Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Karel Schwarzenberg: My, diplomati, si stejně jako lehké děvy partnery nevybíráme

 

Rozhovor redaktora Alexandra Kramera s ministrem Schwarzenbergem v Právu z 19.4.2008

* Pane ministře, republiková rada Strany zelených vyzvala ministry a poslance, kteří reprezentují SZ, aby hlasovali proti radaru. Považujete se za jednoho z adresátů té výzvy?

Ano, považuji. Ale jsou situace, kdy ministr - zvláště je-li ministrem zahraničí - musí upřednostnit před přáním své strany to, co považuje za zájem státu.

* Neměl by v takovém případě spíš odstoupit?

Podívejte se, já jsem byl sice do své funkce nominován Stranou zelených, ale přece jen nejsem jejím členem. A republiková rada je jen poradní orgán. Předsednictvo SZ je stejného názoru jako já: že poslední summit NATO v Bukurešti v podstatě splnil to, co zelení požadovali. Mám-li říct pravdu, dosáhli jsme dokonce víc, než jsem čekal. Živě si vzpomínám, jak skepticky se tvářila paní ministryně Riceová, když jsem jí poprvé sdělil náš názor, že americký protiraketový systém by se měl v budoucnu propojit s aliančním systémem. No a vidíte - dnes je to oficiální postoj NATO i USA!

* Ale není to to, co ve svém loňském usnesení požadoval sjezd SZ - aby ten radar byl "pod řízením a velením NATO". A aby mu svou podporu vyjádřila i Evropská unie.

Evropská unie se k tomu nevyjádřila a není v mých silách ji k tomu přimět. Ale jistě jste si všiml, že například z Německa a Norska - tedy těch členských zemí EU, které se zpočátku k základnám v Polsku a u nás stavěly nejkritičtěji - dnes už žádné námitky nezaznívají.

* Bude ve smlouvě, kterou se chystáte s Američany podepsat, nějaká zmínka o přítomnosti ruských pozorovatelů na našem území?

Ne. O tom by Rusové museli samozřejmě jednat s námi - museli by se nás zdvořile zeptati, jestli bychom s tím souhlasili, a když ano, tak v jaké formě. To se doposud nestalo. Čili pokud vůbec k nějakému takovému jednání dojde, bude to až následně a s touto naší smlouvou se Spojenými státy to nemá co dělat.

* Američané o tom přece už s Rusy vyjednávají…

Vyjednávat mohou, ale nemohou nic dohodnout za nás a bez nás. Já rozhodně nepřipustím, aby s námi kdokoli zacházel jinak než jako s rovnoprávným partnerem. To jsem už několikrát zdůraznil.

*Ano, zdůraznil, ale jak vám to mám věřit, pane ministře, když jsem přesvědčen, že tím, že prosazujete ten radar, jednáte především v americkém zájmu?

S odpuštěním, pane redaktore, já jsem hluboce přesvědčen, že hájím životní zájem České republiky! Naším životním zájmem je, aby celá evropská pevnina byla v budoucnu chráněna před raketami. V tom, že hrozba raketového útoku na Evropu - a nebezpečí proliferace zbraní hromadného ničení - stoupá, se shodují všichni; jistě víte, že už před šesti lety k tomuto závěru dospěl summit NATO v Praze.

* Premiér Topolánek, vicepremiér Vondra i vy jste dlouho potřebu toho radaru zdůvodňovali údajnou hrozbou útoku ze severní Koreje a z Íránu. V poslední době ale už o těch dvou bubácích nemluvíte. Tak před kým nás chcete chránit?

Írán rozhodně ze zřetele nepouštíme, nedávno tam vyvinuli novou raketu… Ale zemí, které už teď mají vyspělé technologie nebo je budou míti v blízké budoucnosti - a u nichž nemáme záruku, že těch technologií budou využívat jen pro mírové účely -, je přece celá řada.

* Můžete je vyjmenovat?

Ne, to neudělám. Ale podívejte se na mapu, určitě sám přijdete na to, které země to jsou a proč je užitečné ten radar tady mít.

* Já chápu, že bude užitečný pro Spojené státy - jako součást systému, který jim zajistí globální nadvládu. A jako dobrý kšeft pro řadu jejich firem.

Pane redaktore, v moderních dějinách byly dva okamžiky, kdy Spojené státy snad mohly uvažovat o získání toho, čemu říkáte globální nadvláda: těsně po druhé světové válce, kdy měly monopol na jaderné zbraně, a pak možná ještě začátkem devadesátých let, když se rozpadl Sovětský svaz. Teď je zcela jiná situace. A pokud jde o ty obchodní zájmy… Samozřejmě, kdykoli si koupíte nějakou zbraň, ať už samopal nebo raketu, tak na tom vydělá nějaká zbrojařská firma. Ale pokud si myslíte, že toto je hlavní motiv Američanů, proč u nás chtějí ten radar postavit, tak se určitě mýlíte.

* Neděláte si, pane ministře, hlavu s tím, že velká většina občanů České republiky ten radar nechce?

Podle ústavního pořádku České republiky schvaluje mezinárodní smlouvy parlament. Čili já si v této chvíli musím dělat hlavu hlavně s tím, abych o potřebě toho radaru přesvědčil většinu poslanců a senátorů.

* Říkáte, že na veřejné mínění se můžete klidně vykašlat?

Ne, prosím, nic takového neříkám! Ujišťuji vás, že i nadále budu usilovně pracovati na tom, abych naše občany přesvědčil, že ten radar je smysluplný. A dou -fám, že se mi to nakonec podaří.

* Čím je chcete přesvědčit, když jste je nepřesvědčil za celý poslední rok?

To ještě nevím, protože jsem se zatím na to plně nesoustředil.

* Dobře, tak ještě poslední otázka k tomuhle tématu. Co si myslíte o požadavku některých armádních činitelů, aby si ČR před podpisem té smlouvy o radaru řekla Spojeným státům o dvě vojenská transportní letadla typu Hercules a o pomoc při modernizaci naší protivzdušné obrany?

Myslím, že to není aktuální záležitost. My bychom samozřejmě výhledově přivítali, kdyby nám Američané pomohli s modernizací naší výzbroje, ale to nijak nesouvisí s tím radarem.

* Další věc, kterou prosazujete, je uznání Kosova. Před několika dny vyšla knížka Carly Del Ponteové, bývalé hlavní žalobkyně haagského tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii. Paní Ponteová tam tvrdí, že tzv. Kosovská osvobozenecká armáda - UČK - v roce 1999 unesla do Albánie 300 Srbů, jimž tam nejprve byly odborně odebrány orgány, které UČK zpeněžila, a poté byli zavražděni. A že tu operaci osobně řídil tehdejší šéf UČK, nynější kosovský pre miér Hašim Thači. Tak se ptám: neměli bychom s tím uznáním Kosova počkat, než se tato věc vyšetří?

Já mohu pouze doufati, že se to opravdu vyšetří. Ale řeknu vám toto: nikdy jsem neměl nejmenší pochyby o tom, že v Kosovu páchaly hrozné zločiny všechny válčící strany! Jenže uznání Kosova není morální posudek. Tady jde o něco jiného, o uznání skutečnosti, která nastala, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Kosovo se de facto od Srbska odtrhlo už před řadou let, v okamžiku, kdy Srbsko prohrálo válku. Navíc nesmíme zapomenout, že tam máme spoustu lidí, přes 500 vojáků a policajtů, o civilistech nemluvě. Ti lidé se nyní ocitli ve velmi obtížné situaci, když působí v zemi, se kterou nemáme diplomatické styky.

* Říkáte, že to není o morálce. Přesto se zeptám: až Kosovo uznáme a vy pojedete do Prištiny, dokážete tam podat ruku panu Thačimu? Když si nebudete jistý, jestli skutečně neprovedl tu strašnou věc, ze které ho obviňuje paní Ponteová?

Za prvé, i v tomto případě samozřejmě platí presumpce neviny. Za druhé, víte, diplomati jsou na tom v lecčems podobně jako lehké děvy: taky pracují o večerech a o víkendech a taky si nemohou vybírat své partnery… Já jsem bohužel musel v životě jednat s řadou lidí, o nichž jsem věděl, že to jsou zločinci. Ministr kultury nebo ministr školství nebo i hlava státu si mohou vybírat, s kým se chtějí setkat a s kým ne. Já se musím stýkat s lidmi, kteří jsou v daném okamžiku důležití pro vyřešení problému, který řeším.

* K Číně jste zaujal méně pragmatický postoj - vyzval jste politiky, aby bojkotovali olympiádu…

Já jsem pro to, aby tam jeli sportovci, kteří se na to léta připravovali. Ale my, politici, tam podle mne stafáž dělat nemusíme. Kdysi mě ohromil film Leni Riefenstahlové o olympijských hrách v Berlíně v roce 1936, který byl po technické stránce opravdu skvělý… Ten film je dokladem toho, jak se takové akce dá -zne užít; myslím, že bychom se z toho měli poučit.

* Řada lidí si myslí, že ta olympiáda může popohnat demokratizační procesy v Číně.

Já tomu nevěřím. Ani ta berlínská olympiáda, ani moskevská olympiáda v roce 1980 tento efekt evidentně neměly.

* Co říkáte tomu, že ODS chce, aby Ústavní soud přezkoumal Lisabonskou smlouvu, kterou podepsal její předseda?

Osobně si myslím, že tam žád -ný rozpor není, ale jsem pro to, abychom si to pro jistotu vyjasnili předtím, než tu smlouvu ratifikujeme. Jestli Ústavní soud shledá, že tam nějaký rozpor přece jen je, budeme mít dost času napravit to schválením příslušného ústavního zákona. Blbější by bylo, kdybychom na to přišli až po 1. lednu 2009, kdy se ujmeme předsednictví Evropské unie.

* Neměl by v tom případě Ústavní soud předem prozkoumat i smlouvu o radaru, jak to požadují komunisté?

Já to nenavrhnu. Jestli si to bude přát Sněmovna či Senát, tak to k tomu Ústavnímu soudu pošlou.

* Europoslanc ODS Jan Zahradil přišel s pozoruhodným nápadem: chtěl by se sociálními demokraty vyhandlovat Lisabonskou smlouvu za radar…

To mi trochu zavání vydíráním. Ty dvě věci spolu nemají co dělat.

* Není to ironie, že pan Topolánek a pan Vondra, kteří jsou k té smlouvě velmi zdrženliví, budou po 1. lednu možná muset pobízet jiné členské země EU, aby ji urychleně ratifikovaly?

Máte pravdu, že část ODS tu Lisabonskou smlouvou nepřijala nijak nadšeně. Pro mne je ale rozhodující, že jak pan premiér, tak pan místopředseda vlády pro evropské záležitosti se v tom finále v Bruselu za ni postavili, a dokonce k tomu zdárnému konci přispěli.

* Na druhé straně je možné, že všechny členské země tu smlouvu ratifikují ještě do konce tohoto roku. Čímž pádem se na scéně objeví stálý předseda Evropské rady neboli "evropský prezident" a také "evropský ministr zahraničí". Nepřipraví ten první našeho premiéra o některé z poct, na které se těší?

Víte, mně se už moc nezdá, že se to stane, spíš si myslím, že to naše předsednictví bude fungovat ještě "postaru". Takže nám naopak přibude velký úkol naplnit ty nové funkce obsahem.

* A neobáváte se, že se pan Topolánek bude muset při různých příležitostech přetahovat o hlavní roli s českým prezi -dentem?

Ne, toho se neobávám. Na summitu NATO v Bukurešti jsem viděl, že pan prezident a pan premiér nemají problém se o těchto věcech domluvit.

* Jednou ze současných prio -rit Evropské unie je boj proti globálnímu oteplování. S jakým elánem bude Česká republika tuhle prioritu při svém předsednictví prosazovat při známém postoji Václava Klause?

Pane redaktore, teď musím pro změnu připomenout já vám, co jste prve připomínal vy mně: mě do této vlády vyslala Strana zelených!

* Co říkáte nabídce politického příměří po dobu našeho předsednictví EU, kterou vládě udělali sociální demokraté?

Doufám, že se něco takového uskuteční. Zahraniční politika by měla být vždy co nejvíce konsenzuální. Z toho vyplývá, že ministr zahraničí by měl vždy usilovat o dobrý kontakt s opozicí. Já se o to snažím.

* Pojďme k poslednímu tématu. "V této zemi snad třicetkrát dostanete dotaz, zda míníte vážně, co jste řekl. Co je to za zemi?!" Těmito slovy jste, pane ministře, před časem vyjádřil svou nelibost nad tím, že se my, novináři, do omrzení ujišťujeme, zda skutečně rezignujete, když se do vlády vrátí Jiří Čunek, bez toho, aby před tím věrohodně vysvětlil své finanční poměry. Neukázalo se, že jsme se vás na to měli zeptat stotřicetkrát?!

Podívejte se, pane redaktore, vy přece víte, že se mi mezi tím prvním prohlášením a tím posledním rozhodnutím přihodilo něco, s čím jsem nepočítal. Musel jsem jít na operaci a tím jsem samozřejmě jak vládu, tak pana Čunka dostal do velice obtížné situace. Proto jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhod. Nezměnil jsem svůj postoj, jenom jsem změnil časový sled: souhlasil jsem s návratem pana Čunka do vlády s tím, že ty věci objasní následně, do konce června. Samo -zřejmě jsem věděl, že tím mnoho lidí zklamu, že se pro leckoho stanu zrádcem…

* Na slovo zrádce jsem nikde nenarazil, ale že jste ze sebe udělal kašpara, to o vás napsali dokonce i v Lidových novinách, které vás předtím velebily. Tak se ptám: měl jste to zapotřebí?

Opakuji: já jsem přesně věděl, co dělám a co se stane, že mě spousta lidí odsoudí a že moje popularita prudce poklesne. Ujišťuji vás, že to pro mne nebylo lehké rozhodnutí, ale udělal jsem prostě to, co jsem v tom okamžiku považoval za správné.

* Proč jste to považoval za správné? Když jste předtím prohlásil, že v případě Čunkova návratu do vlády z ní vy odejdete, řekl jste, že jste se k tomu rozhodl proto, že považujete za nesmírně potřebné nastavit českým politikům nějaké morální mantinely. Nebylo tohle důležitější třeba i než to, kdyby se kvůli této věci rozpadla vládní koalice?! Navíc: ona by se určitě nerozpadla…

To já nevím, jestli by se rozpadla nebo nerozpadla, toto jsem vůbec neřešil. Řešil jsem skutečnost, že jsem to byl do značné míry já, kdo zapříčinil, že to smutné divadlo trvalo o tři měsíce déle. To byl můj hlavní důvod: pocit, že už nemám právo ten stav dále protahovat.

*A co ten druhý problém pana Čunka - jeho postoj k romské problematice? Za ten jste ho přece ostře kritizoval už před půldruhým rokem! Teď vám to nepřipadalo jako dostatečný důvod k tomu, abyste trval na jeho neúčasti ve vládě?

Pan Čunek přislíbil, že se k této problematice už nebude vy -jadřovati - že uznává, že záleži -tosti romské menšiny patří do kompetence paní ministryně Stehlíkové.

* Kdy to přislíbil? Na té schůzce Topolánek, Bursík, Čunek, Schwarzenberg?

Přislíbil to dokonce už předtím. Při tom jednání ve čtyřech to bylo ještě jednou připomenuto a bylo tam zdůrazněno, že to je stejně důležitá věc jako ty finance.

* Pane ministře, "nevyměkl" jste ve skutečnosti hlavně proto, že se vám nechtělo odejít z vlády?

Ne. Přiznávám, že toho ministra zahraničí dělám rád, zahraniční politika mě zajímala po celý život… Ale věřte, že toto nebyla moje pohnutka! Opravdu ne, to mohu říci s čistým svědomím. A opakuji: ze svého zásadního stanoviska jsem neustoupil, takže se velice dobře může státi, že v této funkci v létě skončím.

* Můžu se k něčemu přiznat já vám, pane ministře?

Asi tuším, co teď řeknete. Že mi už nevěříte.

* Budu ještě ošklivější: byl jsem hodně skeptický už tomu vašemu prvnímu prohlášení… Takže teď vlastně ani nepatřím mezi ty zklamané.

Pane redaktore, já vám ten skepticismus nezazlívám, dokonce vám ho schvaluji; politický novinář má býti skeptický ke všem výrokům politiků!

* Poslední otázka: jak se vám vede dva měsíce po operaci?

Ta operace se v zásadě podařila, ale pak přišlo několik hloupých komplikací, které tu moji rekonvalescenci protáhly. Úplně fit se necítím ani teď, večer jsem vždycky dosti utahaný. Dřív jsem měl ve zvyku si před spaním číst nebo si posedět s kamarády, třeba dlouho do noci… Teď už na to nemám sílu, což je blbé.

***

Nezměnil jsem svůj postoj, jenom jsem změnil časový sled: souhlasil jsem s návratem pana Čunka do vlády s tím, že ty věci objasní následně. Samozřejmě jsem věděl, že tím mnoho lidí zklamu. Neudělal jsem to proto, že se mi nechtělo odejít z vlády. Udělal jsem, co jsem považoval za správné.

19.4.2008

.