Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Ruská invaze je zlom

 

Rozhovor redaktorů Martina M. Šimečky a Tomáše Lindnera s ministrem Schwarzenbergem v týdeníku Respekt z 18.8.2008.

S Karlem Schwarzenbergem o příčinách a důsledcích války v Gruzii
Vpád ruské armády do Gruzie vyvolal silnou, byť prozatím především verbální reakci v USA a v Evropě. O politických dopadech událostí, postoji EU a historických paralelách jsme mluvili s ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem.

* Má Česko oficiální stanovisko k situaci v Gruzii?

Naše stanovisko je jasné. To, co se tam stalo, je překročení všech mezí. Bohužel, ruské mírové síly a dodatečně ruská armáda obsadily část země a také město Gori, což je hluboko uvnitř Gruzie. Považujeme to za porušení mezinárodního práva.

* Bylo rozhodnutí prezidenta Saakašviliho obsadit Jižní Osetii správné?

Bohužel, gruzínská strana se nechala vyprovokovat k útoku na Jižní Osetii, ale nesmíme zapomenout, kolik cílených provokací pro vyvolání takové reakce bylo předtím.

* Jak byste nazval postup Ruska? Je to invaze, okupace, či mírová mise, jak tomu říkají Rusové?

S mírovou misí už to nemá co dělat. Je to invaze a částečná okupace.

* Politici jako Carl Bildt a Richard Holbrooke mluví o historické paralele s postupem Německa v počátcích druhé světové války. Souhlasíte?

Řekl jsem totéž nezávisle na Carlu Bildtovi. Je to bohužel obdobný vývoj. V roce 1918 měla Německá říše své armády ještě ve třetině Belgie a velké části Francie, a přesto kapitulovala. V Německu to vyvolalo pocit zrady. Obdobně se tento pocit objevil v Sovětském svazu po roce 1989, který se rozpadl, přestože měl své armády po celé východní Evropě. Následovala, podobně jako tehdy v Německu, jistá anarchie, ale potom se moc opět zpevnila. A z pocitu jisté ukřivděnosti jak tehdejší Německo, tak i dnešní Rusko usilují o obnovení postavení světové velmoci. To je zásadní psychologická základna. Věcně jde ovšem také o přírodní zdroje ve střední Asii - přes Gruzii vede jediné potrubí s ropou mimo Rusko.

* Prezident Saakašvili vidí paralelu mezi dnešní Gruzií a rokem 1968 v Československu. Jak vidíte toto srovnání?

Více bych se přimlouval za srovnání s Německem třicátých let. V roce 1968 šlo o ideologii, o záchranu komunistického režimu v Československu, teď je propaganda jiná, nacionalistická. Rusko se odvolává na svou povinnost bránit ruské obyvatele v zahraničí. Lidem mého věku se při takových slovech spíše vybaví slova vůdce Německé říše, že musí v Rakousku, v Polsku, v Československu zakročit, aby zachránil své "Volksgenossen".

* Překvapila vás ruská invaze do Gruzie?

Bohužel ne úplně. Obával jsem se toho, mluvil jsem o tom i při své nedávné návštěvě Gruzie.

* Naznačoval tehdy prezident Saakašvili, že má v plánu obsadit Jižní Osetii?

Ne. Ale z nálady, která byla cítit po stupňujících se ruských provokacích, jsem měl obavy, že k něčemu takovému může dojít. Bylo mi také jasné, že se to ruské straně velice hodí.

* Co by dnes měla dělat EU?

Minulou středu jsme se dohodli, že budeme trvat na územní celistvosti a svrchovanosti Gruzie včetně území Jižní Osetie a Abcházie, že to je podmínka dalšího rozumného jednání s Ruskem, a že zahájíme rozsáhlou humanitární pomoc Gruzii.

* Projevilo se na schůzce ministrů zahraničí EU ono dělení na "starou" a "novou" Evropu?

Ne tak úplně. Pobaltské státy a Polsko mají z pochopitelných důvodů výrazný názor, ale například Slovensko je zdrženlivé, Maďarsko se nijak hlasitě neozývá, ale například Velká Británie a Švédsko mají naprosto jasný postoj shodný s naším. Německo a Francie mají opatrnější přístup, Itálie je - řekněme - nejslabší článek, ale pozoruhodná je například jindy spíše opatrná Belgie, která zaujala výrazný postoj.

* Je po těchto událostech šance Gruzie a Ukrajiny na vstup do NATO menší, nebo větší?

To uvidíme v úterý (tento týden - pozn. red.) na setkání ministrů zahraničí NATO.

* Myslíte si, že Rusko by mělo mít za těchto okolností pozastavené členství v G8?

Především bychom se měli zamyslet nad tím, jak je možné, že jeden člen Evropské rady zaútočil na dalšího člena Evropské rady. To je pro mne nepřijatelné. A taky je důležité položit si otázku, zda je vhodné, aby země, která se takto chová, měla pořádat zimní olympijské hry v roce 2014, navíc na území, které je jen pár kilometrů od místa konfliktu.

* Byla správná americká politika vůči Gruzii, když jí dávala naději na ochranu, kterou dneska USA evidentně nemůžou naplnit?

Uvidíme, co Američané udělají v příštích týdnech. Nechci tak brzo hodnotit jejich politiku.

* Je podle vás současné chování Ruska reakcí na uznání nezávislého Kosova?

To jsou především dva naprosto odlišné konflikty. Ale Rusové už předem jasně říkali, že na nezávislost Kosova zareagují v Gruzii, a teď se podle těchto slibů opravdu zachovali.

* Německý ministr zahraničí Steinmeier odmítá jednostranné odsouzení Ruska. Obává se, že konfrontace zabrání budoucímu řešení společných problémů, které se bez spolupráce Ruska neobejdou. Co si o tom myslíte?

Pan ministr Steinmeier ani já nejsme soudci, já prostě jen konstatuji fakta. Nejde mi o to, Rusko odsuzovat. Je mi jasné, že je Rusko velmocí, s níž musíme mluvit. Ale každý čin státu musí mít své konsekvence, a to je taky jasné.

* Jsou podle vás tyto události zlomem v globální politice posledního desetiletí?

Ano. Padla naděje, kterou jsem dříve měl i já, že můžeme mít s Ruskem podobné styky, jaké se vyvinuly mezi ostatními státy Evropy po druhé světové válce. Ukázalo se, že se Rusko pořád řídí kategoriemi 19. století.

18.8.2008

.