Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Prezident Klaus může amnestií republice i pěkně zavařit

 

Článek ministra Karla Schwarzenberga na webovém portálu parlamentnilisty.cz z 9.1.2013

Dlouhé měsíce jsme byli v předvolební kampani přesvědčováni, že prezident nemá valné kompetence.

Průběh a důsledky novoroční amnestie nám těsně před volbami prokázaly
důležitost prezidentského úřadu. Prezident má podstatný vliv na dění v
ČR a proto je při jeho volbě důležitá obezřetnost.

Mám v tuto chvíli vážné pochybnosti o důvodech k amnestii. Bohužel to
opravdu vypadá, jako kdyby byla jistým obviněným šita na míru.

V zásadě je přitom amnestie dobrý právní nástroj. Má se používat vzácně
a prezident by měl velmi citlivě promyslet, koho omilostnit. Amnestie,
která byla udělena prezidentem Václavem Klausem, je pozoruhodná v mnoha
oblastech. Za prvé, dle ústavy odpovídá za amnestii vláda a
kontrasignuje ji premiér.

Nicméně, v případě Klausova kroku premiér nejen, že nenechal amnestii
odsouhlasit vládou. On o ní vládu ani neinformoval. Jediný, kdo o
amnestii věděl, byl ministr spravedlnosti, protože na celém procesu
spolupracoval. Všichni ostatní ministři, včetně mě, jako prvního
místopředsedy vlády, neměli tušení, co se připravuje a dozvěděli se o
tom teprve při novoročním projevu prezidenta republiky.

I kdyby amnestie byla připravena těsně před vánočními svátky, existuje
snad e-mail, telefon a jiné prostředky, kterými se premiér mohl se členy
vlády spojit. Neučinil tak a já doufám, že nám objasní důvody tohoto
zvláštního jednání při příštím setkání.

K obsahu amnestie: Ta byla pozoruhodná tím, že se nesoustředila jen na
lehčí přestupky a přečiny. Takové, které jsou v jiných evropských zemích
trestány alternativními tresty. Třeba pokutou, domácím vězením, nikoli -
jako u nás - žalářem. Nebo jen mladistvých či naopak starých a chorých.

Omilostněni byli i lidé, kteří se podíleli na největších aférách ČR.
Obzvláště smutné je, že abolice probíhajících právních řízení (kauzy
táhnoucí se mnoho let bez soudního verdiktu) znamená, že poškození se
nemohou domoci pomoci. Ministr spravedlnosti je sice odkázal na možnost
bránit se soudní cestou, civilním procesem. Když ale člověk zná délku
procesů a složitost důkazního řízení, je to vlastně přímý výsměch
obětem. Nyní se tedy musíme soustředit na to, jak oběti odškodnit.

.