Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

V Rakousku mě před 50 lety nazývali Červeným princem

 

Rozhovor redaktorky Kateřiny Perknerové s ministrem Karlem Schwarzenbergem v deníku Deník z 13.6.2012.

Praha - Býval nejoblíbenějším českým politikem. Jako předseda TOP 09 a první oficiální prezidentský kandidát již tolik voličské přízně nevykazuje.
V květnovém výzkumu agentury Median skončil Karel Schwarzenberg čtvrtý za Janem Fischerem, Milošem Zemanem a Janem Švejnarem.

* Voliči se podle průzkumů veřejného mínění obracejí doleva, jste přesto stále rozhodnutý jít do souboje o prezidentské křeslo?

Tím bude to bojování zajímavější, ne?

* No nevím, když se tahle bitva zdá být předem ztracená...

Tak jsem to měl celý život, a někdy se překvapivě ukázalo, že to nebylo marný.

* Máte tedy za to, že i v současnosti může pravicový politik lidi přesvědčit o oprávněnosti své koncepce?

Tady nejde o pravicový nebo levicový. Po pravdě řečeno, sám sebe bych takto nekategorizoval. Český volič rozhodne, kdo bude hoden toho, aby ten úřad dostal.

* Ani pravicový, ani levicový? Kam se tedy řadíte?

Já jsem, co jsem, nic jiného. Do žádné škatulky se nevejdu. V poválečné době s tou velkou bídou a pak během studentského hnutí v západní Evropě v roce 1968 mě oslovila spousta sociálnědemokratických myšlenek a mezi jejich nositeli mám dodnes plno kamarádů. Pak jsem rozumem, neboť jsem lesník, pozoroval změny v přírodě a zezelenal jsem. To je ale spíš životní postoj než politická orientace. Víte, na rozdíl od své matky nebo sestry, které všechno viděly černobíle, já vždycky rozeznával různé odstíny šedi. A tak jsem ke stáru skončil jako liberál.

* Abyste nakonec nezrudnul.

To jaksi nejde, na to jsem měl příliš intenzivní zážitky v dětství, v únoru 48 atd. Ale v Rakousku mají ještě sociální demokraté poctivou červenou barvu, a když jsem byl mlád, tak mě dokonce nazývali Červeným princem, ale to už je 50 let. Rozdíl mezi konzervativním a pravicovým vnímáním světa je jako mezi sociálním a levicovým pohledem.

* Pokud byste se stal hlavou státu, jak byste funkci pojímal?

Samozřejmě je to nejvyšší úřad země a prezident je její politický reprezentant. Aktivní by měl být hlavně tehdy, když nastane mimořádná situace. Jinak má přenechat politikům jejich práci. Musí tu ale být někdo, kdo může zasáhnout v případě nouze.

* Kdy může z vašeho pohledu takový okamžik nastat?

Může to být nejrůznější politická krize, ohrožení ze zahraničí. Leccos, to člověk předem nikdy neví.

* Měl by být prezident i hybatelem ve věcech nepolitických, ale o to nadčasovějších?

Může v tom být nápomocen, i když pochopitelně nerozhoduje o tom, kde má co být postaveno nebo zbouráno. Měl by však být iniciátorem různých diskusí, zajímat se o architekturu a ovlivňovat atmosféru ve společnosti.

* Navázal byste na Václava Havla v jeho snaze o pravidelné debaty s intelektuály ve vile Amálie?

Asi ano, byť v menším formátu. Jsem přesvědčen, že když se sejde víc než dvanáct lidí, už to k ničemu nevede. Zásadně si ale myslím, že debaty o vědě, kultuře, literatuře jsou potřebné, že by názorům moudrých lidí a umělců hlava státu měla naslouchat a podněcovat je.

* Kolik chcete utratit peněz za svou kampaň?

Netuším, neboť prozatím nevím, kolik budu mít prachů.

.