesně dvacet let. Boj za lidská práva mě připravil o kobyly!

* Máte něco jako denní rituál, bez kterého se neobejdete?

Ráno litr silného čaje. Když vstanu, nenávidím lidstvo, šedé buňky se mi probouzejí jen zvolna. Vypiju konvici černého čaje a přicházím k sobě. Bez toho, pořádné koupele a pak ledové sprchy nejsem k použití.

* Když jsem si četl vaše minulé rozhovory, váš mediální obraz mi připomněl paní kněžnu z Babičky...

Šťastná to žena?

* Přesně tak. Samá chvála. Jste skutečně bez chybičky?

Vůbec. Bohudíky mě vždy dostatečně zkritizuje rodina, abych zůstal při zemi. Bezchybný zdaleka nejsem.

* Lezou vám lidi do zadku?

Asi jo, ale nesmíte zapomenout, že já mám nadání skoro jako houba nasávat lichocení a chválu. Mě to strašně těší! Čím víc, tím líp! Chválit a zase chválit!

* Udělal jste během své roční kariéry ministra nějaké faux pas?

Zajisté, ale oni vám to neřeknou, když to uděláte. Každý se tím zlomyslně za vašimi zády těší a s pevnou nadějí, že to budete ještě jednou opakovat, vám nic neřeknou.

* Jak byste zhodnotil uplynulý rok?

Hospodářský vývoj byl dobrý, polepšili jsme si i v Evropské unii. Na začátku roku v nás všichni viděli potížisty, teď vidí, že umíme spolupracovat a kritický pohled si dovedeme obhájit. A že se tu mezi sebou pereme? To jsme dělali už za první republiky. Kradlo se u nás taky vždycky... Myslím, že celkem vzato můžeme být spokojeni, a co se týká zahraniční politiky, aspoň se nám nic strašného nestalo.

* Co budete dělat, pokud opustíte vládu?

Vezmu si dovolenou. (smích) A co nejdelší!

***

O kritice

Už si ji nepřipouštím. Otec mi řekl: "Lezeš do politiky, nestěžuj si, že dostaneš po kebuli."

Schwarzenberg o koních a TGM

"Mimochodem, nikdo mi to nevěří, ale T. G. Masaryka a mne učil jeden učitel jezdectví. Byl to ruský kozácký důstojník, který jako bělogvardějec uprchl z Ruska. Přijel sem přes Bulharsko a učil právě v hradní jízdárně starého pána. Pak přišla druhá světová válka, a když se blížila Rudá armáda, učitel uznal, že by bylo nejlépe vydat se dále na Západ. Oba jsme se řízením osudu v roce 1950 ocitli ve vesnici Strobl u Salcburku, kde měla moje babička barák. Vedle byl ohromný statek, kde Američané zřídili uprchlický tábor. Moje matka věděla, že koně zbožňuju, a strýc měl hucula. Hledali pro mě učitele a objevili tohohle starého kozáka. Byl bezvadný, učil mě kozácké triky a taky mi ukazoval fotky, jak učí T. G. Masaryka. Takže já jsem v jedinečné pozici, protože ačkoliv jsem se narodil po smrti prvního prezidenta, můžu říct, že jsme měli společného učitele."

.