Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

„Je velice dobré, že mnohokrát pohřbívaná Visegrádská čtyřka se projevuje jako výrazný faktor“

 

Rozhovor redaktora Roberta Schustera s ministrem Karlem Schwarzenbergem v časopisu Mezinárodní politika z 10.2.2011.

„Je velice dobré, že mnohokrát pohřbívaná Visegrádská čtyřka se projevuje jako výrazný faktor,"
říká český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. V rozhovoru pro Mezinárodní politiku se zamýšlí nad prioritami české zahraniční politiky, našimi národními zájmy, dopadem rozpočtových škrtů a kauzy WikiLeaks na činnost české zahraniční služby a zdůrazňuje nutnost posílení vědecké spolupráce v rámci střední Evropy. S ministrem Schwarzenbergem rozmlouval Robert Schuster.

* Jaké budou priority české zahraniční politiky v roce 2011?

Naše priority jsou konzistentní. K hlavním tématům bude patřit Evropská unie, kde se vzhledem k vytvoření nové zahraniční služby musíme silněji zapojovat a s tímto novým fenoménem pracovat. Druhá otázka, která je pro nás klíčová z bezpečnostních důvodů, jsou transatlantické vazby, kde je naším cílem jejich utužení. Pak je samozřejmě důležité mít co nejlepší vztahy se všemi sousedy, což se už poměrně podařilo při mém předchozím působení v čele ministerstva. Dnes máme nejenom vynikající vztahy s Německem, velmi dobré vztahy s Polskem - což bohužel v českých dějinách nebylo vždycky -, ale také s Rakouskem se vztahy výrazně vylepšily. Se Slovenskem je spolupráce naprosto bezproblémová, přičemž na většinu věcí máme stejný názor. Je třeba ale zmínit i našeho bývalého souseda, Maďarsko, které je teď pro nás jako předsedající země Evropské unie důležité. Prioritou bude pro nás i Východní partnerství, což bude vždycky poněkud obtížné, jako například nyní, v souvislosti se složitou situací s Běloruskem. Avšak prohlubování a další vývoj Východního partnerství bude určitě jeden z nejdůležitějších úkolů české diplomacie.

* Už jste se zmínil o Maďarsku a Polsku, jež v letošním roce budou předsedat Evropské unii. Vidíte v tom příležitost pro českou zahraniční politiku, aby některé ze svých středně- nebo dlouhodobých cílů prosadila za pomoci obou předsednických zemí?

Výhodou je, že když se podíváme na priority maďarského předsednictví, jako je posilování Evropy, tak máme na většinu věcí stejné názory, což potvrdily i mé rozhovory s panem ministrem Martonyim. Taktéž s Polskem. V případě Maďarska i Polska existují pouze drobné rozdíly, které nejsou tak významné. Visegrádská čtyřka, která byla už mnohokrát pohřbívána, se více a více projevuje jako výrazný faktor, a to je velice dobré. Přes veškeré odlišné názory v některých otázkách je spolupráce v rámci Visegrádu dobrá.

* Visegrádská čtyřka bude v letošním roce slavit dvacet let od svého založení. Mohlo by se toto uskupení už konečně stát „středoevropským Beneluxem", jak se svého času v roce 1991 uvažovalo?

Ani Benelux už není, co býval v padesátých letech. Tím, jak se postupně rozrůstala Evropská unie, dostala původní regionální společenství úplně jiný charakter. Ale řekněme, že na úroveň dnešního Beneluxu by se visegrádská skupina dostat asi mohla. V Evropské unii existují vedle sebe velké a malé státy a všechny mají své zájmy. Samozřejmě, že se občas objeví nějaké problémy nebo zádrhele, ale přesto bych řekl, že se je daří v rámci Visegrádské čtyřky narovnávat.

* V posledních měsících se hodně hovořilo o škrtech v rozpočtu, které dolehly i na naši zahraniční službu, což se setkalo s kritikou. Vidíte Vy osobně nějakou hranici, kam až ve škrtech zajít, aby to neohrozilo naši zahraniční politiku?

Nejde pouze o aktuální škrty. Nesmíme zapomenout, že od roku 2000 do roku 2010 jsme už byli ukráceni o třetinu prostředků. Zatím se nám dařilo se s tím vyrovnat. V důsledku toho musel začít na menších zastupitelských úřadech dělat každý diplomat všechno a dřívější rozdělení, kdy se někdo věnoval pouze proexportní politice a někdo další výlučně analýze politické situace, už dnes není možné - s výjimkou států, v nichž máme velká velvyslanectví, jako například ve Spojených státech nebo v Rusku. Dnes se musí každý diplomat opravdu velice snažit ve všech oborech. Existuje například mnoho zemí v oblasti třetího světa, kde máme velmi důležité proexportní zájmy, čemuž se přizpůsobují i naši diplomaté. Už předtím, než nastupují na svou misi, se setkávají s podnikateli atd. Jestli budou v resortu další škrty, závisí na hospodářské situaci, tzn., jak se bude vyvíjet celkový rozpočet, což pochopitelně nejsem schopen předpovědět. Může samozřejmě nastat okamžik, kdy budeme v situaci, že v některých konkrétních oblastech už nebudeme schopni plnit své úkoly. Zatím to stále ještě jde, ale musíme být obezřetní.

* Velmi aktuálním tématem je kauza WikiLeaks. Bude mít podle Vás zveřejnění tajných diplomatických depeší dopad na změnu pojetí práce diplomata, případně jeho úkolů?

Zásadní úkoly diplomacie se nikdy nezmění. Jejím hlavním úkolem je zajištění bezpečnosti státu, což se nevztahuje pouze na klasické vojenské ohrožení, ale patří sem i pronikání mezinárodního zločinu, pašování drog a je třeba říci, že bezpečnost státu souvisí i s korupcí. I korupce má bezpečnostní aspekty, protože různé zainteresované zahraniční strany mohou korupční prostředí využít ve svůj prospěch. Dalším fenoménem jsou kyberútoky, kterými mohou být cíleně narušovány počítačové sítě a systémy v jednotlivých zemích. V souvislosti s WikiLeaks se musíme starat o to, jak jisté zprávy doručit do ústředí, aniž by se dostal jejich obsah do nebezpečí. Že se mladí hackeři dokáží dostat prakticky kamkoli, to je samozřejmě problém. S tím ale bojují všichni.

* Před přibližně patnácti lety se u nás hodně hovořilo o národních zájmech a mnozí viděli jejich naplnění v našem členství v Evropské unii. V unii už jsme. Jak byste nyní definoval naše národní zájmy pro období příštích deseti až patnácti let?

Na prvním místě bych uvedl zajištění bezpečnosti státu ve všech aspektech. Za druhé zajištění hospodářské prosperity. Jelikož jsme průmyslová země, jsme závislí na exportu. Jsme hodně provázaní s hospodářskou situací v Německu. Uvědomme si, že například do Bavorska exportujeme víc než Rusko nebo Čína i Spojené státy. Znamená to ale také hledat nová odbytiště, abychom nebyli v obdobích krizí příliš závislí na vývoji v jedné zemi. Naším velkým zájmem by měl být také rozvoj vědy a výzkumu, kde jsme bohužel v minulých obdobích zaostali. Proto jsem například rád, že v souvislosti s vyjednáváním o radarech se podařilo se Spojenými státy uzavřít dohodu o velmi úzké spolupráci, což se také dobře vyvíjí. Musíme se ale snažit to dále rozvíjet. Měli bychom se v rámci naší zahraniční politiky pokusit vybudovat spolu s našimi partnery ve Visegrádské čtyřce a například také s Rakouskem opravdové „Center of Excellence". Když vidíme, jak zaostává Evropská unie jako celek v oblasti vědy a výzkumu, a že podle mezinárodních srovnání vysokých škol na celém světě patří na evropské pevnině ke světové špičce pouze ETH ve švýcarském Curychu, pak je patrné, co všechno musíme vylepšit. To je asi náš největší státní zájem, abychom mysleli na naši budoucnost. Jako průmyslová země, která žije z velké části z exportu, musíme vybudovat vědeckou základnu, abychom nebyli pouze prodlouženou rukou cizích společností. Musíme si uvědomit, že když nebudeme sami schopni přidat nějakou hodnotu, mohou se investoři, kteří k nám v minulosti přišli, stěhovat dál. Nemůžeme spoléhat na to, že dosavadní komparativní výhoda levné pracovní síly, která tu dosud byla, se udrží věčně. Velký národní zájem je i česká kultura, což už sice nespadá pod ministerstvo zahraničních věcí, ale patří k tomu například udržení českého filmového průmyslu.

.