Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo Twitter

Porada velvyslanců ČR

 

Projev ministra Vondry na poradě velvyslanců ČR v Černínském paláci dne 6. 9. 2006

Projev ministra Vondry na poradě velvyslanců ČR dne 6. 9. 2006

Páni náměstci, vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci,

Já si dovoluji na úvod Vás tu pozdravit hned za čerstva. Před pár minutami jsem byl jako poslední člen nové české vlády uveden do funkce; nemohl jsem být uveden včera, poněvadž jsem, jak asi už víte, absolvoval první zahraniční cestu do Bratislavy na schůzi zahraničních ministrů Visegrádské skupiny. Měli jsme také dneska první zasedání vlády, které vedlo ke schválení prvních usnesení. A nyní si dovoluji k Vám přistoupit s určitou vizí, tak jak já si představuju a jak tato vláda premiéra Topolánka si představuje své působení v oblasti zahraniční politiky. Samozřejmě Vy, a já to cítím, Vy jste diplomaté, Vy jste úředníci, čili lidé, kteří milují jistoty, a nyní jste týden v Praze a cítíte určitou nejistotu, ptáte se, kam to povede, jak to dopadne. Na to já Vám samozřejmě žádnou odpověď ve formě jistoty dát nemohu, ale mohu Vám slíbit jedno, že tato vláda a já osobně budeme pracovat s plným nasazením, na tu práci se těšíme, těšíme se také na spolupráci s Vámi, protože víme, že mezi Vámi je celá řada zkušených lidí, kteří své práci dobře rozumí, a budeme se spoléhat na to, že nám při naplňování této vize pomůžete.

Jaká ta vize je. Já bych řekl na úvod asi to, že se budeme chtít opřít o tři základní principy. Za prvé odpověď na otázku, jaká bude zahraniční politika. Bude jiná? Bude se odehrávat nějaká revoluce? Tak ta odpověď je zde jasná: ne. Česká zahraniční politika je politikou státu menší nebo střední velikosti a Česká republika jako takový stát si nemůže dovolit poskakování ode zdi ke zdi, nepředvídatelné manévry. Jsme stát, který nepůsobí na té světové a evropské scéně osamoceně, nýbrž ve spojení a ve spolupráci s našimi spojenci z Evropské unie a Severoatlantické aliance, tudíž naše aktivity musí být předvídatelné, musí všichni vědět, co se od nás dá zhruba očekávat. Čili to jedno slovo je kontinuita české zahraniční politiky, kterou budeme ctít a navážeme na to, co tento dům v posledních letech konal. Chtěl bych využít této příležitosti a zopakovat to, co jsem řekl během předávání už tady na recepci v pondělí večer, tudíž ocenit práci Cyrila Svobody a poděkovat mu za to, co pro zahraniční vztahy udělal. A možná zvlášť ocenit určitý pevný a konzistentní postoj v některých věcech, kde to možná mnozí nečekali.

Druhé klíčové slovo kromě té kontinuity a předvídatelnosti je realizmus. Předpokládám, že politika této vlády bude vycházet z realistických principů, vybere si několik priorit, na kterých bude chtít důsledně pracovat a buď je dotáhnout do konce, nebo alespoň procesy nastartovat tak, aby byla vytvořena půda k naplňování těchto priorit. Nechceme se pouštět do nějakých utopických projektů, kde nevidíme realistický nebo reálný konec.

A za třetí, ve své orientaci budeme důsledně trvat na tom, aby bylo zachováno směřování českého státu a české zahraniční politiky tak, jak bylo nastartováno v roce 1989, a budeme se opírat o ty tři základní pilíře. Pilíř evropský, pilíř atlantický a pilíř v rámci vztahů sousedních zemí. Pokud jde o priority české zahraniční politiky, já už jsem v rozhovoru pro Právo včera definoval pět základních cílů nebo priorit české zahraniční politiky. Za prvé je to náš vztah v rámci Evropské unie, v rámci evropské integrace. Jde o to si jasně definovat, co chceme v rámci Evropské unie dosáhnout, co chceme v rámci Evropské unie prosazovat. Řekl bych, že základní mantra je trvat na tom, aby byly naplněny i základní cíle, na kterých je Evropská unie od počátku postavena. To znamená čtyři základní svobody. Pohyb lidí, zboží, kapitálu a služeb, přičemž možná to slovo služeb bych podtrhnul, protože tam ta reálná situace je asi nejvíce pozadu za očekáváním nebo za sliby. Zároveň hodláme podporovat všechny reformní trendy uvnitř Evropské unie, trendy, které povedou k větší transparentnosti, flexibilitě a posilování konkurenceschopnosti, tak abychom jak my tady v České republice, tak v rámci Evropské unie jako celku byli schopni obstát v globální soutěži. Mám-li na mysli naplňování těch základních svobod, mám na mysli i naplňování svobod, pokud jde o pohyb lidí. Včera jsme v Bratislavě diskutovali v rámci Visegrádské čtyřky o tom, že jsme sice součástí, nebo jsme se zavázali svým vstupem k přijetí Schengenu, který umožní zrušení těch vnitřních hranic, realita je však taková, že jsou v Evropě tendence ten cíl faktického vstupu do Schengenu, tedy říjen příštího roku, odložit. Musíme udělat všechno pro to, abychom těmto tendencím zabránili, a jednat v každém případě tady v tom prostoru tak, že my sami nebo naši sousedé nevytvoříme jakoukoli záminku k případnému odložení. Hodně se mluví o evropské ústavní smlouvě. My vítáme období reflexe a doufáme, že v rámci reflexe skutečně nastane nějaká diskuse. Já osobně bohužel zatím příliš diskuse nevidím. Ale ať už tak či onak, očekáváme, že tato reflexe a tato určitá krize evropské identity nebude mít za důsledek uzavření Evropské unie vůči novým aspirantům. Jsme a budeme důsledně pro to, aby Evropská unie zůstala otevřená a byla připravena přijmout další členské země, zejména na Balkáně. Mluvil jsem o tom, že dneska zasedla vláda a poprvé projednala některé konkrétní materiály. A jeden z výstupů je, že vláda schválila záměr naší kandidatury a nabídnout Prahu, Českou republiku jako sídlo budoucího evropského úřadu, který bude spravovat a řídit projekt Galileo. Čili Vás tímto prosím, abyste to vzali na vědomí ve své práci a tento záměr začali prosazovat.

Hodně se mluví o českém předsednictví v roce 2009, tato vláda, která bude vládnout, je proevropská a samozřejmě si klade za cíl položit základy k tomu, aby to předsednictví bylo připraveno. A to nejen po té finanční, organizační nebo technické stránce, jak se hodně mluví. Jestli bude mít dost lidí, kteří mluví anglicky, jestli bude mít dostatečné množství komunikativních odborníků, organizačně schopných manažerů, ale také aby to předsednictví bylo připraveno po stránce obsahové a po stránce politické, což je samozřejmě ještě důležitější. Čili budeme chtít velmi brzo definovat základní priority pro předsednictví pro období, ve kterém Evropská unie bude. Samozřejmě musíme vycházet z toho, jaké jsou představy členských států Unie, a pak věříme, že tento průmět bude mezi tím, co chceme zvlášť podtrhnout my, a co bude na agendě Unie jako takové. V každém případě ten průmět vidíme dneska v takových tematických okruzích, jako jsou rozpočet Evropské unie a celková revize finanční perspektivy, dále v oblasti reformy Společné zemědělské politiky, a to včetně té části, která je součástí finanční perspektivy, a to třetí nepochybné téma je skutečné naplnění těch čtyř základních svobod; mimo jiné v té době má být ukončena druhá fáze přechodného období pro volný pohyb osob. To období nebude jednoduché. Jak jistě víte, začátkem, v té první polovině roku 2009 budou probíhat jak volby do Evropského parlamentu, tak volby předsedy Evropské komise. Čili tolik aspoň stručně k evropskému směřování.

Nyní několik slov k tomu, co bych nazval směřováním atlantickým nebo naší bezpečnostní politikou. My zažíváme situaci nového bezpečnostního prostředí. Mluví se o nových rizicích, nových hrozbách a nových konfliktech. A co je pro toto prostředí charakteristické, je jednoduchý fakt, že dnešní svět není bezpečnější, než byl za dob studené války. Je nebezpečný jinak. Je méně předvídatelný, a proto požadavek na připravenost je větší a komplexnější, než tomu bylo za studené války. Samozřejmě, žijeme tady doma v jakýchsi klidných dobách. Je to navzdory všem těm politickým tahanicím a patovým situacím určitá selanka a mnozí lidé někdy jako by měli mylný pocit, že nás jako země se tato nová nebezpečí, nová rizika nedotýkají, nebo dotýkají méně než jiných. Ale není tomu tak. Budeme-li hodnoceni jako potencionálně slabý článek, jako zranitelný článek nebo jako ignoranti, hrozby vůči nám naopak vzrostou. Musíme se proto na tu novou situaci adaptovat. Bavil jsem se s Jiřím Šedivým, který je nově jmenovaným ministrem obrany, o tom, že budeme ve spolupráci chtít aktualizovat bezpečnostní strategii a nějaké další základní koncepční dokumenty. Jako menší země nejednáme sami, ale závisíme na našich spojeneckých vazbách, a proto znovu zdůrazňuji, že musíme být předvídatelní. Samozřejmě ne každý vztah je asymetrický, ne každý vztah je plně symetrický. Jsou a budeme dále v různých vztazích, které se vyznačují určitou mírou asymetrie. Zejména co se týče vojenských schopností bezpečnostních kapacit. Ale tato asymetrie nesmí být pro nás pokynem k tomu, abychom se neangažovali, nebo neměli odhodlání se angažovat, řekněme, symetricky. Nemůže být pokynem k rezignaci na vlastní bezpečnost jenom fakt, že třeba na některé věci nemáme finanční prostředky. Pevnost spojeneckých a partnerských vztahů v rámci NATO je pro naši bezpečnost a naše postavení naprosto klíčová. A není nebo nebude funkční NATO, nebude-li pevná vazba a dobrá spolupráce mezi Spojenými státy a Evropou. Pokud se Amerika stáhne z Evropy, a to je samozřejmě vývoj, který nelze vyloučit, tak NATO končí, nebo se mění ve vyčpělou byrokratickou instituci, která by nám byla k ničemu. Máme tu debatu o protiraketové obraně, která v tom supervolebním roce je samozřejmě využívána a zneužívána k vnitropolitickému boji a zápasu. Je proto na nás na lidech, kteří zahraniční politiku, bezpečnostní věci sledujeme dlouhodobě, abychom stáli s určitým nadhledem nad těmito dočasnými uragány, jejichž důvody jsou jiné a nesouvisejí s naší bezpečností. My víme dobře, že ta debata nespadla z čistého nebe dnes nebo před několika týdny. Je to věc, na které pracovaly předcházející vlády, daly ji do svých bezpečnostních dokumentů. A ať ta diskuse dopadne jakkoli, a já se osobně domnívám, že nejlepší by bylo dělené řešení, kdy část zodpovědnosti bychom převzali my a část zodpovědnosti Polsko, tedy obě země, které byly osloveny; tak, ať už to dopadne jakkoli, tak z hlediska budoucnosti se nevyhneme a Evropa se nevyhne budování těch protiraketových systémů, protože počet zemí, které disponují a vyvíjí raketové prostředky, stoupá. A není nic, co by tomu dokázalo nějakým způsobem definitivně na věky zabránit. Proto ostatně i Aliance se ztotožnila se záměrem tyto prostředky budovat a schválila to ve studii proveditelnosti. Z hlediska vztahu s naším spojencem v rámci NATO, který je klíčovým, to jsou Spojené státy, bych ale očekával, že zároveň dosáhneme určité protihodnoty. Že se odstraní některé zjevné nespravedlnosti ve vzájemných vztazích. Kupříkladu otázka vízového režimu. Soudím, že se tady udělalo málo v minulosti, že je třeba postupovat chytřeji, více koordinovaně v rámci střední Evropy, s Poláky, Balty, Maďary, Slováky a nastolit tuto otázku nikoli jako úřednickou, ale jako otázku politickou. Cestovní mapy, to sami víte, jsou často pojmenováním pro situace, kdy vlády nebo úředníci nevědí pořádně, jak dál. Cestovních map bylo mnoho, ale jenom málokterá vedla k nějakému konkrétnímu výsledku.

S tím souvisí také naše angažování se ve vojenských operacích, zde obecně bude platit, že bychom neměli extendovat nebo maximalizovat naši účast v širokém spektru operací, ale soustředit se na operace tam, kde máme nějaké zájmy a víme, čeho tam chceme dosáhnout, a máme schopnost se tam udržet. Určitě zůstaneme nebo navýšíme naše působení v Kosovu, budeme se držet v Bosně, chceme udržet naši policejní misi v Iráku, pokud se na tom dohodneme s Británií, a budeme se, přestože to není jednoduché teritorium, angažovat v Afghánistánu. Z toho důvodu, že v této zemi díky angažmá NATO je v sázce i kredibilita této instituce. Pokud jde o Libanon, zastáváme spíše zdrženlivé stanovisko. Jednáme, diskutujeme o nějaké menší formě, spíše naší symbolické účasti.

Třetí priorita: Vztahy v evropském sousedství. Nebo ve východním sousedství. Západní Balkán, východní Evropa. Jedná se o přirozené geografické priority české zahraniční politiky, kde máme hluboké tradice a kde máme výrazné ekonomické zájmy. Podnikatelské subjekty v této zemi, pokud investují v zahraničí, a počet těch investic v posledních letech dramaticky roste, třeba v oblasti energetiky, tak jsou vesměs orientovány nebo převážně orientovány do této oblasti. Měli-li bychom to vyčíslit čísly, tak řádově se pohybujeme v jiných číslech, než je tomu u ostatních zemí, a samozřejmě, pokud máme investice v zahraničí, i když se jedná o investice, nejsou to jenom státní investice, jsou to i investice soukromé, tak samozřejmě je tam těsná vazba na české daňové poplatníky. A potřebujeme, aby vývoj v těchto státech byl stabilní, pokojný, mírový a aby zaznamenávaly dynamický ekonomický rozvoj, který ostatně předpokládáme, protože nebude-li v Evropě nějaký velký konflikt, samozřejmě tyto země čeká podobná trajektorie, jako nastala ve střední Evropě. Bulharsko, Rumunsko, ale i země toho post - jugoslávského prostoru, Ukrajina, to všechno mám na mysli. Budeme chtít právě v těchto částech světa posílit i svou přítomnost diplomatickou. Otevíráme i několik málo zastupitelských úřadů. Diskutuje se o Turecku. Tato vláda se bude stavět k té skupině evropských zemí, které se příznivěji stavějí k Turecku. Integrace Turecka je v našem zájmu,
i když chápeme a jsme realisté. Chápeme proto, že jsme realisté, že k tomu nemůže dojít zítra.

Ukrajina. Sledovali jsme vývoj v posledních dvou letech. Angažovali jsme se, i když jsme se mohli angažovat více. Angažovali jsme se velmi ve dnech Oranžové revoluce, ale pak jsme dlouho váhali, proč jsme tam nebyli hned druhý třetí den s ministry tak, jako to dělali Poláci. Čili měli bychom mít schopnost chytit ten klíčový moment, když je někde revoluce, nebo se něco dramaticky děje, tak nejednat "ouřednicky", ale zkusit nastoupit do toho prostoru, který se otvírá. Budeme se chtít angažovat v Moldavsku, Gruzii, budeme se chtít dále angažovat při obhajobě lidských práv a prosazování demokratizace v Bělorusku. Budeme se chtít aktivně zapojit v řešení "frozen conflicts" právě v té oblasti východního sousedství.

Důležité jsou vztahy s Ruskou federací, které nelze od této problematiky oddělit. Zde budeme postupovat pragmaticky, vyváženě, opatrně, ale aktivně. Předpokládáme v brzké době kontakt na nejvyšší úrovni mezi oběma prezidenty. Zároveň i v rámci těchto vztahů je třeba věnovat velkou pozornost energetické bezpečnosti. Je to nové téma, ve střední Evropě v souvislosti s aktuálními diskusemi o dodávkách energetických surovin zejména ropy a plynu probíhá dokonce jakási velká hra. A je otázkou, kolik z nás si je schopno uvědomit důsledky některých možných rozhodnutí. Diskutuje se o přesměrování různých ropovodů. Větší diverzifikace pro jednu zemi může při neopatrném postupu znamenat naopak posílení závislosti pro zemi jinou. Všechno souvisí se vším. A já Vás prosím, abyste toto téma pozorně sledovali.

Čtvrtá priorita: ekonomická diplomacie. Ekonomická spolupráce, kontakty businessu nejsou jenom aktivitou o nějakých reálných číslech, ziscích. Je to i o šíření hodnot, o šíření hodnot naší západní liberální civilizace. My sami jako stát uprostřed Evropy menší velikosti závisíme na obchodních vztazích více než jiné srovnatelné země. Obchodem, obchodní činností je generována velká část našeho hrubého domácího produktu. Čili podpora obchodu, odstraňování bariér je něco, co je v našem setrvalém a vitálním zájmu. Samozřejmě, musíme mít schopnost si v rámci té globální liberalizační politiky stanovovat určité priority. Nejsme schopni jako stát zvládnout všechno a kypřit tu půdu na každém místě zeměkoule. Budeme se orientovat samozřejmě tam, kde jsou naše šance a možnosti největší. Východní Asie, jižní Asie, Čína, Vietnam, Indie, v Latinské Americe země jako Brazílie, ale i některé africké státy. To všechno jsou oblasti, kde bychom měli napřít naši pozornost k prosazování českých ekonomických zájmů v zahraničí. V neposlední řadě ovšem ekonomická diplomacie je nejenom o volbě nějakých priorit a o systému, ale i o lidech. Já sám jsem se pohyboval poslední tři roky v soukromé sféře, čili mám jakousi duedeligience tohoto "baráku" z druhé strany. A myslím si, že máme ještě co zlepšovat. Samozřejmě, každý jsme jiný, každý máme jiné zájmy, ale bude-li tento stát, bude-li se tomuto státu ekonomicky dařit, bude-li úspěšný při pronikání na zahraniční trhy, bude se dařit lépe i nám. Nám, kteří jsme jenom diplomaté, nebo se zajímáme o čistě politické vztahy nebo o kulturu. Předpokládám, že právě v úseku ministerstva zahraničních věcí, které se zabývá těmi zahraničními ekonomickými vztahy, ekonomickou diplomacií a také prezentací státu navenek, je třeba trošku přinést nový vítr a ukázat také nové lidi.

Propagace

Pokusíme se, samozřejmě v rámci toho omezeného mandátu, zatím vláda důvěru nemá a je menšinová, ale pokusíme se nějakým způsobem více sjednotit, lépe koordinovat instituce, které se podílejí na vytváření a rozvíjení našeho obrazu v zahraničí. Chceme sjednotit kompetence těchto úřadů, které se touto problematikou zabývají. Podobná věta se projevila už v tom tříkoaličním prohlášení a programové prohlášení vlády, na kterém se již pracuje a bude předloženo 4. října, bude v zásadě vycházet z tohoto dokumentu, čili pokud Vás to zajímá, můžete si ho najít jednoduše na internetu.

A konečně poslední, pátá priorita. Řekněme lidská tvář České republiky nebo české diplomacie. Tedy podpora demokracie, podpora těch, kdo usilují o demokracii a lidská práva, a rozvojová pomoc. Zde budu chtít navázat na to, co vykonali v posledních letech lidé tady, pod vedením ministra Svobody. I mnozí lidé, kteří na tom léta pracují v nevládním sektoru, organizace jako Člověk v tísni a podobně. Jsou, myslím, určitým majákem, ke kterému můžeme s úctou vzhlížet. Já předpokládám, že v rámci té kontinuity zahraniční politiky se budeme dále zajímat o situaci v zemích, kde to už má z našeho hlediska určitou tradici. Kuba, Barma, Bělorusko.

Rozvojová spolupráce a transformační podpora. Roste náš podíl na rozvojové pomoci. Jsme dneska na čele těch nově přistoupivších zemí a chceme tento trend udržet. Chceme posílit koordinační roli tohoto ministerstva a chceme připravit věcný návrh zákona o rozvojové spolupráci. Ten věcný záměr bychom předkládali ještě v letošním roce, aby byla jasně dána pravidla hry. Současné prioritní země jsou, píše se v dokumentu, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Moldavsko, Vietnam, Mongolsko, Jemen, Zambie, Angola. Já jsem byl kdysi tázán, asi před čtyřmi pěti nedělemi, které ty země jsou. Mladá fronta zkoušela kandidáty na ministry. Já jsem některé z nich nevěděl. A možná stojí za zamyšlení, jestli tento výčet má být konečný, nebo jestli se na něj máme ještě jednou podívat, ale nemám na to nijak kategorický názor. Čili tolik k prioritám a teď snad poslední závěrečný bod.

Ministerstvo; "house keeping" nebo řízení, management.

Já především znovu opakuji, že se nebude konat žádná revoluce personální ani jiná. Předpokládám postupné změny, předpokládám, že Vy se budete střídat tak, jak je obvyklé. Nepředpokládám, že ministerstvo musí nutně pokračovat v té tradici, že když se blíží volby, tak najednou do vlády jdou vlaky materiálů, aby bylo jisto na dva roky. Ministerstvo by mělo pracovat kontinuálněji, koncepčněji. Svým prvním náměstkem jmenuji Tomáše Pojara, to učiním ještě tento týden. Chystám i výrazněji oživit právě takovou tu sekci nebo tu část ministerstva, která se zabývá ekonomickými vztahy a vytvářením toho obrazu v zahraničí a stykem s veřejností. Jinak, jak asi víte, Delloit tu dělal na vnitřním auditu. Ten audit je hotový, já sám ho ještě v celém rozsahu neznám, ale když mě ještě na jaře v rámci dotazování jako člověka, který tady kus života strávil, když jsem s nimi seděl někde v kavárně a oni mi líčili ty předběžné závěry, tak jsem usoudil, že je to zajímavá věc, že ty závěry jsou zajímavé a jsou hodné pozornosti. Předcházející vláda do toho investovala poměrně dost peněz a bylo by asi trestuhodné, kdyby tahle investice přišla nazmar. Já hodlám nějakým způsobem uzpůsobit organizační strukturu, komunikační toky a metody řízení na tomto ministerstvu právě této zprávě. Některé věci jsou, řekněme, úkoly krátkodobé, některé jsou dlouhodobé, některé je otázkou, kdy se podaří naplnit úplně, protože nejsme soukromá firma, ale státní správa, ale každopádně bychom se měli pokoušet zavádět modernější metody managementu a řízení, měli bychom se vydávat více cestou outsourcingu, jak se vydávají i veliké ekonomické instituce. Kupříkladu velké banky v Praze. Všechny se zbavují majetku. Tato úvaha stojí za pozornost. Každopádně, a tím bych skončil jeden z těch závěrů toho auditu, nevím, jestli v té části, která nakonec do rukou ministra doputovala nebo nedoputovala, to ještě nevím, z toho, co mně ti autoři říkali, bylo konstatování faktů, a ten fakt byl zjištěn na základě rozhovoru s Vámi, to si nikdo nevycucal z prstu, že zejména u těch, co pracují v zahraničí, až 70 % činnosti je konzumováno péčí o to, kde se pracuje, nikoliv tím, na čem jsme povinni pracovat. Čili údržba majetku a podobné věci. To je samozřejmě špatně, tenhle poměr. Je třeba ten poměr změnit, pootočit. Naši diplomaté nemohou být něco jako chalupáři. A já to chápu. Zejména na těch menších úřadech. Já taky, když si řeknu, že napíšu nějaký článek do novin, a teď mám dvě možnosti. Buď mám notebook někde v hotelu Four Seasons nebo kde. Totiž, všechny ty pokoje jsou stejné, ať je to v Praze, ve Washingtonu nebo v Moskvě. Tak to tam člověk napíše; za hodinu, za dvě je to hotové. Když si vezmu notebook na chalupu, že budu psát, no tak jak to dopadne, že ano. Nejdříve se seká tráva, pak se prostře stůl, otevře se víno a v neděli se člověk vrací a dopsáno to nemá. Takže očekávám, že pokud nějaké změny budou, že povedou k tomu, že prostě budeme více pracovat na tom, o čem jsem tady mluvil, a trošku méně chalupařit, jinak Vám děkuji za všechno, co jste pro českou diplomacii udělali, a velmi se těším na naši spolupráci.

.